Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533866/bmid_houbarka-65e9edbb1c471.jpg
4
3125
3125
Co skrývá podhoubí minulosti traumatizované mladé ženy? Je tomu již sedm let, co se Sářiným útočištěm stala stará chalupa na šumavském venkově a její život se začal odvíjet v neměnném rytmu, majícím podobu každodenní namáhavé pouti po houbařské stezce, kterou „zdědila“ po svém otci. Vzpomínkám na události, které ji dovedly až do psychiatrické léčebny a kvůli nimž se děsí bezesných nocí, se však nemůže vyhýbat donekonečna. Příslovečným kamínkem, který spustí lavinu událostí převracejících hrdinčinu dosavadní existenci naruby, se stane matčin pohřeb. Podaří se jí konečně vypořádat s tíživou minulostí a najít vytoužený klid? Autorčin druhý román definitivně potvrdil její pověst talentované vypravěčky příběhů o dysfunkčních rodinách. „Hanišová je přesnou pozorovatelkou pokroucených vazeb mezi lidmi, závislostí a způsobů, jimiž jeden druhého držíme pod krkem tak dusivě, že nedokážeme dýchat.“ – Petr Vizina, ČT art. „Viktorie Hanišová má cit pro stavbu románového příběhu, zvládá skvěle jemné odstíny psychologie postav, v popisech i přímé řeči mluví výrazně vizuálně, až filmově. Umělecky tady prostě všechno funguje na výbornou. Tím silnější je dojem ze zpracovaného tématu.“ – Radim Kopáč, Týdeník Rozhlas.... celý text
Přidat komentář
Na tuto knihu jsem se velice těšila, ale nakonec mě asi trochu zklamala...
Psaní autorce zcela jistě jde, slovem vládne výborně - četlo se to opravdu dobře. Důkazem je i to, že knihu jsem přečetla za dva dny i přesto, že mě vlastně děj moc nebavil. Zkrátka člověk to snadno zhltne, nutí vás to číst pořád dál, ale nakonec až zas tak velký dojem nezůstane.
Knihu bych pomyslně rozdělila na dvě roviny - mě se dost líbila ta část houbařská, popisy hub, kde které rostou, na jaké pokrmy se hodí, i líčení lesa, okolí Sušice a "výprav" za houbami mě bavily.
Naopak ta druhá, asi důležitější a dramatičtější část, mě prostě nechytla. Hlavní zápletku jsem si tipovala už podle anotace a částečně i obálky ( u které nevím, jestli je spíše nevkusná nebo vtipná - vzhledem k vážnosti tématu asi spíš nevkusná). To, co se v rodině odehrálo, toho kostlivce, autorka vylíčila šetrně, což oceňuji. Jinak na mě ovšem příběh působil poněkud křečovitě, naaranžovaně a nevěrohodně, možná i díky postavám rodinných příslušníků, které přes veškerou spisovatelčinu snahu vyznívají tak trochu ploše, nebo jsou snad vylíčeny až jaksi prvoplánově negativně.
Závěrem: Houbařka pro mě byla taková ne úplně špatná jednohubka, ale určitě to není kniha, ke které bych měla chuť se opakovaně vracet.
A tak časté porovnání s Do tmy od Anny Bolavé si neodpustím ani já - Do tmy u mě jednoznačně vede, jak úchvatnou atmosférou, tak příběhem, a vlastně i hlavní hrdinkou, do které se mi přes její svéráznost snad dařilo vcítit,což se mi u houbařky Sáry bohužel nestalo...
Prečítané na podnet relácie Knihy Dada Nagy. Príbeh smutný, ale veľmi dobre a citlivo napísaný. Popri veľmi nešťastnom osude mladej Sáry, boli zaujímavo a poučne opísané aj druhy húb. Celkovo boli opisy veľmi pútavé.
Jedna z knih, u které mi bylo fyzicky zle. Někdy stačí jen náznaky, aby člověku běhal mráz po zádech. Zlo na nás číhá všude, bohužel je to tak. Hanišová vystavěla dvě příběhové linky, u nichž jsem hltala každé slovo, a které se spojily v ne zcela ucelený konec. Čtenář si tedy musí domyslet, co bude s hrdinkou, houbařkou Sárou/Sisi, dál. Autorka mě ani napodruhé nezklamala. Témata, která už jsou literárně propíraná po mnoho let, zpracovává originálně. A její popisy jsou velmi sugestivní. Kdykoliv se ocitla Sára v lese, byla jsem tam s ní a nasávala vůni hub.
