Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533866/bmid_houbarka-65e9edbb1c471.jpg
4
3147
3147
Co skrývá podhoubí minulosti traumatizované mladé ženy? Je tomu již sedm let, co se Sářiným útočištěm stala stará chalupa na šumavském venkově a její život se začal odvíjet v neměnném rytmu, majícím podobu každodenní namáhavé pouti po houbařské stezce, kterou „zdědila“ po svém otci. Vzpomínkám na události, které ji dovedly až do psychiatrické léčebny a kvůli nimž se děsí bezesných nocí, se však nemůže vyhýbat donekonečna. Příslovečným kamínkem, který spustí lavinu událostí převracejících hrdinčinu dosavadní existenci naruby, se stane matčin pohřeb. Podaří se jí konečně vypořádat s tíživou minulostí a najít vytoužený klid? Autorčin druhý román definitivně potvrdil její pověst talentované vypravěčky příběhů o dysfunkčních rodinách. „Hanišová je přesnou pozorovatelkou pokroucených vazeb mezi lidmi, závislostí a způsobů, jimiž jeden druhého držíme pod krkem tak dusivě, že nedokážeme dýchat.“ – Petr Vizina, ČT art. „Viktorie Hanišová má cit pro stavbu románového příběhu, zvládá skvěle jemné odstíny psychologie postav, v popisech i přímé řeči mluví výrazně vizuálně, až filmově. Umělecky tady prostě všechno funguje na výbornou. Tím silnější je dojem ze zpracovaného tématu.“ – Radim Kopáč, Týdeník Rozhlas.... celý text
Přidat komentář
Hodně líbilo. Tématem, způsobem napsání, postupným odhalováním příběhu hlavní hrdinky. Nebyl pro mě problém se s Sárou sžít a porozumět jí, přestože žila hodně zvláštním životem osamocené podivínky. V tomto bylo pro mě srozumitelnější, než "Do tmy" Anny Bolavé.
Mám trochu výhrady k portrétu matky a zejména otce, tam mi něco málo chybělo, přišlo mi to trochu jako zkratka, na druhou stranu plus za zajímavě vykreslenou postavu Vojty.
Nakonec hvězdičku přidávám (a proto nejvyšší ohodnocení) za neuvěřitelně živý obrázek šumavské přírody a sbírání hub, v těchto částech knihy bylo sdílení s hlavní hrdinkou maximální, já s ní ty houby opravdu sbírala a ranní rosou se s ní po lesních stezkách procházela, tady bylo to spojení lidského osudu a přírody silné a naprosto uvěřitelné. Houby tedy moc často nesbírám a podle Sářina hodnocení spadám do kategorie houbařských "přizdisráčů", ale tady to bylo tak nakažlivé, že bych do lesa hned vyrazila…
(Zvláštní – kniha mi trošku připomněla houbařský atlas Antonína Příhody "Houbařův rok", kde s imaginárním houbařem procházíme v různých ročních obdobích lesem a nacházíme houby - a vůbec to nemyslím hanlivě nebo posměšně; tu knížku jsem jako holka na chalupě ráda četla a v duchu si představovala toho houbaře, prodírajícího se lesem, a tady najednou, jako by mi ten příběh ožil i s konkrétním tragickým lidským osudem…)
Velmi čtivá kniha, která mě v táhla do děje. Autorka se zaujímá komplikovanými vztahy v rodině. Škoda konce, který zůstal otevřený.
Popravdě jsem na začátku takto silný zážitek nečekala. Ale kniha mě naprosto dostala. Velmi těžké a složité téma. Autorka dle mě dokonale zachytila bezmoc oběti, která dýchá z každé stránky, a odkrývá dost tabuizované téma. Dala bych i 10*.
Krásný styl psaní, krátké kapitoly a krásná příroda. Jen mě trochu zamrzelo, že se mi podařilo odhadnout ono rodinné tajemství. Ale i tak se mi příběh líbil.
tentokrát jsem nečetla v kuse ale s pauzami. Je to moc hezky zpracované téma. Líbilo se mi, bylo zajímavé sledovat vztahy v rodině. A hodně se zamýšlet.
