Hold Katalánsku
George Orwell (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/255145/mid_hold-katalansku-255145.jpg
4
296
296
Orwellovo reportážní zpracování zážitků ze španělské občanské války. V prosinci 1936 se vydal George Orwell do Španělska, aby zde na republikánské straně bojoval proti Frankovým nacionalistům. Přestože ho Henry Miller v Paříži od úmyslu jít do války zrazoval, Orwell se připojil k milicím POUM na aragonské frontě. V bojích utrpěl vážné zranění, když mu nepřátelský ostřelovač prostřelil krk, a po uzdravení byl donucen za zhoršující se politické situace ze Španělska uprchnout. Ve své reportážní knize Hold Katalánsku autor s odzbrojující upřímností popisuje bezprostřední průběh války, revoluční euforii, hrůzy bombardování, vlastní zranění na frontě, ale i přátelství a zradu mezi stoupenci svobodného Španělska.... celý text
Válečné Biografie a memoáry Historie
Vydáno:
2015
,
Argo
Originální název:
Homage to Catalonia, 1938
více info...
Přidat komentář
Výjimečná reportáž o jedné straně konfliktu ve španělské občanské válce, tedy pokud vůbec to nesourodé seskupení zkratek lze považovat za jednu stranu. Když pominu trochu politického vyřizování si účtů s konkurenčními frakcemi, jedná se o syrovou, ale místy až groteskní výpověď o zoufalosti a nudě v zákopech při čekání na nepřicházející vlastní nebo nepřátelský útok. Ušlechtilé cíle a hrdinství v kontextu špatné výstroje a výzbroje, nedostatečného zásobování, střelby do vlastních řad, politikaření, propagandistického tlachání a univerzální španělské odpovědi "maňana" blednou a vyvolávají otázky, jestli to celé mělo vůbec nějaký smysl.
Čím dál tím více obdivuji úsudky G.Orwella. Výborná kniha, se skromnými postřehy autora. Nějakým záhadným řízením osudu jsem po této knize četla knihu Poslední svědci: Sólo pro dětský hlas, dost mě překvapila souvislost mezi úvahami Orwella a svědectvím dětí, jak jim byla přezentována občanská válka ve Španělsku. Na jedné misce vah upozorňování autora na jeho subjektivní úvahy, aby každý k nim byl kritický a druhé misce totální, nevyvratitelná "pravda" tehdejší Sovětské vlády o událostech ve Španělsku.
Dobrá kniha, autor by se divil jak dlouho se ještě po válce Franco udržel u moci.
Skvelá kniha, Orwell pútavo popisuje svoje zážitky zo španielskej občianskej vojny, ktorej sa zúčastnil vo farbách trockistov POUM. Úvaha v poslednej kapitole mi pripadala ako akási predzvesť jeho neskoršej tvorby. Túto knihu by si mali prečítať aj dnešní slovenskí neofašisti, ktorí sa hlásia ku knihe 1984 (tipujem, že si prečítali len heslo "vojna je mier..." samotnú knihu nečítali), nevediac, že Orwell bol zarytý antifašišta a marxista.
Orwellova literární reportáž z jeho aktivní účasti jako dobrovolník ve španělské občanské válce. Poskytuje velmi plastický vhled do problematiky fungování republikánských vojenských i politických struktur (POUM, anarchisté, komunisté) a také do vojenských operací, do kterých byl autor nasazen. Kniha popisuje i zranění v boji a postupné hroucení se a pád republikánských složek (vlivem vnitřních politických sporů, rozkladného působení komunistů řízených Kremlem, chaotické organizace a náporu frankistické armády). Vyústěním je autorův nutný útěk ze země v situaci porážky republikánů. Akcentovaná je také kritika slabé zahraniční podpory republikánské strany.
Po přečtení Orwellových povídek Zvířecí statek a 1984 bychom si ho představili jako důvtipného spisovatele, jímž samozřejmě byl, leč po přečtení knihy této ho vidím jinak, vidím ho než jako muže slov spíše jako muže činu. Mnohem chvályhodnější než jeho sepsání je jeho odhodlanost a síla vůle v sepsání sepsané.
