Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533866/bmid_houbarka-65e9edbb1c471.jpg
4
3123
3123
Co skrývá podhoubí minulosti traumatizované mladé ženy? Je tomu již sedm let, co se Sářiným útočištěm stala stará chalupa na šumavském venkově a její život se začal odvíjet v neměnném rytmu, majícím podobu každodenní namáhavé pouti po houbařské stezce, kterou „zdědila“ po svém otci. Vzpomínkám na události, které ji dovedly až do psychiatrické léčebny a kvůli nimž se děsí bezesných nocí, se však nemůže vyhýbat donekonečna. Příslovečným kamínkem, který spustí lavinu událostí převracejících hrdinčinu dosavadní existenci naruby, se stane matčin pohřeb. Podaří se jí konečně vypořádat s tíživou minulostí a najít vytoužený klid? Autorčin druhý román definitivně potvrdil její pověst talentované vypravěčky příběhů o dysfunkčních rodinách. „Hanišová je přesnou pozorovatelkou pokroucených vazeb mezi lidmi, závislostí a způsobů, jimiž jeden druhého držíme pod krkem tak dusivě, že nedokážeme dýchat.“ – Petr Vizina, ČT art. „Viktorie Hanišová má cit pro stavbu románového příběhu, zvládá skvěle jemné odstíny psychologie postav, v popisech i přímé řeči mluví výrazně vizuálně, až filmově. Umělecky tady prostě všechno funguje na výbornou. Tím silnější je dojem ze zpracovaného tématu.“ – Radim Kopáč, Týdeník Rozhlas.... celý text
Přidat komentář
Četla jsem ve vlaku, v tramvaji, na ulici, na čtyřech patrech schodů vzhůru do kanceláře a během poledních pauz. Věci dostávají po mírném rozjezdu spád, až je to jízda a nemůžete se odtrhnout. Občas vás zamrazí a ptáte se, kde na ty charaktery Viktorie Hanišová bere inspiraci.
(SPOILER)
Knihy Viktorie Hanišové se čtou sami. Připomínala mi Les v domě od Aleny Mornštajnové, ale přece se kniha v mnoha ohledech lišila. Nejhorší na celé knize je fakt, že se tohle skutečně v nějaké rodině děje, že někdo zažívá v rodině zneužívání a vlastní rodina mu nevěří... člověk se pak cítí jako v pasti.
Hlavní hrdinka Sisi se vypořádává s traumatem a odvržením rodiny tím, že chodí denně v tátových pohorkách na houby - tedy dělá aktivitu, ke které jí on sám od dětství vedl.
Jsem knihou naprosto nadšená!! Po všech směrech. Autorka zvládla obtížné téma "na jedničku" s pěti hvězdičkami (pro srovnání Mornštajnové Hana, kterou jsem četla předtím, má u mne jen 3 hvězdy a dost kritický komentář). Hlavní hrdinka Sisi je inteligentní, vzdělaná a místy až šibalská, každopádně velmi sympatická a plná touhy žít. Jenže má přistřižená křídla (anebo ještě hůř) a ani po mnoha pokusech se jí nedaří vymanit se z vězení traumatu, kterým prošla. Její vnitřní svět autorka vystihla nádherně, vyhnula se kýči, načančaným frázím, plytkosti ... jednoduše dokázala jít do hloubky, a přitom tak nehlučně a jaksi samozřejmě...no tleskám, opravdu!!! Myslím, že kdo má přímé zkušenosti s tímto tématem (víc neprozrazuji), hovořil s někým, kdo si tuto tíhu nese životem apod., souhlasil by se mnou, že celý vývoj děje, který je stále smutnější, odpovídá realitě, pokud tedy člověk zůstane na všechno sám. Ještě bych ráda zmínila, že mně se konec líbil a vlastně se mi nezdál až tak otevřený... poslední věta knihy, kterou pronese Sisi, mi dala dostatečnou satisfakci a knihu jsem zavírala s pocitem napsané tečky. Knihu doporučuji rozhodně!!!
*Posloucháno jako audiokniha vydavatelství OneHotBook*
„Nenáviděla jsem to.“ Taková jsou úvodní slova románu Viktorie Hanišové - Houbařka. Ačkoliv jsou vyřčena v jiném kontextu, přesto jsou do jisté míry průvodcem celou knihou. Hlavní hrdinkou jejího příběhu je Sára Tichá, zvaná Sisi.
