Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406858/bmid_houbarka-pRl-406858.jpeg
4
3162
3162
Co všechno skrývá mycelium? Viktorie Hanišová debutovala v roce 2015 nadšeně přijatým románem Anežka o komplikovaném vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. Také v pozadí nového příběhu je ukryto rodinné tajemství, které si hrdinka odnáší ze svého dětství a na které se snaží zapomenout. Jenže lze skutečně uniknout tomu, co se už jednou stalo? Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si nazuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a za pár stovek je prodává. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Avšak co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním.... celý text
Přidat komentář
Houbařku jsem přečetla jedním dechem, velmi čtivá knížka s krásnými popisy šumavských lesů a hub v nich a postupně se rozkrývající životní příběh hlavní hrdinky. Byla to síla. Jen ten konec mě trošku zklamal...
Kniha mě velmi zaujala. Celá rodinka hlavní hrdinky Sáry byla zkrátka k pohledání....otcův zločin byl bez debat odporný, ale role matky pro mně byla o dost horší a naprosto nepochopitelná. Její bratři jak v dětství tak i v dospělosti, to byla přímo reklama na sourozenecké vztahy....uf uf uf. Celou knihu parádně a naprosto originálně doplňovala houbařská tématika, taková reklama na Šumavu. Velmi jsem Sáře přála, aby ten balvan, který s sebou musela táhnout, odhodila a překonala, ale kdo ví....spisovatelka se zařadila mezi mé oblíbené autory.
Tohle je strašně dobře napsána knížka! Intenzivní, smutná, jemná, a přesto šílená!
O životě mladé ženy na samotě na Šumavě, která se živí sběrem hub. O nefunkční rodině, která spolu nemluví. O tyranii falešných úsměvů. O tom, co všechno skrývá podhoubí našich životů, co bouřlivě bují pod povrchem... Je pravda, že po půlce to nějak ztratí dech, jak píšou ostatní, přesto mě kniha dostala!
Konec knihy mi poněkud vzal zážitek z příběhu. A přestože je kniha v mnohém zvláštní, neubírá to tíži zločinu na lidské duši. Jak jednoduché je ve jménu lásky a neudržení těch nejnižších pudů zkazit život, zabít rodinu...
Každá kapitola pomalu a opatrně připravuje čtenáře na odhalení hrůz, kterými si hlavní postava prošla. Kniha ve mě zanechala zvláštní úzkost. Velmi čtivé. Ale zase ten konec.... Ukončení ve stylu ,,domyslete si,,.
Houbařka je hluboký příběh ze šumavských lesů, nabitý emocemi, hlubokým skutkem a beznadějí.
Myslela jsem si, že si budu knihu dávkovat, protože ač je napsána opravdu čtivě, pro svoji tíživost se mi vůbec nečetla lehce. Ale nakonec jsem zvolila opačnou taktiku a přečetla jsem ji co nejrychleji, ať už je to za mnou. .
Je to kniha neuvěřitelně emotivní, bolavá a dlouho mě nic takhle nezasáhlo. Ale kdybych věděla jaká síla to bude, asi bych si ji schovala do lepší nálady, až bude venku zase hezky. Takhle mě to stáhlo hodně dolů. Ale za přečtení určitě stojí, o tom žádná.
Ťažká téma, ku ktorej je ťažké nájsť vhodné slová. Autorke patrí obdiv, ako ju spracovala a podala. Príbeh ťaživý, temný a aj napriek tomu sa od neho nedá odtrhnúť. Precízne napísané. Aj keď sa nejedná o žiadny napínavý trhák, jeho výnimočnosť je úplne niekde inde. Možno v tichu lesa, na ceste plnej húb, pod tieňom starého stromu....ktovie?
