Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533866/bmid_houbarka-65e9edbb1c471.jpg
4
3146
3146
Co skrývá podhoubí minulosti traumatizované mladé ženy? Je tomu již sedm let, co se Sářiným útočištěm stala stará chalupa na šumavském venkově a její život se začal odvíjet v neměnném rytmu, majícím podobu každodenní namáhavé pouti po houbařské stezce, kterou „zdědila“ po svém otci. Vzpomínkám na události, které ji dovedly až do psychiatrické léčebny a kvůli nimž se děsí bezesných nocí, se však nemůže vyhýbat donekonečna. Příslovečným kamínkem, který spustí lavinu událostí převracejících hrdinčinu dosavadní existenci naruby, se stane matčin pohřeb. Podaří se jí konečně vypořádat s tíživou minulostí a najít vytoužený klid? Autorčin druhý román definitivně potvrdil její pověst talentované vypravěčky příběhů o dysfunkčních rodinách. „Hanišová je přesnou pozorovatelkou pokroucených vazeb mezi lidmi, závislostí a způsobů, jimiž jeden druhého držíme pod krkem tak dusivě, že nedokážeme dýchat.“ – Petr Vizina, ČT art. „Viktorie Hanišová má cit pro stavbu románového příběhu, zvládá skvěle jemné odstíny psychologie postav, v popisech i přímé řeči mluví výrazně vizuálně, až filmově. Umělecky tady prostě všechno funguje na výbornou. Tím silnější je dojem ze zpracovaného tématu.“ – Radim Kopáč, Týdeník Rozhlas.... celý text
Přidat komentář
Tohle je přesně ta kniha, kde žádné slovo není zbytečné. Dokonce až poslední věta dá smysl celému příběhu. Byla jsem při čtení nadšená, líbí se mi autorky styl psaní i to jakým způsobem odhalovala rodinné tajemství. Podle mě je Houbařka patří k nejlepším knihám současné české prózy.
Dost se to ve mně bije. Na jednu stranu byla kniha velmi čtivá a poutavě napsaná, hltala jsem text, abych se dočetla “toho”.
Ale ve finále jsem byla zklamaná. Vlastně jsem asi teda nepochopila, co se vlastně stalo mezi Sárou a jejím otcem, když vlastně byla poslední panna ve třídě na gymplu.
Milé překvapení. Krásné a čtivé. Sára byla bojovnice.
...byla jsem tak ospalá, že mi i zívání připadalo jako výstup na osmitisícovku.
Hodně,ale opravdu hodně mi to připomíná knihu Do tmy od Anny Bolavé.Nicméně musím říct,že i přesto,nebo možná právě proto se mi kniha velmi líbila.Trauma z minulosti se odkrývá postupně, celý příběh nemá slabé místo.Velmi čtivé.K Bolavé a Mornštajnové přibyla další oblíbená spisovatelka.
Nevěděla jsme co od knihy čekat i vzhledem k jejímu názvu, ale musím říct, že už teď to vypadá na knihu roku. Kniha se krásně čte, děj utíká a stále se něco děje. Odtajnění celé podstaty knihy mi nahánělo husí kůži a soucítila jsem s mladou Sisi. Opravdu jsem nečekala co vše mycelium skrývá...za mě velký palec nahoru.
Zanechalo to ve mně takovou hořkost vůči mužům, jak když sežerete hřiba žlučáka..
Důležité téma, naprosto nezajímavě, nudně a předvídatelně zpracované. Nakonec mě na knize nejvíc zaujaly různé zajímavosti ze světa hub.
Tento žánr knih moc nečtu, ale asi začnu, kniha se mi opravdu líbila a zaujala mě a navíc jsem ji chtěla do výzvy. Já jakožto vášnivá houbařka jsem strašně moc Sisi držela palce, aby vše zvládla a začala žít … doufám, že se jí to nakonec i povedlo …. Od autorky si určitě vyhledám i ostatní knihy, ale v nebližší době si chci přečíst Do tmy od A.Bolavé.
Zajímavé. Hlavní postavu jsem si zpočátku představovala o hodně starší, asi pro znalosti se sběrem hub a rozvinoutou pschickou nemocí. Nakonec jsem ale všechno pochopila, krásně to do sebe zapadlo. Byly momenty, kdy jsem se taky chtěla procházet po lese a sbírat hřiby, ale také chvíle šoku - jak je tohle možné? Proč se to děje? Nejhorší je ta bezmoc. Poslední třetina knihy už byla jen dovysvětlením a ukončením příběhu. Kniha stojí za přečtení, ve smyslu zamyšlení se nad rodinnými vztahy a jejími důsledky.
Pěkné. Seděl mi styl vyprávění i popis míst, ve kterém se příběh odehrává.
Pro mě to jsou místa hodně osobní a známá, možná i proto mě příběh Sisi hodně zaujal... v hlavě ji budu mít ještě nějakou dobu.
Skvělá kniha. Zadny mrtvý bod, pribeh plyne dal a dal, bez vetsich "prostoju". Precteno jednim dechem
Zajimavy retrospektivni styl vypraveni. Bavi me houby, takze kniha pro me, mene me bavili rodinne vztahy. Konec divny, otevreny...
Od začátku do konce příběhu jízda.Nemohla jsem se vždy dočkat čtení, každou chvilku s knihou jsem si užívala.Autorka používá nádherný vrstevnatý jazyk,stavba příběhu dokonale propacovaná.Hlavni postava Sára se stala na určitý čas mou přítelkyni,celou dobu jsem jí držela pěsti,aby to zvládla....
Podle mého mínění nádherná kniha. Nemám co více dodat, v mé knihovně zaujala místo vedle A. Bolavé.....:)
Pro mě jedna z těch knih, z nichž na mě padá tíha. Před čtením jsem si o knize záměrně nic nezjišťovala, takže zmíněná tíha se dostavovala nenápadně a postupně. Nakonec jsem se přistihla, jak mi běhá hrůzou mráz po zádech.
A nejhorší postava v tom všem marasmu? Za mě jednoznačně matka.
Co do jazyka, zamilovala jsem si houbařské metafory a přirovnání, v ostatních případech mi tam občas zapáchala zdivočelá originalita za každou cenu.
Autorka je velmi nadaná.I když četba je v podstatě dost smutná. Zajímalo by mě, kolik dívek zažívá znásilnění někým z rodiny a kolik matek je tak zbabělých, že s tím nic neudělá. A v kolika rodinách se o podstatných věcech vůbec nemluví. Hlavně že je upečený koláč a kafíčko..... S té neupřímnost, z toho hraní si na něco se mi často "zvedá kufr" i ve skutečnosti. A jelikož jsem sama zažila prostředí psychiatrické léčebny, dávám autorce ve všem za pravdu.
Bloumání zkaženým životem, řešení na dosah ruky, návraty k vyšlapaným cestám, které skýtají bezpečí, rituál, houby.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Syrový, čtivý příběh, s výrazným psychologickým podtextem. Otevřený konec mě trochu překvapil. Kniha má čestné místo v mé knihovně.