Hana
Alena Mornštajnová
„Lidem, které mám ráda, nosím neštěstí.“ Devítiletá Mira zlobila a za trest nedostala na rodinné oslavě zákusek. Řízením osudu je právě tohle zlomový moment, který spoutá její budoucnost s životem podivínské nemluvné tety Hany a odhalí pohnutou rodinnou historii. Co se vlastně stalo Haně, dříve vyhlášené místní krasavici? Je možné nést si v sobě celoživotní pocit viny za něco, k čemu došlo spíše souhrou náhod a dějinných okolností?... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno: 2018 , OneHotBookInterpreti: Tereza Dočkalová , Lenka Vlasáková
více info...
Přidat komentář
Přečteno jedním dechem. Silný příběh, smutný s kapkou naděje. To, jak se osudy lidí stále proplétají, je tak skvěle vymyšlené a přesto autorka nepřešlapuje na místě.
Včera dočteno. Miluju knihy podle skutečných událostí, i když tyto hrůzy, jaké popisuje kniha, se vůbec stát neměly !!! Otevřete na první stránku, nasajete vůni knihy a pak už jen čtete a čtete a čtete.....a čtete......nevnímáte okolí, křik dětí z dětského pokoje, prostě nic. Kniha, od které jen tak nevstanete.
Silný lidský příběh. Nebyla to Hana, kdo nosil smůlu, byla to zlá doba a souhra okolností. Obrečela jsem, neboť se mě to osobně dotýkalo. I já jsem tu jen díky jiným.
hned po přečtení jsem začala číst knihu podruhé,abych mohla znovu prožívat tak silný příběh úžasně napsaný...,vážím si doby ve které žiji a uvědomuji si jak jsou mnohdy naše starosti plytké a směšné......
Nádherná kniha, velmi smutný příběh... Měla by to být povinná četba pro mladé lidi, aby věděli co znamenala válka v normálním lidském životě... Když jsem na konci knihy přečetla tu větu o žloutkových věnečkách, rozbrečela jsem se...
Tak pěknou knížku od českého autora už jsem dlouho nečetla. Propracovaný děj, neotřelá přirovnáni a obraty, krásná čeština. Zážitek.
Krásná, emotivní a zároveň strašně smutná...jedno velké klubko emocí. Doporučuji, jednoznačně. Styl psaní autorky je skutečně návykový.
Uf... tak tady se asi nedá moc napsat. Myslím si, že stačí slovo SKVĚLÁ! Neskutečně silný příběh plný osudových náhod, smrti a dá se říci i lásky.
Nevím co napsat, abych neopakovala již zde uvedené v ostatních komentářích. Ale znovu musím konstatovat, že silný příběh dojme i nejtvrdší povahy (a to já nejsem), takže čtení s kapesníkem. Ať již nikdy více nemusí v civilizovaném světě zažívat nikdo to, co je zde bravurně popsáno o osudu Hany !!!! Važme si místa a doby našeho života, tady a teď. Kdykoli vyhazuji zbytky jídla, vzpomenu si na Hanu a ještě asi dlouho to tak bude trvat.
Hned po přečtení jsem si koupila další knihu od Aleny Mornštajnové, nevěřím totiž, že by tato spisovatelka mohla napsat něco špatného.
Došly mi slova.. Kniha mě dojala a to není častý jev. Pohltila mě a já jí ráda obětovala pár večerů a noc. Nosím ji v hlavě, i když už je pár dní mezi přečtenými knihami. Malý syn mi dal do kapsy od bundy kůrku chleba.. Nahmátnu a zase je tu Hana.. Chtěla bych říct, že ten příběh byl nádherný, ale jak použít takový přívlastek, když je tu zlo koncenračního tábora a všeho, co s tím souvisí? Autorce děkuju, moc.
Velmi silná kniha.
Dnešní mládež ani netuší, čím vším si museli lidé kdysi projít.
Od teď pokaždé, když si budu dávat zákusek, připomene se mi tento děj, Hana, Mira a vše, co potom následovalo.
Další slova jsou zbytečná.
Doporučuji.
Tato kniha ve mě vyvolala neskutečné pocity a dojmy, poprvé u této knihy jsem zažila ten silný pocit, který vás provází všude - během čtení (,,hmm, co se asi tak bude dít"), když nemůžete číst ( ,,potřebuju vědět, co se stane dál !!! ") a i po dočtení (,,jak je to možné? Proč? To snad ne!,,) .. lítost, smutek, ale i strach - emoce které mě při čtení provázely. Autorka brilantně zvládla toto téma, vše je jasně vysvětleno, vymyšleno tak, aby to do sebe pasovalo a styl jakým autorka píše je velmi návykový a další a další stránky se otáčejí tak rychle, že se nedá přestat, dokud není definitivní konec (i tak ale chcete otáčet stránky dál a dál - tak to tedy vypadalo u mě :D ). Dávám 5* , protože prostě bezkonkurenční :).
Obal sladký tak moc, jak kniha byla hořká. Taková kniha, která mě rozstřílela na milion malých kousků a zaryla se mi hluboko, tam, kde na ni nikdy nezapomenu. Kniha, která mě zbavila mojí skepse vůči české literatuře. Kniha, která mě nepustila ani když jsem měla ruce plné věcí z čistírny, tašky z lidlu, kabelky, věcí z lékárny a přesto jsem našla dva volné prsty k držení knihy, jejíž děj mě natolik pohltil, že jsem četla dál, i když slova, která se pod houpáním mé chůze třepala a rozmazávala. Běžím na autobus, ale oči od ní neodtrhnu. Autobus mi ujíždí, ale to nevadí, protože si alespoň sednu a čekáním na další, čtu.
Téhle paní Haně se hluboce klaním. Pláču. A zapomínám na všední starosti nás lidí v roce 2017.
Skvělá kniha, kterou budu mít dlouho v hlavě. Nebo spíše už ji tam budu mít pořád. Silný příběh plný smutku, utrpení, lidskosti, ale i skutečnosti. A to je na tom asi to nejsmutnější. Knížka, kterou by si měl přečíst snad každý, aby si uvědomil jak dobře se nám teď a tady žije. Za mě Top kniha. Nečetla jsem knihu, která by mě víc dostala.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
2017 | Hana |
2019 | Tiché roky |
2021 | Listopád |
2023 | Les v domě |
2017 | Slepá mapa |
Úchvatný příběh,který je tak lidský,až to nedovedu popsat slovy. Pohled na válku a koncentrační tábory z úplně jiného úhlu,než je člověk zvyklý číst. Nerozhodnost,nevědomost,strach,bezmoc i naděje na čtenáře přímo dýchá a příběh je úžasně složený. Je to kniha,kterou znovu číst nebudu,protože ve mně nechala tolik,že si ji budu skutečně pamatovat.