Každopádne je nezabudnuteľná, dostáva sa hlboko pod kožu a núti premýšľať o veciach, ktorým nejde v rámci zdravého rozumu uveriť. Pohoršilo ma konanie matky, o otcovi radšej úplne pomlčím. Ako mohla? Premýšľam, nejdem to dostať z hlavy von a aj tak nechápem, som z toho frustrovaná a naštvaná. Prečo? Ale taký je život. Aj v tomto príbehu. Smutné a boľavé.
Jednoznačne 5/5
Viktorie Hanišová nabízí v Houbařce čtenářům její knihy velmi silný a hluboký zážitek, jenž, troufnu si tvrdit, utkví v mysli nejednoho čtenáře. Postupně se odhalující tragický příběh Sáry, podivínské samotářky, žijící na chalupě v kráse šumavské přírody, vyvolává v čtenáři spoustu emocí. Autorka mě mile překvapila tím, jak se brilantně a s podivuhodnou lehkostí dokáže ohánět imaginárním perem, hrát si s metaforami a v neposlední řadě svým vypravěčským talentem. Použitá ich-forma je jednoznačně dalším velkým plus, čtenář má tak možnost mnohem více prožívat vzpomínky hlavní hrdinky s pohnutou minulostí, přičemž dokonalé vykreslení chování a činů matky a minimální užití přímé řeči kvalitu knihy jednoznačně podtrhuje. Ke knize bych měl asi tři výtky, nevysvětlení dopisu, který Sisi dostala od matky, proč si Vojta nevyzvedl atlas hub a, za což strhávám jednu hvězdičku, je prapodivný (otevřený) konec. Nejsem zastánce toho, aby každý příběh končil šťastným koncem, protože život a zejména tato kniha není o tom, že dobro vyhraje vždy nad zlem, ale nějaká definitivní tečka by, jinak výborně zpracovanému příběhu, slušela.
Jsem nesmírně ráda, že byla tato kniha napsána. O těžkých a bolestivých tématech se má mluvit a o těch v ní se stále mluví zoufale málo, přestože jsou důležitá a jen komunikace může pomoci.
K Houbařce jsem se dostala náhodou, aniž bych věděla, o čem je. Musím se přiznat, že když jsem koukla na obálku, viděla jsem úplně něco jiného než houbu. Říkala jsem si: ty brďo, jsem to ale zkažená. Ale jak jsem četla, najednou ta obálka začala dávat smysl a já jsem si oddechla, že to se mnou není tak zlý. Takže obálka geniální.
Nejvíc na knize oceňuji češtinu, V. Hanišová píše nesmírně elegantně, vymýšlí krásné obraty, metafory. Téma mi přišlo zajímavé, popisy přírody a hub mi vůbec nevadily, naopak, dodalo to příběhu atmosféru. Hlavní hrdinka mi nebyla sympatická ani trochu. Diagnózu se neodvážím zpochybňovat, ale zarazilo mě, že se Sára vyhýbala lidem, měla z nich až panickou hrůzu (proto se taky zašila v chaloupce na Šumavě, že), ale pak bez potíží provázela turisty po lese a užívala si to. Nevím no. Konec mi přišel useknutý, říkala jsem si - cože to už je konec? a proto dávám o hvězdičku méně.
Také mě zarazilo pár detailů - vyhlášená houbová restaurace kupuje houby bez papírů? Do toho by fakt někdo šel? Proč neměla Sára alespoň mykologickou zkoušku, čímž by se stala profesionálním sběračem a bylo by to věrohodnější. Pak mě zarazilo, že ji lékař propustí z léčebny a ve zprávě má: není vyloučeno, že ublíží sobě nebo okolí. To jde? Není v tom případě nařízena ústavní léčba?
Nejvíce mě zaujala myšlenka, že se to vlastně vůbec nestalo...
Celkově zajímavá kniha napsaná mimořádně krásným jazykem.
