Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533866/bmid_houbarka-65e9edbb1c471.jpg
4
3124
3124
Co skrývá podhoubí minulosti traumatizované mladé ženy? Je tomu již sedm let, co se Sářiným útočištěm stala stará chalupa na šumavském venkově a její život se začal odvíjet v neměnném rytmu, majícím podobu každodenní namáhavé pouti po houbařské stezce, kterou „zdědila“ po svém otci. Vzpomínkám na události, které ji dovedly až do psychiatrické léčebny a kvůli nimž se děsí bezesných nocí, se však nemůže vyhýbat donekonečna. Příslovečným kamínkem, který spustí lavinu událostí převracejících hrdinčinu dosavadní existenci naruby, se stane matčin pohřeb. Podaří se jí konečně vypořádat s tíživou minulostí a najít vytoužený klid? Autorčin druhý román definitivně potvrdil její pověst talentované vypravěčky příběhů o dysfunkčních rodinách. „Hanišová je přesnou pozorovatelkou pokroucených vazeb mezi lidmi, závislostí a způsobů, jimiž jeden druhého držíme pod krkem tak dusivě, že nedokážeme dýchat.“ – Petr Vizina, ČT art. „Viktorie Hanišová má cit pro stavbu románového příběhu, zvládá skvěle jemné odstíny psychologie postav, v popisech i přímé řeči mluví výrazně vizuálně, až filmově. Umělecky tady prostě všechno funguje na výbornou. Tím silnější je dojem ze zpracovaného tématu.“ – Radim Kopáč, Týdeník Rozhlas.... celý text
Přidat komentář
Já bohužel nesdílím nadšené komentáře. Kniha čtivá, pro mě nepřekvapivá s divným koncem. Psychické utrpení hlavní postavy se dalo očekávat a je zcela pochopitelné. Je mi líto, ale za mě průměr.
Tahle kniha mě ohromila a vyděsila zároveň. Jedná se o neuvěřitelně psychicky silný příběh plný utrpení. Trauma hlavní hrdinky je jedno z nejhorších, ke kterým může dojít. Při některých částech se mi až tajil dech. Nemluvě o tom, jak profesionálně je to celé napsané. Ačkoli autorka také hojně popisuje přímo sběr hub, vůbec to ničemu neškodí. Ba naopak detailní popis lesa vás jednoduše přenese do příběhu. Krátké kapitoly mi zcela vyhovovaly a skoky v čase byly lehce pochopitelné. Viktorie Hanišová rozhodně dělá čest české literatuře. Ráda si od ní přečtu všechny její knihy.
Podle knihovny se prý dá poznat charakter člověka. Věřím, že na knihovně rodičů v naší plzeňské vile by se vyřádila celá katedra psychologie.
Opět skvěle napsaná kniha. Všechno bylo tak uvěřitelné, představivost mi jela na plné obrátky. Škoda otevřeného konce, ale paní Hanišová to tak asi má.
(SPOILER)
Kniha, která pohltí. Během čtení se ve mně tlouklo spoustu pocitů. Často jsem cítila až úzkost - z nespravedlnosti. Nedokázala jsem pochopit jednání matky - jasně, chápu, chtěla si udržet manželství, které jí umožňovalo nepracovat a být "bezstarostnou" ženou v domácnosti. Chtěla si udržet svého naoko dokonalého manžela ... ale obětovat pro tohle svou jedinou dceru? Udělat z ní přede všemi blázna? Stálo jí to za to? Sáry mi po celý příběh bylo neskutečně líto. Po dočtení mám spoustu otázek, jejichž odpověď si můžu jen domýšlet. Řekla to Sára někdy někomu dalšímu nahlas? Své psychiatričce, Milanovi, komukoli? Proč se nechala vinit ze smrti svých rodičů? Proč ji chování Evžena nedonutilo říct mu, jak to tenkrát bylo, aby se k ní konečně choval tak, jak si zaslouží? Proč jí matka ani před smrtí nenapsala dopis, ve kterém by se jí třeba omluvila, vysvětlila svoje chování a uznala svou chybu?
