Já jsem hlad
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/216852/mid_ja-jsem-hlad-216852.jpg
4
556
556
Autorka přichází s vrstevnatým vyprávěním, jehož rámec tvoří zachycení zápasu s mentální anorexií, hledání životních cest a návrat k ženské duši. Dotýká se složitých rodinných vazeb a traumat, milostného tápání i hledání útočiště v náhradním vztahu, který má až skandální přídech.
Přidat komentář
Intimní zpověď autorky o celoživotním boji s anorexií. Velmi poutavý a zajímavý příběh.
Hodně dobrá i šokující kniha. Velmi intimní výpověd' autorky o svém životě a to jak bojovala s anorexií.
Nedokážu posoudit, zda jde o literární fikci inspirovanou životem autorky nebo se jedná o zcela autobiografický příběh. V prvním případě jde o velmi dobrou knihu, v druhém jsem zklamaná. Nechce se mi totiž věřit, že by hlavní hrdinka knihy a autorka např. dědiny mohly být totožnou osobou. V knize samotné mi pak nejvíc vadilo neustálé obviňování všech v okolí hl. postavy a její nulová sebereflexe.
Autobiograficky laděné vyprávění o zápasu s mentální anorexií, hledání životních cest a návrat k ženské duši. Je jak o složitých rodinných vazbách, milostném tápání i o pokusech nalézt pevný bod ve víře v Boha.
Je to neskutečně intimní a otevřená zpověď autorky, která se před čtenáři zcela odhaluje. Přibližuje nám svůj nelehký život a hledání svého já, své ženské duše. Pro mě absolutně nepředstavitelné, projít si tím vším. Po dočtení jsem se podívala na pořad 13. komnata, ve kterém Petra Dvořáková také odhaluje svůj příběh. Ač jsem si původně myslela, že kniha je jen zčásti autobiografická, po shlédnutí pořadu jsem se jen utvrdila, že je to autorčin život.
Takto ve svém formátu je kniha až šokující, ale nejde do hloubky. Já bych si dokázala představit, kdyby měla kniha o 200 stran víc a byla více popisná, více rozvedená.
Při čtení mě na mysl hned vytanula autorčina kniha Vrány a můžu říct, že hned dostává nový rozměr, neboť základní myšlenku čerpala také ze svého života.
Mám ráda knihy ze života, ráda čtu o psychických problémech, takže nemohu dát jinak, než plný počet hvězd a doporučuji k přečtení.
Co říct, ani pořádně nevím jak knížku ohodnotit. Určitě obdivuji autorku co vše zvládla a s čím se poprala. Rozhodně by se o takových věcech mělo mluvit.
Knížka není jen o anorexii, je o všem, o životě. Velmi smutná. Zajímal by mě pořádný konec, nějaké dovršení jak to bylo dál. Knížka je útlá a myslím si, že přečtení člověka nezabije.
Zkrátka, velmi neotřelý příběh, o to smutnější je, že je ze života.
Alespoň si člověk uvědomí, jak se má dobře a že nemusí takové věci prožívat.
Kniha popisující mentální anorexii. Upřímně klobouk dolů této ženě, která o tom dokázala psát. Kniha byla velice zajímavá a naučná. Akorát si nemyslím, že je úplně pro slabší povahy, jelikož je tam vše popisováno velice podrobně. Často píše o svém intimním životě. Ale jinak to bylo velice fajn.
“Není tragédií, když člověk selže a zklame, ale když přestane své hranice uznávat. Když se pro něj samého stanou nehodné respektování.”
Detailní a věrohodný pohled do duše a života mladé holky, která propadla anorexii. Co může mít vliv, abyste do toho spadli a naopak co vás z toho může dostat. K tomu není potřeba víc říkat, to si musíte přečíst. Další z knih, která by neměla být opomíjena, protože je důležité o takovýho věcech mluvit.
Musím říct : to je teda síla! Jako u knihy Vrány obdivuji, jak dokázala autorka dostat na papír, co má člověk v hlavě. Bylo tam sice pár drobností, které se mi zdály už přitažené za vlasy, ale i v reálném životě se stávají neuvěřitelné věci. Zajímalo by mě, kde autorka vzala inspiraci, jestli u sebe, u někoho jiného nebo je to celé fikce.
První půlka pro mě byla dobrá, tohle téma mě zajímá. A oceňuji, že Dvořáková ukazuje hloubku problému, jakým mentální anorexie je. Že vzniká roky, základy si často neseme z dětství a problém je uložen mnohem hlouběji než vůle. Že dobré rady typu "tak se prostě najíš a je to", stejně jako třeba u chlastu "tak se prostě jenom nenapiješ" jsou naprosto scestné.
Ve druhé půlce to začalo skřípat. Anténky se mi napnuly, jakmile jsem poprvé zaznamenala "vnitřní ženství". Na všechny ty řeči o "ženské síle" jsem alergická, zavání mi pofidérními šamany. Taky jsem se ke konci ztrácela v sáhodlouhých pasážích, které dle mého dojmu omílaly pořád dokola to samé. Bezděčně jsem si vzpomněla na několik večerů (které už mi nikdy nikdo nevrátí), kdy jsem si přečetla 50 odstínů šedi. Tam bylo tak "vnitřně přebohyňováno", že je mi z toho zle ještě po letech. Byla jsem z toho otrávená, ani jsem si (zatím) nepřečetla doslov doktorky, který by mě za normálních okolností zajímal.
