Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533866/bmid_houbarka-65e9edbb1c471.jpg
4
3123
3123
Co skrývá podhoubí minulosti traumatizované mladé ženy? Je tomu již sedm let, co se Sářiným útočištěm stala stará chalupa na šumavském venkově a její život se začal odvíjet v neměnném rytmu, majícím podobu každodenní namáhavé pouti po houbařské stezce, kterou „zdědila“ po svém otci. Vzpomínkám na události, které ji dovedly až do psychiatrické léčebny a kvůli nimž se děsí bezesných nocí, se však nemůže vyhýbat donekonečna. Příslovečným kamínkem, který spustí lavinu událostí převracejících hrdinčinu dosavadní existenci naruby, se stane matčin pohřeb. Podaří se jí konečně vypořádat s tíživou minulostí a najít vytoužený klid? Autorčin druhý román definitivně potvrdil její pověst talentované vypravěčky příběhů o dysfunkčních rodinách. „Hanišová je přesnou pozorovatelkou pokroucených vazeb mezi lidmi, závislostí a způsobů, jimiž jeden druhého držíme pod krkem tak dusivě, že nedokážeme dýchat.“ – Petr Vizina, ČT art. „Viktorie Hanišová má cit pro stavbu románového příběhu, zvládá skvěle jemné odstíny psychologie postav, v popisech i přímé řeči mluví výrazně vizuálně, až filmově. Umělecky tady prostě všechno funguje na výbornou. Tím silnější je dojem ze zpracovaného tématu.“ – Radim Kopáč, Týdeník Rozhlas.... celý text
Přidat komentář
I když je knížka dobrá a ráda bych ji přečetla celou, bohužel musím skončit se čtením už ve čtvrtině. Věděla jsem, o jaké téma půjde, ale netušila jsem, že kvůli tomu nebudu moci spát.
(SPOILER)
POZOR SPOILERY!! Dobře napsaná kniha, ale s velmi závažným tématem.
Chuděrka Sisi musela být tak osamělá, nepochopená! Škoda, že se v léčebně nesvěřila, škoda, že nebyl viník potrestán! I když těch viníků tam bylo víc. Vždy mne drásají knihy, kde není spravedlnosti učiněno za dost. Takové dětství s pokřivenými rodinymi a sourozeneckými vztahy a chladným nezájem matky to bylo šílené! No a to co provedl otec naprosto neodpustitelne. Taková přetvářka navenek. Je to tísnivá depresivní kniha, na konci je jakási naděje, snad Sisi zahlédla světlo na konci tunelu.
Líbily se mi popisy přírody i hub.
Bavila mne postava autistického Vojty.
Obálka knihy vlastně tak trochu napovi, co temného nás v té knize čeká.
Připomnělo mi to tematicky Les v domě, ten mi přišel ještě tísnivější a beznadějnější.
Kniha určitě stojí za přečtení, jen ji prosím vás nečtěte v depresi, protože tato kniha vám ji akorát prohloubí.
Tohle byla moje první knížka od Viktorie Hanišové a rozhodně ne poslední. Zhltla jsem ji za dva dny a byla jsem narosto unešená. Ano, je to depka, ale zároveň je to hrozně krásně napsaný. Tušila jsem trauma, šlo cítit z melancholična, kterým se Sára obklopovala, ale to co přišlo mě vyvedlo z rovnováhy.
Hodnocení 3,5
Houbařka bylo mé první setkání s Viktorií Hanišovou a jsem jaksi rozpačitá. Těsně po poslechnutí jsem byla nadšená, i přesto, jaká to je depka. Ale čím déle mi to leží v hlavě, tak to původní nadšení nakonec trošku opadlo.
Sára, žije v jakési chajdě na Šumavě a živí se sbíráním a prodejem hub téměř celoročně. (Upřímně, takové znalosti hub bych chtěla mít, ale stejně bych je asi nesbírala a už vůbec nejedla :D )
Proč žije Sára tak jak žije se postupně v ději odhaluje. Vyprávění ze současnosti se prolíná s minulostí. Jak na chatu, kde teď Sára bydlí, jezdila s rodiči jako malá, jak ji otec učil sbírat houby a jak se postupně měnila rodinná idylka.
Sára je mladá žena a od začátku tušíte nějaké trauma, protože kdo by se dobrovolně odřízl od světa, od lidí, od rodiny. Až smrt matky a dědické řízení její rutinu změní. Sára se snaží najít cestu ven ze svého poustevnického života, ale je poznamenaná natolik, že se jí nedaří vymanit z kolotoče událostí a myšlenek. Semínko bylo zaseto a mnoho let nekontrolovaně klíčilo a rostlo.