George Orwell byl člověk poctivý a s bohatým nadhledem, což je zde patrné. Nepodléhá výkřikům ubohých žurnalistů, nýbrž snaží se pochopit věc z pohledu lidí, skutečných lidí. Velmi výstižně popisuje politickou situaci mezi republíkany (správně identifikoval autoritářský element komunistů spjatých se Sovětským svazem, jenž s sebou přivodil pád demokracie), ba když čtu jeho výklad, zní velmi podobně výkladu Antonyho Beevora (známy historik na Španělskou občanskou válku), resp. výklad Beevorův zní podobně Orwellovu.
Bohudíky, že přežil tu střelu.
Knížka není tak slavná jako Farma zvířat nebo 1984, přesto mi nezbývá než vzdát HOLD autorovi a jeho brilantním postřehům. Také je poměrně zajímavé dozvědět se víc o španělské válce z pohledu člověka, který se jí jako zahraničí dobrovolník osobně zúčastnil a má dar své zážitky předat dál. Mnoho úvah a názorů je nadčasových, na ukázku věta, která mě v době postcovidové a krize na Ukrajině zaujala: "Pokud jde o masy lidí, pak střemhlavé změny názorů, emoce, které lze nabudit i potlačit jakoby otočením kohoutku, jsou výsledkem novinové a rozhlasové hypnózy." Stačilo by vyměnit za slova televizní a internetové hypnózy, nemyslíte? V knížce mě nejvíc zaujaly pasáže z fronty, objasnění politických souvislostí se nečte sice tak dobře, ale zase odkrývá poměrně zajímavé souvislosti a i zde lze najít mnohé paralely s dnešní dobou, stejně jako pojednání o roli a vlivu některých mocností. Víc nebudu prozrazovat, doporučuji přečíst knížku.
Španělská občanská válka je velice složitým konfliktem a trvalo mi hodně dlouho, než jsem se v něm začala alespoň trochu orientovat. Velice se mi líbilo, jakým způsobem líčil Orwell své vlastní zranění, nepokoje v Barceloně, a i odchod ze Španělska. První část knihy, kde autor popisuje svůj život na frontě, se trochu vlekla.
Dneska se Orwellem ohání kde, kdo a občas je to možná na škodu. Tahle kniha zcela jistě nepatří k takovým uměleckým kouskům jako například Farma zvířat. Skvěle ale mapuje konflikt, který byl ovlivněn propagandou a který nebyl konfliktem pouze dvou znepřátelených stran. Nejzajímavější je, že ho mapuje bez jakéhokoliv časového odstupu.
Doporučuji nevynechat dodatky.
V této knize Orwell líčí své bezprostřední zkušenosti ze Španělské občanské války. Velmi upřímně a neidealisticky popisuje špatné životní podmínky na frontě včetně mnoha zajímavých podružností týkajících se každodenních životů vojáků (vši, bizarně konstruované polní lahve, starý granát, který je metán z jednoho zákopu do druhého, aniž by kdy explodoval) a činí tak mimořádně čtivě, s dávkou svého osobitého anglického humoru, a přesto je to občas čtení velmi deprimující, nejen kvůli hrůzám války (za zmínku stojí expresivní líčení stavu, který prožívá člověk zasažený kulkou) ale též kvůli všudypřítomnému pocitu absurdity, který vždy doprovází účastníky války, ať už na bitevním poli či jinde. Jedním z takových zážitků byl pro Orwella, jak říká, samotná služba v armádě, při které se v přímé bitvě ocitl jen sporadicky a většinou pouze odebíral své přísěly a dával pozor, aby se nedával příliš na odiv ostřelovačům půl kilometru daleko. (Z autorových slov mimochodem čtenář musí nutně získat pocit, že ve válce střely vždycky lítají člověku kus nad hlavou a k přežití většinou stačí, umí-li se trochu skrčit.)
