Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533866/bmid_houbarka-65e9edbb1c471.jpg
4
3125
3125
Co skrývá podhoubí minulosti traumatizované mladé ženy? Je tomu již sedm let, co se Sářiným útočištěm stala stará chalupa na šumavském venkově a její život se začal odvíjet v neměnném rytmu, majícím podobu každodenní namáhavé pouti po houbařské stezce, kterou „zdědila“ po svém otci. Vzpomínkám na události, které ji dovedly až do psychiatrické léčebny a kvůli nimž se děsí bezesných nocí, se však nemůže vyhýbat donekonečna. Příslovečným kamínkem, který spustí lavinu událostí převracejících hrdinčinu dosavadní existenci naruby, se stane matčin pohřeb. Podaří se jí konečně vypořádat s tíživou minulostí a najít vytoužený klid? Autorčin druhý román definitivně potvrdil její pověst talentované vypravěčky příběhů o dysfunkčních rodinách. „Hanišová je přesnou pozorovatelkou pokroucených vazeb mezi lidmi, závislostí a způsobů, jimiž jeden druhého držíme pod krkem tak dusivě, že nedokážeme dýchat.“ – Petr Vizina, ČT art. „Viktorie Hanišová má cit pro stavbu románového příběhu, zvládá skvěle jemné odstíny psychologie postav, v popisech i přímé řeči mluví výrazně vizuálně, až filmově. Umělecky tady prostě všechno funguje na výbornou. Tím silnější je dojem ze zpracovaného tématu.“ – Radim Kopáč, Týdeník Rozhlas.... celý text
Přidat komentář
Velice přesvědčivé dílo. Kvalitní jazyk, čtivé. Moc se tam neděje a přesto tam je stálé napětí.
A kdo má rád houby, tak si tam přijde na své.
Lidé mají tendenci za houbu označovat to, co vidí na povrchu.
....to, co vykukuje z půdy, představuje jen nepatrnou část obrovského organismu.
Moje první kniha od této spisovatelky. Moc pěkný příběh z prostředí Šumavy. Překvapující konec
A jak to bylo dal?
Takoveho konce jsem se bala, ke konci jsem zpomalila s tim, ze to nesmi dopadnout blbe. Tolik mi ta holka prirostla k srdci, tak moc bych ji prala dostat se na nulku a s Vojtou jeste vyse!
POZOR SPOILER, prozrazení děje:
Nesdílím všeobecný názor, jak je kniha úžasná a skvělá. Ano, je dobrá, ale současných 91%? No nevím, čte se pěkně, ale tak nějak už tušíte o co tu půjde.
Hlavní postava je žena, která byla v dětství zneužita/zneužívaná otcem, rodina se tvářila, že to nevidí a matka, přesto, že chytla otce přímo při činu, okomentovala situaci slovem "Pardon" a následně odešla z pokoje. Sára neustále v podvědomí prožívá hrozné noci a psychicky se hroutí. Postupně se v příběhu dozvídáme, že byla hospitalizována na psychiatrii, kam ji uklidili rodiče. Následně Sára nevidí jiné východisko než se odstěhovat na zchátralou chalupu, žít tam a živit se sběrem hub.
Pořád jsem čekala na nějaký ten zvrat: kdy už konečně se přes to přenese nebo zkusí vyhledat pomoc v nějaké osobě. Nakonec, po smrti obou rodičů, akutním zánětu ledvin a moč. měchýře a rozpadnutím střechy na "chalupě" se snad Sára konečně rozhodla vyprdnout se na houby a začít žít.
Tak asi tak nějak bych shrnula obsah knihy. Byla dobrá, byla čtivá. A pro mne průměrná.
Klasický psychologický román. Máte na takový chuť? Zklamaní nebudete, ale fanfáry slyšet také nebudou..
Po tolika pochvalných recenzích jsem asi čekala víc. Kniha není špatná, přečteno za 4 dny, ale v podstatě nemám z knihy žádný pocit.
Hodně zvláštní a dost smutná knížka. Připomínala mi knížku Do tmy od Anny Bolavé.
Tahle se mi ale líbila o hodně víc. Příběh byl zajímavý, hlavní hrdinky mi bylo líto.
Nebyla to její vina, jaká byla.
