Hruškadóttir
Jana Šrámková
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16513/bmid_hruskadottir-islandska-novela-XFr-16513.jpg
4
423
423
Najít přátelství, prostředí k životu, zbavit se strachu a na prahu dospělosti se „adoptovat“ do fungující rodiny. Dá se v oceánu smutku šlapat voda? Existuje dno a stojí za to se od něj odrazit? Debut Jany Šrámkové vypráví příběh osudové lásky zahrnující víc než jen vztah muže a ženy. Slova jako milovat nebo láska k tomu ale nepotřebuje. Zvláštní autorská cudnost, mistrná technika náznaků a přesných detailů dělají z téhle „islandské“ novely podivuhodné čtení. Kniha získala Cenu Jiřího Ortena 2009.... celý text
Přidat komentář
Taková útlá knížečka s názvem více než podivným - možná právě tím mě tolik zaujala. Příběh samotný není žádná prvoplánově líbivá slátanina, za což autorce patří můj velký dík. Styl mi občas maličko nesedl, vztah Veroniky a Šimona jsem nějak úplně nepochopila, ale ve své podstatě se mi to líbilo a těm, kdo si občas rádi přečtou něco ze současné české literatury můžu klidně doporučit.
Knížka jako taková se mi líbila, styl psaní, myšlenkové pochody... Z toho všeho bych byla před nějakými 14 lety totálně unešená a považovala bych to za tu nej nej knihu na světě... Ale teď ne... Jsem strašně ráda, že jsem si knihu přečetla, celkem dlouho jsem si na ní myslela, ale to je asi tak všechno... Vlastně ani pořádně nevím, jaký bych měla napsat komentář..
Kniha je to zajímavá a nelituji toho, že jsem ji přečetl (kéž bych tohle mohl říct o Zázemí). Je psána zajímavým stylem, jazyk celé knihy na mě působil uklidňujícím dojmem. Nevím jak hned po dočtení knihy napsat do komentáře dojmy z knihy.
Nemůžu se jen zbavit prázdna. Kniha ve mě nezanechala žádné dojmy. A nebo možná zanechala to citové prázdno které jsem z knihy cítil.
Úžasná knížečka, nádherný jazyk, neskutečně přesný popis detailů přemýšlení a uvažování hlavní hrdinky - často jsem se s ní ztotožnila v myšlenkách, přestože jsem o generaci starší. Kvalitní dílko, připadá mi až neuvěřitelné, že ho napsala tak mladá dívčina jako svůj debut. Nalézám jen slova superlativů, při čtení jsem se vracela k větám a určitě si ji ještě přečtu, mám v duši krásně a něžně a děkuji JEŽÍŠKOVI, že jsem tuto knížku měla pod stromečkem.
Nesouhlasím s komentářem, který v útlé knížce Jany Šrámkové nenachází příběh. Nejenže v ní je, ale navíc jak zapsaný! Časové prolínání, melancholie dospívání, která přetrvává i v pozdějším období, hledání a nalézání. Vnitřní svět Veroniky je tak úžasně bohatý, že mi působilo obrovské potěšení, že jsem v něm mohla pobýt alespoň pár hodin (než jsem novelu dočetla)!
Nádherný zážitek!
Autorka umí skvěle psát a v tomto případě to rozhodně ukázala. Velmi nostalgický a silný příběh. Vřele doporučuji!
Celá kniha má nesmírně silnou atmosféru a člověka z ní bolí u srdce. Každá věta vyvolává záchvěvy nostalgie a vzpomínek na něco, co jsme ani neprožili.
O knížce jsem hodně slyšela, tak jsem si jí koupila a přečetla. Ale po pravdě - po půl roce vlastně ani nevím, o čem byla... :-(
Bohužel ve mě nezanechala žádné silnější dojmy... :-(
Na knížku jsem narazil v knihovně a vzhledem k příznivým reakcím na tomto fóru jsem si ji půjčil. Trochu jsem tušil, že to nebude čtení pro mě, ale řekl jsem si, zkus to. Ale bohužel, kniha mě nebavila, myšlení té mladé dámy mě bylo příliš vzdáleno. Moje chyba.
Oproti některým čtenářům, kteří četli přede mnou, nezhltla jsem ji během pár hodin. Naopak mne jednotlivé části nutily zvednout oči a pozastavit se, zamyslet nad některými myšlenkami autorky a vzpomínkami, zážitky hrdinky... A ve shodě s některými, kteří četli přede mnou, mne napadají slova "křehké, smutné a navíc i velké".
Tuto útlou knížku mohu jen doporučit k přečtení a doufám, že se mi podaří sehnat ji pro svou knihovnu...
Milé překvapení. Na to, že knížka nemá téměř žádný děj a je tak útlá, má cosi navíc. Něco, co si po přečtení uchováme v hlavě, kde nám taky na chvíli zůstanou myšlenky Veroniky a její pohled na svět. Tím, že se autorka tolik zaměřila na Veroničin "vnitřek" se s ní velice dobře sžijeme a jen těžko se nám od ní odchází. Jsem ráda, že jsem se k této knize dostala.
Nádherné lyrické dílko s Madlou. A pak taky ještě s několika tragédiemi. Ale i ty v životě mají smysl, byť ho mnohdy (stejně jako postavy u J. Šrámkové) nevidíme. Myslím, že kdyby bylo zapotřebí vystihnout knížku jedním slovem, napsala bych "něžné". Nikoliv však běžné.
nesmírně čtivá kniha, osobní zpověď hl. hrdinky. Úžasně vylíčena psychika postavy a jazyk. Stylem psaní mě oslovil, určitě se ke knize vrátím, donutila mě přemýšlet :)
Kniha pro mě byla mimořádným zážitkem už jen proto, že si mě našla ve správnou dobu. Zcela mě pohltila a já měla pocit, že čtu místy o sobě, o svém dětství, o svých pocitech a musela jsem se usmívat nad všemi těmi drobnostmi, které jsem poznávala. Díky. Speciálně za Jabloňku..
Nejde ani tak o ten zajímavý příběh a nádherně vylíčenou psychologii hlavní hrdinky. Jde hlavně o jazyk, a o to, jak je knížka celkově podána. Přečteno za několik málo hodin. Byla jsem stylem psaní autorky úplně pohlcená.
Křehká, útlá knížečka a právě tak křehký příběh, který vede čtenáře k zamyšlení. Jako prvotina autorky velmi zdařilé. Nic vám nevnucuje, nic nepředstírá. Krásný jazyk. Doporučuji
Křehkost, intimita, to jsou slova, která mi po přečtení novely v hlavě rezonují nejvíc. Takový protipól antických tragédií, místo velkolepých gest, činů a vášní jemná pavučina vztahů, kde mnoho zůstává nevysloveno. Já osobně se - jako vždycky - těžko srovnávám se zřetelně křesťanským zázemím hrdinky a zřejmě i autorky, ale na druhou stranu v téhle knížce není pokora (tak často hlásaná a tak málokdy křesťany uváděná ve skutek) prázdným slovem a s tím sympatizuji. Příběh, po jehož přečtení se nezboří svět, ale bude vám tak nějak příjemně hořko-sladko.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Hruškadóttir |
| 2013 |  Zázemí |
| 2017 | Dům číslo 226 |
| 2017 | Bratři v poli |
| 2022 | Fánek Hvězdoplavec |
Nemůžu jinak než dát pět hvězdiček. Četla jsem na základně velmi pozitivních recenzí a spousty doporučení, ale i tak mě překvapilo, jak skvělá knížka to je....