Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/249022/bmid_hotylek-249022.jpg
4
5285
5285
Některé věci jako by existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel– vlastně spíš hodinový hotýlek – pana Leopolda, založený v dobách první republiky a nabízející párům potěšení a rozkoš za protektorátu, a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. Po velmi úspěšném románu Slepá mapa, popisujícím dramatické životní osudy tří generací žen, se v nové knize autorka věnuje především mužskému hrdinovi: Leopoldovu vnukovi Václavu Mánesovi, který převzal vedení hotýlku v šedesátých letech. Václav je muž bez jasných názorů i charakteru, což mu umožňuje obratně proplouvat komunistickým režimem a držet rodinný podnik stále pohromadě. To má však zničující vliv na vztahy v rodině i životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti. Ve svém novém románu Mornštajnová potvrzuje, že je rozenou vypravěčkou, která dokáže čtenáře strhnout.... celý text
Přidat komentář
Neuvěřitelně uvěřitelné propletence osudů postav. Tohle byla pro mne poslední z doposud dostupných knih této spisovatelky. Věřím, že ne každou knihou se autor zavděčí všem, ale přesto mě překvapilo poměrně velké množství dosti chladných recenzí. V mnohých knihách jiných autorů je čtenář nucen prokousávat se spoustou „vaty“ která neobohacuje, ani neposunuje děj a slouží pouze k navýšení počtu stránek a tedy k vyššímu honoráři autorovi. To není myšleno hanlivě, někdy se jedná i o výborné knihy. Jen je to prostě fakt. V knihách Aleny Mornštajnové se s ničím podobným nepotkáte. Tedy i v Hotýlku má autorka naprosto pečlivě promyšlenou každou scénu. Každá věta a někdy i každé slovo mají svůj přesný účel a svůj smysl, o čemž se vždy můžeme spolehlivě přesvědčit někdy o pár stran, někdy o pár desítek stran dál v textu. Za sebe tedy hodnotím knihu jako naprosto skvělou a byl bych vděčný za větší množství spisovatelů, kteří předloží čtenáři takto pečlivě, až puntičkářsky připravený příběh. Jediná a pro děj naprosto nepodstatná nepřesnost je přiřknutí Škodě 100 rok výroby 1964, přičemž se tento vyráběl až od roku 1969. Ale také mohlo jít pouze o tiskařský překlep a typové označení mělo být 1000. V tom případě by bylo vše v pořádku.
Každá kniha paní Mornštajnové je úplně jiná, ale přesto mají něco společného. Všechny jsou totiž skvělé a právě v tom je její největší umění. Závěrem mi nezbývá, než jí opět poděkovat za spoustu příjemných chvil strávených nad perfektní knihou. Samozřejmostí je, že stejně jako její ostatní tituly i Hotýlek vřele doporučuji.
Obyčejný příběh napříč několika generacemi jedné rodiny. Neurazí, nenadchne. Ale rozhodně nenudí.
Klasika, přesně to, co jsem od paní Mornštajnové očekávala. Na rozdíl od jiných neohromila, ale ani neurazila.
Mám ráda příběhy prolínající generace, kdy hlavní hrdina z prvnich kapitol se stane jen kolečkem v soukolí a objeví se někdo jiný, kdo převezme jeho roli.
I přesto mi zde něco chybělo, nesedělo, nevím ... četlo se dobře, vždy s chutí otočit další stranu.
Nelíbil se mi konec, jedna stránka a sluš. Jeden příběh ukončen rychle a druhý jen naznačen.
Asi jako hodně čtenářů teto knihy jsem čekala něco víc o hotýlku, ale zklamaná nejsem. Příběh se mi líbil. Třetí kniha od této autorky a první v tomto roce.
Kdyby tohle byla moje první knížka od této autorky, nikdy si další už určitě nepořídím. Ke čtení jsem se musela nutit a dočetla jsem to jen tak tak. Jsem ráda, že jsem začala Hanou. Ne že by byla knížka úplně špatná, ale čekala jsem víc příběhů o hotýlku, o jeho návštěvnících a ne o jedné rodině, která náhodou vlastnili hotel, který v příběhu figuruje hodně, ale opravdu hodně okrajově. Asi mě zmátla i anotace, která udělá představu, že budete číst o hodinovém hotýlku, který překonal všechny války a režimy. Je to prostě příběh dvou rodin, které spojí osud. Žijí své životě, plné lásky, naděje, ale i strastí a nepřízni osudu. Rodí se a umírají v kulise hodinového hotýlku.
