Hra na spoustu bubínků
Olga Tokarczuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21047/bmid_hra-na-spoustu-bubinku-R2P-21047.jpg
4
36
36
Povídkový soubor Hra na spoustu bubínků bychom mohli charakterizovat slovy samotné autorky, jež v povídce Ostrov ústy svého hrdiny říká: „Já se však domnívám, že takové ‚podivné věci‘ jsou potřebné i pro ty, kteří se jim zuby nehty brání. Ukazují totiž, kde jsou hranice skutečnosti, jsou to události na rozhraní mezi tím, co je, a tím, co být může. V tomto smyslu zbystřují naši pozornost, jsou to bubínky, jejichž monotónní zvuk nás udržuje ve stavu bdělosti.“ Všechny povídky – jinak velmi různorodé co do děje, hrdinů, prostředí i doby – se více či méně zřejmým způsobem na tomto rozhraní odehrávají. V tom Tokarczuková navazuje na svou předchozí tvorbu, jež bývá často označována jako magický realismus. Nová je v této knize šíře záběru, různorodost příběhů z minulosti i současnosti, postav, z nichž každá mluví jiným hlasem, buší na jiný bubínek, třebaže v konečném efektu všechny hlasy souzní.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2005 , PeriplumOriginální název:
Gra na wielu bębenkach, 2001
více info...
Přidat komentář
Poviedky. Niektoré zaujímavé, niektoré už menej, samozrejme striktne z môjho subjektívneho pohľadu. Nie je to prvé stretnutie s autorkou, ale zrejme nebudem jej cieľová skupina, čo už. Každý sme nejaký.
Skvěle odvyprávěný příběh, moje první kniha, kterou jsem si od autorky přečetla. Povídky s dokonalou pointou. Super.
Olga Tokarczuk je má srdeční záležitost, četba jejich knížek mě prostě baví.
Baví mě příběhy, které vypráví. Baví mě ta zvláštní atmosféra, která je v těch příbězích všudypřítomná. Baví mě přemýšlet o myšlenkách, které prostřednictvím svých postav vyslovuje.
I když jsem většinu povídek hodnotila průměrem, neznamená to, že by se mi kniha nelíbila. Olga má dar tak hezky vypravovat, tak pěkně se mazlit se slovy, že člověk občas úplně vypne a nechá se unášet. Některé povídky ale měly docela zajímavé rozuzlení - Jezdec, Otevři oči, jsi mrtvý nebo Tanečnice. Není to ani mé první setkání s touto autorku, ani ne poslední. Jsem zvědavá, co dalšího mi budoucí kniha nabídne.
Další libůstka od OT, prostě začnete číst a neodlepíte se. V této knize není tolik magického realismu, zato je tam více lidské svěžesti, civilnosti a pohledem Olgy se tak na život kouká krásně.
Podobně jako v komentáři od Kateřin-a jsem první 2 části bojoval, zda čtení neodložit. Přišla mi to taková literární cvičení, vyfabulované texty, které mě neoslovovaly.
Zlom byla povídka Che Guevara, která je skvělá. Povídky, které jsou asi do určité míry autobiografické nebo vychází z autentických zážitků (vedle CH. G. třeba Profesor Andrews ve Varšavě, Jezdec nebo Věštění z fazolí ) mi přijdou nejsilnější, paradoxně ty méně magické a více realistické. Takže nakonec s chutí dočteno.
"Je to úleva stát se aspoň na chviličku někým jiným." (str. 297) A Tokarczuk si té spisovatelské výsady užívá v obrovském rozpětí témat svých povídek. Část z nich je realistických - popisných, část na pokraji fantaskna. "Víte, čeho se obávám nejvíce? Že by svět mohl být opravdu takový, jaký se nám zdá, že je." (str. 61)
Tohle pro mě bylo těžké čtení, trvalo mi dlouho se vůbec prokousat za první polovinu knihy. Povídky mi připadaly zdlouhavé, příliš popisné, bez děje. Až v poslední třetině souboru mi to začalo dávat smysl a měla jsem pocit, že se autorka vrátila ke svému tradičnímu, zajímavému a čtivému stylu.
"Musíme dělat věci nepotřebné a neužitečné, jejichž život je krátký, avšak úchvatný, věci, které vzbuzují úžas, byť by byly vzápětí zapomenuty. Náš život musí být plný takových ohňostrojů. Jinak by se nás zmocnil neklid a byli bychom prázdní a jaloví."
Autorovy další knížky
| 2010 |  Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých |
| 2008 |  Běguni |
| 2007 | Pravěk a jiné časy |
| 2016 | Knihy Jakubovy |
| 2020 | Bizarní povídky |
Jedny z nejlepsich povidek, ktere jsem kdy cetla.