Darda
Irena Dousková
Helenka Součková série
< 3. díl
Po bestselerech Hrdý Budžes (jenž se proslavil také jako činohra s vynikající Barborou Hrzánovou v hlavní roli) a Oněgin byl Rusák (v divadelní režii Jana Borny) přichází závěrečná část autorčiny volné trilogie Darda.
Přidat komentář
Smutné, ale příjemné čtení, takové ze života. Líbilo se mi, jak Helena ani v těch nejtěžších okamžicích neztrácela smysl pro humor, (sebe)ironii a nadhled.
Ano, třetí díl trilogie je úplně jiný než předchozí dva. Jsem ráda, že jsem to díky Databázi knih věděla předem. Nemusela jsem příliš srovnávat s Budžesem a Oněginem.
Je to díl nejsmutnější, protože život taky takový občas bývá. Jako děti nebo studenti vnímáme okolní svět mnohem radostněji než ve středních letech. Děj knihy se posouvá i díky úvahám Heleny, líbily se mi rozhovory s jejím zesnulým otcem. S názory hrdinky dost souzním, jsme podobně staré. Nad knížkou budu i po přečtení ještě hodně přemýšlet.
Kéž by autorka napsala ještě další díl...
(SPOILER) Hrdého Budžese jsem viděla několikrát v televizi, dvakrát naživo v divadle a určitě to nebylo naposled, knižní pokračování Oněgin byl Rusák bylo taky povedené, třetí díl trilogie byl asi nejen nejsmutnější, ale tentokrát mi trochu vadilo, jak hlavní hrdinka reaguje na svého despotického manžela, skoro bych řekla, že tím ztrácela mé sympatie.
Se dvěma veselými předchozími díly se nedá srovnat. Budžes byl nejlepší. Tohle bylo o vážných věcech, byť braných pokud možno s humorem. Ale já čekala srandu ...
Líčení života stárnoucí čtyřicátnice na pozadí jedné divadelní sezóny, ale promítá se v ní dvacet let života. Nejen jejího osobního, rodinného a pracovního. V náznacích také společenského a politického, domácího i zahraničního. Tvrdě, s ironickým humorem a velkým nadhledem.
Básničky o velbloudech a lamách pobavily více než kdysi Rusák s Husákem nebo kníže Přemysl. A úplně nejvíce rozhovor s Gertude Macek na toaletách (že by s Elfriede Jelinek?) nebo vietnamským prodavačem ve večerce. Moc se mi líbí obálka, černobílý pohled do hlediště s nádherně malinově červeným nápisem DARDA.
Fakt se mi líbilo podání, které autorka zvolila. Mám ráda tenhle ironický popis, se kterým se dosti ztotožňuji. Vlastně to vystihuje syrovost života ve vší svojí „kráse“.
Četla jsem oba předchozí díly a tento třetí byl pro mě nejsložitější. Přečetla jsem ji lehce, prootože styl, kterým paní Dousková vypráví je naprosto skvělý. Ale těžko jsem se už s Helenou ztotožňovala. Odkládám na poličku a těším se až si ji budu moct přečíst za nějaký čas, kdy mě určitě znovu velmi potěší z úplně jiného úhlu.
Pěkně zprostředkovaný ironický pohled na život ženy středního věku, která právě zažívá manželskou krizi a bojuje se zákeřnou nemocí. Tenhle typ humoru nadšeně přijímám a občas i vyhledávám. A ten konec mě fakt dostal.
Pár dní mi trvalo, než jsem si v hlavě urovnal, jaké hodnocení si tato kniha vlastně zaslouží. Je totiž hodně jiná oproti dvěma dřívějším. Pokud se člověk zbaví dojmu, že by to mělo být opět humorné a je teda špatně, že kniha není pojata stejně, leží před ním dílo, které v sobě skrývá mnohé bolesti z běžného života. A to se mi líbilo. Jo, působila občas naše malá Helenka moc apaticky, ale na mě to působilo opravdově. Líbila se mi propojení s veřejnými událostmi tehdejší doby a vlastně jsem se i tak bavil. Hezký (nehezký) závěr “trilogie”.
Douskovou čtu rád. Vždycky. Mám rád její humor, její ironický pohled na věc. Třeba když se Helenka po ozařování cítí jaksi taková osvícená. Bravo! Hned si koupím nějakou její novou knížku, ať ji mám po ruce do všelijakých šedivých dní.
Audiokniha: čte Bára Hrzánová, hrzánovsky dokonalé, srdečně nadnesené, famózní.
,,Blbec nemůže za to, že je blbec."
,,Byť měl tě člověk stokrát rád, navždy ho nemůžeš upoutat."
