Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Strhující příběh ženy, které osud původně rozdal horší kartu než jiným. Byla silná, ačkoli si svou sílu neuvědomovala, a statečná, ačkoli o statečnosti nikdy nepřemýšlela. Dokázala najít obyčejné lidské štěstí i v tvrdé době a ještě tvrdších podmínkách. Přesto se nikdy necítila odstrčená či o něco ochuzená a dokázala prožít svůj život naplno. Příběh začíná v roce 1946, kdy sedmnáctiletou Annu repatriují z Ruska do poválečného Československa. Oba rodiče jsou mrtví a matčini příbuzní v Čechách se uvolili o sirotka postarat. Anna přijíždí do krajiny, kterou zná jen z vyprávění, ale která se v jejích představách jeví jako země zaslíbená. Neumí řeč a příbuzné zná jen z fotografií. Přesto u nich doufá nalézt nový domov - jedinou jistotu v nejistém světě, který ji obklopuje. Po příjezdu na místo se ale dovídá, že všechno je jinak. Ze dne na den se ocitá v nádherné, ale téměř vylidněné krajině Středohoří, s mužem, o němž ve skutečnosti nic neví...... celý text
Přidat komentář
Asi do poloviny knihy jsem si říkala: "Takový normální život žen v 50.letech na venkově". Ani mne to moc nepřekvapovalo. Obdivovala jsem neuvěřitelnou vnitřní sílu mladé maminky tolika dětí. Vzpomněla jsem si na vyprávění ze života mé babičky a prababičky. A od té doby, co jsem sama maminkou dvou dětí, babičku obdivuji, jak mohla zvládnout 6 dětí a přitom celé hospodářství bez pomoci. Anna mne moji babičku velmi připomíná.
Krásné čtení, nečekaný závěr. Po přečtení si budete říkat, sakra, na co si já stěžuji, když mám teplo a tekoucí vodu jako samozřejmost ;).
Moc hezké čtení o obyčejném životě neobyčejné ženy nebo o neobyčejném životě obyčejné ženy.
Je to neuvěřitelná kniha. Anna i přes to, jaký měla život, se nikdy nelitovala a uměla se radovat ze života. Po přečtení si musíte říkat: "Na co si to pořád stěžujeme"?. Setkala jsem se osobně s paní Körnerovou, je to úžasný člověk, a musím říct, že umí i nádherně vyprávět, nejenom o Heřmánkovém údolí. A když ji slyšíte vyprávět, že se to VŠECHNO, co se v té knížce odehrává stalo, tak tomu ani nemůžete uvěřit. Jak může být někdo, tak strašně statečný.
Těžký osud ženy,který ona nesla s obdivuhodnou lehkostí,s jakoby samozřejmou statečností,jsou takové mezi námi a jsou to opravdové hrdinky.
Mě, mimo jiné, kniha inspirovala - levandulí vonící ložní prádlo a malinová štáva,hned jsem to zrealizovala :-)
Od začátku do konce velmi zajímavý a čtivý příběh mé oblíbené autorky. Vůbec jsem se od něho nemohla odtrhnout.
Krásný příběh - velmi čtivě zpracovaný.....kniha se mi líbila natoli, že jsem si přečetla další 2 knihy od této spisovatelky.
Moc pěkná kniha,ukazuje,jak žena dokáže bojovat za své štěstí a rodinu,i přesto,že je mladinká,hodně jí pomůže starší žena,plná životních zkušenostrí,trochu mi to připomíná můj život,když jsem se vdala na venkov a poznávala,co jsem z krajského města neznala,ale když člověk chce,naučí se hodně věcí,dnes jsem ráda,že bydlím na vesnici a dospělé děti se k nám rádi vracejí,Anna není jediná žena,myslím si,že takových žen je a bylo hodně,skvělé čtení.
Takový neuvěřitelně uvěřitelný příběh ženy. I když relativně končí dobře, po dočtení mi dlouho v duši zbyla hořká pachuť.
