Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533866/bmid_houbarka-65e9edbb1c471.jpg
4
3124
3124
Co skrývá podhoubí minulosti traumatizované mladé ženy? Je tomu již sedm let, co se Sářiným útočištěm stala stará chalupa na šumavském venkově a její život se začal odvíjet v neměnném rytmu, majícím podobu každodenní namáhavé pouti po houbařské stezce, kterou „zdědila“ po svém otci. Vzpomínkám na události, které ji dovedly až do psychiatrické léčebny a kvůli nimž se děsí bezesných nocí, se však nemůže vyhýbat donekonečna. Příslovečným kamínkem, který spustí lavinu událostí převracejících hrdinčinu dosavadní existenci naruby, se stane matčin pohřeb. Podaří se jí konečně vypořádat s tíživou minulostí a najít vytoužený klid? Autorčin druhý román definitivně potvrdil její pověst talentované vypravěčky příběhů o dysfunkčních rodinách. „Hanišová je přesnou pozorovatelkou pokroucených vazeb mezi lidmi, závislostí a způsobů, jimiž jeden druhého držíme pod krkem tak dusivě, že nedokážeme dýchat.“ – Petr Vizina, ČT art. „Viktorie Hanišová má cit pro stavbu románového příběhu, zvládá skvěle jemné odstíny psychologie postav, v popisech i přímé řeči mluví výrazně vizuálně, až filmově. Umělecky tady prostě všechno funguje na výbornou. Tím silnější je dojem ze zpracovaného tématu.“ – Radim Kopáč, Týdeník Rozhlas.... celý text
Přidat komentář
Nejdřív to vypadá jako příběh houbařky Sisi, která každé ráno jde do lesa na hřiby a nemá moc dobré vztahy s rodinou, ale... Je v tom bohužel něco mnohem horšího. Kniha se četla velmi rychle a moc mile mě do té doby neznámá autorka překvapila. Doporučuji všem, kteří váhají zda si mají knihu přečíst.
Sisi, každé ráno vstane obuje si staré holínky po otci a vyrazí na houby, které následně prodává v místní restauraci.
Jsem tak nadšená, že nevím co bych ke knize napsala než WOW! Kniha se čte naprosto sama, stránky vám kloužou jedna za druhou, až se zastavíte na konci knihy a jste v šoku, že to takhle rychle uběhlo. Spisovatelka tady bravůrně popisu různé druhy hub, což je fascinující. Sice zde čtete příběh, který je černý jako vazba knihy, ale tak dokonale a čtivě napsaný, že nemám slov. Ano, kniha je skvělá tak jak se o ní všude píše.
Kniha se mě líbila. Smutný životní příběh hlavni hrdinky.Na venek spořádaná rodina a přitom takové špinavé tajemství.
Působivá kniha. Nevadilo mi, že příběh dospělé Sáry se mísí s tím z dětství, jako u jiných knih. Informace o houbách mě jistě obohatily.Vztahy lidí se Sárou, ale i jí samotné s místem jejího pobytu mě opravdu pohltily.....je to tak milé a tak kruté.Vřele doporučuji.
Od určitého okamžiku v knize jsem si říkala, co všechno napíšu do jejího hodnocení, měla jsem plnou hlavu myšlenek, co všechno vyzdvihnu a jak mě nadchla... ale dočetla jsem a jaksi nemám slov... snad postačí jen krátce konstatovat, že se jedná o velmi "silný příběh", který mi zůstane v hlavě a o jednu z nejlepších českých knih, co jsem v poslední době četla. Zde zmiňovanou knihu A. Bolavé Do tmy samozřejmě znám, četla jsem jí vícekrát, a stále dokola, ale nechci je srovnávat. A popisy hub a jejich sběru se mi - ač také sbírám jen ty "s molitanem" velmi líbily... Určitě si nenechám ujít další autorčinu knihu. :-)
S Annou Bolavou (Do tmy) zkrátka nelze nesrovnávat – a z toho srovnání, alespoň pro mne, "sběračka bylin" vychází jako nezpochybnitelný vítěz.
Román paní Hanišové působí až příliš vlažně, byť se zabývá daleko fatálnějším traumatem, a o co více je popisnější, o to méně se zadírá pod kůži.
Ale jinak solidní počin…
Byl by to moc hezký příběh, kdyby mě pořád neotravovala myšlenka, že velmi podobné téma už dříve popsala Anna Bolavá ve svém románu Do tmy. Obě hrdinky jsou podivínky a asociálky, obě se zabývají sběračstvím, obě mají problémy se svou rodinou. Dějové linky se samozřejmě v jednotlivých knihách rozchází, ale jsou postaveny na téměř identických základech.
Houbařka se zabývá především motivem rodinných temných tajemství a i když to samo o sobě je téma smutné a odstrašující, tak mi jeho vykreslení nepřišlo úplně reálné. Nedokázal jsem uvěřit, že se popsané události mohly přihodit...jak byly postavy popsány, tak mi vůbec nebyly jasné jejich pohnutky, příčiny, následky, diagnózy. Člověk se přece jen tak zničehonic nezachová úchylně - něco ho k tomu musí přivést, nějak k tomu musí dospět, musí se v něm probudit nějaká porucha, něco zlého a ošklivého, a právě takové vysvětlení mi zde velmi chybělo.
Na druhou stranu autorka hezky popsala sbližování dvou podivínů, hledání cest zraněných bytostí, které vedou od jedné ke druhé, nejdřív malé chodníčky, pak prošlapané pěšinky, po kterých je možné se pohybovat bezpečně, přirozeně a beze strachu. Poetické a ke konci i nadějeplné.
