Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406858/bmid_houbarka-pRl-406858.jpeg
4
3161
3161
Co všechno skrývá mycelium? Viktorie Hanišová debutovala v roce 2015 nadšeně přijatým románem Anežka o komplikovaném vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. Také v pozadí nového příběhu je ukryto rodinné tajemství, které si hrdinka odnáší ze svého dětství a na které se snaží zapomenout. Jenže lze skutečně uniknout tomu, co se už jednou stalo? Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si nazuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a za pár stovek je prodává. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Avšak co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním.... celý text
Přidat komentář
Mám svá místa, na Černokostelecku i na Bechyňsku, jenže o to tu zas tak moc nejde. Zdánlivě literárně vyčerpané rodinné trauma dokázala autorka popsat tak dokonale, že by její smutná hrdinka musela zaujmout hlavní pozici mezi Palánovými samotáři.
95 % (zatím 2083 hodnotících s průměrem 89 %).
Za mě zcela nejsilněji napsaná kniha. Dívka raněná členy své rodiny se raději vyhýbá kontaktu s vnějším světem a potlouká se po lesech. Velký vli proč se mě kniha dotkla měl i fakt, že jsme se aktuálně přestěhovala do Plzně a začala jsme objevovat místní okolí a místa, kde dívka pobývá tam patřili. Kniha je esencí deprese, která je ale tak věrně a hlavně silně znázorněna, že pro lidi jí trpící může být i v něčem skličující.
Bomba. Stylem i námětem. Nejčtivější kniha, jaká mně v poslední době prošla rukama, to jsem jich četla hodně. Autorka úplně bravurně pracuje s jazykem i časem, plynule přechází v ději, ten zůstává celou dobu napínavý. Hlavními antihrdiny jsou diplomaticky se chovající pokrytci, schopní pořád předstírat, že se nic neděje. Kéž takovým lidem dojde, co jsou za pakáž. Kdo prošel sám traumatem a přečte tuhle knížku, tomu se hodně uleví, když uvidí, že lidé můžou projít něčím ještě horším a přežít to.
mé čtenářské srdce zajásalo, miluju houby a miluju sbírání hub, i když jich neznám tolik, co spisovatelka a hlavní hrdinka knížky. V knížce se odvíjí příběh docela obyčejné dívky a možná i postavičky, které má každé město, nebo vesnice. Je svým způsobem strašně nešťastná, nedokáže se odpoutat od toho, co bylo a jejím největším uklidněním je les. Na venek ale žádné své bolístky neventiluje. Přijímá život tak, jak jde a co jí přináší. Myslela jsem si ze začátku, že knížka bude tak trochu fádní, ve skutečnosti by se dala shrnout několika větami. ALE. Spisovatelka krásně popisuje, co hlavní hrdinka prožívá, jak se cítí, jak vypadá, co si myslí, rozvíjí její příběh a ten se čte tak svižně. Konec nemá takový ten třešničkový happy and, ale tím spíš je ta knížka lepší.
Tragický popis tragického osudu...? Sběr hub v mlžném mlází a tichu hlubokých lesů dokáže zahalit nejedno lidské trápení. Hanišová zvolila zajímavý způsob živobytí pro svou protagonistku, který dává smysl jak v důsledku rozehraného osobního traumatu, tak v kontextu rodinných zvyklostí. Závěr knihy pak ve světle uvedeného pokládám za dokonalý. Útěk končí. Hanišová také dobře pracuje s časem, přesněji jde proti času. Takže zpočátku spíše jen podivínské chování traumatizované, mladičké houbařky Sáry postupně nabývá na ostřejších konturách a vzrůstá čtenářovo pochopení, ale i nevíra. Má ta holka ale smůlu. Kde jinému rodina stojí oporou, pro ni se stala takřka záhubou. Nejde ale o psychologický román a pohnutky chování všech účastníků, vyjma samotné Sisi, tak zůstávají nevyřčené a neobjasněné. O to palčivější otázky a úvahy román vzbuzuje a zanechává v jeho duši hlubokou stopu. Mimochodem skvělá obálka. Taky jsem ocenila pár užitečných a zajímavých houbařských rad.
Stejně jako Houbařka i já jako malá vyrážela s otcem brzy ráno na houby, v ruce košíček a rybičku, šlapali jsme dlouhé kilometry lesem až "za koleje", měli svá osvědčená houbová místečka a oblíbený kus lesa, který nás nikdy nezklamal a kterému jsme říkali "náš les".
Kromě nostalgických vzpomínek na čas strávený s otcem ve mně kniha vyvolala vlnu smutku a rozčarování nad pohnutým osudem mladé Sáry, která neměla v rodině žádné zastání.. a nezbývalo jí, než se uchýlit do milosrdné náruče šumavských lesů. Silný čtenářský zážitek, nejen pro milovníky hub.
Silné téma, které se čtenáři postupně odkrývá. Tíživá atmosféra osamělého bloumání lesem i životem. Do toho krásný košatý jazyk. Trochu mě mrzí otevřený konec, ale aspoň si můžu představit, že to se Sisi dopadlo tak, jak bych jí přála.
Parádní tečka za rokem 2021.
