Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406858/bmid_houbarka-pRl-406858.jpeg
4
3143
3143
Co všechno skrývá mycelium? Viktorie Hanišová debutovala v roce 2015 nadšeně přijatým románem Anežka o komplikovaném vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. Také v pozadí nového příběhu je ukryto rodinné tajemství, které si hrdinka odnáší ze svého dětství a na které se snaží zapomenout. Jenže lze skutečně uniknout tomu, co se už jednou stalo? Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si nazuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a za pár stovek je prodává. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Avšak co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním.... celý text
Přidat komentář
Strašně smutný příběh. Není se čemu divit, že se člověk "zblázní", když zažije tolik zlého a to od svých nejbližších.
Za mě asi nejlepší knížka od Hanišové, krásné prostředí přírody, rozdílné osudy. Všichni holt nemají na růžích ustláno.
WOW tak tohle je klenot! Na mém seznamu už je dýl, ale odrazovalo mě přirovnání k Do tmy od Anny Bolavé, protože to pro mě bylo nesrozumitelné. Atmosférou možná trošku podobné, ale jinak pro mě úplně jiný zážitek z knihy. Řadí se teď mezi mé top tři letos přečtené knihy. Nedokázala jsem se odtrhnout. Prolínání minulosti a přítomnosti bylo moc fajn a velmi přirozené. Sára to tedy v životě opravdu nemá lehké. Chování postav mi přišlo velmi realistické. Hodně lidí tady psalo, že chování rodiny Sáry, je nepochopitelné. Jako člověk pracující s lidmi v krizi, musím říct, že vůbec nebylo chování postav neobvyklé. Čímž ale neříkám, že je omluvitelné. Nechci ale zařadit spoiler. Měla jsem dost fantazií o tom, co se které postavě honilo hlavou, zejména pak matce. Autorka to fakt vyšperkovala do posledního detailu. Už jsem od ní četla skoro vše, a nic nebylo zklamání.
Kniha se četla jedním dechem, děj se časově prolínal. Byla jsem zvědavá co všechno Sára prožila, proč žije sama tak, jak žije. Otřesné, jak se na ní rodina podepsala, vzpomněla jsem si na knihu Vrány. Konec mohl být jasnější, ale....aspoň si každý může domýšlet.
Již dlouho si mě žádná kniha nepřipoutala k sobě tak, jako Houbařka... Poutavý příběh jen těžko dovolí, aby člověk knihu odložil... Pochroumané a problémové vztahy rodiny, do kterých se promítá atmosféra lesa, samoty a přírody... Nádherný kousek!
Někteří zde píší, že je příběh plný úzkosti a že knihu museli odkládat a dávkovat... Přijde mi to přehnané, nic, z čeho by člověku bylo tak zle v knize není... Hlavní postava sice uzkosti plná je, ale člověk už ji tak bere od začátku knihy a zbožňuje ji takovou... Urcite doporučuji ;)
Smutný příběh plný bolesti, zoufalství a beznaděje. Nepochopitelné chování členů rodiny, které udělali Sáře peklo ze života peklo. Příběh mne velice zasáhl. Zajímavosti o houbách knihu skvěle doplňovaly, i když nejsem fanynkou sbírání ani požívání hub.
Věděla jsem, že to nebude veselé čtení, ale tak velká porce tísně a beznaděje mě zaskočila. Knihu jsem musela odkládat a dávkovat si ji tak, aby té depky na mě nebylo moc. Detailní popis hub a prostředí Šumavy mě (jako jediné v knize) přímo blažilo. Škoda jen, že se člověk v knize nedozví o Evženovi a Milanovi....
(SPOILER)
Celou knihou se táhla hrozně tíživá atmosféra. Nejlépe to popsala dominika8192 přede mnou - zoufalství, beznaděj a rezignace.
Nemohla jsem pochopit chování matky, která svou dceru opustila v těch nejdůležitějších chvílích. Nechápala jsem otce, který byl schopen takhle ublížit vlastní dceři a potom dělat, jakože se nic nestalo. A nechápala jsem, proč Evžen svou sestru tolik nenáviděl. Jediná osoba, která nebyla zralá na nakopání do p*dele, byl Milan.
Jedinou světlou chvilkou v celé knize bylo přátelství mezi Sárou a autistickým Vojtou, které pak Sára taky, dá se říct, poslala do kytek.
Ale co bylo hrozně zajímavé, byly informace o houbách. Většinu věcí jsem ani netušila.
Kniha byla napsána naprosto perfektně, vyvolala ve mně přesně ty emoce, které měla. Postavy byly jedinečné, měly svůj charakter a byly odlišitelné od ostatních.
Jediné, co mi tak nějak chybělo, byl konec. Jak to teda nakonec dopadlo? Co se se Sárou dělo pak?
(SPOILER)
Tak tohle bylo lepkavě hnusné a tíživé. Chudák holka. Celou knihou se jako ztrouchnivělá nit táhne beznaděj, zoufalství a rezignace.
Nevím proč, ale celou dobu mi nejvíc drásala nervy ta polorozpadlá barabizna ve Dvorcích. Kdyby si ji Sára aspoň trochu upravila, mohla tam v klidu žít mimo prohnilou společnost...něco pěstovat, chovat. Přivydělat si prodáváním zeleniny, ovoce, vajec, mlíka...whatever. A ne jen nečinně ležet v proležený posteli, nemoct usnout a snažit se zaplašit vzpomínky, který se stejně draly na povrch.
