Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533866/bmid_houbarka-65e9edbb1c471.jpg
4
3125
3125
Co skrývá podhoubí minulosti traumatizované mladé ženy? Je tomu již sedm let, co se Sářiným útočištěm stala stará chalupa na šumavském venkově a její život se začal odvíjet v neměnném rytmu, majícím podobu každodenní namáhavé pouti po houbařské stezce, kterou „zdědila“ po svém otci. Vzpomínkám na události, které ji dovedly až do psychiatrické léčebny a kvůli nimž se děsí bezesných nocí, se však nemůže vyhýbat donekonečna. Příslovečným kamínkem, který spustí lavinu událostí převracejících hrdinčinu dosavadní existenci naruby, se stane matčin pohřeb. Podaří se jí konečně vypořádat s tíživou minulostí a najít vytoužený klid? Autorčin druhý román definitivně potvrdil její pověst talentované vypravěčky příběhů o dysfunkčních rodinách. „Hanišová je přesnou pozorovatelkou pokroucených vazeb mezi lidmi, závislostí a způsobů, jimiž jeden druhého držíme pod krkem tak dusivě, že nedokážeme dýchat.“ – Petr Vizina, ČT art. „Viktorie Hanišová má cit pro stavbu románového příběhu, zvládá skvěle jemné odstíny psychologie postav, v popisech i přímé řeči mluví výrazně vizuálně, až filmově. Umělecky tady prostě všechno funguje na výbornou. Tím silnější je dojem ze zpracovaného tématu.“ – Radim Kopáč, Týdeník Rozhlas.... celý text
Přidat komentář
Očekávala jsem od knihy nejspíš něco jiného.
První třetinu jsem četla nejdýl, neboť po každé stránce jsem měla pocit, že děj snad ani neplyne a Sáru jsem nemohla vystát (proč alespoň neostříhá ten keř okolo chatrče?).
Ve druhé třetině přijde zápletka - docela drsná. Postavy okolo naprosto neschopné, nedokážu si (jako matka) představit takovouto reakci matky, ale bohužel takoví lidé jsou.
A závěr, ten kniha prakticky nemá.
Knihu s podobnou tématikou bych normálně hltala, ale tato je psána apatickým stylem, který mi není vůbec blízký.
Body nahoru za hezkou češtinu.
Tak jsem se i já konečně seznámila s touto výraznou a známou českou autorkou a jsem ráda.
Do příběhu jsem vstupovala netuše, o co se bude jednat, a tak mě poklidný začátek ukolébal. Ještě jsem si říkala, co na tom všichni mají, takové pohodové vyprávění. Ale časem mi začalo svítat a z poklidného se nenápadně stal příběh postupně depresivní, drásající nervy a emocionálně náročný. Ukazující, jak velké jsou jizvy na duši a jak těžké je vyrovnat se s tím, že někdo zradil a ublížil, a že některé změny jsou prakticky nevratné. Jen těžko se po některých zkušenostech vrací důvěra k lidstvu.
Doporučuji, ale není to lehké čtení.
Někdo to má v životě o hodně těžší než ostatní. Obdivovala jsem Sáru, že si dokázala nazout ty tátovy boty. Jsem ráda, že jsem dopředu nečetla hodnocení ani anotaci. Je to moc pěkná knížka. A taky mě potěšilo, že je napsaná hezky česky.
To je tak skvela knizka! Mam rada takovehle depresivni pribehy, postavy jsou skvele popsane, plynule se strida pritomnost s minulosti a dej pomalu graduje az do finale. Nekolikrat jsem mela pri cteni chut ihned vyrazit do lesa s kosikem, ale bohuzel byl prave konec ledna a byla jsem v Praze.
(SPOILER) Bohužel jsem kvůli štítkům zde přišla o "překvapení" o čem ta kniha vlastně bude. I když mi to neubralo na zážitku, spíš jsem čekala, jestli tedy toho otce nakonec otráví těma houbama nebo ne (zajímalo by mě, kolikrát si Sisi za život vyčítala tu schválně spálenou smaženici...). Matku bych nakrmila pěknejma řízečkama teda taky! Jinak se mi kniha moc líbila, vyprávění krásně plynulo a střídání minulosti s přítomností bylo hladké. Určitě si od autorky ještě něco přečtu.
Chtěla jsem jen další pěkný příběh ze Šumavy, kterou mám tak ráda.. ale tahle kniha mi od samého začátku nejen odkrývala místa, která důvěrně znám (ať už to byla známá místa v Plzni a nebo z mých toulání se po Šumavě), ale zároveň i pomalu odkrývala pravý důvod "poustevničení" hlavní hrdinky Sáry.. a byl to teda silný a smutný příběh.. knížku jsem ráno začala číst a odpoledne ji odložila přečtenou, tak moc mě vtáhla do děje..
Podle vysokého hodnocení Houbařky jsem byla na knížku hodně natěšená. Zajímavé informace o houbách a krásně vykreslená šumavská příroda, libovala jsem si. A pak mi spadla brada. Dvakrát jsem chtěla skončit, jednou kvůli otci, podruhé kvůli matce. Neobyčejně depresivní. Ale nikdy jsem nečetla tak podrobně popsané nejhlubší niterní pocity, trápení, smutek a zkušenosti někoho, kdo se ocitl v této situaci a pere se s tím docela sám. Hluboký obdiv k paní autorce a netradičně plný počet !
