Hypnotizér
Lars Kepler
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/156875/bmid_hypnotizer.png
4
6176
6176
Detektiv Joona Linna / Joona Linna série
< 1. díl >
Psychiatr Erik Maria Bark je uznávaný odborník na léčbu traumat pomocí hypnózy. Jedné prosincové noci ho probudí zvonění telefonu. Volá mu detektivní inspektor Joona Linna z nemocnice ve Stockholmu a prosí ho, aby okamžitě přijel k případu malého chlapce, který je v bezvědomí, ve velmi kritickém stavu. Erik je jedinou nadějí, jak může policie chlapce vyslechnout a zjistit, kdo brutálně zavraždil jeho rodiče a mladší sestru. Doufají, že vraha vystopují a zachrání jeho starší sestru dřív, než bude pozdě. Erik se však praxi hypnotizéra nevěnuje už deset let a je rozhodnutý, že hypnózu už nikdy provádět nebude. Žádost o pomoc v něm probudí bolestné vzpomínky, a proto Erik prosbu policie odmítá. Když se Erik konečně nechá přesvědčit, všichni se rázem ocitnou ve víru nečekaných událostí. Tyto události bez varování udeří plnou silou do Erikova života. Erikův syn zmizí. Erik je nucen postavit se tváří v tvář minulosti a vrátit se ve vzpomínkách zpět do časů, kdy jeho profesionální život ležel v ruinách a jeho manželství bylo na pokraji zhroucení. Jedině tak má šanci zachránit život svému synovi.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2012
,
Host
Originální název:
Hypnotisören, 2009
více info...
Přidat komentář
Pribeh samotny je celkom zaujimavy, casom sa vsak zamotava sam do seba a niektore suvislosti su az prilis prehnane. Kniha sa cita celkom dobre, no styl je na moj vkus az prilis jednoduchy.. Na Larssona sa v ziadnom pripade nechyta. Ak chcete kvalitne napisanu detektivku, precitajte si nieco od Tana French.
Nemyslím si, že je to dobrý kandidát na Knihu roku. Brutalita, krv, to sú hlavné prvky deja. Autori často unikajú hlavnej línii príbehu, miestami príliš didaktické, literárny jazyk vo forme prítomného času nevhodne zvolený. Tešila som sa na dobrú severskú literatúru, no bola som sklamaná.
Po úžasné Lisbeth Salanderové jsem se upoutal k Larsu Keplerovi, který sliboval stejnou zápletku, napětí a tah na branku. Druhá půlka knihy však byla na mě až moc překombinovaná a tak jsem byl maličko zklamán. Přesto jde o zajímavou knihu a přestože mi tu leží Paganiniho smlouva, tak zkusím přeskočit na Jo Nesba a jeho Nemesis ;-)
Kniha se mi nelíbila. Autor se opičí po Larssonovi, je tam dosti stejných prvků.
Děj mi velmi často přišel nereálný, postavený na hlavu, pro mě blbost.
Styl psaní v přítomném čase mě vůbec nesedí. V komentářích čtu, jak se kniha velmi dobře čte, že chytne a nepustí apod., ale opak je pravdou. Nezáživné, zdlouhavé, nudné. Opět jsem knihu nedočetl do konce, což děsně nesnáším, ale jsem už poučen, že když mě to od začátku nechytne tak nemám číst dál.
Po delší době konečně kniha, která mě chytla a nepustila, dokud jsem nebyla u konce... pravda, závěr trochu uspěchaný, zbytečná a matoucí zápletka s pokémony ... ale co, bavilo mě to! Přečteno za 2 odpoledne... evidentně je to sice moje první, ale zdaleka ne poslední "detektivka."
Na přebalu brožované verze jsem se dočetl, že Kepler je druhým Larssonem. S tím bych tedy rozhodně nesouhlasil, spíš je dalším v řadě těch, kteří se snaží na vlně oblíbenosti severské detektivky vydělat (to jsem možná trošku tvrdý). Děj mi přišel dost jednoduchý, rodina Erika Marii Barka nesympatická. Zvlášť jsem trpěl v té části, kde na 100 stranách vzpomíná na hypnózu, dále pak v kapitole o pokémonech. Celkově to nebylo úplně špatné, ale oproti Larssonovi, kterého jsem četl předtím, je to o dost slabší.
A ano, srovnávám s Miléniem. Kniha těží z toho, co pro severskou detektivku udělal Larsson a v poslední době třeba Nesbo. Proto se tomu srovnání nelze vyhnout, opravdu ne...
Nesrovnávám s Miléniem, to se ani nedá. Mně to připadalo jako dobrý a zajímavý film - někdy dlouhé vysvětlující pasáže, zajímavé záběry, jindy jen rychlé skoky, přechody z první osoby do třetí, slepé koleje, hodně aktivity to vyžaduje od čtenáře, neservíruje se mu všechno se vším všudy. Všechna nakousnutá témata jsou silně aktuální a bolavá. Hektické pasáže a postavy a proti tomu pomalost a lenost, když jde o hypnózu nebo reakce pod vlivem prášků. Nejednoznačně černobílé postavy, pohledy z různých úhlů. Dobrá kniha, zajímavá jako všechno, co ze severu přichází. Neustále mě napadlo jediné slovo - PONURÉ.
Jednoduše - doporučuji. Neodtrhnete se od čtení, dokud nebudete na poslední stránce :-)
Velmi čtivá kniha.Já ji měla přečtenou za dvě odpoledne.Tato kniha se čte rychle a sama.Bohužel stejně tak rychle jsem na ni i zapomněla.Romám spíše na dovolenou a odreagování se.Větší hodnotu nemá.