Psychologický román velmi dobře propracovaný. Kniha začíná smrtí matky a tím začíná příběh Sáry zvané Sisi , ve kterém se střídá přítomnost s minulosti. Co se odehrálo v této rodině a proč Sára není schopna vrátit se do normálního života. Četla jsem jedním dechem, jak tento příběh dopadne .Ráda si přečtu i další knihy od této autorky.
Patřím mezi ty, komu se při čtení vybavilaa knížka Do tmy. Vše podstané o knížce zde bylo napsáno.
Snad neprozradím moc z děje když dodám, že absolutně nechápu, jak se ke své dceři zachovala matka hlavní hrdinky. Bohužel, takové věci se dějí i v "lepších rodinách".
Popis psychických problémů hlavní hrdinky byl propracovaný a věrohodný a vsuvky o různých houbách a jejich sběru zajímavé. Kniha se hezky čte, ale příběh mi přišel hodně ohraný. Konec mě zklamal, moc se mi k tomu příběhu nehodil.
SPOILER
Někdo tu psal, že nechápe, na základě čeho se otec zachoval úchylně, že se to přece nemohlo stát jen tak z ničeho nic. Taky nestalo. Matka byla drobná a útlá s tváří děvčete. Už to trochu naznačuje otcovy preference. Když pak po úrazu ztloustla a zošklivěla, začla se mu hnusit a přestal s ní spát. Nebýt toho úrazu, možná by do dceřiny ložnice nikdy nedošel.
Za mne uzasna kniha. Nadhernej jazyk, skvele se cetla. Psychologicky dobre popsane pocity Sary. Budu ji radit mezi prectenymi k tem top.
Nejsem takový nadšený mykolog takže mne detailní popisy sbíraných hub nebavily. Přeskakovala jsem ty pasáže a četla jen příběh. Ten mne taky nijak nenadchl.
Ze začátku jsem byla knížkou nadšená. Sama mám lehké psychické problémy, tak mi byla Sára od začátku blízká. Trochu mě rušily od děje podrobné popisy sběru hub, ale dalo se to přežít. Podle hlavní hrdinky jsem přizdisráč, což mě dolcela pobavilo. Sbírám jen houby s molitanem, ty s chladičem (nebo taky čárovým kódem) raději vynechávám, kromě bedly, na tu si troufám. Trochu mě zklamalo to téma incestu, připadá mi, že je to v literatuře dost časté. Ale reakce nebo spíš nereakce matky byly tak niterně popsány, že jsem byla nucena změnit názor. Hodně mě zklamal konec, podle mě byl takový nijaký.... Z tohoto důvodu se ke knize asi hned tak nevrátím.
Úžasné, skvěle napsané. Četla jsem i Anežku, ale Houbařka se mi líbila ještě o něco víc.
Já jsem četla dva příběhy: první houbařský, skvělý a velmi inspirativní. Autorce skládám velký hold za úžasný popis hub, jejich rozdělení, jejich životní cyklus, a to nemluvím o trasách, stálých místech podléhajícím změnám podle ročního období. Knihu si určitě budu brát na své houbařské výpravy, molitan a chladič jsou fakt boží!!! Kam se hrabou suchopárné houbařské atlasy, pan profesor Smotlacha promine.
Kdo nečetl, nepokračuje! Protože druhý, mnohem těžší a náročnější, je příběh dětství Houbařky. Téma určitě mnohokrát probírané, a často právě v literatuře. Viktorie Hanišová tohle "psychické zmrzačení" malého dítěte uchopila velmi přesvědčivě; podobně jako ve většině případů, ani její hrdinka už nedokáže přijmout pomoc, natož o ni požádat. A sama sílu na překonání traumatu asi nenajde.
Skvělé vyjadřování, nádherné kresby Ernsta Haeckela - bohužel jen na úvod knihy - a příběh, který vás nenechá vydechnout. Nejen houbaři se tedy mají na co těšit!
Jsem taková tichá samotářka už od mala a tahle knížka jako by mi mluvila z duše, i když příběh byl úplně jiný než ten můj. Styl psaní byl lehký, podle mých představ. Na konci jsem byla hodně napjatá a doufala jsem, že se Sisi rozhodne jinak. Takže mě čekalo celkem velké napětí, a vzápětí zklamání, že se vydala tou horší cestou. Introverti prostě nemají povahu na velké rozhodování a změny. Konec byl otevřený, tudíž si každý může domyslet, jak to s ní opravdu dopadlo. Blázinec, odstěhování či úspěch v Muchomůrce?
Kniha určitě stojí za přečtení, četla se velice dobře, i když šlo o smutný příběh. Krátké kapitoly, přečetla jsem jedním dechem. Určitě si ráda přečtu další knihu od autorky.
Autorka mě tímto příběhem doslova přišpendlila na gauč a donutila mě číst mnoho hodin v kuse, dlouho do noci. Z mého pohledu smutné a bolestné vyprávění, ale přesto se špetkou naděje.
Enykybenykydupy dup
Přineseme košík hub
Elcepelce kotrč bedla
Která z vás je asi jedlá
Masáky, lišky, ryzce sem,
Táhněte červi, z kola ven.
Něco se přece musí najít, čím se zají to ticho... Hanišová umí. Smutná minulost, přítomnost a houbaření propleteny srozumitelně, uvěřitelně a psychologicky zajímavě. Těším se na další knížku.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Nějak se stává, že mi dobré knihy přicházejí pod ruku po dvojicích. No ano, Houbařku jsem četla po Do tmy. A ne, nepřipadají mi vůbec stejné, snad jen na první, ještě neusazený dojem. Koukám, že žánrově je Houbařka zařazena do Románů, a to Pro ženy. Proč? To fakt nevím. Mám za to, že jedinečný příběh, plný napětí a napsaný krásným jazykem, obohatí hledače kvalitní literatury bez rozdílu pohlaví.