Moje první kniha od paní Hanišové na doporučení dcery a musím napsat skvělé! Hodně silné téma,autorka dokázala velmi čtivě popsat myšlenky a stavy Sisi,občas to bylo takové hodně smutné,Sisi se neměla o koho opřít,nikdo z rodiny ji nepodal pomocnou ruku.Musela jsem číst a číst,konec jsem musela probrat s dcerou. Ta knihu také četla ,ale konec jsme si obě vyložily jinak,to se mi také na knize líbilo,jako by otevřený konec. Při první příležitosti si koupím Anežku a Rekonstrukci. Musím ještě napsat ,že v poslední době jsem zcela propadla českým autorkám,jako paní Táborská,Klevisová,Hanišová,Třeštíková,Bolavá,Mornštajnová,Körnerová, Dvořáková či Váňová,každá má svůj styl a všem patří za krásné knihy díky!
Návod, jak zlikvidovat lidskou duši. Autorka píše čtivě, nechtělo se mi knihu odložit. Těžké téma. Škoda otevřeného konce, chtěla jsem vidět naději na šťastnější pokračování příběhu.
Na Houbařku jsem se těšila již dlouho, nezklamala. Při popisech sběru hub jsem měla chuť nazout si gumáky a vyrazit do lesa. (teď v listopadu už bych nic nenašla, ach jo).
Příběh Sáry/Sisi je velice silný. Autorka ho čtenářům odhaluje postupně, pomalu se noříme do jejího dětství a dozvídáme se, proč žije osamoceně uprostřed šumavských lesů.
Je dobře, že autorka zpracovala téma dětského zneužívání, k němuž v mnoha rodinách dochází. Popsala i to "zametání pod koberec". Popsala traumata, která si oběti nesou po celý život. Dobře, že toto téma přestává být takovým tabu.
Kniha me bavila... hlavně teda kvůli tomu, že byla z mého rodného města...
Sára to neměla vůbec lehké...
Uff...tohle bylo něco. Po Anežce, která se mi velmi líbila (ačkoliv její téma je stejně tak ponuré jako v tomto případě) jsem šáhla po Houbařce, takže se pro mě jedná o druhé setkání s autorkou. A opět to bylo brilantní, dokonce lepší jak Anežka. Z vyprávění na vás sahala ponurost, deprese, sem tam světlejší chvilky ze života hlavní protagonistky Sisi. Intimní sonda do vyprávění o její rodině a o tom co ji poznamenalo do konce života. Při čtení mi jí bylo neskutečně líto a bylo mi do breku. Jazykově je kniha napsaná neskutečně čtivě, přímo čtenáře vtahuje do celého komplikovaného příběhu a napíná ho, co se bude dít na dalších stranách. Za mě naprostá spokojenost i přes smutné téma knihy. 5*
Krásná, ale velmi smutná kniha. Neumím si představit, že bych byla v roli Sáry - Sisi.. doporučuji přečíst.
Moc smutný příběh. Přestože Sára na dobu svého dětství, před tím, než se TO stalo, vzpomíná v dobrém a s láskou, je jasné, že tam bylo od počátku něco hodně špatně. Slabošská matka a nepříliš inteligentní bratři, manipulovaní dominantním otcem. Hlavně, aby byl zachován společenský statut rodiny. Hnus.
Kniha nekončí happyendem, není divu, to ani nelze. Celkově se mi kniha líbila už jen proto, že jsem vyrostla v Plzni, mám ráda Šumavu, znám popisovaná místa a taky ráda sbírám houby.
Téma knihy je těžké, drsné.. čekala jsem nějaký obrat k lepšímu, byť jen drobný. To že se hlavní hrdinka plácá u dna a zjevně pro ní není cesty ven. Kniha mi přišla depresivní. Mám tři dcery a představa takových křivd je pro mě těžko stravitelná, čímž nechci zpochybňovat, že by byla nereálná.
Tato kniha je spíše určená pro ženy. Jedná se o první knihu, kterou jsem přečetl od této autorky. Knihu hodnotím pozitivně. Myslím si, že kniha stojí za přečtení, což dokazuje vysoké hodnocení čtenářů. Kapitoly jsou krátké, střídá se minulost s přítomností. Knihu jsem přečetl na jeden zátah.
Hlavní postavou je Sára, která se živí sběrem hub. Sára je výbornou znalkyní hub, které prodává do místního hostince. Pobírá částečně invalidní důchod, žije skromně, a ač se snaží nalézt práci, nedaří se jí to. Zajímavé bylo také to, že provázela turisty lesem, povídala jim o houbách, a pokud cestou nějaké nalezli, tak je posbírali. V knize se dočteme také o její rodině a studiích na střední škole, dočteme se o chlapcích, se kterými tráví čas a dočteme se o dalších příhodách, které Sára prožije..