Už se těším, až vyrazím do lesa na houby :-)
Tak tohle bylo něco. Jsem moc rada, ze jsem ji četla, ale svým blízkým ji doporučit nemůžu, protože se stydím. Stydím se za to co musela hrdinka prožít, za její rodinu, za společnost... Několikrát jsem měla chuť knihu odložit s tím, ze na takový příběh nemam sílu, ale už jen kvůli Sáře jsem ji docetla. Ještě teď, nějakou chvíli po přečtení mám slzy v očích protože jsem knihu nečetla, já ji žila
Kniha, která není žádný thriller, žádná krev... Přesto děsivá. Houbařka má takové zvláštní plíživé tempo, přesto vás nutí číst dál a dál. Za mě plný počet hvězd, podle mě si je Houbařka zaslouží.
Kdesi jsem četla, že Houbařka Viktorie Hanišové bývá nejčastěji srovnávána s knihou Do tmy Anny Bolavé. Říkala jsem si: oujé, tak to bude nářez. A byl, přestože sběračka hub je ve srovnání se sběračkou bylin ten nejspolečenštější člověk na světě. Každopádně jde o skvělé čtení, které je umně vystavěno tak, aby pro zradilo v každou chvíli jen malý střípek a aby finále člověka srazilo na kolena.
Zase jedna geniální česká knížka. Příběh je strhující od samého začátku, s hrdinkou soucítíte, lituje ji, povzbuzujete, brouzdáte s ní skrz šumavské lesy, chvějete se zimou a hlavně strachem a úzkostí. Vyprávění je skvěle vystavěno, vše do sebe zapadá. Chování celé Sisiny rodiny mi trochu připomnělo mentalitu postav, především matky, z díla Květy z půdy. Přesto, že z celé knihy dýchá depresivní nálada, tak nemůžete přestat číst a baví vás to.
Moc mě knížka bavila krásně napsané i přesto hodně bolavé téma. To co si prožila Sára je strašné, trauma na celý život. Postoj její mámy pro mě nepochopitelný, měla jsem chuť ji jednu vrazit. Závěr knihy je otevřený já bych Sáře přála víc štěstí. Knihu moc doporučuji i přes bolavý příběh krásně popsána příroda a při čtení máte chuť vydat se do lesa a sbírat houby.
Zaujímavé, drsné a depresívne. Viem, že to vyznie divne, ale mala som chuť chytiť košík a vyraziť so Sisi na huby, striasť zo seba všedné starosti a myšlienky a len sa tak túlať. Šetríť s ňou na opravu novej strechy, jesť smaženicu pred chalúpkou, nakopať jej rodinu do pr*ele za to, čo jej urobili, ako ju zničili. Nie každý sa dokáže minulosti vzoprieť a začať znova a ešte silnejší. Knihu odporúčam.
Zajímavé čtení, že nejde jen o sbírání hub, jsem pochopila po pár stránkách, pak jen čekala , kdy se prozradí hlavní zápletka. Je to hlavně o traumatech dětských obětí zneužívání, která trvají celý život, a o špatných rodinných vztazích, zéjména o rozdílné výchově v rodině, přetvářce, slabostech rodičů a neschopnosti zasáhnout včas. Jako matka tří dětí jednání matky nemůžu pochopit, a jednání otce jednoznačně odsuzuji. Přečetla jsem za 2 dny.
Houbařka mě bavila moc. Příběh je docela bezútěšný, temný, pustý i hluboký... jako šumavské lesy. A to mokro a chlad člověk občas vyloženě cítil. Podobně jako v ostrovní sérii Petera Maye. Autorka má obrovský cit pro jazyk a vypravěčský talent. Do knihy jsem se ponořila a všechny cesty prošla s ní. A až do poslední stránky jsem doufala, že se hlavní hrdinka dokáže sebrat a zkusí svůj život přece jenom změnit. Nebudu prozrazovat, jak to dopadne, protože knihu určitě doporučuji k přečtení. Fakt si ji přečtěte, pokud už jste to neudělali.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Kniha je tak dobře napsaná a tak příjemně se čte, že se od ní těžko odchází, i když je to v podstatě koncentrovaná deprese. Příběh je vykreslen tak poutavě, že i když Vám hlavní hrdinka přijde sebevíc nesympatická, postupně jí začnete fandit a přejete si pro ni alespoň kousek šťastného konce. :)