No...Silný těžký příběh, který ve mně ještě nějakou chvíli bude rezonovat.
Na čtení této knihy jsem chvíli sbírala odvahu, protože téma je opravdu temné - nicméně dle očekávání naprosto skvěle zpracované. Příběh je dobře vystavěn, postupně graduje s tím, jak autorka čím dál víc odkrývá minulost hlavní hrdinky. Člověk si říká, že nic horšího už přijít nemůže a přece... Postavy jsou naprosto uvěřitelné, navenek běžná rodina - z toho mi nejvíce běhal mráz po zádech. Úzko mi bylo úplně ze všech, nejvíce však z matky hlavní hrdinky, jejíž jednání bylo naprosto nepochopitelné (z pohledu mě, jako čtenářky - nikoliv příběhu). Ocenila jsem, že v kritických situacích nebylo vše explicitně popsané (autorka však použila takové prostředky, že vyznění bylo daleko silnější, než kdyby tomu bylo naopak - větev klepající na okno atd...) Motiv lesa a sběru hub k tomu všemu zapadl naprosto organicky. Viktorie Hanišová bezesporu patří mezi špičku současné české literatury.
Přečteno jedním dechem. Naprosto bravurně zpracované téma. Téma, o kterém se nemluví, ale které se bohužel děje...
Těžké téma.
Vlastně nepochopitelné. Jedno z několika obludných lidských selhání. Neomluvitelných.
Napsané s kapkou kompenzace. S nahlédnutím do šedé kůry mozkové postižené dívky.
Ve skutečnosti ambiciózní projekt, jenž neodkrývá primárně jednání hlavních postav příběhu. Sami se orientujete a odhalujete, průvodkyně vám jen napovídá.
Osobně bych ještě v četbě rád pokračoval.
Neukončené romány mám ovšem rád. Vždy s nimi žiji déle, obstehuji si zakončení svými domněnkami. Zde se ovšem pokračování nabízí. Ale přeci jen tápete a víte, že takový člověk nebude mít snadný osud.
Nejvyššímu hodnocení vévodí skvěle napsané postavy, naprosto dokonalé prostředí lesa a činnosti, kterou najdete v názvu knihy, i lidský chomáč vztahů uvnitř rodiny, jejich prohnilost a zbabělost cokoliv řešit.
Smutná četba. Bez východiska. Přesto s přemírou znalostí o pojednávaném.
V četbě někdy naleznete bolest. Až na to, že u paní Hanišové na ni nezabírají žádné pilulky...
(SPOILER) Úžasné. Dych berúce. Knihu som prečítala za jeden deň. Aké to je, keď vám v detstve najviac na svete ublíži váš najbližší človek? Aké to je, ak vás nikto z rodiny nepodrží? Aké to má dopady na vás a na celú rodinu? To som precítila vďaka autorke a jej úžasnému štýlu. Dávam 10/10 a určite odporúčam.
Skvěle vykreslené a uvěřitelné postavy, silný příběh dívky, která tráví svůj život jako poustevnice na Šumavě. Místy člověka mrazí z jejího příběhu. Moc povedené.
Moje první kniha od autorky a určitě ne poslední. V českých literárních vodách mám stále co objevovat! Říkala jsem si - to budeme sbírat celou knížku houby, nebo co? V podstatě ano, o to víc mě těší, že mohu říct- jednoduše skvěle napsaná knížka, postupně se otevíral problém, který Sára prozila, a díky kterému přebývala několik let bez rodiny v polorozpadlém domku na Šumavě. Výborné vykreslení postav, prostředí přírody a lesů, které zbožňuji, houby 100x jinak... A zlehka otevřený konec - ten mi vůbec nevadí, nabízí více možností čtenářově fantazii a to mě hodně baví.
Těžké téma, ale krásně a citlivě odvyprávěno. Paní Hanišová skvěle vykreslila vnitřní boj, který se v Sáře odehrává. Tohle se moc povedlo!