Ve druhé části knihy, kde Orwell analyzuje politickou situaci ve Španělsku, je pocit absurdna velmi intenzivní a čtenář z první ruky vidí, odkud mohlo čerpat inspiraci tolik autorů, od Ionesca po Camuse. Tato druhá část je poněkud nezáživnější (čehož si autor byl vědom a proto ji přesunul na konec knihy v podibě Dodatků) už jen proto, že všechny záležitisti kolem Franca, jehož osoba se tu v podstatě neřeší (Orwell ho pojímá jako univerzálního fašistického nepřítele), POUM, CNT a dalších aktérů je mimořádně nepřehledná. To hlavní, co jsem si z této části odnesl, je prohloubení skepse k tomu, že "co je psáno, to je dáno" (v době internetu je myslím schopnost brát veškeré zpravodajství s rezervou zcela nezbytná) a lepší pochopení Orwellových politických postojů. Jak víme, byl socialistou, což však v žádném případě není vyčerpávající charakteristika. Španělské zkušenosti pro něj měli jistě formativní účinek, a proto si myslím, že pokud chcete pochopit Orwellova stanoviska (ať už a nimi souhlasíte, či nikoliv), je Hold Katalánsku možná stejně tak důležitý jako Wigan Pier.
Všichni znají od Orwella Farmu zvířat a 1984. A všichni tato díla také hojně citují a překrucují k obrazu svému. Zejména někteří politici a aktivisté. Měl jsem toho už plné zuby a tak jsem se rozhodl pustit i do "méně profláknutých" Orwellovek abych měl větší přehled než výše zmínění(kteří si beztak nanejvýš přečetli jen na wiki, o čem jeho knihy jsou).
Hold Katalánsku začíná nenápadně a postupně přituhuje. Je to velmi syrová autentická reportáž člověka plného ideálů o které postupně přichází aby se nakonec vracel domů plný hrůzy a deziluzí. Skvěle si zde připravil půdu pro své budoucí romány. Do půlky jsem váhal mezi třemi a čtyřmi hvězdami. V půlce kde se Orwell dokonce pokusí vysvětlit kdo s kým proti komu ve španělské občanské válce bojuje bych šel dokonce na ty tři hvězdy. To bylo pro laika a neznalce tohoto opomíjeného konfliktu opravdu šílené. Jak asi tušíte, podobně jako jiné občanské války i tato byla plná skupin které se mezi sebou různě nesnášely či tolerovaly a jejich příslušnost se mnohdy během krátké doby i několikrát změnila(často i bez jejich vědomí, jen vlivem propagandy). Ovšem po velmi sugestivním popisu zranění, které autor utrpěl, přichází druhá polovina kde už Orwell vytahuje svá zamyšlení nad hrozbou blížící se velké války, totality, znechucení ze lží a propagandy, vykořisťování a hrozbou jakou představují autoritářské režimy bez ohledu na to jestli přijdou zprava nebo zleva a tady už nešlo jít níž než na plný počet. To co ten člověk říká a před čím varuje je totiž holá pravda. Škoda jen, že jeho varování berou ti proti kterým je namířeno nejspíš jako návod. Jinak si jednání některých politiků nedovedu vysvětlit. Smutné. Potvrdilo se mi, že nikoliv Stephen King či Lovecraft ale právě Orwell je v mých očích mistrem horroru.
První kniha, kterou jsem od tohoto autora četl, bylo mi tehdy teprve 13 a už tehdy mi to přišlo velmi čtivé.
Zpětně vidím, jak Orwellovo působení ve Španělské občanské válce mělo formující vliv na jeho další názory, především na odmítnutí autoritářské levice.
Doporučuji, přečíst si i něco od jeho kamaráda Arthura Koestlera, který se taky zapletl do Španělské občanské války a ovlivnil i Orwella.
