Já jsem hlad: Příběh o zápasu s mentální anorexií, hledání, cestě a návratu k ženské duši
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16961/bmid_ja-jsem-hlad-rkZ-16961.jpg
4
556
556
Petra Dvořáková přichází s vrstevnatým vyprávěním, jehož rámec tvoří zápas s mentální anorexií. S nevykalkulovanou otevřeností se dotýká složitých rodinných vazeb a traumat, milostného tápání a hledání útočiště v náhradním vztahu, který má až skandální přídech. Zachycuje provázanost rozvoje anorexie s mimořádně vážným onemocněním dítěte a střídavě úspěšnými pokusy najít pevný bod ve víře v Boha. Autorka také bez retuší pojednává o poměru dcery k matce jako určujícím vztahu, na jehož podkladě anorexie vzniká. Anorexii představuje jako neustálou snahu zakotvit v pravém ženství, které však uniká, a nepevné životní kontury se tak za jistých okolností promění v touhu po exkluzivní vyhublosti. Jde o svého druhu neurotický syndrom, který nakonec vyvstane jako jediná možnost, jak kontrolovat a ovládnout vlastní život. Autorka rozbíjí médii zjednodušeně prezentovaný a obecně zažitý obraz mentální anorexie coby hubnutí pro krásu, které se později vymkne kontrole a může se tragicky vymstít. Dotisk v roce 2013.... celý text
Přidat komentář
Četla jsem již mnoho knih o mentální anorexii, tato je však nejhlubší z nich. Výpověď hlavní hrdinky obsahuje nejen její dětství, dospívání, cestu víry, manželství, nemoc dítěte, problémy s manželem, ale zároveň s tím je čtenáři podáván ten nejhlubší obraz její duše. Myšlenky, vše co vedlo k utváření nemoci, její stoupající i klesající období, problémy nutné k řešení i vnímání sebe samé a vlastní ženskosti. Vše je zaobalené, místy lehce chaotické a občas jsem se musela vrátit o odstavec zpět, abych správně pochopila. Kniha není úplně snadná na čtení a to nejen kvůli tématu. Chvílemi se mi chtělo křičet, ať se sakra vzpamatuje, v ten okamžik mi vyvstalo v hlavě to slovo "nemoc". Nemohla za to a ta bezmoc, která následovala.... Velmi silný zážitek, ne však úplně tak dokonalý, jak jsem si představovala. Autorka je skvělá, ale znám lepší české autory, kteří dokáží i hrůzné a tragické téma napsat poutavější, čtivější a zapamatovatelnější. Například Jan Vavřík.
Trochu zklamání, trochu náročnější kniha pro mladé, kterých se téma týká (i dost citlivá). Sama jsem z ní byla zmatená. Velotoč citlivých témat.
Nikdy ji rodina neprijmula takovou jaka je a to se odrazi v celem jejim zivote. Ovsem po uvedomeni si tohoto faktu se na tom da uz slusne pracovat.
Příběh nejen o anorexii. Autobiografický příběh autorky o jejím dětství, dospívání a mladé dospělosti. Popisuje své problémy v rodině, především s matkou. Její ne dobré vztahy s matkou ovlivňují její chování a rozhodování. Popisuje pobyt v klášteře, vztah s Bohem, vztah s manželem i přítelem knězem, boj s nemocí jejího syna.
Pro člověka, který si něco podobného neprozije, je nejspíš hodně věcí až neskutečných. Takhle jsem to alespoň vnímala já.
Je pro mě neskutečné, že mohla takhle být pořád manželovi po vůli, nijak se nebranit, nic nenamitat...
Zároveň si říkám, že vztahy v rodině musí být opravdu hrozné, protože při predstave, že si bývalý manžel, maminka či kdokoli s blízkých tuto knihu přečetl, se mi ježí chlupy po celém těle.
Otevřená a intimní zpověď. O tom, že mentální anorexie není onemocněním dívek a chlapců v pubertě. O tom, že psychika je mocná a tahle nemoc vás může dostihnout klidně až později. A nepustí. A třeba ani po třicítce.
*
Pomyslnou tečku za příběhem tvoří doslov paní doktorky, který vás navede k několika zamýšlení a jen vás utvrdí v tom, že člověk, lidská bytost potřebuje lásku, respekt, obejmutí.
Dala bych více hvězdiček, ale jelikož jsem od autorky četla Proměněné sny, tak dávám tři, protože se v této knize autorka opakuje. Jinak byla kniha dost silný kafe, až se mi nechtělo věřit, že tohle prožil jeden člověk.
