Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532043/bmid_hana-65c9dbcac602c.png
5
14217
14217
„Lidem, které mám ráda, nosím neštěstí.“ Devítiletá Mira zlobila a za trest nedostala na rodinné oslavě zákusek. Řízením osudu je právě tohle zlomový moment, který spoutá její budoucnost s životem podivínské nemluvné tety Hany a odhalí pohnutou rodinnou historii. Co se vlastně stalo Haně, dříve vyhlášené místní krasavici? Je možné nést si v sobě celoživotní pocit viny za něco, k čemu došlo spíše souhrou náhod a dějinných okolností?... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2018
,
OneHotBook
Interpreti: Tereza Dočkalová , Lenka Vlasáková
více info...
Přidat komentář
Já bych k tomu jen řekla: "Znáš mé jméno, ale ne můj příběh." Přesně to totiž knihu naprosto vystihuje. Kniha, které je trošku jiná než předchozí dvě paní Morštajnové, ale přesto si mě získala. Uvěřitelným příběhem jedné ženy a její rodiny.
Dojemné, bolestivé, zamyšlení-hodné. Hanu jsem vůbec nechtěla číst. Říkala jsem si, že to nebude nic pro mě a kniha mě neosloví. (Kdybych uměla vracet čas, sama sobě bych si dala pohlavek!) České autory skoro nečtu, až na pár výjimek jako Naslouchač nebo povinná četba.
Po sklizení kladných názorů a recenzí jsem si ji zamluvila v knihovně a nakonec jsem ráda, že jsem měla možnost, si Hanu přečíst.
Kniha je neuvěřitelným skvostem v českých literárních vodách. Kniha se čtivým, emocionálně silným příběhem může konkurovat knihám ze zahraničí.
Takže pokud ještě váháte...Hanu si přečtěte.
Kniha, kterou bych dala přečíst i náctiletým, aby si uvědomili minulost lidstva... Výborně a zajímavě napsané. Asi nejsem tak nadšená jako všichni ostatní, ani bych tuto knihu nevolila knihou roku, ale za přečtení rozhodně stojí, za srdce chytne, nechá člověku přecházet mráz a děs po zádech... a přitom je to o hlubokých citech, utrpení a pochopení. Pohled na židovskou otázku během války zase z jiného úhlu. A rozhodně se dá vzorek lidského chování přenést i do současnosti... Ano, dobrá kniha, kterou si určitě přečtěte.
Autorka píše svižným nenáročným stylem, který mi ale k historicky závažnému tématu příliš nesedl. Příběh generačně rozdělený do tří epizod je nevyvážený a třeba kapitola Miry moc nekoresponduje z retrospektivními osudy jejich předků. Existenční drama malé dívky a pokus o zachycení holocaustu z pohledu přímých účastníků jsou spleteny k sobě trochu neuměle.
Vadila mi i jistá plochost charakterů. Holky Miru, Rosu, Hanu a Elsu odlišuje snad jen zasazení do příběhu. Mám pocit, že kdyby si vyměnili role, bude se vše ubírat stejným směrem a ani v rámci příběhu postava Hany není nijak výjimečná, jak bych si dovolil z názvu knihy odvodit. O vedlejších postavách ani nemluvě, ty by se daly charakterizovat dvěma, třemi slovy, jako zlý, hodný, hodný, ale sobec,...
Povrchnost se nějak line celým příběhem. Tady to chtělo jít víc do hloubky, pocitů, myšlenek a motivací, aby kniha měla své kouzlo. Takhle neurazí, ale ani nenadchne. V naší literatuře jde spíše o průměr.
Přečteno za večer a dopoledne, abych už to měla za sebou. Tyhle věci už číst nebudu. Stejně se člověk nikdy nedopátrá proč. Suhlasím , že to bylo jak návštěva u zubaře. A vysokému hodnocení se divím, protože kniha částečně popírá smysl umění.
Kniha jak návštěva u zubaře. Doktor je příjemný, sestřička milá, ale pak se najde kaz a člověk už tuší, že to nebude příjemné.
Stejně tak čtenář od začátku tuší, čím si asi Hana musela projít. O to víc je zarážející určitá nevyváženost knihy: na mnoha stranách se pomalu prokousáváme zážitky Miry, příběhem vztahu Hany a Jaroslava, aby to vše vyústilo v hutně a zkratkovitě vylíčenou cestu lágry. Možná to byl záměr. Ale kniha tím ztrácí na naléhavosti, neboť podobných tragických osudů najdeme ve válečné literatuře celou řadu.
Dalším důvodem pro hvězdičku dolů je jazyk. Je poměrně strohý, sice čtivý, ale příliš nezaujme. Přímo se nabízí podtrhnout hloubku emocí naléhavějším vypravěčským stylem (viz Zvuk slunečního hodin), ale tuto výzvu autorka nevyužila. Škoda.
