Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533866/bmid_houbarka-65e9edbb1c471.jpg
4
3125
3125
Co skrývá podhoubí minulosti traumatizované mladé ženy? Je tomu již sedm let, co se Sářiným útočištěm stala stará chalupa na šumavském venkově a její život se začal odvíjet v neměnném rytmu, majícím podobu každodenní namáhavé pouti po houbařské stezce, kterou „zdědila“ po svém otci. Vzpomínkám na události, které ji dovedly až do psychiatrické léčebny a kvůli nimž se děsí bezesných nocí, se však nemůže vyhýbat donekonečna. Příslovečným kamínkem, který spustí lavinu událostí převracejících hrdinčinu dosavadní existenci naruby, se stane matčin pohřeb. Podaří se jí konečně vypořádat s tíživou minulostí a najít vytoužený klid? Autorčin druhý román definitivně potvrdil její pověst talentované vypravěčky příběhů o dysfunkčních rodinách. „Hanišová je přesnou pozorovatelkou pokroucených vazeb mezi lidmi, závislostí a způsobů, jimiž jeden druhého držíme pod krkem tak dusivě, že nedokážeme dýchat.“ – Petr Vizina, ČT art. „Viktorie Hanišová má cit pro stavbu románového příběhu, zvládá skvěle jemné odstíny psychologie postav, v popisech i přímé řeči mluví výrazně vizuálně, až filmově. Umělecky tady prostě všechno funguje na výbornou. Tím silnější je dojem ze zpracovaného tématu.“ – Radim Kopáč, Týdeník Rozhlas.... celý text
Přidat komentář
Dobře napsaná kniha má ve čtenáři vyvolat silné emoce, což se autorce Houbařky opravdu povedlo. To, že to byly převážně negativní emoce (beznaděj, rozhořčení a znechucení nad chováním některých postav), se s tímto tvrzením nijak nevylučuje.
Po přečtení knihy dává i obálka úplně jiný smysl...
Tento příběh vede k zamyšlení, kolik lidí, které každý den potkáváme, si v sobě nese nějaké trauma, nebo trápení, které světu nesvěří?
Krásně napsáno, četlo se to samo. Náhled do duše, která trpěla a nebyl nikdo, kdo by pomohl.
Nějak mě odrazovala obálka, ničím nezajímavá, spíš odpudivá.. Ale několik lidí nezávisle na sobě mi řeklo, že se jim kniha moc líbila. A musím jim dát za pravdu. Příjemné čtení i když smutné.
Skvělá knížka, cesta do duše dívky, skvělé popisové pasáže, i po delší době si vzpomenu na konkrétní části z knihy...
(SPOILER)
Je to kniha o láske k hubárčeniu ktorú hlavná hrdinka zdieľala so svojim otcom, tým istým človekom, ktorý ju ako malé dievčatko začal zneužívať.
Je to kniha o vzťahoch, o zbabelosti matky, ktorá sa pravde nechcela pozrieť do očí. Vedeli bratia o zneužívaní sestry? Ťažko sa to verí, keď zneužíva srdcu blízky, spoločensky uznávaný človek, ktorý by mal ísť príkladom a nie naopak...
(SPOILER)
Nevěděla jsem, co mám od knihy čekat, vybrala jsem si ji díky krásnému obalu a hodnocení. Nečekala jsem, že bude tak čtivá a příběh mě lehce šokoval. Ano, bohužel se to děje, není to nic nového ale to jak to je v knize pojaté, mnou rezonuje doteď. Jak se projevují rádoby zakopané trauma v lidském těle a v psychice. A hlavně...ta máma..proč nic neudělala..
Trošku jsem doufala, že viník bude potrestaný, že hlavní hrdinka dostane, co si zaslouží a to krásný normální život.. a možná že nakonec ano.
Skvěle napsaná kniha! Moc doporučuji...
Moc mě bavilo prolínání současnosti a minulosti. Knížka mě výborně vtáhla do děje, četla se jedním dechem...
Moc dobrá kniha, jedna z mála současných našich autorek co umí psát. Perfektně popsané, dokonce i čtivý děj. Doporučuji..
Knihu jsem začala číst, aniž bych předem věděla, co mě čeká. Bravurně napsaná, řádky plynou rychle. I tak se četla velmi těžce, matku jsem nesnášela snad ještě víc, než toho otce. Při čtení budete zažívat zlost, frustraci, lítost, znechucení. A na druhou stranu musím říct, že jako milovník hub se nemůžu dočkat, až půjdu do lesa. Knihu vřele doporučuji
Šumavské lesy plné hub dýchají na začátku knihy zdánlivou idylou, pod povrchem ale bublá pěkně otrávená smaženice, se kterou se dříve nebo později bude muset hlavní hrdinka vyrovnat. Když Sára chodila lesem, připadalo mi, že se tam procházím s ní. Je to úžasné, když prostředí knihy tvoří regulérní další hlavní postavu. Příběh byl depresivní a hutný, postav v knize bylo právě tak akorát, všechny měly v příběhu své místo a nebyly navíc. Knihu jsem měla přečtenou jedním dechem. Čím dál více přicházím na chuť českým autorům. Ostatně když píšou tak dobře jako Viktorie Hanišová, tak to jde snadno.