Hold Katalánsku se mně nejprve zdál napsán z nepochopení, později jsem ovšem našel řádné vysvětlení tohoto jevu. Orwell jako socialista snažící se o budovaní nové a rovné socialistické společnosti dobrovolně nastoupil do španělské občanské války na stranu anarchistů, kupodivu podporujících socialisty proti fašistům (Frankovi). Obě strany jsou podporovány dobrovolníky z celého světa i státy (SSSR), přesto boje jsou jen na oko, ani jedna strana nezásobuje muže na frontě, aby mohli porazit druhou stranu, jen udržují status quo. Orwell si užívá rovnost v bídě, poznává množství analfabetů, který přišli podpořit stejnou věc, aniž by věděli, za kterou stranu bojují. Kromě toho si všímá lživé propagandy na své straně a předpokládá, že fašisti, představující jím nenáviděný kapitalismus, klamou stejně. Během své dovolené při návštěvě Barcelony si dále nemůže neuvědomit, že socialismus se člení do mnoha tříd, nejen na chudé, střední a vyšší třídu. Současně objevil, že do vyšších tříd, velících chudším se dostávají lidé bohatí, bez potřebných zkušeností a byť to přímo nezmiňuje je vidět, že socialismus představuje hodnoty, kvůli kterým nenávidí kapitalismus.
Stručně řečeno, jedná se o popis jak negramotní lidé bojují za ideály, které jim někdo představil, aniž by věděli, že lže, o jejich postupném vystřízlivění, které historicky Orwellovi trvalo mnohem déle a později vyvrcholilo v románu 1984. Navzdory dříve napsanému, se jedná o velmi hodnotné dílo, popisující detaily, které izolovaně vyvrací jeden druhý, ale v celku přesně popisuje dobu s nízkou vzdělaností, pomalostí rozšiřování poznání, propagandu, lež a nemožnost snadného ověřování faktů, kde jen dobrá paměť lidem umožnila časem dojít k opravdovému poznání. Nadto Orwell potvrzuje známé Machiaveliho tvrzení, že historii píší vítězové.
Vhled do zákulisí politikaření, propagandy a rozčarování z oficiální politiky v prostředí občanské války ve Španělsku. Autor se osobně bojových akcí zúčastnil, ve zkresleném podání médií a vyprávění civilních obyvatel v bezpečné vzdálenosti od fronty je však nedokáže identifikovat. Jakoby bojoval v jiné válce. Falešný výklad průběhu událostí se stane oficiální verzí a pravdu prožitku přímého účastníka je třeba skrývat, aby se vyhnul podezření z účasti na tom,co se nestalo a zachránil tak alespoň svoji holou existenci a život.
Moja najobľúbenejšia Orwellovka. Realistická, zaujata, vášnivá, smutná. Zaujímavý je aj príbeh jej vydania. Odmietanie, ktorým si prešlo veľa autorov, v tomto prípade v mene "vyššieho princípu".
Kniha více politická než válečná. Kniha více analytická než existenciální. To není zase tolik překvapivé, když sám Orwell několikrát připomíná, že se do pořádného boje ani nedostal (a přesto byl postřelen). Povaha téhle knihy není rozhodně na škodu. Orwella zajímá především kontext celé této války. Už jen proto je v lecčem přínosnější politická analýza v dodatcích. Na první pohled může být překvapivé, že Orwell, byť socialista, nevěnuje příliš prostoru kritice fašismu, ale rozhodl se pro vnitřní analýzu a kritiku nejednotné levice, která se nebyla schopna společně postavit ani fašismu, ani Sovětskému svazu (respektive ani jejím pohůnkům, kteří byli po celém světě - třeba v novinách). Na Orwellovi mě fascinuje hned několik věcí. Je schopen přesně a jasně popisovat věci, které se dějí v jeho době. Nepotřebuje historický odstup. Pracuje s velmi dobrými argumenty, ale zároveň jako by vám nechával prostor pro váš vlastní názor, a i když je schopný vás přesvědčit, pořád nemá problém přiznat, že se může mýlit. My, s historickým odstupem, bohužel často zjišťujeme, že se nemýlí. Zároveň dokáže psát velmi poutavě, některé části knihy jsou až trochu ironické a upřímně jsem se u nich pousmál. Španělská občanská válka byla opravdu nepřehledná, ale především byla jakýmsi předstupněm druhé světové války. Orwell v tom velice dobře rozpoznal riziko, které hrozí (nejen) ze Sovětského svazu. Ten se totiž do války nezapojil způsobem, aby někomu pomohl, ale aby především mohl uplatnit vliv svou pomalou infiltrací a pozdějším narušením levicových struktur v daném státě (pomocí různých agentů atd.), čímž nakonec pomohl fašismu. Další Orwellovou výhodou je, že jak je z jeho textu cítit tolerance k jiným názorům, tak si knihu může přečíst v podstatě každý. I když jsem přesvědčen, že Orwell napsal lepší věci, nakonec jsem musel své hodnocení 3* změnit na 4*. Uvědomil jsem si, že jsem byl potěšen vším, co jsem pochvalil výš a že i takto krátká (v podstatě reportážní) kniha, může být velice důležitá pro pochopení španělské občanské války a toho, co následovalo poté.
