Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406858/bmid_houbarka-pRl-406858.jpeg
4
3165
3165
Co všechno skrývá mycelium? Viktorie Hanišová debutovala v roce 2015 nadšeně přijatým románem Anežka o komplikovaném vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. Také v pozadí nového příběhu je ukryto rodinné tajemství, které si hrdinka odnáší ze svého dětství a na které se snaží zapomenout. Jenže lze skutečně uniknout tomu, co se už jednou stalo? Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si nazuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a za pár stovek je prodává. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Avšak co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním.... celý text
Přidat komentář
Kniha byla napsána opravdu čtivě. Opět jsem se přesvědčila o složitosti knih vydávaných pod nakladatelstvím Host. Domácí násilí, drogy, alkoholismus. Vždy téma, které je nějak ponuré. Nebo mám na tyto knihy jen štěstí?
Tuto knihu jsem si přečetla na doporučení. Nelituji toho. Příběh Sisi zasazený na Šumavu a do Plzně je čtivý a má spád. Jen ten konec knihy mi nějak nedá spát. Tak nějak nevím, jak si ho vyložit.
(SPOILER) Kniha, kterou jsem přečetla jedním dechem, ale zanechala ve mně pocit beznaděje ještě dlouho po přečtení. Autorka si vybrala silné, tíživé téma, které velmi dobře zasadila do temného prostředí šumavských lesů. Bylo mi líto hlavní postavy Sáry. Na jednu stranu jsem byla znechucena jejím otcem, ale ještě více matkou, která upřednostnila sebe, své pohodlí, před ochráněním své dcery.
Sářin boj s rodiči, minulostí, nepochopením.. Bylo mi jí líto. Jak mladou, tehdy desetiletou dušičku, ovlivnila “nepříjemná opakující událost”, se kterou ji nikdo nedokázal pomoci.. snad jen les, to ticho, ta samota...
Bravůrně napsané!
Moc krásné, ale smutné čtení....Jen tomu konci jsem nemohla uvěřit, hledala jsem další stránky, trochu jsem jej nepochopila, asi si jej mám domyslet :-) U sbírání hub jsem měla pocit, jako bych tam byla také a vzpomínala jsem přitom na to, jak jsem chodila jako dítě sbírat houby s babičkou......Tu knihu jí koupím také.
(SPOILER)
Konec čtu zas a znova, a já mu vůbec nerozumím! Čekala jsem leccos, ale tohle je zcela mimo očekávání. Proč??? Koho tím trestá, kromě sebe? Chystá se na zbrusu nový život, takže bez své dosavadní vášně a náplně života? Takže ještě jednou, proč? Nechápu...
Vysvětlí mi to někdo? Třeba jsem to pochopila nakonec úplně špatně.
Zajímavě psaný příběh, knihu jsem přečetla snad jedním dechem. Jen ten neuzavřený konec trochu nesedí.
(SPOILER) Pro me o moc lepsi nez Anezka, ale podobne bezutesna. Velmi silny pribeh, velmi uveritelny a se spetkou nadeje na konec, tak to ma byt.
Houbařka je dalším románem Viktorie Hanišové, který řeší rodinné trauma. Musím říct, že při čtení knih této autorky není možné stát opodál a jen nepřítomně sledovat řádky. Opět mě vtáhla do děje takovým způsobem, že jsem z toho byla nesvá. Bylo mi tak teskno, cítila jsem ten chlad a samotu v lese. Strašně moc jsem Sáře fandila.
Velmi čtivě, a lehce napsaný silný a bolavý příběh. Bohužel těch tragédií schovávaných za vnější, pro okolí dokonalý pohled na rodinu je hodně.
Ačkoli jsem dost brzy tušila, jaké břemeno Sára vláčí životem, teprve po přečtení mi došel význam obálky. Děsivé, šokující, kruté. S maličkou, téměř nepostřehnutelnou jiskřičkou naděje na konci.
Sára se nevzdává, bojuje, jde si po své stezce a neuhýbá. A přitom vlastně nikdy nepřestala utíkat. Jenže minulosti nikdo utéct nedokáže. Vždycky vás dohoní. Zatne do vás pařáty a vy krvácíte.
Tahle kniha je bolavá a zároveň tak podivně snová. Plná lesní vůně, ticha, mechu, kapradí, slunce i deště. Plná života a zároveň i smutku. Plná trýznivých ran, které pod podhoubím zrádně hnisají...
Enykybenykydupy dup
přineseme košík hub...
Nepřestává mě udivovat, že jsem na autorku doteď nenarazila. Velmi silný příběh.
Další autorčiny knihy vypadají taky dobře, přidávám do svého seznamu.
Po delší době skvělé počtení. Líbí se mi, jak zdánlivě banální detaily zrodí v hlavě naprosto ucelený příběh, od ktereho se člověk nemůže odtrhnout, doplněno bohužel negativními pocity a náladou, která se táhne s osobností Sisi knihou jako červená nit. Hrálo to na všechny struny - a taky mě to mimochodem naprosto navnadilo nastudovat si víc o houbách, jelikož jsem víceméně zmíněný "přizdisráč" :))
Houby vášnivě sbírám, ale nerada jím. I takové dva protichůdné pocity jsem měla při čtení této knihy. Byla jsem více jak nadšená, z autorčina krásného stylu psaní a zároveň znechucena z traumatu hlavní postavy Sáry, který si sebou z dětství nesla...
Za sebe hodnotím jako skvěle napsanou knihu, ale i překvapení roku, neb jsem tuto autorku dříve neznala. Každopádně se díky této knize, ráda podívám i po dalších dílech, od této české spisovatelky.
Příběh, který má hloubku, pocity založené na skutečné pravdě. Další úchvatná kniha od autorky. Bravo!
Komu se líbí ponurá atmosféra a těžká rodinná historie, určitě se mu bude Houbařka líbit! Mimochodem hodně mi připomněla knížky Anny Bolavé.
(SPOILER)
Tohle nebyla ta Šumava, kterou od dětství miluju. To byl výlet do temného lesa.
... O tom, že by chodila každý den 20 km v cizích botách, silně pochybuju - ale chápu, co tím chtěla autorka říct. Trosečnice Sisi mi přirostla k srdci. Stránky ubíhaly rychle, ale přesto se mi občas skoro nechtělo číst dál protože jsem tušila co přijde. Celkově hodnotím za 5* - ta kniha s vámi zamává, ale stejně jí nemůžete dát z ruky. A po dočtení zůstane schovaná v hlavě.
Štítky knihy
přátelství, kamarádství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Po Hájíčkovi je Hanišová můj další letošní objev na domácí půdě. Také mě dostala hned od první stránky. Skoro od začátku ve mně přetrvával tísnivý pocit, ale od čtení se nešlo odtrhnout nebo na něj aspoň nemyslet. Sářina vnitřní prázdnota, beznaděj a bezmoc byly naprosto hmatatelné a pochopitelné. Strašně dobře odvyprávěné, silné a depresivní.