Třetí díl životního příběhu Helenky Součkové, který klouže po střídavé sinusoidě septické horečky. Od bezstarostnosti dětských střevíčků Hrdého Budžese, přes dospívání v normalizačním procesu Oněgina, také Rusáka, aby pak od života dostal silnou ránu, úder, ťafku, zkrátka dardu.
Když nejde o život, tak jde o .....
Ale co když o život jde?
,,Zázraky se občas dějou. Dokonce i tehdy, když si je ani nezasloužíme."
Sebeironie, trochu výčitek svědomí, trochu nostalgie, ale rozhodně příběh, kterému lze věřit, protože jej napsal život sám.
P.S.: Hlavně se z toho nepo*rat.
Vkládám svou ruku do tvé dlaně.
Přeji si, aby se v ní úplně ztratila.
To se stane. Cítím se v bezpečí.
Naprostá důvěra.
Dost jsem váhala, co počít s hodnocením. Nesnáším defétismus i pasivitu a nejdříve jsme měla pocit, že to je přesně Helenin případ. Ovšem chyba lávky! Postupem času se ukázalo, že čeho se hlavní hrdince nedostává v partnerském životě, toho je přehršel ve vztahu k „obecně přijímaným pravdám“. Ba co víc, Helenina kritika stupidních společenských dogmat a „správných“ názorů, jimiž jsme čím dál více zaplavováni, mě nakonec přiměla k hodnocení nejvyššímu, i když si myslím, že literárně, tj. z hlediska vyváženosti textu, je kniha z celé trilogie nejslabší a ani podání Báry Hrzánové mi tentokrát až tak nesedělo. Narcistní nadšení, že má někdo stejný názor na svět jako já, mě ale přimělo koupit knihu hned dvakrát, tj. v audio verzi i v klasické podobě, a jsem přesvědčena, že to byla dobrá investice. Bod navrch za formu klíčového románu – fakt mě bavilo dosazovat si známé osobnosti atd. do celého kontextu vyprávění.
Knížka se mi líbila, ale už to nebylo to pěkné "bezstarostné" pobavení jako u knížky Hrdý Budžes. Ale o tom život, bohužel, je, když člověk dospěje a založí rodinu....
Výborná knížka, stejně jako její předchozí dva díly. Autorka je moje oblíbená spisovatelka. Jako sestra na onkologii oceňuji jak mistrně vystihla pocity pacientky po chemoterapii. Děkuji za krásný zážitek a těším se na další nové knížky.
Ze začátku mi to dost lezlo na nervy (ta odevzdanost hlavní hrdinky svému osudu), ale postupem si nějak Helena i kniha získaly moje sympatie. Názorově jsem s ní téměř úplně souzněl. Nadprůměrné!
(SPOILER)
Helenja Součková je žena středního věku, herečka a matka dvou dětí. Prožívá náročný rok,opouští ji manžel Jindřich a objevuje se u ní rakovina. Humir ji neopouští, ale je trpký a tragikomický.
(2012)
Darda bavila, i když byla úplně jiná než předchozí díly. Ale už tam není to "něco" co dělalo Budžese Budžesem a Oněgina Oněginem. Líbily se mi skryté narážky na politiku, bulvár, společenské dění všeobecně.
Oněgin byl Rusák - to bylo překvapení! Kniha se mi moc líbila a opravdu pobavila. Hned jsem si sehnala i pokračování Darda. A boj začal.. Skoro jsem měla dojem, že čtu knihu od úplně jiného autora. Několikrát jsem si musela ověřit, že mám v ruce opravdu správný výtisk. Ale byl to ten správný výtisk, jen už v něm chybělo Helenčino veselí.
V půlce se mi kniha začala i líbil a pochopila jsem trochu koncept. Přesto mě trochu mrzí, že jsem tenhle díl četla. Mám skoro až dojem, že by bylo příjemnější pamatovat si jen mladou, ztřeštěnou Helenku a nečíst o všech nástrahách, které se vyskytly v životě dospělé Heleny.
Autorovy další knížky
| 1998 |  Hrdý Budžes |
| 2006 | Oněgin byl Rusák |
| 2011 |  Darda |
| 2014 | Medvědí tanec |
| 2008 | O bílých slonech |
kde ty loňské sněhy jsou? kde je ta revolta, ta chuť změnit svět. utahaná ženská, přišlápnutá v práci a vysátá doma. takto jsme si tu svobodu určitě nepředstavovali. i když se smutek pokouší porazit humorem, ne vždy to jde. je to takový smích přes slzy. jako život. trochu smutné, ale stále zajímavé čtení.