Moc dobrá kniha, doporučuji přečíst. Hlavně těm, kteří dokáží zničit nebo poškodit křehkou dětskou dušičku. A tím nemusí být zrovna pohlavní zneužívání. To, co se nám v dětství stane, si neseme v sobě po celý život.
Vůbec mi nevadil otevřený konec knihy, boj o dobrý život hlavní hrdinky tím přeci neskončil.
Moje první kniha od p. Hanišové a musím říct, že se mi líbila. Příběh byl hezky napsaný. Jediné, co se mi na knize vadilo, byl konec, který nebyl uzavřený. Nemám ráda, když po takovém příběhu zůstává otevřený.
Opět skvost české literatury! Naprosto věrohodné, reálné a tak děsivé, deprimující a bezvýchodné…. Ano člověk by si tak moc přál - nejlépe aby se nic z toho nestalo, aby to mělo dobrý konec, nebo aby nic z toho neviděl a tak moc si to přeje až tomu i uvěří … je to tak pravdivé - nejstrašnější je, že si to opravdu člověk nese celý život - někdy jsou dny snesitelnější, potom zas dlouhé období zoufalství a NEDÁ se tomu utéct - trvá mnoho let než se s tím dá žít či spíše přežívat…. tak PROTO ten otevřený konec…. Dobře zmíněné téma potřeby odpuštění …. Prosím podpořme myšlenkou či modlitbou všechny raněné duše! Paní Hanišová bravo!!!!
Vyprávění je plynulé, srozumitelné, jazyk je jednoduchý. Je tu náznak gradace, kdy se pomalu, postupně přibližujeme k události, která zničila Sáře život. Prokládáno náznaky ironie, smyslu pro humor a samozřejmě informacemi o houbách. Příběh je obžalobou společnosti, která nedokáže ty bezbranné ochránit a dovolí bez problémů skrývat násilí páchané v rámci rodiny (zejm. pokud je rodina dostatečně společensky na výši). Knihu jsem „slupla“ za 2 dny, je opravdu čtivá. Ale přesto na mě neudělala ten dojem, který by asi měla. Sledovala jsem spolu s hrdinkou popisované scény, ale emoce se na mě nepřenášely. Obsah sdělení byl opravdu krutý, příšerný, ale ve mně nevyvolával téměř žádné citové zapojení.
Houbařka pro mě byla zklamáním a průměrem. Určitě se dá říct, že pro některé čtenáře to bude silný zážitek, jenže já se do hlavní postavy Sáry vžít nedokázala. Příběh a všechny situace jsou zajímavé, téma, o kterém by se mělo mluvit, ale já se do čtení stejně musela nutit. Při čtení vám i obal začne dávat větší smysl. Ze závěru jsem byla lehce rozpačitá a zmatená, jakoby konec nebyl dodělaný, jen rychle dopsaný. Dalším titulům od autorky dám určitě šanci, Rekonstrukci mám už za sebou, ta mi přišla ještě horší než Houbařka.
Moje druhá kniha od Viktorie Hanišové. Opět depresivní, ale velice čtivá. Začíná idylicky, Sára se živí houbařením uprostřed nádherné šumavské přírody, ovšem postupně vyplouvají na povrch střípky z jejího zkaženého dětství. Těžké trauma, o kterém její nejbližší, přinejmenším matka, museli vědět. Ale nikdo jí nepomohl.
Jediné, co mi vadilo, byl nejednoznačný konec. Chce se Sára od minulosti úplně odstřihnout? Ale mám obavy, že se jí to při její povaze a přístupu k léčbě nepovede...
Houbařka byla skvělá! Ta atmosféra, která z knihy dýchá je nezapomenutelná. Téma je opět těžké, traumatické...až je z toho čtenáři těžko na duši. Postupně dostáváte dávkovanou celou minulost hlavní hrdinky a když vám začne docházet, co se vlastně stalo tak jen tajíte dech a je vám zle.
Škoda toho otevřeného konce.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Uff chudák Sára alias Sisi ... kdyby aspoň bráchové byly hodný ... paní Hanišová zkrátka píše bravurně ... opět nešlo knihu odložit ...