Kniha se četla opravdu sama a snad v nejbližší době vyrazím do lesa, abych umocnila pocity z přečteného příběhu. Knihu jsem v podstatě vybírala naslepo a chyba to nebyla. Mně naopak, oproti ostatním, konec vyhovuje a líbí se mi otevřená vrátka, která autorka nabídla. Určitě to není poslední dílo, které od ní hodlám číst.
(SPOILER) Četlo se to moc dobře, což je dáno i strukturou knihy, kapitoly nejsou příliš dlouhé, ale ani ne příliš krátké (takové "sekané" texty, jako se v současnosti objevují v mnohých knihách, zrovna nemusím, nejsem pak schopna si nic zapamatovat). Hlavní hrdinka mi byla od začátku sympatická svými znalostmi o přírodě, schopností ji vnímat v její celistvosti i jakousi přírodní spiritualitou. Podivínství pro mě bylo plus minus v normálu, my biologové jsme totiž všichni tak trochu trhlí, bez ohledu na to, zda jsme profíci nebo amatéři. Ale jak autorka postupně odkrývá, co se stalo, že mladá Sára bydlí v polorozpadlé chatrči a živí se sběrem hub, začala jsem k této "podivínce" pociťovat stále větší obdiv. Myslím, že v její situaci by řada lidí raději skoncovala se životem. Sama jsem takovou hrůzu naštěstí nikdy nezažila. Ale bohužel vím, že řada vzdělaných lidí ve vysokém postavení se vyznačuje něcím podobným, jako Sářin otec - nedostatek empatie, lhostejnost k pocitům a prožitkům druhých. A zbabělostí přiznat chybu, neřku-li zločin. Jejich okolí je pak svým patolízalstvím velmi často udržuje v přesvědčení, že se vlastně nic tak strašného nestalo. Přece je to slušný člověk a v jeho postavení ho nemůžeme kritizovat, to se nesluší, že? Uživatelka Petra 21 mi svým komentářem mluví z duše!
Jeden by si myslel, kterak půjde v poklidu na procházku lesem, jak skrze písmenka ucítí nenapodobitelnou vůni stromů a pocítí dětskou radost ze sběru hub. Jak si skrze příběh odpočine od únavné a mnohdy kruté společnosti a nechá se plynout vlastním jsoucnem... A najednou se i na těch pustých místech znenadání vynoří nevyřešené problémy, které se nám odkrývají, jako bychom se nořili do pustšího a hrůzostrašnějšího lesa. Přestože bychom chtěli uniknout, propadáme se stále hlouběji... Skvělá Viktorie Hanišová ztvárnila tak elementární nespravedlnost života umocněnou odporností lidských charakterů, prohnilostí mnohých rodin i (promiňte) přizdisráčstvím, až se to nedá snést. Kéž by si houbařčino hořké vyprávění přečetlo co možná nejvíce zkažených lidských duší...
Těžké tema, nečetlo se mi lehce. Autorka má ale um a psát umí:). Atmosféra je vykreslena tak, že se ještě dlouho nejde zcela otrepat a být v dobré náladě.
Vůbec nevím jak hodnotit. Na jednu stranu jsem měla chuť knihu odložit, vzít košík a vyrazit do lesa na houby, jak krásně sběr hub popisovala... Ale na druhou stranu rodinné vztahy a nedotažený konec už takový zázrak nebyl...čekala jsem nějaké rozuzlení.
Tak to bylo moc hezké i když smutné čtení. Přečteno za dva dny, nešlo přestat. Kniha plná emocí a beznaděje, krásně popsané postavy a prostředí Šumavy. Jeden rodič ubližuje a druhý dělá, že o níčem neví. Strašné. Jen ten konec mohl být víc ukončený.
Tak tato kniha je pro mě osobně pecka. Přitáhla si mě hned na prvních stránkách a už nepustila. Krásné prostředí děje, nádherná čeština, spoustu zajímavostí o houbách. Prolínají se dvě časové osy děje, které se nakonec spojí. Čím více jsem se blížila na konec, tím více jsem hltala děj s myšlenkou, bože jak to dopadne, bude to mít šťastný konec, i když jak takto smutný příběh může mít šťastný konec, že ano? Ale to co následovalo? NE NE NE, nesnáším otevřené konce, jak mi to autorka mohla udělat? :-)
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Opravdu silná kniha, jež mne překvapila nejen svou čtivostí, ale především lehkostí, s kterou je celý příběh podáván. Další skvost našeho českého rybníčku:).