Darda
Irena Dousková
Helenka Součková série
< 3. díl
Po bestselerech Hrdý Budžes (jenž se proslavil také jako činohra s vynikající Barborou Hrzánovou v hlavní roli) a Oněgin byl Rusák (v divadelní režii Jana Borny) přichází závěrečná část autorčiny volné trilogie Darda.
Přidat komentář
Porovnám-li předchozí dva díly, tento je nejslabší. Budžes i Rusák Oněgin byli lepší. Ale možná si ji znovu přečtu. Ono to tak v naších očích často bývá - po zidealizovaném dětství a mládí přijde tvrdá realita - skutečný život se všemi radostmi i starostmi, děti, práce, nemoci, ztráta iluzí, hledání nových hodnot a smyslů života. Ano, asi si ji přečtu znovu. Od posledního čtení pár let uplynulo, třeba změním názor.
Jednodechovka, která je stylově možná bližší povídkám Ireny Douskové, než například Hrdému Budžesovi. Ale to jí na kvalitě určitě neubírá. Autorka jako obvykle vypráví promyšleně, upřímně – a je ochotná otevřeně mluvit i o bolestných tématech.
Tak z Helenky je Helena a život ji semlel jako většinu z nás...
Myslím, že ten, kdo čekal stejné pocity, které i u škarohlída samovolně zvedají koutky úst a automaticky zlepšují náladu, jako při čtení Budžese, a nedočkal se, nemůže to autorce vyčítat. Podle mne kniha nepostrádá vtip, svěžest, čtivost a příjemnou míru ironie, ale už tam není ta dětská bezprostřednost a naivita, často i kouzlo nechtěného humoru. A ani vlastně být nemůže. Jak jsem řekla, Helenka je dospělá, prožila život s Dardou i dardy od života a takovou nám ji autorka ukázala. Zkrátka, tak to v životě chodí a to se paní Douskové do knihy vložit podařilo.
Po naprosto skvělém Budžesovi a trošku slabším Oněginovi je tohle opravdu slabota. Kam se poděla ta bojovnice, která v Helence trůnila? Chvílema, mít tuhle novou Helenu po ruce, bych jí i jednu vystřihla. Taková beznaděj, sebelítost, ponižování...Hodně velké zklamání.
V porovnání s předchozími díly je tento hodně realistický a více smutný v kontextu toho, kam se vyvinula dětsky naivní a veselá Helenka, jak se s ní osud nemazlí.
Básničky o lamách ale mají u mě jednu speciální hvězdičku v hodnocení.
V audioknize od Báry Hrzánové mi neuvěřitelně pila krev postava Jůlie, přesněji způsob, jakým byla namluvená.
Přečteno - tedy přeposloucháno s krásným přednesem Báry Hrzánové. Měla jsem půjčenou i knihu, ale hlas paní Hrzánové mi k Helence krásně seděl už od Oněgina. Helenka vyrostla, má dvě děti a Dardu. Pěkného darebu. Ale život si s ní zahrál ještě více. Je to silná žena a zvládá to. Ne vždy bezchybně, to není důležité, ale zvládá. Klobouk dolů před hrdinkou, Irenou Douskovou a Bárou Hrzánovou.
Po Hrdý Budžes a Oněgin byl Rusák je tohle hodně černá záležitost. Ale i přesto, že v této knize jde doslova o život, dokázala autorka vnést osobitý humor, nadhled a naději.
Díky Irenko
No jasně že to není ta samá Helenka jako v Budžesovi! Páč má o pětatřicet let víc, žije v jiný době, právě na ni dolehla krize středního věku a v životě se jí sere co může... aneb chytá jednu dardu za druhou.
Bojuje s nemocí, opouští divadlo a vyrovnává se s odchodem manažera Dardy. Není to lehký boj, a právě proto, že si to musí prožít a odtrpět, je to o moc víc uvěřitelné, takové fakt ze života. I přes to všechno ji neopouští její lehce ironický humor a životní nadhled.
Lamovelbloudí básničky příběh krásně šperkují.
Velbloudi a lamy
mají hebký tlamy
Jen žerou a kadí
Budou věčně mladí
Mladý pěkný lamy
nikdy nespěj samy
Starý lamy až jsou rády
když maj aspoň kamarády
Hrdý Budžes je v knihovně stále beznadějně rozpůjčován, a tak jsem to riskla a střihla si rovnou Dardu. A byla to teda darda! Po Krákorám od Boučkové další knížka, která se na příběhu "obyčejných žen" a všedních (i nevšedních) problémů a strastí vrací k minulosti, kde tkví kořeny toho, co dnes sklízíme. Dousková tentokrát mapuje terén porevoluční, ale pořád má co říct - o krizi středního věku i té manželské, o zdraví i celém konceptu bezmocných nemocných, o divadle, kde se předstírá nejen na scéně, ale koneckonců i o tom, co lidi zajímá a baví (stupidita reklamní kampaně pro děti z dětských domovů, jíž se věnuje Jaroslav Darda, hotový lidumil, nebo feministické drama bolely skoro až fyzicky), a o politice (musela jsem pak trochu zapátrat, kdo to tehdy prezidentoval a vládl u nás, české politiky - na rozdíl od Obamy, nejmenovala, pokud si pamatuji dobře, přímo). Těším se na další osudy Helenky, i když v chronologickém řazení bych si knížku užila asi ještě víc.