Autobiografická kniha, ze které mi šla hlava kolem. Čekala jsem nahlédnutí do duše anorektičky, dostala jsem takovou nálož, že samotná anorexie byla jen třešničkou na dortu. Neumím si představit být dítětem nebo manželem této ženy a číst tuhle knihu. Zřejmě nestačilo, že si prožila svoje se svou matkou, ještě je třeba rozhodit další generaci.
Silná kniha, to bezesporu. Jak píší i ostatní, autorka se obnažila až na kost. Přečtená za jeden podvečer, ale není to můj šálek kávy: sama jsem měla šťastné dětství, neznám psychicky narušenou matku, která by mě bezdůvodně bila a to v autorčině případě i téměř v dospělosti (tady mi chybí vyjádření protistrany,co je k tomu vedlo). S autorkou jsem stejného věku a též jsem těsně po revoluci začala hledat boha,ale nakonec s církví jako institucí poměrně rychle skončila. Poměry, jaké tam popisuje, mě šokovaly. Zároveň cítím jakousi Petřinu zmatenost a tápání celým životem, což zřejmě zapříčinila neutěšená situace v dětství. Možná právě proto, že jsem nic tak zlého nezažila a nebo mám možná plošší myšlení, přijde mi popis jejích vnitřních stavů tak trochu jako známka šílenství. Z knihy jsem si odnesla jediné: v průběhu čtení jsem se musela dvakrát potulit a poobjímat se svou dcerou.
Po přečtení knihy Já jsem hlad jsem se s chutí najedla a děkovala čemukoli, komukoli, že netrpím žádnou psychickou poruchou!
Hodně silná kniha. Obdivuji autorkou, že to dokázala tak otevřené napsat. Jaké problémy mohou postihnout i nás a může z toho vyústit kdejaká porucha nejen tato.
Velmi intimní zpověď jednoho života. Z knihy mrazí, čtenář si uvědomí, že problémy nejen s anorexií může mít kdokoliv z našeho okolí a dokázat je velmi dovedně skrývat. Kniha je autobiografická a autorka má můj velký obdiv za otevřenost a za to, co všechno dokázala a vydržela. Držím jí palce, ať už je jí ve vlastním životě lépe.
Výborně a jednoduše vysvětleno, jak se může komukoliv a kdykoliv stát. Člověk odkládá knihu a zná odpovědi, ale přitom se rodí další otázky.
Hezké, jen ten styl napůl popisný, dokumentární, kde životní události stojí osaměle vytržené z kontextu, mi přijde zbytečně strohý.
Novela na pomezí dokumentu. Potlačování sebe jako příčina toho, že Hlad se stane pánem těla - a hlavně duše. Působivé. Zčásti se prolíná s Proměněnými sny, neboť všechno souvisí se vším...
Velmi otevřená zpověď, dobře napsaná i graficky povedená knížka. Doslov paní doktorky vhodně doplňuje dramatický příběh, který vede k mnoha úvahám a potvrzuje základní lidskou potřebu lásky a respektu. A třeba někomu pomůže.
Tato kniha mě opravdu dojímala, hlavně ke konci... smekám před odvahou autorky se takhle odhalit, vysvléct do naha, sdělit své nejniternější myšlenky, pocity, emoce... je to fascinující, bolestné, poučné, uvědomující. Silně se mě to dotýkalo... Děkuji za ten prožitek, který ve mně něco otevřel... to něco možná upadne v zapomnění nebo získám odvahu to více prozkoumat... uvidím...
Z knížky mi je smutno, nemohla jsem jí číst najednou, ale po částech. Vůbec nepochopím, že někdo tak až do intimních detailů dokáže popsat svůj problém, ale velice si toho cením. Protože jedině tak se můžeme snažit pochopit celý problém duše i těla takto "nemocných" a jedině tak si můžeme vážit toho, že nás to nepotkalo. Záměrně jsem napsala, že se můžeme snažit pochopit, protože kdo neprožije, tak to zcela ani pochopit nemůže. Autorka má úžasnou schopnost popsat detail čehokoli. Trošinku mi tam vadí absence vztahu k malým synům v době, kdy jí bylo nejhůř. Moc doporučuji.
Těžko nějak kriticky hodnotit takto otevřenou zpověď. Ačkoli někteří píší, že je názvu knihy škoda, protože ta zdaleka není jen o mentální anorexii, já si myslím, že ten "hlad" v názvu nemá být vyjádřením jen hladu po jídle, ale i tak často zmiňovaného hladu po matce, lásce a citovém naplnění. Dostala se mi do rukou zvláštní kniha, silná především svou upřímností.
Silný příběh. Možná trochu škoda toho názvu, protože tohle není jen o anorexii je to o životě, naději, lásce, dětech, víře a mrazí z toho až běda... Stále na autorku myslím...
Naštěstí velmi tenká, a tak jsem dočetla, ale o anorexii toho tam moc nebylo.