Hry
Václav Havel
Druhý svazek Spisů Václava Havla shrnuje všechny jeho dramatické činoherní práce, které napsal sám; bez ohledu na to, zda jde o hry divadelní, rozhlasové či televizní. Hry jsou řazeny chronologicky podle data vzniku.
Přidat komentář
"Není to trochu formální norma? - Naopak: je to zcela normální forma." Výborné Havlovy hry (kvalitou se liší, ale všechny jsou minimálně nadprůměrné) v uceleném souboru. Pro mě nejlepší kritika byrokracie, formalit a byrokratických a politických frází v Zahradní slavnosti, která je ve spojení s reformami výborně zpracována také ve výborném Vyrozumění, a kritika neosobního života lidí, kteří se snaží jít pouze s módou, nedokáží být sami sebou a nemají ambice si vytvářet své vlastní názory a postoje ve výborné Vernisáži. "Pro koho myslíš, že to všechno děláme? Pro sebe?" Krásná a nezapomenutelná je také parodie intelektuálů ve výborné hře Motýl na anténě. "Dovolte, abych vás upozornil, že podléháte naprosto falešným interpretacím a vytváříte si z nich fikce, stávajíc se tak obětí vlastní autostylizace! - Máňo, co říkal? - Že tě má rád, mamko, že si tě moc váží a že ti nechtěl ublížit." Výbornou politickou hrou Spiklenci o slabostech a významech demokracie pak předznamenává pozdější (samostatně vydanou) hru Odcházení.
První souborné vydání divadelních her Václava Havla. Nejlepší je pro mě "Zahradní slavnost", nejslabší "Pokušení".
Část díla
Autorovy další knížky
| 1975 |  Audience |
| 2010 | Zahradní slavnost |
| 1989 |  Moc bezmocných |
| 1990 | Dálkový výslech |
| 2003 | Pižďuchové |
Havlovy hry člověka osloví svou lidskostí a otevřeností.
Používá střet vnitřních monologů, přetvářku, absurditu komunikace, humor a všechny působí dojmem dokonalé scenické propracovanosti.