Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532043/bmid_hana-65c9dbcac602c.png
5
14214
14214
„Lidem, které mám ráda, nosím neštěstí.“ Devítiletá Mira zlobila a za trest nedostala na rodinné oslavě zákusek. Řízením osudu je právě tohle zlomový moment, který spoutá její budoucnost s životem podivínské nemluvné tety Hany a odhalí pohnutou rodinnou historii. Co se vlastně stalo Haně, dříve vyhlášené místní krasavici? Je možné nést si v sobě celoživotní pocit viny za něco, k čemu došlo spíše souhrou náhod a dějinných okolností?... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2018
,
OneHotBook
Interpreti: Tereza Dočkalová , Lenka Vlasáková
více info...
Přidat komentář
Výjimečná kniha! Troufám si říct, že je to nejlepší kniha od českého autora za posledních... no hodně let. Příběh je zpracován výborně, postava Hany je vyobrazena tak realisticky, až z toho mrazí. Při čtení jsem byla plná emocí, které přetrvávaly ještě dlouho po dočtení posledních řádek. Tolik bezmoci, utrpení, zklamání a životních útrap skrytých pod hromádkou černého oblečení a podivínského chování, které s každou další přečtenou kapitolou dává víc a víc smysl, bylo až přitažlivě poutavé, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout.
Životní příběh Hany a Miry končil nadějí v lepší budoucnost, i když křivdy minulosti se nikdy úplně vymazat nedají. Paní autorka má můj hluboký obdiv.
Skvěle vystavěný příběh ženy, který nejprve vidíme jakoby zvenčí - očima dítěte, a postupně rozkrýváme, co vše se za postavou podívínské Hany skrývá... A je to síla.
Velmi silná kniha, která nešla odložit. Neuvěřitelný příběh mladé ženy, která celý život musela pykat za svůj původ a která na vše zůstala sama. Ač jde o velmi drsný až depresivní příběh, vždy zůstává jiskřička naděje...
Pro mě nejlepší kniha, kterou jsem četla v roce 2017. Tak silný životní příběh, tak dokonalá hra se slovy. Netřeba více slov, to si prostě musíte přečíst a příběh Hany si s ní prožít.
O "Haně" jsem se dozvěděla až z Databáze knih a podle zdejších komentářů jsem čekala vynikající knížku. A má očekávání byla nadmíru naplněna. Škoda, že o autorce slyším poprvé, kniha mě zaujala k vyhledání jejích dalších knih.
Úžasná kniha, plná hlubokého utrpení. Přečetla jsem ji fakt jedním dechem. A zároveň přemýšlím nad tím, kolik takových "Han" máme kolem sebe. Lidí, kteří se podle našich měřítek chovají divně, kteří vypadají odpudivě, ale kteří nejsou ničím jiným, než jenom skrytými nádobami plnými neštěstí, bolesti a vlastního provinění. Kéž by tato kniha vedla její čtenáře k uvědomění si, kolik toho kolem sebe prostě nevidíme, anebo mnohdy prostě vidět nechceme.
Výborně napsané. Přečteno za pět hodin jízdy ve vlaku. Bohužel nezbylo na cestu zpět. Příště dvě knihy, raději.
Na toto téma už byla napsáno mnoho. Přesto mě zajímalo, jaký příběh nám předloží skvělá paní Mornštajnová. A opět jsem se nezklamala. Osud jedné židovské rodiny je zpečetěn jediným nesprávným rozhodnutím dcery Hany, není cesty zpět, nacistická mašinerie se již dala do pohybu. Přestože se v příběhu prolínají časová pásma, chvílemi je kniha vyprávěna Mirou, chvílemi Hanou, vše do sebe na konci dokonale zapadne a nezbývá nic jiného než říct - uf, skvělé!
Nemám slov. Kniha mě chytila a už nepustila. Napsané velmi čtivě. Emoce mnou cloumali - smutek, vztek, lítost... Oceňuji odlehčený závěr.
