Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533866/bmid_houbarka-65e9edbb1c471.jpg
4
3125
3125
Co skrývá podhoubí minulosti traumatizované mladé ženy? Je tomu již sedm let, co se Sářiným útočištěm stala stará chalupa na šumavském venkově a její život se začal odvíjet v neměnném rytmu, majícím podobu každodenní namáhavé pouti po houbařské stezce, kterou „zdědila“ po svém otci. Vzpomínkám na události, které ji dovedly až do psychiatrické léčebny a kvůli nimž se děsí bezesných nocí, se však nemůže vyhýbat donekonečna. Příslovečným kamínkem, který spustí lavinu událostí převracejících hrdinčinu dosavadní existenci naruby, se stane matčin pohřeb. Podaří se jí konečně vypořádat s tíživou minulostí a najít vytoužený klid? Autorčin druhý román definitivně potvrdil její pověst talentované vypravěčky příběhů o dysfunkčních rodinách. „Hanišová je přesnou pozorovatelkou pokroucených vazeb mezi lidmi, závislostí a způsobů, jimiž jeden druhého držíme pod krkem tak dusivě, že nedokážeme dýchat.“ – Petr Vizina, ČT art. „Viktorie Hanišová má cit pro stavbu románového příběhu, zvládá skvěle jemné odstíny psychologie postav, v popisech i přímé řeči mluví výrazně vizuálně, až filmově. Umělecky tady prostě všechno funguje na výbornou. Tím silnější je dojem ze zpracovaného tématu.“ – Radim Kopáč, Týdeník Rozhlas.... celý text
Přidat komentář
Dobře napsané, charaktery i situace uvěřitelné, jen se nemůžu zbavit dojmu, že knížka funguje jako výborně seřízený stroj... ne jako živý organismus.
Opravdu neveselé téma, ale velice dobře zpracované. Přečetla jsem za 3 dny... Jako bonus člověk nenásilně zjistí i něco o houbách, co běžný, byť i vášnivý houbař neví.
Dojemná kniha o mladé Sisi, která stejně jako les ukrývá svá nejtemnější tajemství hluboko pod povrchem. Líbí se mi prolínání minulosti s přítomností a postupné odkrývání drtivých skutečností. Ráda čtu podobné příběhy, které dokáží vylíčit pocity pro mě absolutně nepředstavitelné, a Houbařka taková je. Navíc je psaná opravdu moc hezkou češtinou.
Krásná příroda Šumavy, poklidný sběr hub a tisíckrát vyšlapané stejné cestičky, to vše vás nejdřív tak jemně uchlácholí a naladí, ale postupně se začne odkrývat prohnilé podhoubí jedné rodiny a čím dál víc se bude brodit v minulosti a dětství jedné holky. V neblahé předtuše, že to co se dozvíte se vám opravdu líbit nebude.
Upřímně nerada čtu o podobných věcech, asi jsem na to příliš útlocitná. Nemohla jsem se zbavit toho nepříjemného pocitu po celou dobu čtení. Autorka navíc vše podala dostatečně sugestivně, tak že vás z toho až zamrazí. Velmi dobře odvyprávěné, Houbařka čtenáře vtáhne.
Připadalo mi, jako bych četla paralelu ke knize Do tmy od A. Bolavé, stejná tragika hlavní hrdinky, sběr, dřina, uzavřenost, strach ze všeho a všech, strádání, slabost, neutěšenost. Hrozně byste chtěli hlavní hrdince pomoct, přejete si, ať už se to její prokletí zlomí, ať se to obrátí k lepšímu. A ono ne...Ze začátku se mi zdál styl psaní trochu nevypracovaný, po rozpačitějším rozjezdu pak ale děj dobře plynul a kniha se četla výborně. A navíc příběh zasazený do mých milovaných jižních Čech, Šumava, Otava,...
Houbařka se četla moc pěkně, jsem ráda, že se mi dostala do rukou. Těším se na další autorčiny knihy, vydavatelství Host mě baví. S knihou Do tmy od A. Bolavé se kromě sběru nedá srovnávat.
Smutný příběh o traumatu z dětství v lepší rodině, aneb jak udělat z oběti blázna. Ukázka totálního selhání rodičovství, kdy otec ani matka nepřipouští svou vinu a okolí, které Sáru neumí a nechce chápat. Jediný blízký člověk je tak autistický kamarád Vojta. Návrat do míst z dětství, kde se hlavní hrdinka motá v bludném kruhu, ze kterého není schopna hledat cestu ven. Vyprávění o přírodě a houbách působilo až poeticky. Pobavilo mne rozdělení houbařů, alespoň teď vím, v jaké jsem já sama kategorii.