Lars Kepler rozehrává několik paralelních příběhů, některé se v průběhu děje spojují, některé spolu souvisí jen velmi volně. Hypnotizér není klasická detektivka, která by čtenáře udržela až do konce v napětí, kdo že je vlastně vrah. Naopak, autor odkrývá karty až příliš brzy, čtenář je v předstihu a chápe souvislosti dříve, než detektiv.
Poněkud zvláštní je důsledné používání přítomného času, možná si od něj autor slibuje zvýšení dynamiky děje. Pokud je to tak, záměr se minul účinkem. Text je naopak trochu těžkopádný, podobá se spíše dobromyslnému medvědovi, je to styl pro severskou detektivku charakteristický. Pouze v jednom případě tuto důslednou formu poruší a to v části, která se týká minulosti doktora Barka, tato část je navíc vyprávěna v ich formě.
Závěrečná část sice nabírá větší tempo, ale je spíše zmatená a nepřehledná, než dynamická. Protože je v této fázi příběhu už konec jednoznačně předvídatelný, může tato část působit nudně.
Celkově je Hypnotizér zdařilá detektivka, která čtenáře zavádí do atraktivního koutu lidské duše prostřednictvím hypnózy. Příběh je vícevrstvý, Kepler nemá ve zvyku obtěžovat čtenáře detailním vysvětlováním, nepokouší se o hluboký rozbor státního systému nebo jakéhosi sociálního problému, jako to mají ve zvyku jiní autoři. Má to své pro i proti: čtenář není nadměrně zatěžován, ale není také dostatečně vtažen do prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Bohužel motiv agrese, který Kepler rozehrává na začátku knihy tak vyznívá do ztracena.
Jedna z nejlepších knih, které jsem v poslední době četla. Znáte ten pocit, kdy musíte číst dál a dál, protože vás prostě zajímá, co se stane? Tak přesně toto jsem zažila u Hypnotizéra.
To věčné srovnávání s Larssonem... Ale ono to v tomto případě asi jinak nejde. Nechci příliš opakovat v bleděmodrém to, co napsal už někdo přede mnou ... ale když dle mého názoru to tak opravdu je: rozjezd velmi slibný, dobré rozvinutí zápletky, ve středu zdlouhavé retro, v závěru pak postupná ztráta střízlivé nápaditosti doháněná kýčovou "béčkově" přehnanou akční koncovkou. V rámci objektivity ale musím napsat, že se to vcelku četlo dost rychle, takže uvedená negativa jsem si uvědomil až v samém závěru.
Kniha se četla dobře, ale nechápu, proč to pořád někdo srovnává s Milléniem, společné je akorát to, že autoři jsou ze Švédska a děj se odehrává na severu Evropy, a žánr je kriminální thriller, jinak není společného nic. Námět je zajímavý, kniha je čtivá, děj má spád, určitě to stojí za přečtení, ale srovnávat to s Miléniem od Larssona, to opravdu ne. Dal bych něco přes 90%.
Nový Larsson to samozřejmě není, ale jinak by se ta kniha tak dobře neprodávala. Aspoň ze startu...
Žádné duchaplnosti jsem od toho nečekal. Dobře se to četlo a to mi stačí.
Tak trochu se mi to zdálo jako "konstrukt"... Jako dobře odvedená práce v nějaký automobilce... Auto vypadá dobře, dokáže zrychlit za několik sekund, sedačky z kůže.... Přesto jakobych se v této káře necítil vždycky svůj a v pohodě... Jako bych musel sedět jen v jedné poloze bez možnosti si natáhnout nohy a ulevit.... Trochu jsem docházel ke křeči....
Zápletka je ale napaditá.... Psychiatrova práce, úlety i obavy z limitů vykresleny věrohodně.... A ne vždy je vrahem někdo ošlehaný větrem..Zabíjet může i dítě!
Hodnotit hvězdičkami nemohu. Po 120 stránkách jsem knihu zavřela, protože mi dějová linie lezla na nervy i s 90% všech postav. Nový Stieg Larsson... ani omylem.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány zfilmováno švédská literatura hypnóza severská krimi švédské detektivky
Upřímně mám z knihy poněkud smíšené pocity.
Moc se mi líbil začátek knihy - příběh, který se řešil, byl hlavní, zajímavý, napínavý a jen jsem se zájmem četla stránku za stránkou. Čtenář může dobře odhadovat, co se stane, a také je mu hodně prozrazeno. Určitě by neuškodilo větší zaměření na první děj, prvního vraha, zločince. Je to škoda, že autoři zvolili cestu více příběhů, protože pak si vytváříte nějaký vztah k postavám, hodně je vám o nich nastíněno, vy si myslíte, že je znáte, dokážete odhadnout, jak se zachovají, ale pak najednou udělají naprosto nelogickou věc a vy se jen divíte a kroutíte nevěřícně hlavou.
Po prvních tři sta stranách vám to, co si vytvoříte, naruší něco nového, jiného, a když se pak jen na krátkou chvíli, aby se "kruh uzavřel", vrátíte zase k tomu prvotnímu, už to není ono, už vás to tak neovlivní a nechápete, proč to tak autoři vymysleli.
Také mě trochu překvapil styl psaní v přítomném čase - je to alespoň pro mě nezvyklé a chvíli mi trvalo než jsem si na tento styl zvykla, připadal mi poněkud těžkopádný.
Mám osobně raději knihy, které jsou více propracované, logičtější. Knihy, které vám více přiblíží jednotlivé postavy, jejich psychologii apod.
Kdyby autoři nezvolili cestu dvou příběhů hodnotilo by se mi knihu pravděpodobně mnohem lépe.