Sisi se snaží vyrovnat se svou bolestnou minulostí, její prožitky ovšem nejdou do hloubky, zanechávají dosti povrchní dojem. Je zde sice prostor pro domyšlení čtenářem, či v mém případě posluchačem, ovšem celá situace působí vágně. Oproti tomu se dozvíme více o trase, o pohorkách po tátovi, o neurčitých barvách oděvů, o houbo turismu... Přesto příběh funguje díky umně zpracovaném napětí, dynamice a jazyku. Hanišová je věcná, strohá což je poněkud kontraproduktivní. Strohý jazyk užit v současné dějové lince plní svoji roli, totiž máte pocit, že je Sisi psychicky labilní. Jenže ve chvíli, kdy by měla strohost jít stranou a z příběhu, především minulosti, by měly čišet emoce, se jich nedostává. Hrdinka se mění, její situace se mění, nikoliv vsak styl vyprávění, který plní jen funkci média.
Nechci být zbytečně negativní, nevadí mi motiv příběhu, ale jeho hloubka. Nevadí mi strohost „současné“ Sáry, ale strohost Sáry „minulé“. Nevadí mi, že jsou některé informace naznačené, vadí mi povrchnost významných okamžiků. Na druhou stranu mohu Hanišové s radostí přiřknout skvělou práci s dějovými liniemi a jejich vzájemným propojením.
Nyní je ovšem třeba se věnovat i jinému úhlu pohledu, vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o audioknihu. Tereza Marečková coby interpret pod „taktovkou“ Martiny Frejové Krátké dokázala svým monotónním, snad až nezáživným přednesem zcela přesně vystihnout podstatu příběhu a především Sáry samotné, která působila ještě beznadějněji a neschopněji, než bych si dovedl představit sám. Pokud bych měl hodnotit přednes samotný, pak bych byl nadmíru spokojen.
Houbařka není první audio knihou nakladatelství OneHotBook, kterou jsem možnost si poslechnout, a přesto mne nepřestává překvapovat, jak pečlivě a s citem vybírají jednotlivé interprety.
Příběh Houbařky ve mně nezanechal hluboký dojem. Očekával jsem nejjemnější nuance psychologie hlavní hrdinky a ostatních významných postav. Dostalo se mi však jen nahlédnutí klíčovou dírkou. Kompenzace v podobě jisté dynamiky a napětí je ovšem dostatečná pro její neodložení do poličky. Příběhu samotnému bych tedy udělil 3 z 5 hvězd. Interpretace je ovšem na velmi vysoké úrovni a není zde nic, co bych mohl vytknout. Sára je díky Tereze Marečkové ještě smutnější, tragičtější než kdybych ji četl sám. Tereza Marečková, Martina Frejová Kráká a OneHotBook si jednoznačně zaslouží plný počet hvězd.
Po skvělé Rekonstrukci jsem sáhla po další knize od autorky, aniž bych si zjišťovala obsah. Téma pro mne bylo velice těžké, a kdybych věděla, že se jím bude kniha zabývat, asi bych ji nečetla. Jeden z důvodů je také to, že jsem na jaře četla Les v domě od paní Mornštajnové a bylo to už moc. Je to také důvod, proč se neubráním srovnání těchto knih. Les v domě ve mě zanechal spíš prvoplánový Cože, to snad ne!? pocit, zatímco Houbařka šla až do morku kostí a svým koncem člověka vrhla do kruté reality, protože takový život prostě je. Hnusný a nespravedlivý. Člověk přál Sisi ať to zvládne, ať překová sebe samu, ale popravdě, kdo z nás by to zvládl? Člověk z textu cítí, jak člověka dané trauma ovládne a je opravdu těžké se s ním vypořádat.
Kde byla Viktorie celý můj život?
Tak rychle, jak se stala mým číslem jedna (nejen) v české literatuře, tak rychle jsem přečetla její knihy. Sice jsem to vzala pozpátku, ale na tom nezáleží, ať se na to kouknete zprava, zleva, od začátku nebo od konce, je to traumatizující, avšak úžasná literární událost.
Od Viktorie bych si pravděpodobně přečetla cokoliv, i nákupní seznam. Její psaní a příběhy mě nadchly a kdybych si musela vybrat jednu spisovatelku, kterou budu číst, byla by to patrně ona. Krouží sice v těch stejných tématech a námětech, ale dělá to tak unikátně, originálně a čtivě, že je to pokaždé ještě lepší. I když si myslím, že Viktorii znám, stejně mě pokaždé něčím překvapí.
Nepotřebuje rozvláčné popisy, umí z mála slov a ostrých, úderných vět bez zbytečného sentimentu vytvořit nevídanou atmosféru a obsáhnout vše, zasadit vám tolik ran, ale vy se do toho noříte stále hlouběji. Dá se vůbec deprese podat tak, že to zní tak poeticky a epesně? Jestli umí někdo z deprese udělat skoro až baladu, je to Viktorie.
