Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366041/bmid_houbarka-2VA-366041.jpeg
4
3104
3104
Co všechno se dá najít v lese? Mladá Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj houbařský způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího. Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. Občas ale nejde neutíkat. Dotisk r. 2020... celý text
Přidat komentář
Kniha české autorky nám vypráví životní cestu mladé ženy Sáry, která žije sama v chalupě na Šumavě a živí se sbíráním hub. Pozvolna a postupně se dozvídáme, co předcházelo jejímu přestěhování a jaká byla její ne zrovna jednoduchá minulost. Kniha je opravdu dobře napsaná a čtivá, autorka mne mile překvapila.
Přemýšlím, proč musí být česká tvorba vždy postavená na depresivních základech a traumatu.
Kniha je velmi čtivě napsané, byť téma je nelehké a smutné. Spousta lidí srovnává Houbařku a Do tmy. Pro mě jsou srovnatelné sběrem, ale jinak u mě na plné čáře vyhrává Houbařka.
Další skvost z produkce současných českých autorek a nakladatelství Host. Kniha se mě hluboce dotkla, avšak mám pocit, že cokoliv o ní psát je zbytečné, že je třeba si Houbařku prožít. Snad jedině musím vyzdvihnout dokonale pravdivé vystihnutí prostředí i postav, čtivost i krásný vizuální styl knihy a uvědomění si, jak snadno a nevratně lze poškodit lidskou duši a jaké těžkosti za sebou musí mít ti "divní" lidé, kteří žijí kolem nás.
Skvěle napsáno. Lahůdka. Podstatu příběhu, pravdu o příčinách, okolnostech i důsledcích čtenář nalézá postupně - jak ty houby při opakovaných pátracích trasách, schované v útržcích vzpomínek. Poutavá četba o křehkosti a bezbrannosti lidské duše, nutící k zamyšlení.
Kniha se mi četla parádně. Někdo příběh přirovnával ke knize "Do tmy", ponurá je také místy dost, ale daleko čtivější. Místa, kde se příběh odehrává, dobře znám. Zařazuji do knihovny jako oblíbenou.
Anežku jsem nečetla a podle anotace jsem neměla představu, co mám od této knihy (autorky) čekat.
Byla jsem velmi překvapená silným příběhem. Autorčin styl psaní mě prostě baví. Baví mě, že věci nepíše přímo, baví mě její hra - čtenáři, domysli si trochu sám. Nevadí mi ani otevřený konec, který mi ke knize sedí.
Takhle má vypadat skvělá literatura. Ač se nejedná o žádnou detektivku či thriller, nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Již autorčina předchozí Anežka byla velmi čtivá, ale jazykově mi přišla ještě taková nevyzrálá, jednodušší. V Houbařce však Hanišová ukázala, že ovládá nejen skvělý námět, ale propojuje ho i s vynikajícím jazykem. Z počátku se jasně nabízí podobnost s Annou Bolavou a její prvotinou Do tmy, jen byliny jsou nahrazeny houbami. Houbařka je ale mnohem méně lyrická, více dialogická, hlavní hrdinka, alespoň pro mne, více "živá" a uvěřitelná. Pasáže z dětství, které velmi nenuceně prolínají vyprávění ze současnosti, jsou pak napsané tak, že vás při čtení mrazí a dělá se vám až fyzicky zle z toho, co hrdinka musela prožít. Vše je napsáno v podstatě jen v náznacích, ale tak reálně a dobře, že vám před očima běží živý film. Po Mornštajnové Haně řadím Houbařku mezi nejlepší knihy posledních měsíců.
Zajímavý příběh od české spisovatelky.Nečekala jsem ,že to dočtu a ,že se mi to bude líbit .
Do tmy konci tmou, Houbarka snad svetlem. Obe knihy mi ucarovaly a i pres velice podobne tema zustava Do tmy ma neprekonana srdcova zalezitost co do poetiky, stylu psani i syrovosti. Autorka ve mne ovsem probudila chut precist si i jeji prvotinu Anezku. Bravo - ceske spisovatelky!
Ano, zavání to trochu další jízdou Do tmy... ALE... ta se zase veze na Voze i pluhu vedeném přes kosti mrtvých... takže těžko soudit či porovnávat... nu, popočteme do mých milovaných šumavských luhů a hájů, kde krůček po krůčku tiše našlapujeme po zeleném koberci vstříc roztříštěné duši jedné takové malé Sisi... máme tendence hledat ty kousíčky... tu pod smrkem... nebo tady v houští... a pokusit se jí slepit dohromady... ale byly i momenty, kdy se mi nechtělo být potichu... chtělo se mi křičet, ať ten svůj polámanej zadek proboha zvedne a jde, vždyť on na ní čeká!!! Sám život na ní čeká!
Navíc... když mi písmenka hodně zabrnkají na srdeční chlopeň, mám tendence si tu knihu hýčkat... nooo a co jako ;) ehm... a tuhle? Tu jsem zase po dlouhé době málem vyhladila ;) více takových, prosím...
Skvělé! Nevím co napsat, snad jen popadněte knížku a přečtěte si ji! Stojí to opravdu za to.
Houbařka se srovnávání s románem Do tmy od Anny Bolavé asi nevyhne. Ani mně se od sběračky bylin nepodařilo zcela odpoutat. A kdybych měla hodnotit, myslím, že Do tmy je lepší. Má jiskru, náboj, více atmosféry, originálnější styl a jazyk. Přesto mě Houbařka do svého světa vtáhla a už nepustila, napsaná je, dle mého, dobře a ačkoli se žádné dějové překvapení nekoná (psychicky poznamenaná mladá žena žije sama v rozpadající se chatě, živí se sběrem hub, ve vzpomínkách se vrací do temné minulosti a to je vlastně všechno) stejně mě Sářin příběh zajímal, chtěla jsem s ní chodit po lese, zjistit, co přesně se jí kdysi stalo, za jakých okolností. Nastěhovat se do chaty a poznávat houby fantastických názvů, snad se i schovat do neměnného rituálu a držet se jistoty té jedné trasy lesem. “Něco“ na té knize bylo a ačkoli zatím nejsem schopná to pojmenovat, myslím si, že za přečtení rozhodně stojí. A musí se nechat, že Viktorie Hanišová své postavy opravdu umí nechat trpět a dusit v zoufalství (i v případě Anežky).
Bohužel jsem jí hodně musela srovnávat s Do tmy...ta na mě dýchala totiž mnohem víc. Ale i tak fajn čtivo!
Pro me velike prekvapeni. Musim priznat, ze ceske autory moc nectu, ale tato kniha me uz od precteni anotace v edicnim planu necim naprosto upoutala a pri cteni od prvni do posledni stranky nepustila. Takhle perfektne popsany vnitrni svet hlavni hrdinky jsem necetla ani u zadneho zahranicniho autora. Necekejte ale vesele cteni. Jde o pomerne depresivni vyjadreni jednoho nestastneho zivotniho pribehu. Jen ten nejasny konec me trochu zklamal. Ale ve svem dusledku je asi dobre, ze to skoncilo takhle otevrene.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Knížku jsem četla jedním dechem. Určitě si přečtu i předchozí knížku autorky Anežku.