Během četby jsem z různých náznaků vyvodil, co se přihodilo Sáře a s čím se nemůže srovnat. Úplně mě z toho zamrazilo! Říkal jsem si, jestli jsem to správně pochopil a nakonec se ukázalo, že jsem měl pravdu. Bylo to otřesné! Měl jsem vztek a nemohl jsem se dívat na to, jaký postoj někteří lidé zaujali, nechápal jsem to!! Nejsmutnější na tom všem je, že podobné případy se mohou odehrávat v reálném životě, což je smutné.
V minulosti jsme občas navštívili les a sbírali jsme houby. Sbírali jsme jen ty houby, které jsme znali – většinou praváky, křemenáče, suchohřiby, lišky. Jiné houby jsme raději nedávali do košíků, abychom zbytečně neriskovali naše zdraví. :)
Autorka se chopila velmi závažného tématu. Vystavila zajímavý a poutavý příběh. Hltala jsem každé slovo a čekala, jak to dopadne... Googlila popisované druhý hub, viděla před sebou šumavský les... Ale nějak autorce její postavy nevěřím... Sisi a Vojta pro mě ožili, postavu matky a bratrů ale autorka až zesmešňovala. Odbíhání do špajzu apod. Místo reálných postav pro mě byli spíš karikaturami. Konec mě pak docela zklamal. Doporučuji přečíst! Vracet se nebudu.
Zajímavá kniha. Jsem poměrně nadšený houbař, takže pasáže o houbách pro mě byli vítané, poučné a zajímavé. K samotnému příběhu. Děj se točí kolem činu, který je zvrácený a pro naprostou většinu lidí nepochopitelný.
A zajímal by mě názor vystudovaného psychiatra na popsané reálie z léčebny.
Kniha se mi velice líbila a rozhodně mě nezklamala. Přečetla jsem ji jedním dechem během dne. Tahle kniha vás zasáhne. Nutí vás pokračovat ve čtení až do konce! Jen mi trochu vadí, že konec byl celkem useknutý.
Knihu som prečítala za jeden deň, tak som si nechala dojmy z nej trochu odležať s tým, že možno zvýšim hodnotenie. Nezvýšim, žiadne dojmy vo mne nezostali.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Skvělá, skvělá, skvělá... Uvažuju, že ji dám mamce k Vánocům, tak jsem si ji musela nejdřív přečíst, abych nedávala zajíce v pytli:-)
Sára kromě častých houbařských výprav podniká i cesty do své minulosti. Něco jsem odhadla, ale tolik toxických (přesto naprosto uvěřitelných) vztahů, které začaly téměř nevinně, jsem nečekala.
Děj se odehrává v mně blízkých místech, částečně v Plzni (studovala jsem tam VŠ) a na Šumavě (asi 30 km od vesničky, ve které jsem vyrostla). Lesy miluju, na houby chodím také ráda, bohužel spadám do 1. kategorie houbaře:-)
"Za ta léta, co se s nimi setkávám, jsem si houbaře rozdělila do několika kategorií. Nejčastější variantou houbaře, kterého na svých pochodech potkávám je přizdisráč. Ten sází na jistotu, proto sbírá obvykle jen houby s molitanem, tedy hřiby. Houby, které mají chladič neboli lupeny, raději nechává být, co kdyby to byla nějaká jedovatá muchomůrka." (s. 61)
V. Hanišová mě snad přesvědčí, abych sbírala i jiné houby:-)
"Běhám z plácku na plácek, z babkové stráně na bedlový palouk, z liškového fleku na sameťáčkový mech, prošmejdím holubinkový páč a křemenáčový kout. Shýbám se k plodnicím a prohlížím si jejich pestré i méně nápadné klobouky vyrůstající z třeně. Čím delší a silnější noha, tím lepší. Sevřu třen do dlaně, obemknu prsty a vytahuju ze země jednu trčící houbu za druhou. Nakláním se ke kořenům stromů a zase se rychle zvedám, pod smrčky mě píchá v boku, u modřínů radostně poskočím, u borovic mi srdce tluče až v krku." (s. 28)
Konec se mi líbil opravdu hodně. I když ho podle komentářů vnímají někteří jako otevřený, za mě líp knížka skončit nemohla. Po Tučkové další skvělá česká autorka, kterou jsem měla čest číst.
A získala jsem tip na výlet (ostrov Santos v Sušici) a na knihu (Stiller od M. Frische):-)