Miluju tu tíživou, plíživou a stísněnou atmosféru jejích knih, která mi nedá spát. Ty tísnivé a vlezlé pocity, kdy víte, že se něco děje, něco je špatně, ale vypadá to tak idylicky, krouží to nad vámi jako sup, a pak jen tak najednou přijde velká facka. Umí nejenom psát unikátní příběhy, ale i přes slova vytvořit ohromnou atmosféru.
Je pravda, že v tomto příběhu to pro mě bylo trochu moc po povrchu, nedostalo se to až tak do hloubky, do minulosti, jak jsem u ní asi zvyklá a zajímalo mě to, přišlo mi to spíš jako až druhé téma, zaměřila se vlastně spíš na přítomnost, což se mi taky moc líbilo, ale nějaký ten hlubší náhled do celého toho "tehdy" mně osobně chyběl, já se holt ráda hrabu v těch traumatech, nicméně to nic nemění na tom, že je to úžasná kniha. Konec jako otevřený úplně nevnímám, nevadil mi, ono tenhle příběh vlastně těžko jen tak uzavřete, což já na tom obdivuju. A i kdyby, myslím, že k tomuto příběhu sedí a pokud to jen trochu znamená, že Sára má otevřený konec, čili otevřenou budoucnost, to je přece to nejhezčí zakončení příběhu. Rozčiluje mě, když někdo haní knihu proto, že nemá uzavřený konec a takový, jaký by se jim líbil. Píšete tu knihu vy, nebo Viktorie?
Její knihy jsou návykové a fascinující a rychle by měla napsat další, už teď mám absťák. Proboha tě prosím, Viktorie.
Tak dočteno po pár dnech. Kniha byla velmi čtivá, hltala jsem stránku po stránce, co se z toho vyvrbi. Každopádně kdybych měla hodnotit obsah, pořád se to točilo o jednom a tom samém. Konec je otevřený takže si každý může tak trochu domyslet, jak to vlastně skončí. Zajímavá kniha, ale znova bych ji nečetla.
Tohle mě opravdu bavilo. Čteno v tu pravou chvíli. Téma celkem časté, ale podané nějak jiným způsobem. Přestože Sára je velmi svá a svou situaci řeší způsobem, který by lecjaká průbojnější nátura neschvalovala a nechápala, díky její inteligenci jsou její důvody ke svému chování naprosto pochopitelné a nevtíravé.
Popis maloměsta, hogo fogo rodin, drbů, zatajování, zbabělosti, lhaní, povyšování, prostě takový ten normální život atd. Jak typické a jak krásně napsáno. Jsem nadšena. Počtěte si.
Tak tenhle román, ten se opravdu povedl! Měl všechno, co mít měl, i když v něm bylo zpracováno poměrně těžké téma. Rodina Tichých ze začátku působí jako spořádaná rodina, jejíž členové pevně drží při sobě, avšak jen do určitého dne, kdy se stane to, co by si nikdo z nás nechtěl na svou kůži zažít, to, co tuto rodinu téměř na věky rozdělí na samostatné jednotky. Ústřední postavu zde představuje Sára (Sisi), která je jedinou dcerou v rodině, přičemž má ještě dva bratry. Matka je ženou v domácnosti, otec působí na jedné z fakultu na Západočeské univerzitě v Plzni. Aby na sebe Sisi upoutala pozornost, chodí s tátou do lesa na houby, i když se jí takřka příčí; s bratry nemá zcela adekvátní vztah, ale to už jistě poznáte sami, pokud se rozhodnete si tuto knihu přečíst. Je dobré, že Sisi až tak moc důvěřuje svému otci? Je rodinná idylka pouhou maskou pro veřejnost, nebo vztahy v rodině opravdu fungují? A čím vším si Sisi během svého, poměrně krátkého života, musela projít?
Příběh má krásný spád, prolíná se zde přítomnost s minulostí, díky čemuž je možné pochopit veškeré souvislosti – při některých až přeběhne mráz po zádech. Celkově jsou zde zastoupena velmi těžká témata, jako např. léčba v psychiatrické léčebně, nepochopení ze strany okolí, ale zároveň je zde poukázáno také na to, že i přes všechno zlé se ukáže něco dobrého. Příběh jsem si dávkovala díky krátkým kapitolám postupně, a to proto, abych to všechno mohla zpracovat.
Pokud bych si z kniha měla odnést jednu jedinou myšlenku, nejspíše by to byla ta, že v nouzi poznáš opravdové přátele, a že vždy jdou problémy řešit, ale musí se o nich mluvit, nikoli je zametávat pod koberec.
