Přidat komentář
Pan Horníček byl noblesní, až renesanční člověk. Jeho humor a ,,drobné" životní postřehy, vždy zúročil ve svém hraní, besedách a i knihách. Ani u této knížky, není tomu jinak. Potěší, pobaví, donutí popřemýšlet, ale hlavně nedovolí zapomenout na to, že jsme jen obyčejní lidé...
Nemůžu si pomoci, v dnešní době se bych ráda viděla více Horníčků, Werichů, Havlů I Masaryků. Zatím vidím více Zemanů, Babišů a Pitomiu. No ale zpět ke knize, protože o politice a situaci to není.
Je to milé a hřejivé, zvláště teď v covidu, tato kniha umí pohladit. Jakoby říkala, neboj se. Je super, když v tramvaji pod rouškou může člověku vykouzlit úsměv, právě ten úsměv co jde více vidět očima (logicky). Nicméně i to se počítá!
Laskavý humor pana Horníčka potěší i v písemném podání. Neztrácí nic na své originalitě a zábavnosti, i když sám autor přiznává, že zachytit specifickou atmosféru divadla, reakce z hlediště a ono krásné napětí z toho, jaká otázka v příští sekundě přijde, nebylo právě lehké. Pohodové čtení, po kterém lze sáhnout vždy, když si chce člověk zlepšit náladu.
Kniha, ve které pan Horníček nejen vtipně a moudře odpovídá na dotazy diváků a posluchačů, ale také píše o jeho působení ve filmu, televizi a o jeho spolupráci s panem Werichem.
Knížka mě pobavila a taky jsem se něco dozvěděla o M. Horníčkovi a jeho kolezích (mezi které patřili i samotní tazatelé). Mimo smysl života také během čtení poznáte, jaký je rozdíl mezi vránou nebo kam se poděje tma, když se rozsvítí. Jediné, co mi na knížce vadí je to, že má konec :D.. Doporučuji všem, kteří mají rádi jednoduchý a zároveň mnoho říkající humor a rádi by brali život s nadhledem. Nedoporučuji pošťákům..
Je málo knížek, které pohladí po duši, jako tato knížka. Po letech jsem ji osvobodila z knihovny a užila si skvělý, vlídný, milý humor.
"Proč je potřeba mnoha chytrých, aby umlčeli jednoho nebo několik hloupých?
Protože umlčování nepatří do výzbroje chytrých, protože umlčováním druhého přestává být chytrý chytrým.
Hloupý nemá být umlčen, ale vyslyšen.
Mlčící hloupý se těžko pozná."
"V Pise je prý věž, která je nakloněna. Ptám se: komu?
Tato věž bude nakloněna každému, kdo k ní přistoupí ze správné strany, takže můžeme říci, že s náklonností věží je to stejné jako s náklonností žen"
Pohlazení po duši.
Pár věcí mě rozesmálo nahlas (třeba napůl odlepené kníry během představení).
Horníček je pro mě nový objev, určitě si najdu jeho další knížky.
Vtipné odpovědi na dotazy diváků v knižní podobě. Krásný humor, který nás provázel mládím.
Člověk se opravdu pobaví nad dotazy diváků, někdy ani nepotřebují komentář:) Horníček byl a vždycky bude jedním z nejkrásnějších Čechů. Lidskost, moudrost, vtipnost, upřímnost, pohotovost, předvídavost, jemnost - tak nějak bych ho charakterizoval.. http://blog.vejnar.com/mistri-mluveneho-slova.htm
Autorovy další knížky
| 1966 |  Dobře utajené housle |
| 1971 | Listy z Provence |
| 1980 | Jak hledat slunce |
| 1989 |  Julius a Albert |
| 1984 | Dobře utajené housle / Jablko je vinno |
Rozhodně sympatická kniha, u níž se člověk místy i nahlas zasměje. Pokud ovšem už dříve četl například Horníčkovy "Poznámky o divadle", bude se asi místy i poněkud nudit. Celkový dojem: 80%