Darda
Irena Dousková
Helenka Součková série
< 3. díl
Po bestselerech Hrdý Budžes (jenž se proslavil také jako činohra s vynikající Barborou Hrzánovou v hlavní roli) a Oněgin byl Rusák (v divadelní režii Jana Borny) přichází závěrečná část autorčiny volné trilogie Darda.
Přidat komentář
Irena Dousková opět nezklamala, přečetla jsem Dardu jedním dechem během dvou dnů. Ale musím říct, že z celé trilogie jsem se u Dardy zasmála asi nejmíň. Nejspíš to bude tím, že s rakovinou a s rozvodem po dvaceti letech se nedá moc dobře žertovat...Nejlepší z celé trilogie je z mého pohledu jednoznačně Oněgin byl Rusák, snad proto, že tady je mi Helena Součková věkově nejblíž. Ale i "jedna darda za druhou" je braná s nadhledem a humorem Ireně Douskové vlastním.
Moc se mi tato kniha líbila! Pokud bude další díl, určitě si ho koupím! ;-)
Nebylo to vtipné ani veselé, ale takový je život ne vždy vtipný a veselý. Bylo to ze života o životě. Mě se to líbilo.
"Kdoví, kdo si ta paní vlastně myslela, že jsem. Ale na tom nezáleží. Chtěla vědět, jestli jsem to já. A to snad ještě jsem. Ačkoli chvílema už si tím nejsem zdaleka tak jistá."
Asi to není tak veselé, protože od jistého věku se smějeme trochu skrz slzy, podle hesla líp se smát, než brečet. Dočetla jsem knihu nedávno a je to pro mě "nambr tů" hned po "Bez karkulky".
Na tuto knihu jsem se těšila. Asi mě zklamalo, že chyběl ten skvělý humor jako u Budžese a Oněgina. Ale jinak výborně napsané. Nadchlo mě desatero uvedené v knížce
Už to není tak veselé jako předchozí dvě knihy z volné trilogie. Více hořké. Jak jinak, Helena Součková už dospěla a problémy jsou jiného rázu. Ale skvěle napsané, čtivé, pravdivé, v podstatě i humorné. Hlavní hrdinka, ač v nelehké životní situaci, stále umí popsat okolní svět s lehkostí a ironií jí vlastní. Doporučuji! Reálně dávám 4 a půl hvězdičky, míň než 5 jen proto, že "Oněgina" to nepřekonalo.
Autorovy další knížky
| 1998 |  Hrdý Budžes |
| 2006 | Oněgin byl Rusák |
| 2011 |  Darda |
| 2014 | Medvědí tanec |
| 2008 | O bílých slonech |
I jako chlap jsem vypravěčce docela rozuměl. Přidávám se k těm, které z trilogie nejvíc oslovil Oněgin. Ale scéna s přednáškou ve škole mě pobavila hodně a výměnu názorů při divadelní zkoušce jsem zase četl dost bez dechu.