A jak zde již bylo řečeno: po přečtení si člověk uvědomí, že vlastně opravdu není na co si stěžovat. Současně se přiznám, že vztek se do mojí mysli několikrát vkradl ve spojitosti s Anniným sebeobětováním.
A ano, je to kniha, která slovo těhotenství skloňuje ve všech pádech, ve všech podobách, které čeština nabízí. Skoro jsem při ní otěhotněla i já :-)
Knížku jsem si půjčila na základě referencí zde a nelituji. Příběh Anny jsem přečetla na jeden zátah. Je až neuvěřitelné, co dokázala mladá žena v nelehké době, plné těžkých situací a problémů. A přesto nakonec dokáže říct, že měla kolem sebe samé hodné lidi. I přesto, že je to román věřím, že Anna mohla klidně existovat. Ráda se ke knížce zase vrátím.
Nedá mi to a musím napsat ještě jeden komentář. Je to už dva týdny, co jsem knihu přečetla a pořád mě to nutí na ni myslet. A dokonce se mi o ní i zdá, což se mi fakt nikdy nestávalo. Asi mě ten příběh zasáhl víc, než jsem myslela. Možná proto, že Anna by byla vrstevnice mé babičky Anny, kterou jsem měla moc ráda, možná kvůli něčemu zastrčenému hluboko v duši. Heřmánkové údolí je opravdu silný příběh, pro mě hlavně v druhé polovině knihy. Žádná červená knihovna typu Než jsem Tě poznala...
Normálně uvažuju, že si ji zas půjčím v knihově a přečtu znova...
Nádherná kniha. Anna, která již jako starší leží na pokoji po vážné operaci a vzpomíná na dobu, kdy jako 17ti letá přišla v roce 1946 jako sirotek do Čech. Ve vzpomínkách se jí promítá jako film život, který prožila v hospodě v Heřmánkově údolí. Bez elektřiny, s vodou pouze ze studně zvládne se postarat o domácnost, menší hospodářství i o děti, kterých stále přibývá. Je to smutný příběh. Stojí za přečtení a pro mě jedna z nejlepších knih od této autorky.
Po třech přečtených listech jsem to chtěla vzdát. Tak krutý začátek jsem nerozdýchala. Ale po pár hodinách mi to nedalo a kdyby mladší syn nezačal v noci plakat, dočetla bych to na jeden zátah.
Protože jsem nečetla dopředu komentáře, čekala jsem opět historický román, no, lásky a romantiky tam opravdu moc nebylo. Přesto je to kniha, nad kterou musím pořád uvažovat, často jsem měla při čtení slzy v očích, hlavně kvůli dětem. Během čtení, když moje děti spaly, jsem je chodila často kontrolovat a pohladit... Kniha mi dala trošku důvod k zamyšlení, že vlastně není na co si stěžovat.
Nelze jinak hodnotit než pěti hvězdičkami a můžu jen doporučit, i když jsem si chtěla při čtení odpočinout, tak odpočinková tahle knížka opravdu není. :-)
Krásná knížka, jsem úplně "unešená", jak krásně byl příběh této hrdinky zpracován. Jedna z nejlepších, co jsem o tomto období našich dějin četla.
Štítky knihy
20. století česká literatura domácí násilí mateřství psychické problémy poválečná doba ságy český venkov hrdinkyAutorovy další knížky
2012 | Heřmánkové údolí |
2019 | Hlas kukačky |
2018 | Co neodvál ani čas |
2013 | Kočár do neznáma |
2022 | Jelení vršek |
To bola veľmi pekná, uveriteľná knižka. Trošku som sa ostýchal, neskôr som bol zahanbený hlavnou hrdinkou. Opäť som si uvedomil, že k ľudskej prirodzenosti patrí sebaľútosť, a aby ste sa jej zbavili, potrebujete pokopnúť, presvedčiť sa, že niet ničoho, prečo by ste mali právo sa oplakávať. Hlavná hrdinka nie je plnokrvník, ale malý statočný ťažný koník ... a zapriahli toho za ňu požehnane.