Jak rozdílná může být jedna a ta samá krajina. Jednou do ní vkročíte plni radosti s lidmi, které máte rádi, podruhé v ní s pochmurnými myšlenkami hledáte pomoc. Sáře, hlavní hrdince této knihy, se kdysi stalo něco hodně zlého, svoji psychiku si asi nikdy již úplně neurovná, každopádně samota v lese a na polorozpadlé šumavské chalupě je pro ni útěchou. Viktorii Hanišové se podařilo naprosto věrohodně popsat člověka nacházejícího se právě v takovémto rozpoložení a na takovém místě. Není to vůbec veselý příběh. S každou další stranou budete zabředat hlouběji a hlouběji do Sářiných depresivních stavů, ale také do tajů její rodiny, jejíž citová vyprázdněnost byla pro mě asi tím nejděsivějším z celé Houbařky, přesto budete chtít číst dál a dál.
Houbařka zahrála přesně na tu správnou strunu. Vcelku obyčejný začátek, který postupně pohledy do minulosti odkrývá kostlivce ve skříni a pozadí toho, proč teď Sára žije sama v rozpadající se chaloupce na Šumavě. Poskytuje hluboký vhled do nemocné duše a otevírá tak trochu 13.komnatu. To, že se kniha tak mazlí s houbařením a ukazuje, že houbařit se dá téměř kdykoliv, je příjemný bonus :-)
Pozvolna plynoucí děj knihy s jednou hlavní hrdinkou, která se hledá, tápe, přemýšlí, kam se svým životem. Mladá houbařka v lese hledající sama sebe na stále stejných místech. Tento typ knih mi sedí, líbí se mi jejich poetično a celkové naladění a vnitřní svět člověka.
Není to pro mě kniha, která by mě dostala do kolen díky zvratům nebo nečekaným zápletkám. Ale je po okraj plná pocitů, křivd, bolesti a hlavně je o dokonale vykresleném obrovském boji hlavní hrdinky - nemůžu za to všechno, co se stalo, já, když ti, kteří mi mají být nejblíž, to tvrdí? Takhle fyzicky špatně mi u knížky nebylo hodně dlouho. Především jsem si z ní odnesla to, že kostlivci se mají pěkně vytahovat na světlo jakkoliv jsou děsiví a nechutní, než aby hnili a rozkládali člověka zevnitř. "Trhala jsem rychle jako nějaký stroj. Vykonávala jsem všechny činosti tak jako obvykle a přitom bych měla zoufale křičet a rozběhnout se proti stromu. Propíchnout si klackem krkavici nebo ho přetáhnout klackem po zádech..."
Dobrá kniha, ale podle nadšených recenzí jsem asi čekala trochu víc. Konec mě zklamal. Poté, co autorka ukázala pochopení pro psychické potíže, přijde závěr ve stylu deus ex machina "problémy zmizí, protože já jsem se rozhodla". Přitom stejný pokus o radikální řešení už nejmíň dvakrát Sisi v knize udělá a vždycky selže. Houbaření byla jedna z mála částí jejího života, ve kterých byla pevná v kramflecích. Dokonce i jen díky houbám navazovala nějaké sociální vztahy. Pokud skutečně stála o trvalou změnu a zlepšení, musela by v reálném životě jít po malých krůčcích a stavět na tom, v čem si je jistá. Proto ten konec pro mne byl buď ukázkou autorské bezradnosti, nebo prostě "špatným koncem", kdy Sisi naposledy zkusí radikální řez, opět selže a buď skončí zase ve špitále, nebo si konečně uvaří tu muchomůrku.
Houbařka je svým námětem hodně podobná knížce Do tmy Anny Bolavé, jen se nesbírají léčivky, ale houby. Ale to je vedlejší. Příběh má spád, je celkem uvěřitelný, jen poměrně zbytečná pasáž ke konci knížky o léčebně. Konec dost zvláštní. Nemyslím, že je nutné všechno na konci knížky vyřešit, tak to není ani v životě, ale tady nebyl konec ani tak otevřený, jako divný.
Jsem z knihy trošku zklamaná, jelikož jsem na ní slyšela samou chválu a já nějak čekala víc. Četla se hezky, vtáhlo mě to do děje, ale s tím dějem jsem se nějak neztotožnila. Zneužívaní otcem mi příjde jako poměrně ohrané literární téma (kdyby alespoň jeden z rodičů byl nevlastní). A konec jsem moc nepochopila jak byl myšlen. Snad obrat k lepšímu :-)
Četla jsem Anežku, byla výborná, a tak jsem samozřejmě sáhla i po Houbařce. Opět tady máme rodinné drama, temné proudy od povrchem, vlastně velmi smutné čtení o osamělém životě jedné nešťastné holky. Knížka je velmi čtivá, dala jsem ji za dva dny. Místy jsem měla pocit, jako bych četla "pokračování" Do tmy Anny Bolavé, námět je dost podobný. Můžu doporučit. Akorát ten konec... ten si pro sebe pořád ještě přežvýkávám a nevím, jak si ho vlastně vyložit. Pro mě vyvolal víc otázek než odpovědí, ale... to je vlastně dobře, ne?