Je to vlastně hrozně smutný příběh. O rodině, která si cení více toho, co si o nich myslí okolí, než aby měli rádi jeden druhého a pomáhali si. O přetvářce, lhaní, ale také o strachu a naprosté bezmoci.
Houbařku v audioknize namluvila Tereza Marečková a přednesu nemám co vytknout, namluveno je to s citem, který si tento příběh zaslouží.
Skvělá kniha o tom, jak může být jakákoli rodina prohnilá jako houba, aniž by o tom kdokoli věděl. Knihu jsem četla s tím, že mě psychicky rozloží. Bohužel se tak nestalo. Ba naopak mi přijde, že jsou zde předávána ona závažný témata velmi jemně a citlivě, což má také své kouzlo.
Dílo má na mě až moc otevřený konec a několik nedořešených témat, proto musím ubrat jednu hvězdičku.
Uff. Tohle není mé první setkání s autorkou, takže jsem věděla, že úplně šťastné čtení/poslech to nebude. A nebyl, vůbec. Houbařka je jedna asi z nejdepresivnějších knih, která se mi dostala pod ruku. Ale byla velmi dobře napsaná. Autorka nám tu představuje ponurý příběh Sáry, která denně chodí na Šumavě do lesa sbírat houby, které pak za pár korun prodá do místní hospůdky. Postupně se dostáváme pod Sářinu skořápku a když navštíví pohřeb své matky, začnou se nám odkrývat rodinná tajemství. Proč je sama na Šumavě? Jaké měla dětství? Co denně ovlivňuje její myšlenky? Za mě je tu velmi dobře popsána psychologie postav a nebýt pár nudnějších pasážích, hodnotila bych plným počtem:).
(SPOILER) Kniha, kterou člověk dlouho nedostane z hlavy. Přečetla jsem ji za dva večery. Pořád jsem doufala v nějaký lepší konec, ale jak je u paní Hanišové zvykem, nepřišel.
(SPOILER) Miluju houby a nenávidím všechny kreatury, které si svoje mindráky vybíjejí na slabších! Ať je to ponižování, násilí, znásilnění či jiné krutosti, nejstrašnější mi přijde sexualizované násilí na dětech. To mi rozum vůbec nebere! Bohužel je naše justice v těchto případech velmi laxní a na lepší časy se blýská velmi pomalu. Přeji všem, kdo takové hnusy páchají (včetně těch, kteří vědí, ale zavírají oči), aby se velmi intenzivně a nekonečně dlouho smažili v pekle!
(SPOILER)
Kniha se mi nelíbila a bylo to nejen díky depresivnímu tématu. Příšerné rodinné vztahy, zneužívané dítě, nevyřešené trauma, dlouholetá deprese, zkrátka kniha, která vás psychicky odrovná.
Sympatické bylo snad jen vyprávění Sisi o houbách, ale jinak to byl výlet do světa duševních poruch. Navíc autorka svým otevřeným koncem přenechala další osud hlavní hrdinky na čtenáři a de facto tím knize nedala rozuzlení. Hlavně ale neponechala ani jiskřičku naděje.
Už dlouho jsem se po dočtení knihy necítila tak frustrovaná.
Člověk tak nějak tuší, k jakému traumatu se tam schyluje. Kniha čtivá, zajímavá, ale jak mi řekla kamarádka "nepřijde ti, že ta Hanišová příliš useķává konce?"
Fuuu, tato silná témata, ta mi dávají zabrat.. Kniha o vnitřním boji s rodiči, minulostí, nepochopením, sama se sebou.. A strach z přijmutí pomocné ruky..
Opět skvělá paní Hanišová.. Jednoznačně doporučuji.
(SPOILER) Skvělá kniha. Je velmi čtivá. Mnohem lepší než Les v domě. Přečteno jedním dechem. Doporučuji. A dokonce se něco přiučíte o houbách.
Bolestivé téma, výborně napsané, dobré k zamyšlení nad nejednou z uvedených situací / postav, a hlavně s hutnou atmosférou. Já při čtení vlastně courala po Šumavě a snažila se představit (spíše často googlila) jak vypadají ta kvanta zmíněných hub. Snad bych i přimhouřila oko a přidala pátou hvězdu, ovšem ten konec byl na můj vkus otevřený až příliš. Viktorie Hanišová přenechala další Sářiny osudy čistě představivosti čtenáře... a ta moje se zkrátka nenechala přesvědčit k vykreslení růžových (nebo alespoň ne tak černých) zítřků. 80-85%
Ač to byl nápor na psychiku, tak výborná kniha. Děsivé podhoubí u rodiny z lepší společnosti. Hlavní hrdinka nemá moc sil, aby se z toho zvládla vymanit, ač jí život podává pomocnou ruku od někoho, od koho by se to úplně nečekalo.
