Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533866/bmid_houbarka-65e9edbb1c471.jpg
4
3125
3125
Co skrývá podhoubí minulosti traumatizované mladé ženy? Je tomu již sedm let, co se Sářiným útočištěm stala stará chalupa na šumavském venkově a její život se začal odvíjet v neměnném rytmu, majícím podobu každodenní namáhavé pouti po houbařské stezce, kterou „zdědila“ po svém otci. Vzpomínkám na události, které ji dovedly až do psychiatrické léčebny a kvůli nimž se děsí bezesných nocí, se však nemůže vyhýbat donekonečna. Příslovečným kamínkem, který spustí lavinu událostí převracejících hrdinčinu dosavadní existenci naruby, se stane matčin pohřeb. Podaří se jí konečně vypořádat s tíživou minulostí a najít vytoužený klid? Autorčin druhý román definitivně potvrdil její pověst talentované vypravěčky příběhů o dysfunkčních rodinách. „Hanišová je přesnou pozorovatelkou pokroucených vazeb mezi lidmi, závislostí a způsobů, jimiž jeden druhého držíme pod krkem tak dusivě, že nedokážeme dýchat.“ – Petr Vizina, ČT art. „Viktorie Hanišová má cit pro stavbu románového příběhu, zvládá skvěle jemné odstíny psychologie postav, v popisech i přímé řeči mluví výrazně vizuálně, až filmově. Umělecky tady prostě všechno funguje na výbornou. Tím silnější je dojem ze zpracovaného tématu.“ – Radim Kopáč, Týdeník Rozhlas.... celý text
Přidat komentář
Mám ráda knihy p. Hanišové, která je známá otevřenými konci, ale tady mi ještě trochu víc, kam Sára postoupila, chybělo. Přesto mně příběh, ve kterém jsme postupně zjišťovali traumata, která Sáru dostala tam, kde je, bavil.
Dojemný a traumatický příběh...to sedí. Nemůžeme se opakovaně schovávat v minulosti, zamčení ve svém nitru a čekat kdy přijde konec. Musíme bojovat. A to až do konce. Kniha byla moc povedená, autorce skládám velkou poklonu.
První kniha, kterou jsem od autorky četla a zároveň velké překvapení.. Silný příběh o traumatu z milosti, přesto čtivý a hluboce lidský.. J
Těžké téma, ale přečteno za pár dní jedním dechem. Také bych čekala nějaký závěr, ideálně v pozitivním duchu.
Krásná čtivá kniha s velmi těžkým tématem propojená s přírodou a houbami na Šumavě. Za mě brilantní dílo, které přečtěte během pár dní.
Dlouho jsem přemýšlel jak komentář napsat. Je to velice smutné téma. Příběh je hutný a opravdu bolestný. Co mě ale mrzí, je otevřený konec, kterými je prý autorka pověstná. Pokud by konec nebyl tak otevřený. možná spíše nedořešený než otevřený tak by kniha dostala plných 5*. Takto, ale musím jednu ubrat.
Krásná kniha, těžší čtení,ale napsáno tak uvěřitelně,že mě úplně polhtila . Nedokážeme si vůbec představit co s námi udělá psychika. Autorce tleskám za to jak to dokázala popsat . A otevřený konec?? Nemyslím, právě ta poslední věta nám říká, že je s toho Sisi konečně venku.
Moje druhá knížka od autorky. Opět těžké tíživé téma, kdy člověka zradí jeho nejbližší. Příběh je čtivý, prožitá traumata dávkovaná postupně, jen tak, jakoby o nic nešlo. Autorka má evidentně v oblibě otevřené konce, tady mě hodně otevřený konec trochu zklamal, ráda bych věděla, jak se osud Sisi vyvíjel dál.
“Ale mycelium si stejně vždycky najde cestu na povrch, když přijde jeho čas. Někdy předstírá, že neexistuje. Ani sebelepší houbař by ho pod povrchem nevytušil…”
Závažné téma skvěle popsané čtivou formou. Jednoduchá dějová linka umožňuje čtenáři soustředit se na popsanou hrůzu a její důsledky v dalším životě oběti. Takhle “pod kůži” to umí napsat jen paní Hanišová, přesvědčila mě už u Anežky i Rekonstrukce.
Skvěle popsané, až by člověk věřil tomu, že jde o pravdivou událost. A z toho je mi právě zle.
Byla to moje druhá knížka od autorky, ale zase mě zklamal otevřený konec ... mám ráda, když je knížka "ukončena " ... knížka je to moc hezká, čtivá, silný a smutný příběh ... ale další už nebudu od ni číst, bohužel :-(
Velice emotivní. Hodně mi to připomnělo díl ze série Soukromých pastí - Tatínkova holčička. Tam, stejně jako tady mě otec, hlava a živitel rodiny totálně odboural. A matka, maminka, ta co má ochraňovat, pečovat a bít se jako lvice za svá mláďata, se s lahví v ruce bije jen sama za sebe, a své pohodlí. Ostatně je to pohodlí? Dokážete si jako matky vůbec něco takového představit? Že partner, člověk Vám nejbližší toto udělá? Každá věta, každé slovo, všechno to, co je součástí tohoto příběhu do něj zapadá. A postupem času, kousek po kousku, do sebe zapadá, a celý příběh uceluje. Temné, jako šumavské lesy, studené jako potoky a říčky, a děsivé. A silné jako Sisi. Paní Hanišová s každou knihou u mě boduje čím dál víc.
Velmi čtivá kniha se silným příběhem.Ten nám změní celý život.A nelze to již vrátit zpatky:-))
Tohle byla kniha na jeden zátah. Nemohla jsem se odtrhnout. Skvěle vystavěný a hlavně uvěřitelný příběh.
Hanisova je mistryně popisu vnitřních situací svých literárních postav a hluboke, citlive výstavby děje. Příběh je pro mne sugestivní a čte se jedním dechem. Její hrdinové jsou tak živoucí a uvěřitelni, že má člověk při čtení obcas pocit, že se jedná o dokument. Ač jsem nic podobného ze situací kterym je vystavena hlavní postava knihy neprozila, velmi a snadno se s ní identifikuji a jeji mentalita je mi neskutečně blízká. Někdy je číst něčí knihu podobné jako vrátit se domů. Ještě bych ocenila absenci všeho cizokrajneho. Autorka všestranně používá výrazně české prvky. Jedna z mála knih, u které nenacházím co vytknout.
Moje druhá kniha od VH (po Anežce) a tedy ještě větší nálož bezmoci. Kniha se čte lehce, ale ten příběh je sakra těžký. Tušila jsem od prvních stránek, co se stane, ale pořád doufala, že to tak nebude.. Ach jo... Mám devítiletou dceru a puklo by mi srdce, kdyby se jí něco takové přihodilo. Uff. Číst knihy od této autorky si už zakazuji, i když píše skvěle.
Po předchozích ódách je mi trochu hanba přiznat, že se mi kniha nelíbila. No, proti gustu... a konec jsem vůbec nepochopila. To byla poslední kapka
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Jak já se těším,až začnou zase růst....