Jo a mimochodem - to, jak Vojtu obsrala a ani se nezmohla na to na něj ode dveří zavolat, mě nasralo ze všeho nejvíc.
Suma sumárum - mám z toho řádnou depku.
Krásné komorní čtení z prostředí lesů Šumavy o traumatu jedné osamocené dívky. Líbilo se mi, jak autorka citlivě prolínala současnost a vracela se do minulosti, která postupně odhalovala, proč Sisi žije na samotě. Důvod proč nedávám pět hvězd je vyvrcholení na maturitním plese. Přišlo mi to najednou vytržené z formy celého vyprávění a trochu násilně povyprávěné. Knihu jsem v podstatě četla na jeden zátah a vřele doporučuji.
Houbařka ležela na mém seznamu „Chci si přečíst“ už několik let a teď se ke mně v knihovně konečně dostala. Tou houbařkou a zároveň vypravěčkou je asi pětadvacetiletá Sisi, která žije sama ve staré chaloupce na Šumavě. Časovou osu současnosti protínají kapitoly z minulosti, kdy Sisi vzpomíná na své dětství a důvody, proč se dostala do současné neutěšené situace. Už na začátku jsem čekala, že se bude jednat o něco takového. Příběh není veselý a nejděsivější na něm je skutečnost, že se tento smyšlený děj odehrává v reálném životě spousty lidí, a ve výsledku se o tom nikdo nedozví.
Na knize se mi moc líbily vsuvky o houbách a různých houbových receptech, které celou knihu skvěle zpestřily.
Čekala jsem pětihvězdičkovou knížku, ale k dokonalosti mi tam ještě něco scházelo, takže dávám za čtyři *.
Některé knihy jsou napohled tlusté, se spoustou slov, ovšem zápletkou a dějem jsou jaksi útlé. Tady mi to přišlo naopak, kniha nijak rozsáhlá, ale přímo bobtnala (jak houba nasáklá deštěm) podivnými, až hrozivými událostmi. Při čtení jsem měla hned od začátku pocit, jako bych se vydala na známou stezku lesem, ovšem namísto suchohřibů a holubinek postupně sbírala do košíku své čtenářské mysli všechny ty rány, které Sisi utržila. Ty jsem pak (podobně jako Sisi plodnice hub) jednu po druhé v myšlenkách třídila a zkoumala.
A pak už jsem jen zírala, kolik jedu lze nalézt kolem, aniž by člověk měl vůbec jen ponětí.
A Viktorie Hanišová má zjevně ohromný talent..o knihách se mi totiž málokdy zdá, a navíc houby (jídlo i sběr) dost nesnáším. A tento měsíc jsem už dvakrát v noci hopkala po lese, našla jen samé červivce, šlápla do louže a napršelo mi za límec. Přesto jsem vděčná, že se mi z knihy do snů vetřely tyto a nikoliv jiné, hrůznější motivy.
Finální dojem je velká deprese aneb někdy je vlastní rodina dost peklo. Neveselé téma o mladé ženě, která vlastně nedostala šanci... A podnět k zamyšlení, že když je někdo divný, nemusí to být jeho volba.
Knížku jsem poslouchala jako audio. Poslouchala se dobře, text měl spád, nic nudného, co bych chtěla přeskočit. Příjemné jsou mezi dějové psáže vložené vsuvky o houbách.
Z poklidné, uklidňující pohody do deprese a beznaděje. Dobře se to četlo, určitě si od autorky ještě něco přečtu.
Skvělá knížka, jen ten konec byl takový no čekala jsem nějaké ukončení, přitom tak knížka prostě skončila...
Kniha se dobře četla. Myslela jsem, že zápletka bude úplně o něčem jiném, spíš něco jako detektivka. Takže jsem byla překvapená, jak se příběh vyvinul.... vlastně je to dost smutný příběh...
Zezačátku jsem si knihou nebyla jistá, i když se mi četla snadno, ale nečekala jsem od ní nic velkého. V druhé polovině jsem ale začala být opravdu nadšená, přišlo mi to silné, naprosto mě to vtáhlo a chvílemi jsem se musela nutit zvednout oči a zpracovat emoce, které u mě stránky probouzely. Houbařku rozhodně doporučuji dál!
Příběh byl zajímavý, ze začátku se děj tak nějak táhnul, ale druhá polovina knihy už byla zajímavější. Trošku mě zklamal konec, jakoby nedořešený. Myslela jsem, že to bude lepší čtení
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Tak tato kniha je pro mě osobně pecka. Přitáhla si mě hned na prvních stránkách a už nepustila. Krásné prostředí děje, nádherná čeština, spoustu zajímavostí o houbách. Prolínají se dvě časové osy děje, které se nakonec spojí. Čím více jsem se blížila na konec, tím více jsem hltala děj s myšlenkou, bože jak to dopadne, bude to mít šťastný konec, i když jak takto smutný příběh může mít šťastný konec, že ano? Ale to co následovalo? NE NE NE, nesnáším otevřené konce, jak mi to autorka mohla udělat? :-)