Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/140157/bmid_hermankove-udoli-nOr-140157.jpg
5
3937
3937
Strhující příběh ženy, které osud původně rozdal horší kartu než jiným. Byla silná, ačkoli si svou sílu neuvědomovala, a statečná, ačkoli o statečnosti nikdy nepřemýšlela. Dokázala najít obyčejné lidské štěstí i v tvrdé době a ještě tvrdších podmínkách. Přesto se nikdy necítila odstrčená či o něco ochuzená a dokázala prožít svůj život naplno. Příběh začíná v roce 1946, kdy sedmnáctiletou Annu repatriují z Ruska do poválečného Československa. Oba rodiče jsou mrtví a matčini příbuzní v Čechách se uvolili o sirotka postarat. Anna přijíždí do krajiny, kterou zná jen z vyprávění, ale která se v jejích představách jeví jako země zaslíbená. Neumí řeč a příbuzné zná jen z fotografií. Přesto u nich doufá nalézt nový domov - jedinou jistotu v nejistém světě, který ji obklopuje. Po příjezdu na místo se ale dovídá, že všechno je jinak. Ze dne na den se ocitá v nádherné, ale téměř vylidněné krajině Středohoří, s mužem, o němž ve skutečnosti nic neví...... celý text
Přidat komentář
Krásná kniha s velkým životním příběhem hlavní hrdinky, silné a odvážné ženy. Kniha se hezky čte, mohu všem jen doporučit.
Knížku jsem přečetla během dvou dovolenkových dnů, trochu mě zklamal konec - vše se vyřeší během pár odstavců, ve kterých se shrne několik let dohromady. Škoda - velký potenciál zůstal nevyužit.
Knížku jsem přečetla během pár dnů. Je nádherná. Moc se mi líbila a všem jí vřele doporučuji. Šetřila jsem si jí na dovolenou a dobře jsem udělala. Navíc doba, ve které se kniha odehrávala, je pro mě neznámá.
Autorka nezklamala. Tak jako její všechny knihy i tato byla skvělá. Nic v knize nechybělo - napětí, láska, zklamání. Kniha se četla sama.
Hrdinky paní Körnerové bývají velmi silné a statečné ženy. Nejinak je tomu i v Heřmánkovém údolí, navíc u Anny oceňuji i její životní optimismus a neskutečnou vitalitu. I v těch nejtěžších chvilkách dokázala cítit štěstí a radovat se z maličkostí v lidském životě, i když osud jí rozdal dost špatných karet...
Kniha mne rychle vtáhla do děje. Jsem ráda, že jsem si mohla zprostředkovaně přečíst, jak to byla těžká doba, když jsem v ní nežila. Hlavní hrdinku nehodnotím a půjčím si slova napsaná v knize: "Neodsuzuj chybujícího, nevíš, co trápí jeho duši." Děkuji za připomenutí těchto slov.
Velká hrdinka, která na konci života může hýřit životní moudrostí. Jen si nejsem jistá, že je tak docela věrohodná, jak by si autorka nejspíš přála. Kniha se velmi dobře čte, nemá nudné pasáže, které by čtenář musel přeskakovat, aby se posunul v příběhu, řemeslně jistě chválihodné. Nejsem však přesvědčena o tom, že se to s tou hloubkou a opravdovostí povedlo.
Čtivá kniha, zajímavý příběh o těžkém osudu, ale asi nemám ráda takové ty velké hrdinky, co všechno zvládnou a se vším se poperou.
Přečteno jedním dechem, krásná kniha která mi mimo jiné ukázala, jakými malichernostmi se někdy zabývám.
Příjemný odskok od severské krimi. Podle toho, co se píše na konci knihy, jde o příběh se skutečným podkladem a o to hůř se chvílemi četl. Při představě, co všechno Anna zažila, co zažily její děti mi bylo úzko, především v době komunismu. Ale podtext zůstavá plný naděje a statečnosti i za cenu ztrát.
Přečteno za 24hodin. Úžasná kniha. Postava Anny se mi hodně líbila-ta skromnost, ochota všem pomoci. Smutný, ale nádherný příběh jedné ženy, která se nezalekla před ničím. Byla to úžasná, silná žena. Nedovedu si představit přežít vše jako Anna. A navíc si nestěžovala, se vším spokojená, smířená. Do takového domu se museli přestěhovat a ona byla šťastná, že mají kde bydlet...
Devět dětí v takových podmínkách... Líbí se mi příběh i doba, do které spisovatelka příběh zasadila. Je to zase něco jiného, než o čem většinou tato spisovatelka píše.
