Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406858/bmid_houbarka-pRl-406858.jpeg
4
3165
3165
Co všechno skrývá mycelium? Viktorie Hanišová debutovala v roce 2015 nadšeně přijatým románem Anežka o komplikovaném vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. Také v pozadí nového příběhu je ukryto rodinné tajemství, které si hrdinka odnáší ze svého dětství a na které se snaží zapomenout. Jenže lze skutečně uniknout tomu, co se už jednou stalo? Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si nazuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a za pár stovek je prodává. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Avšak co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním.... celý text
Přidat komentář
Vůbec mne nenapadlo, že všechno to zlé, co se Sisi stalo, se stalo jen v její hlavě. I když po přečtení Petry Hůlové a Čechy země zaslíbená i to může být jeden z výkladů. Ale podle mne ten méně pravděpodobný. Chování bratrů k sestře, i kdyby její výklad nebyl pravdivý, ukazuje, že je na jejich straně něco v nepořádku. Pro mne je kladným hrdinou tu Vojta, který trpí nějakou formou autismu, ale daří se mu. Nevím, jestli jsem někde četl či slyšel, že autorka svou tvorbou se snaží bránit ohrožené, tedy děti. Anežka i tato kniha tomu nasvědčují, ukazují, kam vede nefunkční rodina, ať se navenek tváří všelijak. Ještě to chvilku budu muset trávit a strávit, ale už se těším na další knihy.
Po přečtení anotace knihy jsem na ní nebyla nijak zvlášť zvědavá, ale recenze nebyly tak špatné, tak jsem se do ní přece jen pustila.... a přečetla ji jedním dechem. Při čtení jsem měla několikrát silnou potřebu strčit ruku do knihy Sáru vytáhnout a pevně obejmout. Stejně jako nakopnout její ustrašenou nanicovatou matku kamsi a otce... o tom raději ani nemluvím.
A o to jde. Výborně napsaný příběh, který čtenáře dokáže vtáhnout do děje tak, že chce být součástí, chce zasáhnout, nejen číst a čekat jak to celé dopadne. Téma je samo o sobě dost emotivní, ale ve spojení se způsobem jakým autorka píše z toho vznikla skvělá kniha, kterou bych určitě k přečtení doporučila. Byť i jen k zamyšlení.
„Bezpečí, to je slovo, kterým se rodiče zaklínají. Všude totiž číhá nějaké zlo – za každým rohem může stát pes, který dítě pokouše, u každého obchodu číhá pedofil......
Matčiným úkolem je všechna rizika a potencionální nebezpečí eliminovat, aby dítě nepřišlo k úhoně. Teprve doma, za bezpečnostními dveřmi se třemi zámky, v bytě, kde je každý ostrý roh oblepený gumovou krytkou, kde mají do zásuvek namontované záslepky a kde si po celodenním napomínání a smlouvání vyčerpané matky sednou na gauč se sklenkou vína, si mohou konečně vydechnout. To, co se v noci děje za dveřmi dětského pokojíčku, je už nezajímá.....“
Kniha mi byla doporučena, ale přiznávám, že jsem s jejím přečtením trochu váhala. Téma sběru hub mi není vůbec blízké a nijak pro mne zajímavé. Tak jsem měla obavy, že mě dlouhosáhlé popisy sběru hub budou kazit samotný příběh. A jsem ráda, že tyto moje obavy byly zbytečné. Kniha mě vtáhla do děje od první kapitoly.....Příběh mladé holky (i když mladé pouze datem narození), která se v tom životě nějak podivně plácá a vlastně neví, co s tím. Každou kapitolou se pomalu a postupně odkrývá temná minulost naoko spořádané a úplně normální rodiny.....a mnohokrát nepochopitelné jednání hlavní hrdinky tak lze začít postupně chápat. Kolik podobných „šťastných a slušných“ rodin je za dveřmi, okolo kterých třeba denodenně chodíme....
Knihy tohoto typu mě dlouho leží v hlavě.
...a ta houba na obalu knihy? Uf...
Ani dlouho po přečtení nedokážu popsat pocity, které ve mně skvěle napsaná Houbařka nechala... Kombinace zmaru, vzteku, naděje, soucitu, optimismu, který se v rámci dvou vět mění v totální deziluzi. Strašně dlouho jsem takhle silně nepřála románové postavě, aby se její život v lepší obrátil... a dlouho jsem taky usilovně nemyslela na to, jak to asi celé ve světě "po poslední stránce" dopadne.
Díky za tu poslední větu příběhu. Přála jsem si pro Sisi lepší život. Tolik zklamání a křivdy a ta holka měla pořád vůli žít.
A největším paradoxem je, že mi z toho všeho vyšel jako největší sympaťák Ruda.
Uf, kde začít. Nevím proč, ale myslela jsem si, že Houbařka bude oddychová knížka, o to víc mě překvapilo téma, které příběh provází. Je to už pár dní, co jsem knihu dočetla. Stále ale nevím, co si o knize myslet. Příběh je těžký a není to kniha, kterou byste si četli před spaním, ale musím uznat, že Hanišová je skvělá spisovatelka. Líbilo se mi, jak pracovala s hlavní postavou a dokázala popsat její pocity. Skvěle v knize prolínala současnost s minulostí a odkrývala tak postupně momenty, které způsobily Sářin stav. Každopádně to nebylo úplně příjemné čtení. Kdybych věděla, o čem kniha bude, tak bych si ji nevybrala, alespoň ne v lednu.