Opravdu dokonalé, jedna z nejlepších a nejsilnějších knih, které jsem kdy četla, a že jich není málo :)
Krásně napsaná kniha o velmi vážném problému. Vidím zákoutí v lesích, nechtěla bych popsanou trasu chodit. (velké výškové převýšení několikrát a ne vždy schůdný terén.) Hlavní je ale skrývané tajemství rodiny, které vede k rozkladu, přetvářce, alkoholismu a duševnímu onemocnění. Dítě, které zradí ti, kteří ho mají chránit. První kniha od autorky, budu v knihovně hledat další. Doporučuji.
"Ježíšek nezklamal"
Kniha se mi moc líbila nejen příběhem, ale i slovomalbou. Těším se, až si od autorky přečtu další knihy, protože píše moc dobře.
Rozhodl jsem se přečíst něco, co "četli už všichni". A rozumím, proč to všichni četli. Houbařka je kniha, kterou nelze jen tak opustit, odložit, přestat číst. Já v něm nacházel především neuvěřitelně dokonalý jazyk a styl, jenž jsem dlouho už neviděl. Taková prozaická poetika. A přestože příběh života houbařsky na lesní samotě není ve své podstatě primárním dějovým prvkem, pro mne to bylo to nejlepší. Je to kniha o temných stránkách života, které se ne vždy dají napravit, o spravedlnosti, která je "slepá", o nemožnosti vše odpustit a napravit... Doporučuji...
O tom, jak je tezke rozloucit se s necim, co mate radi a i kdyz to radi nemate, jste na to zvykli. Nema to moc dej, ale je to skvele napsane.
Co všechno se dá najít v lese?
Tahle kniha je především o smíření, odpuštění a nových začátcích.
I přesto, že nás tíseň a zoufalství provází po celou dobu čtení, oceňuji jakým způsobem bylo téma zpracované. Bez příkras, zároveň citlivě a místy i s humorem, jak to Viktorie umí. Díky tomu se stala jednou z mých nejoblíbenějších autorek.
Bavily mě pasáže vykreslující krásné šumavské lesy a popisy hub.
Skvěle napsané! Ještě lepší než Anežka, i když některá témata jsou podobná (dysfunkční rodina, traumatizované dítě). Nad chováním postav jsem sice často kroutila hlavou, ale všechno to bylo velice realistické a uvěřitelné. Třeba Sářina matka... Jak mohla být tak bezohledná vůči vlastnímu dítěti? Ale v kontextu její submisivní povahy a nerovného vztahu s velice dominantním (vzdělaným, uznávaným, bohatým...) mužem to dávalo smysl. Taky se mi moc líbilo, jak autorka pracovala s metaforou podhoubí. A pasáže o houbaření jsem si užívala, i když žádná vášnivá houbařka nejsem.
Tahle kniha se do mě fakt šíleně zaryla. Fakt jsem nečekala , že to bude takový brutus. Těžké čtení, ale rozhodně minimálně za 5 hvězdiček.
Na první pohled celkem jednoduché čtení. Opak je ovšem pravdou. Tohle vůbec není milá oddechovka na podzimní sychravé odpoledne. Je to drsná, syrová a zvláštní kniha. Jsem ráda, že jsem ji četla v létě, když bylo krásně a svítilo slunce.
I přesto je to však skvělá kniha, kterou za sebe velmi doporučuji. Ale samozřejmě to není četba pro každého. Sářiny vzpomínky na dětství jsou drsné, neměla to snadné. Doteď mám z knihy smíšené pocity. Hodně se mě tato kniha dotkla, neboť i v mé blízkosti byl donedávna někdo psychicky nemocný. A nebylo to snadné.
Ale abych nebyla jen depresivní, autorka v knize krásně popisuje šumavskou přírodu a houby. A jelikož celá Šumava je moje srdcovka a houby mám taky moc ráda, tohle mě naopak při čtení těšilo.
Tato knizka bola pre mna silne kafe.. ale vyborne napisane! Myslim ze nad nou budem premyslat este nejaku dobu.
Při čtení jsem měla pro Sáru pochopení a rozuměla jsem, proč se rozhodla žít, tak jak žije... Jen mě mrzelo, že jí utíká život a ona spíš utíká před tou svou bolestí a traumatem, nebojuje s tím a žije jako poustevník duševně, ale i fyzicky... Měla jsem chuť jí říct: Ale co dál? Celý život máš před sebou... Depresivní, ale velmi čtivý příběh, zůstává mi v paměti i po čase.
Silný příběh. Kniha, která mě naprosto pohltila. Styl psaní autorky je mi velmi blízký. Konec příběhu je zajímavý, i když hodně otevřený. Rozhodně stojí za přečtení!
Štítky knihy
přátelství, kamarádství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Jedna z těch knížek, na kterou si vzpomenu i po delším čase od přečtení a budu ji doporučovat dál. Poutavý příběh, člověku pomalu ale jistě začíná docházet, že ty dvě houby na obálce nejsou vybrané náhodou. Velmi sympatická hrdinka, se kterou se čtenář dostane do situací, které by si jinak nejspíš jen těžko představoval. Bavilo mě taky vykreslení přírody, která je někdy přítelem a někdy nepřítelem. Jedna z top knížek, co jsem minulý rok četla.