Orwell v občanské válce. Tady se postupně vyvíjí jeho citlivost pro nebezpečí autoritativní moci, ať už "zprava" nebo "zleva". I tak se dá číst tato kniha.
Velice zajímavé čtení, které vůbec neztrácí na aktuálnosti. Příběhy a zážitky Orwella se čtou krásně, horší je to s kapitolami, kde se snaží vysvětlit, kdo s kým a proč bojuje, kdo je kdo. Je to (ne díky autorovi) pěkný galimatiáš. Ty se čtou těžce, ale pořád je to zajímavé. 85%, 22. 10. 2019.
Perfektní komentář, který vše vystihuje, od kristleko, další od decouble a další výborné komentáře jen umocňují celkový dojem z knihy.
Orwell sepsal své zkušenosti bezprostředně po návratu ze španělské občanské války, v níž bojoval za milice POUM nejprve v zákopech aragonské fronty proti fašistům a pak v Barceloně proti vládním gardistům, ovládaným komunisty. Kniha je pozoruhodná hlavně zcela upřímným popisem stavu vládních vojenských jednotek, které přes amatérismus a naprostý nedostatek zbraní, munice i tabáku vzdorovaly přes dva roky frankistickým vojskům. To je první postřeh, že různé milice v této válce si nezaslouží posměch, byť byly slabé a dezorganizované. Druhý postřeh se týká vojenského života – v každé válce, co je svět světem, jsou vojáci zavšivení, je jim zima, mají hlad… a to vše vnímají více, než nepřítele nebo snad vyšší politický smysl války, fyzické nepohodlí totiž vždy převáží nad vším ostatním. Třetí postřeh se týká popisů boje, kdy si Orwell v divoké palbě čte v zákopu detektivku, střelbu a házení granátů na nepřítele líčí jako zábavu, nebo když popisuje, jak byl zasažen kulkou do krku – vše je velmi lidské a upřímné. Čtvrtý postřeh je politický – jak svět nechal ve Španělsku vyhrát fašisty, aby se po světě nešířila komunistická revoluce (přitom komunisté byli paradoxně nejvíce protirevoluční silou v té době ve Španělsku coby pátá kolona Sovětského svazu). Pátý postřeh je asi nejsilnější a Orwell jej rozvinul v eseji Ohlédnutí za občanskou válkou (1943) i dalších knihách – odpor proti ideologiím, které znemožňují diskusi, a proti propagandě: „Jednou z nejotřesnějších věcí na válce je to, že veškerá propaganda s celou tou nenávistí a lží pochází od lidí, kteří nebojují.“ Zatímco milicionáři POUM krváceli na frontě, komunis-tické noviny o nich psaly, že jsou zakuklení fašisté. A právě politické spory vládnímu táboru nakonec prohrály celou válku… (8/10)
Štítky knihy
Španělsko komunismus anarchismus antifašismus občanská válka španělská občanská válka (1936-1939)Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Frustrující a zároveň velmi pohlcující náhled na bolestivý konflikt, jehož následky si Španělé nesou dodnes. Kniha už ze své povahy rozhodně nedá považovat za objektivní historickou příručku o občanské válce, je ale možné z ní načerpat všeobecné táhnoucí se vyčerpání a chaos, které byly dozajista přítomné na obou stranách. Orwell už zde ukazuje své vypravěčské umění.