Moje první kniha od autorky. Musím přiznat, že po tom velkém mediálním ohlasu ohledně paní Mornštajnové jsem čekal větší pecku. Čte se to sice velice dobře, ale všechno plyne tak nějak průměrně - jako život hlavního nehrdiny Václava. Průběžně přichází tu pěkné - tu zlé situace, ale jsou podané tak nějak bez emocí, bez gradace situací, bez pořádné zápletky. (Nechápu, kde uživatelka strbkav vzala neskutočne prepracovanú zápletku). Myslel jsem, že to konečně nabere spád po události s Marcelkou, ale i tohle zas tak nějak odplynulo v dál. Postav je tam opravdu jak na pěti orlojích. Občas jsem si musel třeba po 70 stránkách říct: kurník, kdo je to vlastně ten Bedřich? :) Období po listopadu 89 už je zrychlené a je vidět snaha osudy všech postav vysvětlit a uzavřít. Ale určitě si od paní Mornštajnové ještě něco přečtu - čte se to jedním dechem.
Už mám přečtených několik knih od Aleny Mornštajnové - Les v domě, Tiché roky, Hana ..
a tato je pro mě “nejslabší. Možná, že to i tím, že jsem jeji novější knihy četla dříve než tuto její prvotinu.. ty novější jsou totiž jiné grády.
Každopádně velmi povedený příběh, ale Václav by potřeboval více adrenalinu, byl to trochu nudař na to všechno co se kolem něj dělo.
Hotýlek, rovnako ako všetky knihy Aleny Mornštajnovej je skvost. Tak úžasne vytvorená zápletka kde do poslednej chvíle vôbec netuší čitateľ, ako sa veci vyvinú a po dočítaní ostane v nemom úžase a ešte niekoľko dní sa v ňom bijú silné emócie. Fantastický, silný príbeh, neskutočne prepracovaná zápletka a vzťahové línie. Aj pri tomto románe rovnako ako v prípade Hany som sa s postavami románu stotožnila a do deja a svojho života ma vtiahli natoľko, že som musela spracovávať, že príbeh nie je skutočný ešte niekoľko týždňov. Úzažné. 5 hviezdičiek bez debaty.
Můj milovaný Hotýlek.. má první kniha od této skvělé paní spisovatelky.. šla jsem do toho s představou povrchního tématu,ale spletla jsem se.. krásné postavy i děj.
(SPOILER) Poslouchala jsem jako audioknihu a i když tam bylo větší množství postav, orientovala jsem se dobře. Hlavní postava Václav mi ale moc neseděl. Přišel mi takový nemastný neslaný, proplouval životem docela jednoduše a přitom on zničil život dost lidem ve svém okolí (nejvíc mi asi bylo líto Jindry, která ho celý život milovala, starala se nejen o něj, ale i o jeho děti a on se přesto nerozvedl, i když jeho právoplatné manželce by to bylo úplně jedno).
Trochu radostnější příběh rodiny, v jejímž vlastnictví (správcovství) je hotýlek. Každý člen rodiny má jiný osud, ústřední postavou je poctivý Václav, který je trochu naivní a jeho láskou je oprava aut. Je to hodně propletené, osudy postav jsou zajímavé, ale nevybočují z života běžného člověka, takže je zase na čtenáři, aby si na ně udělal názor sám. A to mám na knížkách paní Mornštajnové nejraději.
Pěkně napsaný osud jednoho člověka a jeho rodiny. Jako kdybych koukala na seriál :)
Poklidná, jednoduchá a snadno čitelná kniha. Příběh ze života běžných lidí je pro mě odpočinkovou záležitostí a bavil mě.
Až do onoho šmodrchance s osobou v horečce na mě kniha působila jako pokus o české Ptáky v trní- a ač se Václav bezbranne a neodolatelně usmíval sebevíc, s Ralhpem de Bricassartem prohrával na celé čáře.
Pak se příběh zašmodrchal a vydal se vlastním směrem, což mi udělalo radost.
Čtivé, okolo roku 1968 nepřehledné, a kupodivu - sama svému hodnocení nevěřím - nudné i zajímavé.
A největší výzva? Uhádnout propojení mezi Seifertem a obsahem kapitol!
Opět skvělá poutavá kniha od oblíbené autorky.
Ale Tiché roky, Les v domě a Hana ve mně zanechaly určitě hlubší stopu.
Štítky knihy
láska smrt česká literatura Československo tajemství komunismus radost smutek prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságyAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Příběh jedné širší rodiny na menším městě. Vyprávění začíná zhruba v 50. letech a je založeno kolem jednoho mužského člena dané rodiny.
Čtení hezky odsýpá. Ale kniha je sama o sobě průměrná. Nic závratného se v ději nestane, jednoduše jde opravdu jen o události několika desetiletí.