Krásná, i když děsivá kniha. Romantická, i když strašně temná. Je hrozné, jak chyby a hříchy jedněch lidí poznamenají životy těch druhých.
Ze začátku jsem se do knihy nemohla tak nějak začíst. Ale pak jsem ji nemohla zase odložit. Tolik ráda bych Sisi obejmula, pošeptala jí, že bude dobře, chytla ji za ruku a pomohla udělat krok sice do neznáma, ale k lepšímu. Naštěstí se vše vyvinulo, tak jak se vyvinulo, já udělala hlasité UF, knihu zavřela a běžela do knihovny rychle pro další!
Kéž by takové příběhy zůstaly jen v knihách....
Příjemné překvapení!
Co se mi líbilo:
- kontrast letní atmosféry a houbaření, které pro většinu lidí znamená relax, s poměrně těžkým dějem
- po dlouhé době česká kniha, v níž převažuje spisovný jazyk nad obecnou češtinou.
Co se mi líbilo méně:
- ráda bych se někdy dočkala knihy s hlavní hrdinkou, která nebude sužována psychickými poruchami či neurózami; jsem přesvědčená, že i kolem "normální", sympatické postavy se dá vystavět zajímavý moderní román
- vztah Sisi s Evženem a jeho případné nekalé úmysly zůstaly nedořešeny.
Opět vydařená, čtivá kniha od české autorky. Jedna z knih, o které ještě nějakou dobu budete přemýšlet a určitě jen tak nezapadne. Určitě to ale není žádné veselé čtení, je velmi depresivní a určitou dobu máte pocit, že hrdinka je stará paní nad hrobem, které zbývá pár let, aby to doklepala, ale tak to není a o to je to horší zjištění. Konec zajímavý, druhý díl by nebyl k zahození :-)
Knížka na víkend :) Hezky napsana, napínavé tema. Konec mohl být lepší. S knížkou jsem měla otevřený i atlas hub abych se orientovalala
Z české literatury určitě jedna z nejlepších knížek za posledních pár let, četla jsem teď podruhé a pořád jsem z ní nadšená. Četla jsem i Do tmy, se kterou je srovnávána, ale ta mě moc nenadchla, Houbařka je mi sympatičtější. :) Vůbec celková atmosféra knihy mě dostává do kolen - ponurá, temná, přesto Sisi neztrácí naději, že bude líp. Jinak čtivě napsáno, konec by mohl být více uzavřený, ale nevadí. I tak výborné čtení, byť téma veselé nebylo.
Velmi zajímavá kniha. Ale přesto si myslím, že se toto téma (a potažmo i podobný styl psaní) začíná objevovat v české literatuře až přespříliš. Ano, narážím tím na Annu Bolavou a její knihu Do tmy. Četl jsem zde v komentářích, že jsou rozporuplné názory na to, jestli se tato kniha v něčem shoduje s knihou Do tmy. Podle mě v určitých pasážích ano! Pro bližší a detailnější komparaci by bylo potřeba podrobit tuto knihu literárněvědné analýze a interpretaci a následně porovnat téma, motivy, žánr (a mnoho dalšího) u obou knih. To už je úkol pro literární vědce. Já vidím paralelu například v tom, že se koloběh dne nebo delšího časového úseku točí kolem sběru, zde kolem sběru hub (u Bolavé to byly byliny). V knize by se dalo najít mnoho takovýchto podobností. Tím ji ale nechci označit jako kopii.
V této knize totiž objevujeme i jiná témata, jako zneužívání, pobyt v léčebně apod. Funkční, a i když někdy zdlouhavé, byly popisy různých hub, které vypravěčka pojmenovávala a zhodnotila. Tím bylo vykresleno zapálení hlavní postavy do sběru hub a mykologie obecně. Z příběhu ale nebylo vidět jen jednoznačné a fanatické zapálení pro tuto činnost (to sloužilo spíše jako jakási kulisa), v knize byly spíše vykresleny vztahy v rodině a v blízkém okolí hlavní hrdinky. Zajímavé byly také dopady zneužívání na následný sexuální život dospělé osoby a s tím související problémy v navazování vztahů (nejen partnerských). Téma zneužívání bylo popsáno nenápadně a s citem. Příběh byl ale protkán retrospektivními odbočkami, ve který se čtenář mohl často ztratit, a tak bylo nutné číst pozorně.
Doufám, že se dočkám komparace této knihy s knihou Do tmy.
Knihu doporučuji.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Kniha začíná krásným vztahem Sáry s otcem, velkou láskou k houbaření, šarvátkami se staršími bratry... . Vše končí jedné noci, kdy desetiletá dívenka nechápe, co se děje. Od té doby stále více upadá do depresí. Přečetla jsem první knihu od Viktorie Hanišové. Zaujala mě natolik, že si ji přidávám mezi své oblíbené spisovatele.