Hana
Alena Mornštajnová
„Lidem, které mám ráda, nosím neštěstí.“ Devítiletá Mira zlobila a za trest nedostala na rodinné oslavě zákusek. Řízením osudu je právě tohle zlomový moment, který spoutá její budoucnost s životem podivínské nemluvné tety Hany a odhalí pohnutou rodinnou historii. Co se vlastně stalo Haně, dříve vyhlášené místní krasavici? Je možné nést si v sobě celoživotní pocit viny za něco, k čemu došlo spíše souhrou náhod a dějinných okolností?... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno: 2018 , OneHotBookInterpreti: Tereza Dočkalová , Lenka Vlasáková
více info...
Přidat komentář
Kniha staví na velmi silném, emotivním příběhu, odehrávajícím se na pozadí historických událostí, které čtenáře prostě musí chytnout. Konstrukce knihy je povedená, stejně jako retrospektivní části. Styl autorky je průměrný, nezaujme, neurazí, nicméně příběh je opravdu působivý.
Nádherně napsaná kniha plná lidského neštěstí. Velmi napínavá, měla jsem ji přečtenou za dva dny. Mohu jen doporučit.
Uplne jsem se ponorila do teto strhujici, lidske, drsne i krehke knihy. Naposledy jsem mela podobne pocity u Zlodejky knih. Dekuji a smekam
Mornštajnová (jak já jí jen závidím to super příjmení;) zůstala věrná své tematice osudů na pozadí dramatických historických událostí a silných ženských hrdinek (chlapi jsou tu většinou ti "lačnící" - ať už po těle nebo majetku, nesmělí nebo zkrátka a jednoduše bezcharakterní). V mnoha ohledech mi Hana připomínala předchozí autorčinu Slepou mapu (chování postav, provázanost vztahů, prvotní naděje i následné zklamání, jen jména hrdinů byla nová).
Na válečnou tematiku byla napsaná už spousta knih, takže pro mě sice pěkné, ale průměrné čtení. Třeba Zvuk slunečních hodin od Andronikové na mě zapůsobil mnohem více, a to i jazykově.
Velmi čtivé, nemohla jsem přestat.. a tak hrozně smutné a reálné, ale i tak to je krásná kniha, skvěle napsaná. U některých pasáží mi tekly slzy. Kniha mě donutila k zamyšlení, dnes opravdu někdy řešíme malichernosti.
Děkuji autorce za velmi silný příběh.
Skvělá kniha, která se moc dobře čte a je příjemně opředena dvěma příběhy. Ač jsem z ní nadšená, tak jsem jí vlastně nedočetla. Četla jsem ji chvíli po Vypravěčce a nějak jsem toho čtení o druhé světové měla moc, takže i přes úžasnost knihy ji odkládám. Třeba se k ní jednou vrátím a dočtu ji. Pro tentokrát odkládám :)
Tak smutná, niterná, několikrát jsem musela ve vlaku zhluboka dýchat, abych to nějak nenápadně zvládla. Všechny knihy od této autorky je potřeba přečíst, nedá se popsat. Smekám před nádhernou češtinou, to se jen tak nevidí (nečte).
Asi vše už bylo řečeno, čtivá kniha se silným příběhem. Nemohla jsem se vždy dočkat, kdy budu moci pokračovat ve čtení. Doporučuji!
I když smutná, tak přesto krásná. Od této spisovatelky již mám přečtené všechny knihy a stojí to za to. Můžu jenom doporučit.
Díky této knize jsem se na chvilku mohla ocitnout v době, kdy umíralo mnoho lidí, v době druhé světové války. Po přečtení jsem dlouho premýšlela nad tím, jaký osud v té době potkával spoustu nevinných lidí. Děkuji za to, že jsem se tam na chvilku mohla ocitnout!
Nevím jaká slova by mohla vystihnout můj stav po dočtení knihy. Nevím, zda slova jako "nádherná" a "úžasná" mohu použít pro obsah knihy, který je děsivý a tak smutný. Každopádně autorka se řadí mezi mé nejoblíbenější české autory a kniha je podle mě zatím to nejlepší z její tvorby.
Před autorkou smekám. Popravdě jsem o ní do této doby neslyšela a po knížce jsem v knihovně šáhla jen díky přebalu, který mě svým zpracováním zaujal. Kniha je napsána trochu jiným stylem než je obvyklé u současné literatury. V příběhu se objevuje i téma 2. světové války, které autorka zpracovala netradičně a přitom výborně. Kniha se krásně čte a rozhodně ji doporučuji.
Hodně smutné a emotivní čtení. Dlouho se mi nestalo,že bych u knihy slzela... Těžké téma napsané čtivě a velmi lidsky. Rozhodně to není oddychovka,ale za přečtení rozhodně stojí.
Tohle by měla být povinná literatura pro ufňukance dnešní doby! Není to veselé čtení, ale dotkne se srdce a na dlouho se uhnízdí ve vaší mysli.
Možný spoiler: Jistě, na téma holocaustu bylo napsáno spousty knih, některé lepší, některé horší. Pro mě je Hana jedna z nelepších, které jsem četla. Souhra nešťastných rozhodnutí zničí život téměř celé jedné rodiny.. A ty, které nezničila válka, zničí Hana nevědomky žloutkovými řezy..
Hana je podle mého názoru zcela průměrnou knihou, která se sice snaží střídáním vypravěčských roviny vytvořit jinotajnou iluzi propracovanosti, ale příběh je v jistých chvílích až banální. Téma holocaustu je vždy tíživé a tragické, ale opravdu se musíme dojímat nad další literární fikcí, když si můžeme přečíst skutečné memoáry přeživších, když můžeme vidět zdařilé dokumenty, nebo navštívit reálná místa? Není nic silnějšího než realita a i přesto, že autorka vychází z historických událostí (epidemie tyfu ve Valašském Meziříčí a transport Židů do Terezína), vytváří jen další z mnoha literárních klišé na téma holocaust. Chcete se něco dozvědět o holocaustu? Tak si přečtěte raději Člověka bez osudu.
Postavy jsou nepropracované. Jako příklad uvedu rodinu Karáskovu, která se v ději objevuje snad jen proto, aby bylo kam „uklidit“ Rosu. Rovněž „vztah“ Rosy s Karlem je nedořečený. Ona naivní, on protivný starý podivín, a najednou je z toho láska? Ironické mi připadlo, když Hana koupí Miře k narozeninám věnečky, jde vidět, že autorce rozhodně nechybí humor…
Dle nadšených recenzí jsem od Hany očekávala literární skvost, ale vedle jiných současných českých románů jako je Zmizet od Petry Soukupové, Rybí krev od Jiřího Hájíčka nebo Žítkovských bohyní od Kateřiny Tučkové, je Hana jen dalším průměrným románem. Haně chybí upřímnost a vytříbený literární jazyk.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
2017 | Hana |
2019 | Tiché roky |
2021 | Listopád |
2023 | Les v domě |
2017 | Slepá mapa |
Co nového dodat? Vše už je tady řečeno. Nejde to jinak, než za pět hvězd