Má první kniha autorky, kterou jsem se rozhodl si přečíst na základě dobrého doporučení, aniž bych vůbec tušil, o čem kniha bude. A tak mne zastihla zcela nepřipraveného . . .
Židovská otázka a rasová segregace Židů v době druhé světové války je téma, o které je napsáno mnoho a mnoho. Téma stále stejně hrůzné, i když časem pomalu mizící z podvědomí současné generace.
Autorka, přestože generačně již patří jinam, uchopila tento příběh způsobem, který mrazí a vynáší na světlo skutečnosti, kterým nelze téměř uvěřit. A přesto všemu napsanému věřím do posledního slova.
Hana je příběh židovské rodiny na maloměstě a to z pohledu dvou hlavních hrdinek a několika časových rovin z období před válkou, v ní i po ní včetně truchlivých padesátých let v Československu. Celý příběh je umocněn vyprávěním v první osobě, a to vždy pohledem dané osoby.
Hrůzná filosofie vedená vůči Židům ze strany hitlerovského Německa je zde rozkryta způsobem, který musí každého čtenáře tvrdě zasáhnout. Teprve pod tíhou textu si uvědomíte, jak nám chybí pokora k tomu všemu, co vlastně máme, v čem žijeme a jak malicherné problémy mnohdy řešíme způsobem zcela neadekvátním.
Hana je strhující román, a přes veškerou depresivnost celého příběhu se ke knize vracíte ihned, jak je to možné. Mé první hodnocení za 5 hvězdiček české autorce, a to zcela zasloužené. I pár dnů po dočtení ve mne zůstává silný zásah celým textem, příběhem, popsanými skutečnostmi.
Hana by se měla stát povinnou četbou všech (především mladých) lidí v Evropě, kteří za největší tragédii považují, když se nemohou připojit k internetu. A zároveň celým současným a dalším generacím, které již zapomněly hrůzy války, a především nebezpečnost rasismu a všech projevů s ním souvisejících.
Tato kniha mě pohltila..vykresluje krutou historii a souhru náhod, které jsou tak skutečné, že člověku z toho běhá mráz po zádech..kniha by měla být povinnou četbou na školách, protože je připomínkou něčeho co se stalo a nemělo by se zapomenout..
Tahle část dějin mi nahání husí kůži....nedovedete a ani si nechcete představit,co to s vámi udělá...aneb velmi dobře napsaná kniha o něčem, co je velmi velmi špatně...
Knihu mi doporučily kolegyně v práci a po dlouhém čekání v knihovně se mi konečně dostala do ruky. První dvě třetiny knihy jsem zvládla za pár hodin a při poslední jsem si musela dávat oddech po každých dvou stránkách. Příběh je opravdu silný, tím víc, že se odehrává ve vedlejším Valmezu a i v práci jsou kolem mne lidé, co si třeba tu epidemii tyfu ze zákusků v cukrárně pamatují... Kniha je jednou z těch, které si budu pamatovat navždy a stejně jako mám pocukrované koblihy spojené s knihou Květy z půdy, za žloutkovými věnečky budu navždy vidět Hanu.
A i to meziříčské náměstí budu navždy vidět jinýma očima...
Sama jsem se v životě presvědčila,že poznat blíže lidi, kteří se ostatním zdají divní,hysteričtí nebo blázniví v sobě skrývá většinou nějaké životní trápení.Krásná kniha, kterou bych doporučila všem.
Nejsmutnější a zároveň nejkrásnější příběh, který jsem kdy četl. Klobouk dolů paní Mornštajnové.
Skvělá kniha, silný příběh, výborně napsáno! Začtete se a pomalu se před vámi začne odvíjet historie jedné rodiny. Pomalu, zlehka, ale příběh vás nakonec zcela pohltí. Jak pár banálních rozhodnutí, lží a nevyřčených pravd dovede změnit osudy lidí a obrátit život úplně jiným směrem. V duchu doufáte, že to tak nebude, že se něco stane, ale pravdu už víte.... Špička!
Má to naprosto vše! Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy měla v ruce, víc není co dodat. Snad jen poznámka pod čarou...můj táta epidemii tyfu ve Valmezu naštěstí přežil, dokonce mi sám řekl, že se to rozšířilo z cukrárny. O to je to celé takové silnější...
Kniha staví na velmi silném, emotivním příběhu, odehrávajícím se na pozadí historických událostí, které čtenáře prostě musí chytnout. Konstrukce knihy je povedená, stejně jako retrospektivní části. Styl autorky je průměrný, nezaujme, neurazí, nicméně příběh je opravdu působivý.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
První kniha, kterou jsem od této autorky přečetla - pro mne kniha se silným příběhem. Příběhu dávám palec nahoru a myslím, že mohu doporučit. Dojemné a vhodné k zamyšlení.