Tak tohle bylo bohužel dost slabé. Na tak malý prostor autorka narvala až moc témat - politiku, kulturu, rasovou a náboženskou problematiku, vážnou nemoc a manželskou krizi. Uf! Bylo toho moc, do čtení se mi zase tak nechtělo a musela jsem se do něj nutit. Ano, bylo tam pár vtipných momentů, třeba Jůliina povídka o princezně, ale bylo jich zoufale málo. Navíc Jindřich byl fakt... fakt... pardon, musela bych být sprostá. K Budžesovi a Oněginovi se určitě ráda vrátím, ovšem Dardu vrátím raději zpět do Městské knihovny.
Ta kniha mi tak strašně mluví z duše až jsem nadšená a lehce vyděšená zároveň. Je tak nahořkle moudrá a přitom jsem se u ní bohovsky nasmála a měla jsem pocit, že mnohé věty bych si dala na ledničku já.
Přidávám k "autíčku" další patro a doufám, že koleček se nedočká.. a zdravím Jani, která mi ji doporučila ♥
Opět jdu proti proudu času začínaje od konce ( i když doufám, že to žádný konec není) a myslím, že jsem udělala dobře. Teď jsem asi teprve připravená na ty předchozí dvě.
Z hvězdiček vzniklo tady vpravo na stránce takové autíčko bez kol postavené na čumák; hodnocení od jedné do pěti jsem asi u jiné knížky, kterou četlo několik mých oblíbených (tedy podobně naladěných čtenářů) asi neviděla.
Důvod, proč já jsem se svými pěti hvězdičkami na "zadním nárazníku" onoho autíčka, je SOUZNĚNÍ. S Irenou Douskovou mě nespojuje podobný rodinný původ či osud, ale to, že její pohledy na svět velmi často sdílím (snad i proto, že jsme téměř stejně staré). Humor v této knížce už není tak explicitně vyjádřen jako v předchozích dílech, ale já ho nacházela téměř všude – např. v Helenčině zvýšené citlivosti na povrchnost, na sebereklamu, na klišé – hlavně ta společenská - a v její schopnosti vyjádřit se k nim zpříma. A to, že nebyla schopná mít okamžitě nadhled nad manželovou zradou a svou nemocí, mé souznění jen prohloubilo – protože je to pro mě i uvěřitelné.
Irenu Douskovou mám zatím zařazenou ve škatulce "autoři knih vyhovující mně obsahem i formou".
Budžese jsem četla už před dlouhou dobou a byl to skvělý zážitek. Když jsem objevila pokračování v podobě Oněgina, jásala jsem a knížku si vychutnala. I třetí díl jsem přivítala s radostí, ale dostavilo se mírné zklamání. Přemýšlela jsem proč. Kvůli tématům rakoviny a rozvodu? Kvůli tomu, že Helenka už není ani dítě ani puberťačka? Nakonec mě to napadlo - zatímco v předchozích dvou knihách se střídaly zážitky popsané v krátkosti se situacemi vylíčenými dopodrobna, kdy se člověk přímo vžil do dané atmosféry, v případě Dardy to bylo vše takové letem světem. Autorka se snažila dotknout mnoha témat (politická situace, reklamy, bulvár, charita, starost o nemocné,...), a to zřejmě bylo ke škodě věci. I tak jsem ale knížku dočetla a není důvod ji nedoporučit třeba na delší cestování nebo při lehké viróze.
Hodnotím stejně jako Oněgina, který byl jen o trošku slabší než Hrdý Budžes. Mně se kniha dobře četla a líbilo se mi, jak příběh ubíhal. Někomu se nemusí pokračování líbit, ale mně Dousková prostě sedí
Moje pocity jsou rozporuplné, Hrdého Budžese miluju, Oněgin byl Rusák byl taky fajn, ale Darda se mi četla ze všeho nejhůře, a nebylo to kvůli pochmurnosti.
Helenka Součková potřetí.
Vzpomínky na socialismus a dávné časy už tu nejsou, jsme v současnosti a Helenku postihují samé maléry - rozvod, nemoc… Je to jiné, ale stejně výborné, ten Helenčin lehce ironický, lehce sebekritický a hořce vtipný pohled na vlastní prohry i okolní svět mi byl hodně blízký.
* … "Pak ale přišly jiné tance. Pracovní víkend. Výjezdní. Oblékni si lederhosen, klobouček s pérkem a bílý podkolenky. Všichni si to oblečte. Všichni muži. Tři hodiny nácvik. Pak nám to na firemním večírku předvedete. Všichni. I ty chlapíku, co se tak stydíš. Cos nosíval vytahanej svetr a stával fronty na knížky. I ty někdejší inženýrku, co jsi tak pěkně zacházel s kosou a se sekerou. Ty, cos miloval Floydy, Marsyas a Janotu. Ty, co bys bejval nikdy nevstoupil do strany. Poněvadž by sis musel plivnout do ksichtu. Ty hlavně, vždyť seš šéf. Zatím jen malej, jen pár podřízených, ale my v tebe věříme. Musíš jít příkladem. Anebo pryč. To bys přece nechtěl. A my taky ne. Tak dobře jsi začal. Tolik toho umíš. Co ti to udělá. Vždyť přece o nic nejde. Jen stmelení kolektivu. Jak láme? Co by se lámalo? Vy z Východu jste trochu přepjatí. Někteří… Důstojnost sem nepleť. Team building. Prostě jen team building. Nic víc. Jakej stud by měl přežít? Koho?" *
Výborná kniha.
Rada bych si precetla i dalsi pokracovani ze zivota Helenky Souckove.
Autorovy další knížky
| 1998 |  Hrdý Budžes |
| 2006 | Oněgin byl Rusák |
| 2011 |  Darda |
| 2014 | Medvědí tanec |
| 2008 | O bílých slonech |
Smutné, ale přesto sympaticky sebeironické. A místy i úsměvný nadhled.