Neskutečně silný, smutný a skvěle napsaný příběh. Navzdory tomu, že románů s podobnou tématikou i stylem vyprávění (prolínání různých časových rovin a osudů) vzniklo již spoustu a mohlo by se tak zdát že toto téma je již přežité, Aleně Mornštajnové se povedlo napsat příběh s takovou lehkostí, bez zbytečného patosu a přitom po jeho dočtení na vás dopadne tíha z toho, jak je možné, že něco takového se opravdu dělo. Nejsilněji na mě působil osud Hany, kterou potkáváme na začátku příběhu coby podivínskou ženu, u které zatím jen z náznaků lze tušit, čím vším asi prošla. Retrospektivní vyprávění z konce 30.let ji pak ukazuje jako mladou, krásnou dívku plnou života a o to složitější je pak číst, jak její osud pokračoval. Dávám pět hvězdiček, protože takhle má vypadat román, který nepustíte, dokud ho nedočtete, a když už na tu poslední stranu dojdete, je vám tak nějak těžko a smutno nejen z osudů hlavních hrdinů, ale zejména z toho, že víte, že nic tak dobře napsaného si jen tak hned zase nepřečtete.
Opět o životě jedné židovské rodiny, kterou nástup fašismu rozdělil a roztrhal na kusy.
Kniha má 3 části - v první se malá Mira stává sirotkem a je odkázána na péči své tety Hany. Ve druhé části sledujeme obsazení československa německou armádou a odsun Židů do koncentračních táborů.
A třetí část je vyprávění Hany, které se podařilo přežít a vrací se do rodného Meziříčí. "Hanička jsem byla kdysi já. A pak jsem se stala žlutou hvězdou, transportním číslem 79, přechodnou obyvatelkou Terezína a nakonec šestimístným číslem v Osvětimi". A tak Hana, která se nemůže vymanit ze světa stínů nakonec nachází smysl dalšího žití a s Mirou získá i novou rodinu.
Takovéto knihy budu vždy doporučovat jako výstrahu. Historie ukazuje, že člověk je nepoučitelný.
Jedním slovem - wow! Tento příběh mi v hlavě ještě dlouho rezonoval.. Skvěle promyšlené, vygradované. Nemám, co víc bych k tomu dodala.
Nelidské režimy za druhé světové války si dokáže naše generace jen těžko představit, díky této knize nám je autorka pomáhá velmi autenticky přiblížit. Na knize se mi líbí, jak se děj postupně vyvíjí. Kniha je příběhově krásně propracovaná. Utrpení z koncentračního tábora a následky jsou sice popsané až za druhou půlkou knihy, ale pomáhají pochopit předchozí děj, proč je vlastně Hana vůči okolnímu světu uzavřená. Koho tato tématika zajímá a má knihy podobného stylu rád, určitě doporučuji přečíst.
Sice mám ráda knihy s touto tématikou, ale na české autory naopak moc nejsem. Musím ale říct, že tato kniha mě dostala a rozhodně si zaslouží hodnocení, jaké tu má. Celý příběh je neuvěřitelně čtivý a zajímavý a poslední část knihy hrozně smutná, ale i to dělá knihu tak úžasnou. Rozhodně doporučuji!
Udelala jsem vyjimku a precetla si knizku od ceske autorky a jeste k tomu i jiny zanr, nez ctu obvykle .. a nelituji! Neskutecne silny pribeh!
Smutný a přece krásný, citlivý příběh. Styl autorčina psaní mi naprosto vyhovuje. Byla jsem knihou nadšená a s radostí se pustím do další.
Výjimečně jsem sáhla po knize přesto, že mě nezaujala anotace. Zaujala mě však skutečnost, jak rychle se z knihy stal hit a autorka v kategorii současných českých spisovatelek předčila i Radku Třeštíkovou.