Knihu jsem dlouho odkládala kvůli zmiňované ponurosti, ale zbytečně. Líbilo se mi prolínání časových linek a postupné rozplétání osudů. Je to čtivé, je to psycho a konec zanechá v člověku hodně otázek...
Kniha mě pohltila od prvního odstavce a četla se mi výborně, snad až ke konci to šlo trochu tíž. Nemohu se ubránit srovnání s "Do tmy" Anny Bolavé: hrdinky obou knih jsou zvláštně "ujeté" sběračky, zde se ale i postupně dozvídáme, jak k tomu došlo a co současnému stavu hrdinky předcházelo. Nabízí se paralela s životem hub: u nich je viditelná plodnice projevem složitého života podhoubí, zde je tristní život hrdinky výsledkem neradostných událostí v dětství a děsivé konstelace v rodině. Jenže okolí vidí jen tu plodnici, a už ne podhoubí... Kniha mě snad posunula v tom, že člověka nelze paušálně odsuzovat, každý si neseme svou minulost a utržené šrámy, někdo horší a někdo víc, a naše dnešní podoba je výslednicí toho všeho.
Jinak, sám sbírám jen hřibovité houby, ale na popud Houbařky jsem hned otevřel Přehled hub střední Evropy a začal se učit, co je májovka, špička, kačenka, smrž... Tak jen doufám, že se napřesrok něčím neotrávím;-)
...a na konci zůstává otázka: má Sára pravdu, nebo se vše opravdu zrodilo v její hlavě?
Tak depresivně napsanou knihu jsem už dlouho nečetla. Pořadník v knihovně měla hodně dlouhý než se ke mě dostala. Nic by se nestalo, kdybych se na řadu nedostala nikdy. Jediné, co mě zaujalo, byla nepochopitelná reakce matky. Jenže v dnešním světě je opravdu spousta rodin disfunkčních.
Za mě nejlepší beletrie, co jsem letos přečetla. Líbilo se mi, jak je kniha napsaná, jak příběh plyne, jako bych byla v Sářině hlavě, v jakém prostředí se odehrává, obálka, konec, prostě všechno. Jasně-příběh je to těžký, ale kniha skvělá.
(SPOILER)
Je až s podivem, jak křehký a zranitelný je náš mikrosvět a jak jizvy z dětství dokážou přerůst v obludná tíživá monstra, která můžou ovládnout celou bytost. Sára je asi inteligentnější než její starší bratři (pokud lze jako důkaz považovat, že jako jediná se dostane na osmileté gymnázium), ale stejně ji její sourozenci válcují. Otec se k matce chová jako k ozdobnému bytovému doplňku a ve chvíli, kdy svoji dekorativní funkci přestává plnit, se od ní odvrátí a stará se jen o svoji tvář a kariéru. Těžko říct, jak vnímá dceru (a jak vnímal sestru a matku, dozvídáme se pouze náznaky a i informace o tomto "myceliu" vztahů vyvolají vrásku na čele). A asi houby ho zajímá, jak jeho rodina vnímá jeho.
Knížka má víceméně otevřený konec a nedivím se, protože usmíření s bratry (i s Milanem, který vlastně zapříčinil Sářiny vleklé zdravotní problémy - jen pro to, aby se s bráchou pobavili šikanou mladší ségry) je asi sci-fi, stejně jako Sářina možnost vytvoření nekomplikovaného partnerského svazku.
Zajímavé povídání o houbách (dozvěděla jsem se spoustu nových informací) a paralela mezi nimi a naším světem. Skoro určitě si od autorky přečtu něco dalšího, Anežka vypadá zajímavě.
Že zrovna po této knížce sáhnu jako po odlehčení, to se moc nepovedlo. Ale jinak to bylo výborně vystavěné čtení. Zezačátku mi to hodně připomínalo Do tmy od Anny Bolavé. Stejné propojení s přírodou, motiv sběratelství, zpeněžení znalostí a umu, stejně samotářská hrdinka s temnými hlubinami vlastní duše. Jen té temnoty tady bylo o poznání víc, chyběly teplé paprsky slunce, které by alespoň občas zasvítily do potemnělých a zaprášených koutů půdy. Houbařka přináší jen tmu, vlhkost, zimu a samotu. A na rozdíl od sběračky bylin, tady naprosto přesně víme, co je příčinou a o to těžší čtení to je...obzvlášť při vzpomínkách Sisi člověka mrazí, byť vše je jen naznačené, nedoslovené...možná právě proto. Skvěle vystavěné a vypointované. Ale těžké, přetěžké téma.
Silná a hodně tíživá kniha. Jsem zvědavá, co všechno mi spory tohoto příběhu zanesly do systému. Asi to v podhoubí mých myšlenek bude chvíli čekat na příznivou chvíli, aby se to naplno projevilo...