(SPOILER) Tohle je zvláštní kniha....spisovatelsky dobře napsaná, hned vás vtáhne do děje a vy si nevšímáte otáčení stránek. Od začátku je naznačeno, že v příběhu není něco v pořádku, ale já stále otáčela a doufala, že to nebude tak zlé, a četla jsem dál a byly tam krásné momenty, které ovšem posléze vystřídaly momenty horší než zlé. Pocity z knihy mám velmi rozporuplné, SPOILER: kniha je drsná a kromě zločinu otce mě naprosto šokovala ta obrovská zrada. Čtenářský zážitek ve mě stále intenzivně rezonuje!
Kniha se mi moc líbila, krásně se četla, popis prostředí i houbaření se mi líbil - už se těším, až porostou :) Střídání děje s minulostí taky bezva. Celou dobu jsem to viděla na pět hvězdiček, ale zklamal mě konec, otevřené konce knih nemám ráda.
Líbilo, ale nenadchlo.
Dějově zvláštní, zajímavé, ale trochu jsem se do čtení místy nutil.
Zaujal mě název, proto jsem si knihu koupila. Tak nějak jsem tušila, co se Sáře v dětství stalo, nicméně se to napřímo dozvíte až na konci knihy, což mi přijde trochu divné. Miluju houbaření, takže ani pasáže o sběru hub mi nevadily, obdivovala jsem Sářin přehled. Co mi ale vadilo, tak byl konec, kdy jsem si říkala proč? Useknutý, jako kdyby měla mít kniha pokračování.
Viktorie Hanišová je jistě talentovaná spisovatelka, knížka je zajímavá, hlavně se mi líbila paralela mezi světem hub a světem lidí, podhoubí každého z nás. Nefunkční vztah mezi matkou a dcerou a špatné rodinné prostředí je takový signature námět všech knížek této autorky, které jsem od ní četla. Bohužel mám ale radši spisovatele, kteří se umí námětem knížky odlišit od dalších svých počinů a překvapit i čtenáře. Souhlasím s některými názory tady, také mi byla hlavní hrdinka někdy už dost nesympatická a protože nejsem fanoušek hub, některé stále se opakující pasáže popisující houby a pokrmy, které z nich jde připravit, jsem očima přeskakovala.
Než jsem zjistila, co představuje kostlivce ve skříni, se mi příběh zamlouval víc.
Sára žije v lese a chodí na houby, které prodává do restaurace.
A vzpomíná na minulost, respektive ta se prolíná s přítomností. Ani jedno období nic moc, chvílemi mě i velmi štvala. Ale v jejím stavu nemohla jinak.
Znám osobně některé úzkostné typy se spoustou snů. Největší problém je k nim udělat ten první krok :).
A nejen pro úzkostné typy :).
Kniha se mi četla sama i když to rozhodně nebylo jednoduché čtení. Opravdu jsem chvílemi nechápavě vrtěla hlavou, jak mohli být členové rodiny, tak nevšímavý a nechat to zajít až tak daleko. Nebo to spíš ani vidět nechtěli. Ale kdo ví. Na konci jeden obrovský otazník
Kniha je vyprávěna po částech retrospektivně a tím se zvyšuje zvědavost co bylo a co bude dál s hlavní hrdinkou, která si musí přivydělávat sběrem hub a jak se vyrovná s traumatizující minulostí. Jedna z knih co nutí k zamyšlení a čte se téměř jedním dechem. Moc doporučuji!
Štítky knihy
přátelství, kamarádství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Moje druhá kniha od Hanišové a musím říct, že mě tedy dostala. Tak nelehké téma zpracované na pozadí hlavního tématu coby sběru hub na Šumavě. Obdivuji celkové znalosti ohledně hub a především kompletní zpracování celého příběhu Sáry a její rodiny. Není to lehké čtení, otce a jeho činy ani nekomentuji, ale co mi přišlo ještě víc nepochopitelné bylo chování matky. Houbařka je opravdu silný příběh, krásná ač smutná kniha, kterou si stojí za to přečíst.