Příběh, který vychází ze skutečných událostí, líčí osud malé Miry, která v dětství přišla o rodinu a ocitla se u své záhadné tety Hany. V další části knihy pak autorka líčí osudy předešlých generací a především tedy osud Hany, který vysvětluje, proč se z Hany stalo to, co Mira nemohla pochopit. Vše vyprávěno v ich formě.
Jsem ráda, že jsem se anotací odradit nenechala a už chápu "co na té knížce všichni vidí". Četla jsem ji jedním dechem, naprosto mě pohltila. Malinko mi připomněla moji oblíbenou Hertu Müllerovou. Syrovost a drsnost příběhu je tady opravdu nezbytná, kvůli době a prostředí ve kterém se příběh odehrává. Dokonce přemýšlím že se podívám do Valašského Meziříčí, jelikož ho mám dá se říci "za humny" a nikdy jsem tam nebyla. Ani by mě vlastně nenapadlo že to může být hezké město. Ale jak jej a osudy jeho obyvatel líčí Alena Morštajnová, je působivé a dojemné.
Výtku mám jedinou (ano, vždycky si něco najdu) a totiž že mě trochu vadila struktura knihy. To, jak autorka nejprve vylíčila osud Miry a pak až osud její tety Hany. Zrovna v případě této knihy by se mi více libilo, kdyby se příběhy proplétaly, jak je dnes moderní např. u spousty zahraničních autorek. Zároveň rozdělení do tří částí kdy první dvě jsou vyprávěny z pohledu Miry a poslední z Hanina pohledu a každá ta část je vlastně úplně jiná z hlediska časového období a způsobu jakým je příběh vyprávěn... nevím přišlo mi to malinko chaotické, ale pokud je to autorčin styl, a to zjistím až u jejích dalších knih, tak to beru.
Nádherně napsaná kniha. Po dlouhé době jsem u knížky opravdově brečela. Po Slepé mapě, která mě stylem moc nezaujala, jsem trochu měla strach. Ale nakonec jsem ráda, že jsem se do četby pustila. Je zvláštní sledovat životní cesty. Někdo je má hladké a přímé, někdo se skrz utrpení dobere jiskřičky naděje a získá sílu žít dál.
Vyhovovalo mi to, že děj se neodehrává lineárně, ale prolínají se časová pásma. Spousta věcí vyplývá až s postupující četbou, jako když se skládá velkorozměrové puzzle a až na konci utvoří celý obraz. Obdivuju propracovanost románu, kdy náznaky na prvních stranách dostanou pravý smysl až na konci příběhu.
O válce, holocaustu a nelidských režimech jsem přečetla již hodně knih. Některé byly opravdu silné, skvěle napsané, tak sugestivní, že jsem vyplakala mnoho slz a hrůzné obrázky se mi honily hlavou ještě dlouho po přečtení.
Ovšem Hana je výjimečná kniha v tom, že ukazuje důsledek. Samotný popis pobytu v Terezíně a Osvětimi stojí tak trochu na druhé koleji. Důležitá je postava Hany, která těžko hledá místo v poválečném světě. Bylo mi jí strašně líto. Kam se jít schovat před svými vlastními vzpomínkami a výčitkami? Nepamatuji si, že bych kdy četla knihu, která by se zabývala právě nejvíce psychikou ženy, která přežila takové hrůzy (možná jen zčásti Sofiina volba?). Hana je fiktivní postavou, ale takových žen musely být stovky. Ty, které měly spoustu krásných snů a Hitler jim je všechny sebral. Ženy, které nemohly za nic, co se jim, jejich rodinám a světu dělo, ale přitom jim vina sžírala poslední kousky duše. Hana díky trpělivé lásce znovu našla smysl. My můžeme jen doufat, že duše těch skutečných žen našly za života klid - nebo alespoň po smrti, a ty hrůzy, které jim nedaly spát, se již nikdy nebudou opakovat. ...
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Nádherně napsaná kniha s neuvěřitelně poutavým příběhem. Nečekala jsem to a jsem velmi mile překvapená. Knihu doporučuji všem!