O tom, když je ti ukraden život ještě dříve, než ti dojde, že už ho žiješ.
O tom, jaké to je být cizincem i ve vlastní rodině.
O tom, jak těžké je uvěřit, že můžeš / nejsi nicka / život není jen k přežívání.
O tom, co znamenají "ti nejbližší".
O tom, že když něco necháme spát, tak se pak už nikdy nepořádně nevyspíme.
O zánětech, které lékaři nenajdou, ale stejně nás mohou zabít.
Po Dlouhé trati druhá kniha od Viktorie Hanišové a rovněž výtečný čtenářský zážitek. Hltala jsem každé slovo, byť to povětšinou byla dost hořká pilulka. Mám ráda autory, kteří dokážou jednoduchou formou zpracovat složitá témata... U jejichž knih je radost nejen prožívat, ale i myslet a vytvářet si vlastní postoje. Už se nemůžu dočkat další knihy této autorky.
Ve zkaženém podhoubí dobrá houba nevyroste. A ze zkaženého dětství zdravá osobnost nevzejde.
Líbí se mi ponurá atmosféra knihy, skoro až cítím vůni a klid lesa, živě si představuji všechny hříbky schované v mechu a kapradí. Ten klid a samota je narušován jen vzpomínkami na prožité trauma a neláskou k rodině.
Líbí se mi prolínání přítomnosti s minulostí, líbí se mi zpracování závažného tématu, před kterým se opravdu často zavírají oči i dveře...ale všeho toho je tak nějak pomálu, něco mi zde chybí a rozhodně to není ta nejsilnější kniha, kterou jsem letos četla.
(SPOILER)
SPOILER
kniha je napsaná velice čtivě, příběh je poutavý, ze začátku mi trošku chybělo větší propracování postav, aby se člověk dokázal více vcítit. Na konci příběhu jsem pochopila, proč tak autorka psala, vše vlastně bylo nejasné. Sisi o sobě vypráví jako o oběti, ale vůbec to tak nemusí být. Nevíme vlastně, jestli jí vážně otec znásilnil nebo jestli není jen duševně nemocná. Ona o sobě tvrdí, že jí otec ublížil, ale na konci příběhu Sisi připouští, že zničila rodinu. Všechny postavy v okolí, včetně lékařů, nasvědčují, že by vlastně mohla být chyba v Sisi ( U matky by bylo v případě otcova hříchu chování velice nevěrohodné, v případě dceřiny nemoci úplně normální).. Já se také přikláním spíše k druhé variantě a proto mi kniha přišla tak silná. Ale může to být ryze subjektivní interpretace..
Super, čtivé, přečtené jedním dechem. Tenhle druh knížek se mi libí, s další a další kapitolou odkrývání dalších a dalších tajemství, co kdy kde proč. Rozhodně to není poslední knížka, co si od autorky přečtu :)
Dávám po dlouhé době knize pět hvězdiček a moc doporučuji. Hned od první stránky mě vtáhla do děje a na konci mi bylo líto, že je konec, ráda bych četla o Sáře dál, jestli se jí opravdu povedlo nebo ne co měla na konci v úmyslu.
Skvělá sonda do ztrápené duše jedné mladé holky. Autorka skvěle prolíná současnost s minulostí. S každou další stránkou se postupně dozvídáte, co způsobilo Sářiny nešťastné stavy. Velice působivá kniha. Velice se mi líbilo, jak autorka popisuje pocity hlavní postavy. S touto autorkou rozhodně nekončím. :)
Štítky knihy
přátelství, kamarádství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Kniha Houbařka je napísaná presne podľa môjho čitateľského vkusu.
Vychutnávam si podobné komorné príbehy, v ktorých sa ich autori zameriavajú viac na psychologickú povahu hlavných postáv, kde dej plynie síce pomaly a momotónne, ale postupne sa odkrývajú zlomové životné okamihy ovplyvňujúce ďalší vývoj charaktérových čŕt týchto postáv.
V tomto príbehu bolo bonusom navyše aj prostredie, v ktorom sa jeho prevažná časť odohrávala, lebo je spojené aj s mojou rovnakou záľubou.
Úplne som sa vcítila do pocitov hlavnej postavy a dokázala som ju reálne pochopiť. Les a hubarčenie dávajú človeku priestor ponoriť sa do seba a viac sa zamýšlať nad svojími problémami a bolesťami.
Oceňujem, ako sa autorke podarilo opísať závažné problémi a ich dôsledky na oko významnej, ale nefunkčnej rodiny.
Koľko podobných obetí takýchto rodín, ako bola i hlavná hrdinka sa reálne nachádza okolo nás ?
Ako sa my pozeráme na tieto obete ?
Posudzujeme ich iba podľa vzhľadu alebo prejavu, ale málokto zachytí ich tiché volanie o pomoc, ktoré prejavujú možno i tým, ako vyzerajú alebo sa správajú. Niekedy stačí iba málo... možno iba prehodiť pár slov, poskytnúť príležitosť, pomôcť pri banálnych problémoch...
Úderné literárne dielo, ktoré nesie hlboké posolstvo pre nás všetkých !!!