Po přečtení této knihy se mi hlavou honilo hlavně to, jako dokonale byl celý příběh vystavěný! Člověk si celkem dlouho říkal, co ta holka sakra blbne, stojí jí za to žít v tak nevlídných podmínkách? Zvlášť v zimě? A pak, krůček po krůčku, stránku po stránce autorka odkrývá, sděluje, stupňuje... a odhalí... Jasně, něco malinko vytušit šlo, ale popis všech těch událostí a reakcí zúčastněných, při něm mi zůstala pusa dokořán. A závěr ve mě vzbudil, naštěstí, vlnu naděje, za kterou děkuji :-) Byla potřeba.
Moje první seznámení s autorkou a že jsem se na něj chystala dlouho! Intenzivně smutné čtení, ale přesto tak čtivé, že mi kniha nedovolila, ji na delší dobu odložit, a tak jsem ji přečetla během pár hodin. Musím říct, že mi to připomíná tou depresivní náladou Mornštajnovou a několikrát se mi vybavily i Vrány. Chování postav se může zdát nelogické, především chování matky, ale mně to tak nepřišlo. K její povaze to sedělo. Kniha se skvěle četla a pasáže o houbách mě bavily moc. Jen musím uznat, že ten samotný neuzavřený konec mě zklamal, čekala bych tady závěr trošku víc jasnější.
Velmi dobře zpracovaný příběh.Kniha má už tolik hodnocení s plným počtem hvězdiček s kterým naprosto souhlasím.
Přestože české autory moc nečtu, na tohle jsem se těšila. Autorku jsem do této doby vůbec neznala a kdybych náhodou nenarazila na nějaký rozhovor s ní, kde popisuje témata, kterým se v knihách věnuje, asi bych se k ní ani nedostala. Popravdě řečeno mě ke knize přitáhlo i místo děje. Jako člověk, který na Šumavě vyrostl (dokonce jen kousek od místa, kde je v knize chata (:-D) a v Plzni jsem bydlela v ulici, kde měla být vila, kde hlavní hrdinka vyrůstala. Velmi se mi líbil styl psaní. Téma, které je společensky citlivé je parádně zpracované. Určitě si přečtu i další knihy autorky.
Moje srdce krvácí. Kdybych to věděla, tak to nečtu, nicméně přečteno téměř za den. Dávám plný počet, protože člověk to hltá, chce mu řigat, řvát, brečet a to udělá jen dobrá kniha. Ale téma špatné špatné, big mistake Nikolo. Jo a ještě si neodpustím komentář na obálku, ta obrazová metafora mě zabíjí.
Jednoduše by se dalo napsat krásná kniha, ale to téma je tak těžké a plíživé. Při čtení jsem zprvu hltala informace o houbách, zajímavosti z lesa. Posléze na mne padala tíseň z toho, co bude dál. Příběh mne vtáhnul a nechtěl pustit. Jsem opravdu ráda, že nakonec nechybí naděje. Jdu hledat další knihy od Viktorie Hanišové.
Byla jsem zvědavá, proč má knížka hodně kladných hodnocení. Začala jsem číst a knihu jsem přečetla rychle, i když to nebylo jednoduché čtení. Autorka dokázala dobře popsat vztahy v rodině, traumata, smutné rodinné tajemství, komplikované mezilidské vztahy, chybějící upřímnost, přetvářku, chybějící odpuštění za traumatizující události z dětství, lhaní, alibizmus. V knize je moc hezky popsaná příroda na Šumavě, jsou tu úžasné informace o houbách. Příběh Sisi (Sáry) je o hledání smyslu života, trápení se s minulostí a v závěru taky o vyrovnání se s minulostí, smíření. Autorku za tuto knížku chválím a obdivuji její skvělý styl vyjadřování.
Spoiler! Hezká kniha. Jenom jsem nepochopila, proč jí matka poslala v obálce ten recept. Původně jsem myslela, že někoho otrávila...Asi mi něco uniklo?
Citlivé téma podané citlivým a neokázalým způsobem. Hanišová odkrývá trauma své hrdinky pomalu a opatrně, jako kdyby převazovala bolestivou ránu. Obejde se přitom bez zbytečných expresivních pomůcek, kráčí spolu se Sárou tiše a odevzdaně po stopách její minulosti, která už nejde odestát a Sára jí má vpálenou do duše jednou provždy. V tomto případě by bylo nemístné čekat happyend, maximálně tak nějaké vnitřní smíření. Ale to nakonec určitě není málo.
Velmi silný příběh..mladá dívka nás vnese do svého lesního světa..do místa , kde se cítí v bezpečí...proč? Její život byl ovlivněný lidmi , kteří jí na cestě životem měli být oporou, ale nestalo se tak...upnula se na jedinou hezkou vzpomínku z dětství.. houbaření..krásná knížka , autorce moc děkuji ! Nejradši bych hlavní hrdinku obejmula :(
Jedna z těch knížek, na kterou si vzpomenu i po delším čase od přečtení a budu ji doporučovat dál. Poutavý příběh, člověku pomalu ale jistě začíná docházet, že ty dvě houby na obálce nejsou vybrané náhodou. Velmi sympatická hrdinka, se kterou se čtenář dostane do situací, které by si jinak nejspíš jen těžko představoval. Bavilo mě taky vykreslení přírody, která je někdy přítelem a někdy nepřítelem. Jedna z top knížek, co jsem minulý rok četla.
Mám svá místa, na Černokostelecku i na Bechyňsku, jenže o to tu zas tak moc nejde. Zdánlivě literárně vyčerpané rodinné trauma dokázala autorka popsat tak dokonale, že by její smutná hrdinka musela zaujmout hlavní pozici mezi Palánovými samotáři.
95 % (zatím 2083 hodnotících s průměrem 89 %).
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Kniha byla nabitá emocemi a líbila se mi, akorát chování rodičům mi bylo cizí a nepochopitelné. Jak otce, tak matky. Oceňuji pěknou češtinu, určitě si od autorky ještě něco přečtu.