Dědina i Chirurg pro mě byli za 5 hvězd. Je vlastně dobře, že se Dvořáková rozkračuje do různých žánrů a témat, ale tohle mi zkrátka moc nesedlo.
Pokud čekáte poutavý příběh, pak vás tato kniha uspokojí pouze částečně. Příběh tam je, ale spíš mi to přišlo jako sonda do myšlenek ženou s anorexií. Na začátku jsem měla tak trochu pocit, že čtu Vrány. Téměř se to shodovalo. Ale jako sonda do hlavy pacientky s poruchem příjmu potravy je to jedinečná kniha.
Knihu jsem zdolala ze zvědavosti, jak se skvělá autorka postavila k problému anorexie. Nahlédnutí do nelehkého života psychicky nevyrovnané a nemocné ženy (anorexie je nemoc) byl pro mne sondou do jejího nitra. Styl psaní je zdlouhavá výpověď, místy až nudná a opakující se slova, nicméně chápu, že pro autorku byla terapií se tímto stylem vypovídat. V rodině máme takto postiženou ženu, se kterou je opravdu nelehký život. Přečtením knihy jsem proto čekala pochopení vzniku choroby a souboj s ní. Anorektičky mají svůj pohled, může jim být xkrát vysvětlováno, ale ony mají svoji pravdu. Je to běh na nekonečné trati, ve stále se opakujících intervalech.
K téma anorexie doporučuji knihu Alice v zrcadle, kde je v první půlce knihy příběh nemocné Alice, v druhé polovině knihy pohled její maminky...
Vůbec se mi do knížky nechtělo, ale nakonec mě tato zpověď zaujala. Velmi osobní zpověď, poutavě napsaná.
Další kniha od Petry Dvořákové. A zase nezklamala. Co kniha, to zajímavé téma. Myslím, že pro ni vůbec nebylo lehké knihu napsat, natož pak vydat. Určitě to chtělo velkou odvahu, ale je možné, že tímhle dílem pomůže lidem, kteří mají v okolí člověka se stejnou diagnózou, přemýšlet nad příčinou vzniku choroby a pomocí.
Musím říct, že jsem ještě nikdy v životě nečetla takovouto intimní zpověď. Smekám před autorkou klobouk! Opravdu obdivuji, jak dokázala jít se svou kůži na trh... je to nehezky řečeno, ale je to tak. Možná to paní Petře posloužilo i jako určitá forma terapie.
Není to kniha primárně jen o anorexii, ale hlavně o jedné z cest, která k ní může vést.
Po přečtení části o Petřině dětství, její rodině a hlavně vztahu k matce, čtenáři zcela zapadne do souvislostí její poslední novela Vrány, která je naprosto dechberoucí.
Dekáda (ne)partnerského života s manželem, tak na tu nemám slov!
Je to velmi syrový příběh mladé ženy, která hledá lásku převážně sama k sobě, ale také ženský vzor - matku, ve které by našla oporu.
Silné!
Průměrná zpověď ukňourané holky, která nerespektuje elementární pravidla své nukleární rodiny. Kniha čtivá, příběh však vypouští např. stránku, jak se postavili dětihrdinky k jejímu problému, situaci s vyzáblostí a změnou nálady, kterou hlavní hrdinka tak popisuje.
Kniha se mi těžko hodnotí. Pokud někdo očekává knihu o anorexii, možná bude zklamaný. Dvořáková napsala velmi intimní zpověď, ve které je anorexie jen jedna z životních peripetií. Co opravdu hodně obdivuji, je syrovost a otevřenost a odhalení soukromí. Před pár týdny jsem dočetla Vrány. V kontextu s touto knížkou Bářin příběh dostává další význam.
Přiznám se, že se mi kniha opravdu těžko hodnotí počtem hvězd. Ač je kniha útlá, její hutná a syrová výpověď tuto skutečnost naprosto předčí. Autorčina intimní zpověď o hledání sebe sama, hlad nejen po lásce, osobní prožitky a vnímání… Není to vůbec snadné čtení.
Výborný, vycizelovaný text, až to za nehty zalézá. Čtivá kniha nemusí být nutně dlouhá. Jediný problém mám s anotací - zdá se mi, že v centru vyprávění nestojí anorexie, ale touha poznat sebe sama a stát se ženou. Moc se mi líbí také obálka.
Jsem z knihy smutná. Hlavní hrdinka, matka, manžel, kněz, ti všichni mají psychické problémy. A výčet trpících jimi není kompletní. Jestli tuším správně, že se jedná do značné míry o autobiografii, tak je mi všech zúčastněných líto.
Připadá mi, že hrdinka není typická osoba trpící anorexií. To znamená, že kvůli tomuto stojí za to si knihu přečíst.