"Houbařka" je zvláštní příběh, který nám ukazuje život jedné zničené duše. Sára Tichá je samotářská podivínka, která se každý den vydává na svoji trasu po šumavských lesích a sbírá houby. Sbírání hub bývalo dříve její vášní, protože na houby jako malá chodila s tatínkem, ale teď je to spíš způsob obživy. Její život je jednotvárný, nedokáže ho změnit, žije sama, nemá ráda společnost, rodiče jí již zemřeli a se svými bratry také nevychází dobře. Je opravdu velmi svá, introvertní a nepřizpůsobivá. Jenomže to, jaká je, to není náhoda. Život se jí v deseti letech radikálně změnil a změnila se i ona! Knížka vypráví osud zvrácené rodiny a jejího obrovského kostlivce ve skříni, který zničil život právě Sáře! Příběh o tajemství, zradě, strachu, nenávisti, ponížení, depresích, ale i lásce a odpuštění. Měla jsem přečteno za dva dny a byla jsem moc spokojená. Popisy hub a jejich sbírání je napsáno moc zajímavě a čtenáře to baví! Pokud se toho někdo bojíte, tak nebojte! Zní to nudně, ale opravdu není!
Poetické momenty ze šumavských lesů versus střípky vyprávění z minulosti. Šumava je pro mě poetická sama o sobě, tentokrát mi z ní ale samotářská houbařka moc nedovolila zahlédnout. Možná tak po staré vyšlapané cestičce a dál ani krok! A ty střípky z minulosti mají plíživě zlověstný nádech, dlouho nevíte, co se kdy stane, jen tušíte a pevně doufáte, že se pletete... než se ozve "Pardon!" a najednou pochopíte, proč ta holka v rozpadající se chatce nemá sílu se sebou cokoliv dělat.
Čtení ve mě vyvolávalo rozporuplné pocity. Zpočátku jsem byla nadšená - sběr hub, dlouhé procházky šumavskými lesy a postupné odkrývání rodinného tajemství. Ale ono rodinné tajemství je možná mnohem temější, než je člověku příjemné. A tím jsem si jen potvrdila, jak prvoplánové je před některými problémy zavírat oči a nevidět je nebo nechtět vidět. Odvážné téma, zvláště v případě ženy. S Do tmy má Houbařka společné pouze téma sběru, bylinkářka byla mnohem posedlejší... Houbařka má silnější linii minulosti a sběr jsem zde vnímala především jako způsob obživy.
Tento román si nenechte uniknout.
Nenápadně a jakoby jen v náznacích se dozvídáte o událostech v rodině, které poznamenaly celý život hlavní hrdinky Sisi. Děj se střídá rychle - současnost se prolíná s minulostí. A než se nadějete jste na konci příběhu. Ovšem s velkým otazníkem.
Jako bonus se v knížce také dozvíte hodně o houbách.
Určitě doporučuji. Opět jedna z pěkných knížek českých autorů
O tom, že občas na první pohled nádherná houba může být komplet prožraná a mít shnilé podhoubí. O tom, že ukázková rodina může být komplet rozložená a skrývat ve svém nitru cosi shnilého. Houbařka je napsaná krásně, slova a věty se na sebe lehce vrší podobně jako houby v košíku zkušeného houbaře. Příběh samotný je ale hutný a těžký, jako by člověk našlapoval v pohorkách nacucaných deštěm a při chůzi celou dobu podkluzoval po nasáklé zemi, taktak se udržel, aby se nesložil na zem vedle mladé hrdinky, která bojuje se svými démony pomocí zarputilého sbírání hub. Krom toho, že mě knížka fakt polapila a nepustila do posledního písmenka, jsem celou dobu měla ukrutnou chuť na houby.
Houbařka se mi moc líbila... popisovaná šumavská příroda a lesy mě úplně vyzývaly, abych popadla košík a vyrazila na houby... příběh Sáry byl velmi smutný, ale přesto se kniha četla moc dobře.
Kniha mě neskutečně bavila. Skvěle napsané, pomalé poodhalování tajemství, do toho spousta informací o houbách. No jsem nadšená. Dávám plný počet!
Opravdu velmi působivý a silný příběh, dnes se mi dokonce o houbách zdálo. Velmi krásně zpracovaný a procítěný psychologický román, který jsem četla nejenom očima ale i srdcem.
Houbařka Sisi byla pro mě jedinečným čtenářským zážitkem !
Smutné téma, o kterém se často nepíše. Tři hvězdy za autorčinu odvahu. Jen z těch prvních 240 stran by stačila možná polovina a všichni by ten jednotvárný svět pochopili, zvlášť ti, kteří už znají román Do tmy.
Já mám poslední dobou opravdu štěstí na kvalitní české autorky. Houbařku moc doporučuju, zhltla jsem ji skoro na jeden zátah, absolutně jsem se od ní nemohla odtrhnout. Těším se na další knížku od Hanišové.
Ústřední téma knih Viktorie Hanišové je vyloučení a celkové nepochopení jedince okolím, potažmo celou společností. S tím souvisí krutá krize jazyka, jakožto prostředku komunikace. Ani Anežka ani Houbařka nejsou veselé čtení, jsou to temné příběhy, avšak veskrze příběhy lidské. Anežka ještě o chlup působivější.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Kniha se mi velmi líbila a příběh mě přímo strhl. Dobře popsané charaktery postav ,prolínání časových linií, skvělý popis lesa a sběr hub. Autorka musela asi hodně prostudovat mykologii ,některé informace byli opravdu zajímavé. Psychologické romány mě baví a tenhle byl jeden z nejlepších ,které jsem tento rok četl.