Hry
Václav Havel
Druhý svazek Spisů Václava Havla shrnuje všechny jeho dramatické činoherní práce, které napsal sám; bez ohledu na to, zda jde o hry divadelní, rozhlasové či televizní. Hry jsou řazeny chronologicky podle data vzniku.
Přidat komentář
"Není to trochu formální norma? - Naopak: je to zcela normální forma." Výborné Havlovy hry (kvalitou se liší, ale všechny jsou minimálně nadprůměrné) v uceleném souboru. Pro mě nejlepší kritika byrokracie, formalit a byrokratických a politických frází v Zahradní slavnosti, která je ve spojení s reformami výborně zpracována také ve výborném Vyrozumění, a kritika neosobního života lidí, kteří se snaží jít pouze s módou, nedokáží být sami sebou a nemají ambice si vytvářet své vlastní názory a postoje ve výborné Vernisáži. "Pro koho myslíš, že to všechno děláme? Pro sebe?" Krásná a nezapomenutelná je také parodie intelektuálů ve výborné hře Motýl na anténě. "Dovolte, abych vás upozornil, že podléháte naprosto falešným interpretacím a vytváříte si z nich fikce, stávajíc se tak obětí vlastní autostylizace! - Máňo, co říkal? - Že tě má rád, mamko, že si tě moc váží a že ti nechtěl ublížit." Výbornou politickou hrou Spiklenci o slabostech a významech demokracie pak předznamenává pozdější (samostatně vydanou) hru Odcházení.
První souborné vydání divadelních her Václava Havla. Nejlepší je pro mě "Zahradní slavnost", nejslabší "Pokušení".
Štítky knihy
divadelní hry Václav Havel, 1936–2011
Část díla
Autorovy další knížky
1975 | Audience |
2010 | Zahradní slavnost |
1989 | Moc bezmocných |
1990 | Dálkový výslech |
2003 | Pižďuchové |
Havlovy hry člověka osloví svou lidskostí a otevřeností.
Používá střet vnitřních monologů, přetvářku, absurditu komunikace, humor a všechny působí dojmem dokonalé scenické propracovanosti.