Darda
Irena Dousková
Helenka Součková série
< 3. díl
Po bestselerech Hrdý Budžes (jenž se proslavil také jako činohra s vynikající Barborou Hrzánovou v hlavní roli) a Oněgin byl Rusák (v divadelní režii Jana Borny) přichází závěrečná část autorčiny volné trilogie Darda.
Přidat komentář
Moc se mi to líbilo, kniha ve mě doslova rezonovala a zdolal jsem ji jedním dechem (zase ten zápas). I když je to smutný, i když je to těžký, vždy se tam najde úsměv a špetka naděje (za to autorce dík a klobouk dolů). Navíc poslední díl trilogie už není jenom o Helence a jejich trampotách, je to už hodně i o nás a naší společnosti o našich postojích. Už to není zapomenutá vzpomínka na naše mládí, je to naše současnost, náš život. Ta kniha má rozhodně/možná/snad i poselství. Pokud od té knížky chcete jen pitvoření a zábavu, nebo chcete plakat nad těžkým údělem ženy, nebude to kniha pro vás. Pokud budete chtít o tom co je v žertu řečeno přemýšlet, možná tam něco velkého najdete.
Tak závěr trilogie to byl čirý zmar, ale ono to tak asi prostě funguje. Dětství sranda, dospívání menší sranda, dospělost - starosti - oooohne sranda. Jako jo nezasmějete se, ale Helenka je prostě zase svá a vyrostla z ní hodně, až moc, hodná ženská a život se s ní moc nemazlí. Když jsem pokládal svou otázku na závěr komentáře u Oněgina ani jsem netušil jak jsem se strefil. Ale to bude spíš tím, že s Helenkou, resp. autorkou tak nějak souzníme ve světonázoru na současnost. Přečtěte, ale jak jsem psal ohne sranda.
P.S. Jo a myslím, že jediná piča je Ljubica....
Nebylo to špatné, ale už to nebylo ono. Humor spíše tragikomický, sebeironizující. Příběh uvěřitelný, to ano, ale trochu se už ztrácí chuť ho číst.
Velbloudi ti neloudí
Ba ani když zabloudí
Když zabloudí na poušti
Když je síly opouští
Proč mám duši velbloudí?
Hrdý Budžes byl zkrátka nej, přesto se to hezky četlo i když k smíchu už toho mnoho nebylo - zkrátka to je život radosti i bolesti. A básničky o lamách jsou prima.
Mladý pěkný lamy
nikdy nespěj samy
Starý lamy ať jsou rády
když maj aspoň kamarády
Když se večer zvolna stmívá
tak se lama z okna dívá
Sleduje to s dojetím
Nemá rozum. To je tím
Helenko, Helenko co se s tebou stalo ? Kde je ta holka co našla partyzána a odmítala číst Oněgina ? Sedíš tu u vína a pláčeš nad chlapem, který tě opustil. Dívám se na ten obal. Název jsem pochopila , je to jméno, které sis nevzala za své. A ti lidi - zpívají ? Oni zpívají ty nevyzpívané písně , které ze sebe musí vyzpívat aby nekřičeli . Myslím, že jsem se tam našla - v třetí řadě , poslední zprava. Dobrá věc je, že Berta je po tobě, Helenko a ty básničky o velbloudech a lamách jsou výborné.
Rozporuplné, hořkosladké, nemastné, neslané, téma rakoviny prsu až trapné:(( Škoda, takhle to nemělo skončit. Ani audio s Bárou to tentokrát nezachránilo:( Knihu bych asi odložila.
Knížku jsem poslouchala v audio podání B. Hrzánové. I když je to už jiná Helenka a né vtipné vyprávění, tak se mi líbila. Nevím jestli by mě bavila, kdybych jí četla, ale Bára se poslouchá úžasně
Navnaděna Hrdým Budžesem jsem čekala víc, ale asi to nebyl můj šálek kávy. Je v tom trochu hořkého humoru, ale bez potřebné ironie a i když knihou proplétá silný příběh, nedostala z něj autorka maximum.
Helenka už sice není tak vtipná jako když byla malá nebo na gymnáziu, ale to je prostě dané věkem a situacemi, ve kterých se nachází. Každý díl je o jiné době i o jiném člověku. Dospělá ženská už těžko bude hlásit, že sníh může, protože ten není vůbec žádnej sladkej. A malinko se autorka sekla s věkem - Helenka říká, že je jí 43, ale popisuje události jara roku 2011 = necelých 47 let.
Pro mě jednoznačně nejlepší pasáž je rozhovor se Zenem, protože Pes nám spadla :-)
Když jsem zjistil, že je to pokračování Budžese, zaradoval jsem se. Ale jak jsem knihu začal číst, tak jsem pochopil, že má radost byla předčasná a bohužel zbytečná.
Je pěkné sledovat jak Helenka dospěla a žije svůj život. Ale! Kniha zcela postrádá vtip a jízlivost předchozích dílů, připadá mi tu spíš jako tuctová šedá osoba, která se stará o rodinu, může tyrana a práci. Chápu, že dosáhnout úspěchu prvního dílu, nebo se k němu alespoň přiblížit, je snem každého autora, ale tohle fakt nevyšlo. I přes tu snahu udělat knihu zajímavou tím moderním tématem rakoviny prsu.
Za mě říkám jednu věc: některé díla by neměla mít pokračování, obzvlášť pak 3.
Oproti předchozím dílům se jedná o jasný propad. Helena zestárne o pár let a spolu se svými dvěma dětmi se musí začít prát s životem sama. Jenže tentokrát nejde o klacky, které by jí pod nohy házel systém, tentokrát si je pod nohy hází ona sama. Celá linka se točí kolem toho, že se s ní rozešel její dlouholetý partner, který se k ní ani k jejich dětem ale vlastně nikdy nechoval příliš dobře. Přesto je to pro Helenu krutá rána, se kterou se vyrovnává přes dva roky. Celý děj se line v podobném duchu. Helena se ironicky posmívá všemu a všem, hledá vinu všude jinde, než sama v sobě. Přesto, že v podstatě žije šťastný a plnohodnotný život, vše je podle jejího názoru špatně. Vtip spojený s předchozími díly se kamsi vytrácí a většinou zůstává jenom sarkastická ironie, která bohužel příliš vtipná není. Celkově knihu hodnotím jako čtivou, ale nepříliš zajímavou.
Oproti předchozím dílům výrazné zklamání. Nejvíc mne otravovaly asi povídky od Jůlie. Celkově koncept knihy a závěr knihy je velikým zklamáním. Autorka ze sebe umí vydat víc.
Milá knížka. Je mi příjemné setkávat se v knížce s lidmi, které skutečně můžeme potkat a můžou byt součástí našeho života. Prostě příběh jedné ženské. Nemusíte za tím hledat nic vyššího.
Moc dobré. A pokud za tím vidím představení z Jezerky, Báru Hrzánovou, Lenku Vlasákovou a další, ještě lepší!
Autorovy další knížky
| 1998 |  Hrdý Budžes |
| 2006 | Oněgin byl Rusák |
| 2011 |  Darda |
| 2014 | Medvědí tanec |
| 2008 | O bílých slonech |
Za mě výborné. Možná proto (reakce na některé předchozí komentáře), že jsem to nečetla jako závěrečný díl trilogie, ale jako samostatnou knihu. Přesné postřehy o přístupu okolí na nemoc, trefný sarkasmus. Doporučuji.