Pomalé poklidné tempo vyprávění, dvě časové roviny. Současnost a občasné probliknutí do minulosti. Celou dobu jsem tušila, z čeho má Sisi takové trauma, ale napsáno je to velice citlivě a dobře, takže mě to i tak velmi zasáhlo. Drobnou výtku mám pouze k samotnému konci. Ano náznaky jakým směrem by se tento příběh mohl dál ubírat jsou značné, ale myslím si, že tato kniha měla mít epilog. Jinak mi v mnohém připomínala jinou vynikající knihu a to Do tmy od paní Adamové, jenom se sběr léčivých bylinek, změnil na sběr lesních hub. Která z těchto knih je lepší, to si určit netroufám. Audioknihu lze označit za pomyslnou třešničku na dortu. Je opravu velice vydařená a načetla ji paní Tereza Marečková.
Ctiva knizka, Sumavska priroda me moc bavila, tema velmi narocne, depresivni, otevreny konec me nastval. No, na zadek jsem se z knizky neposadila...
Knížka byla zajímavá, téma těžké.
Trochu mi vadilo hodně omáčky okolo, přišla mi taková "neučesaná"..
Co mě mrzí je otevřený konec. A co mě sere, pardon, je opět matka na baterky!
Moc čtivý příběh, těžké téma, které rozhodně rozvíří emoce a otevře diskusi. Zůstává dlouho pod kůží.
Nejvíc se mnou pohnul vztah matky k dceři - že v těch nejhorších chvílích nechá své dítě bez pomoci, zavře oči, zavře dveře, uteče....
Dál mne moc bavily ty detailní popisy obyčejného každodenního dění.
A dál k zamyšlení - jak málo stačí pro život a když nic nevlastníte, jak se zdá být jednoduché jen tak změnit směr. Vzít si našetřených pár tisíc do kapsy a jít si hledat práci a bydlení jinde z jednoho dne na druhý. Paradoxně čím víc toho máme, tím víc to může svazovat...
Kniha o zničeném životě a o rodinném pokrytectví. Nebudu prozrazovat víc, ať nespoiluju. Příběh nicméně neuzavřený, a ač se mi kniha dobře četla, nějaký přelomový pocit z ní nakonec nemám.
Po přečtení knihy Les v domě, která mě docela zklamala, jsem si Houbařkou "spravila chuť", autorka pojala téma (pro mě) lepší formou, ne tak agresivně, i když stejně tíživě.
K Šumavě mám pouta, proto jsem měla pocit, jako bych se sama procházela lesem, cítila jeho typickou vůni a nahlížela pod listí a rozhrnovala jehličí. Knihu rozhodně mohu doporučit k přečtení, pokud se těžkého tématu nebojíte.
Otevřený konec, na který si tu někteří stěžují, mi nevadil, i když bych i já ráda věděla, co bylo dál.
Kniha je mimořádně krásně psaná, slova a věty harmonicky plynou. Popisy přírody jsou tak detailní, mám pocit, že jsem v těch lesích. Příběh je poutavý, čtenář si klade otázky, a musím nesouhlasit, že by druhá polovina knihy byla nudnější – osobně necítím nikde nějakou příliš velkou změnu ve způsobu psaní či v příběhu. Obecně by se mi někdy žádalo trošku více vysvětlení a méně mlhavých popisů, ale jinak to bylo krásné!
Myslím, že kniha pravdivě popisuje, jaké to je zažít zneužívání, jak se to na člověku podepíše a jak moc to může utlumit náš hlas a zničit nám život. Mělo jsem chuť křičet na protagonistku ať teď zabojuje, ať koná, ať něco mění, ale právě její neschopnost posunout se zdála tak rušivě reálná, děsivá. V kombinaci s nádherným prostředím Šumavských lesů byl Sářin kontrastně těžký život, kde sotva měla co do úst, velmi rezonující.
Velice čtivá kniha, kterou mohu jen doporučit. Líbí se mi čeština a styl, kterým autorka píše. Už se těším na další knihu, a to Neděle odpoledne.
(SPOILER) Nelehké téma uchopené bez zbytečných kudrlinek. Od začátku jsem tak nějak tušila kam kniha směřuje. Možná proto , že jsem nedávno četla Les v domě. Pro mě je na těchto knihách nejděsivější postoj nejbližších, kteří zavřou oči a dělají jakoby nic. Nechci prozrazovat víc, ale kniha s vámi otřese a dlouho jí nedostanete z hlavy .
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Četla jsem od nevidím do nevidím. Naprosto skvělá kniha, rodinná traumata, tajemství a tajuplná šumavská příroda. Je to dost deep a dark příběh, občas jsem si říkala, že to je strašný, co se tý holce dělo... Ale musím uznat, že autorka se do toho slušně ponořila, dostala se postavám pod kůži a celý děj mě naprosto pohltil. Tuhle knihu si přečtu určitě ještě jednou.