Čekala jsem na ni v knihovně tři měsíce a měla jsem hned přečtenou, ale nelituji.
Knihy od této autorky miluji. Nejvíc se mi asi líbila Hodina po půlnoci, tak mám další oblíbenou knihu-tuto.
Určitě si ji ještě ráda někdy přečtu. Kdybych mohla, dám i více ***.
(SPOILER)
Tak nějak nevím, co si o tom příběhu mám myslet. Anna byla bezpochyby silná žena. Aby taky ne. Mít devět dětí, dva záměrné potraty, přežít bídu a ponížení a dožít se takového věku, to by nějaká sušinka asi nedala. Prožila si své, o tom žádná. Ale abych ji stavěla na piedestal? Nedokáži se do ní vcítit. Mít 21 let, pět dětí a manžela, který by plodil a plodil bez ohledu na to, že rodinu nedokáže zabezpečit? A nedokázat mu říct, že takhle ne? A u druhého manžela to samé? Pozitivní přístup? Nechat na sobě dříví štípat a vše přijímat s trpnou pokorou aniž by se člověk pokusil na svém osudu něco změnit? Nedokáže manželovi říct, že další porod už ne, místo toho si zase nechá udělat dítě, jde na potrat a ještě o tom manželovi neřekne. Aby ho asi uchránila. Ale před čím? Přece to není jen její zodpovědnost, ale i toho druhého. Ne, tahle "hrdinka" pro mě není hrdinka, ale někdo trpně přijímající rány osudu, které si svým přístupem k životu přivodila. Moje babička byla z Volyně. Přejeli zpátky do Čech po válce. Vyprávěla mi, jaké to na Volyni bylo, jaké to bylo tady v padesátých letech, jaké později. Dožila se 96 let a 4 měsíců. Přežila dvě své děti. Moje prababička 99 let a 6 měsíců. Nebyly zhýčkané, prací byly ošlehané a neměly lehký život, přesto se dokázaly ozvat, postavit se za sebe i za jiné a byly to opravdu silné osobnosti. To jsou pro mě hrdinky, ale Anna ne.
Kniha se čte pěkně, proto přidávám hvězdičku.
Jeden z mých knižních dluhů, ke kterému jsem po letech konečně propracovala a jak to tak většinou bývá... najednou se sama sebe ptám, proč jsem tak dlouho čekala a proč jsem po tak pěkné knížce nesáhla už dřív? Ale asi to tak mělo být, přivedla mě k ní vlastně náhoda... a možná i proto jsem si celý příběh tak hezky užila. Čtu ještě jinou knížku a její naprosto strohý a plochý styl mě od čtení doslova vyhnal.... To Heřmánkové údolí je z úplně jiného těsta... Doporučuji tento krásný a silný příběh, odehrávající se v těžkých dobách naší minulosti, rozhodně ochutnat a věřte, že autorčin barvitý styl a především velká dávka Aniččina pozitivního přístupu, vám nabídne mimořádný čtenářský zážitek.
Jsem ráda že jsem si knihu přečetla, přiblížila mi tu dobu hned po válce,moc pěkný příběh
Jsem moc ráda, že jsem se tentokrát v knihovně s těžkým srdcem vyhnula novinkám a vybrala pár knih na které jsem se již dlouho chystala.
Výborný český román o obyčejných lidech, jejich snech a tužbách, zachycuje nelehká poválečná léta a začátek nástupu komunistů v 50. letech. Postava Anny se mně moc líbila, líbil se mně její pragmatický přístup k životu její síla překonávat překážky, ne nad nimi fňukat, takové hrdinky mám ráda, ať už je děj zasazený do jakékoliv doby.
Román o tom, že v každé době lidé chtějí a dokážou žít svůj život, být šťastní, milovat a být milováni. Anně se to povedlo.
Knihu jsem si poslechla jako audioknihu a musím říct, že toto byla má první kniha od této autorky a určtě ne poslední. Moc pěkně zpracované, můžu jen doporučit!
Štítky knihy
20. století česká literatura domácí násilí mateřství psychické problémy poválečná doba ságy český venkov hrdinkyAutorovy další knížky
| 2012 |  Heřmánkové údolí |
| 2019 | Hlas kukačky |
| 2018 | Co neodvál ani čas |
| 2013 | Kočár do neznáma |
| 2022 | Jelení vršek |
Přečteno "jedním dechem". Neuvěřitelná vnitřní síla ženy. Doporučuji.