Byl jsem překvapen úrovní tohoto románu. Hlavní nestandardní hodnocení psychologie hlavní postavy. Nejednoznačné, tápající a v přetěžké situaci se snažící zorientovat, přežít a snad se z toho marasmu vyhrabat.. Rodinné vztahy děsivé, vše okolo neuspokojivé. Depresivní čtení, které může leckomu přinést pochopení problémů znásilňovaných dětí.
Kniha je skvělá, téma děsivé. Asi se k ní budu muset ještě vrátit až to nějak mentálně zpracuju.
Hodně silné, hodně depresivní. Pro mě navíc s přidanou hodnotou západočeských reálií. Jsem nadšený a to ani nemám rád houby!
Ufff, těžké téma. A pakliže to pominu, budu hodnotit jen autorčin styl psaní, seskupení příběhu, vychází mi z toho 3*.
V příběhu jsme nekonečně dlouho strávili v lese..Vrátili se do minulosti, jejíž podstata mnohdy neměla v přítomnosti žádný dopad. Mám pocit, že jsem mnohokrát v knize prožívala tatáž situaci stále dokola. Chápu, že trauma je právě o tom, ale mě kniha psychicky úplně vyždímala. Louskala jsem jí 14 dní.
Celý obsah by se dal osekat na kvalitní polovinu. V té druhé bychom mohli najít spoustu dalších zajímavostí ze života Sáry. 7 let je dlouhá doba i pro někoho, kdo se zaseknul na místě.
V tomhle případě mě zajímalo, jak třeba probíhalo praní prádla, úklid domácnosti, jak často se umývala a ksakru jak to dopadlo s Vojtou? Jehož detailnější popis mi taky chybí! Jak to dopadlo s dědictvím? S bratry? S Muchomůrkou? S její budoucností?
Mimochodem, tohle nebylo 7 let poustevničení, jak je uvedeno na přebalu. Tohle je deprese s nezpracovaným traumatem.
Co Sára-Sisi nenáviděla se pomalu odkrývá v jejím vyprávění . Je to poutavý, smutný příběh.
Sisi má psychické problémy po přežitých traumatech. Na svou rodinu se nemůže spolehnout a žije skromně v chatě na Šumavě. K životu jí stačí pravidelná denní trasa, kdy sbírá houby, které prodává místnímu hostinci, trochu jídla , oblečení a staré boty po tátovi.
Krásný popis přírody, její trasy a hlavně znalosti o houbách a jejich využití mě zaujal.
Autorka se dostane čtenáři pod kůži, jak málo stačí k prostému životu a jak příroda dovede odčerpávat v myšlenkách zlo, které bylo napácháno nebo aspoň v tichosti vyslechnout smutky a trápení.
Po dočtení mi ze začátku vadil otevřený konec, ale uvědomila jsem si, že celý náš život je otevřený ke změnám, takže věřím, že i Sisi našla svůj klid a šťsstnou nohou vykročila vstříc budoucnosti.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Autorka nám v příběhu servíruje bolestivé a těžké téma, které ale výborně zpracovala a podala čtenáři.
Sára pro mě byla bojovnice, hrdinka, která se snažila seč mohla se s minulostí poprat. Bohužel nebyl okolo ní nikdo, kdo by jí pomohl a zajímal se, takže to byl pro ní opravdový boj.
Při čtení mi nejednou naskočila husí kůže a zatajil dech. Dokonce jsem i vztekle nádavala.
Její Otec? Uf.. No to bych tu napsala spoustu sprostých slov. A matka? Jo... to by bylo to samé (chtěla bych se rozepsat o tolik víc ale už by to byl velký spoiler).
Závěr knihy byl pro mě takový... nedostačující. Chtěla jsem vědět víc a donutilo mě to hodně nad tím přemýšlet a uvažovat ( záměr autorky?).
Musím samozřejmě také vyzdvihnout autorčino popisování přírody. To bylo užasné! Po celou dobu jsem se Sárou chodila po lese a cítila tu vůni hub, jehličí a slyšela šum stromů.
Houbařka je silná a zároveň krásná kniha, kterou budu mít opravdu dlouho v hlavě.
Tohle si přečtěte! DOPORUČUJI!