Já jsem hlad: Příběh o zápasu s mentální anorexií, hledání, cestě a návratu k ženské duši
Petra Dvořáková
Petra Dvořáková přichází s vrstevnatým vyprávěním, jehož rámec tvoří zápas s mentální anorexií. S nevykalkulovanou otevřeností se dotýká složitých rodinných vazeb a traumat, milostného tápání a hledání útočiště v náhradním vztahu, který má až skandální přídech. Zachycuje provázanost rozvoje anorexie s mimořádně vážným onemocněním dítěte a střídavě úspěšnými pokusy najít pevný bod ve víře v Boha. Autorka také bez retuší pojednává o poměru dcery k matce jako určujícím vztahu, na jehož podkladě anorexie vzniká. Anorexii představuje jako neustálou snahu zakotvit v pravém ženství, které však uniká, a nepevné životní kontury se tak za jistých okolností promění v touhu po exkluzivní vyhublosti. Jde o svého druhu neurotický syndrom, který nakonec vyvstane jako jediná možnost, jak kontrolovat a ovládnout vlastní život. Autorka rozbíjí médii zjednodušeně prezentovaný a obecně zažitý obraz mentální anorexie coby hubnutí pro krásu, které se později vymkne kontrole a může se tragicky vymstít. Dotisk v roce 2013.... celý text
Přidat komentář
Velmi syrová zpověď, místy drsná až k naturalismu. Primárně nejde o anorexii, ale o hledání sebe sama, vztahy, emoce i životní bolest a trápení.
Já jsem hlad stojí za přečtení, i když může na leckterého čtenáře působit velmi depresivně.
Myslím, že hlavně díky tomu, že je kniha psána stroze a autorka příliš nezabíhá do detailu, má čtenář při čtení pocit lehkého odcizení a syrovosti, který k tomuto příběhu vlastně patří.
Autorka to popisuje velmi, ale velmi chladne.Nezjistovala jsem jestli je to jeji pribeh, ale je to bud psano bez citu nebo bez zkusenosti. Dokonce jsem se snizila k preskakovani starnek .....
Nemohla jsem se knihou prokousat, prostě se mi nečetla dobře, ale protože je tenká, tak jsem ji po třech dnech dočetla.. Myslím, že to není stylem psaní, spíš obsahem knihy, ač se zdá jako zpověď velmi intimní, na mě prostě působila chladně.. Prostě tak, jako hlavní postava popisovala svou mámu - jen ona má problém se všemi a se vším, lezlo mi to na nervy. Tolik přátel ochotných pomoci a milujících, ale od těch přijímat nechce? Možná mám jiný pohled, protože bych se mohla teoreticky s hlavní hrdinkou dost ztotožnit, v mém životě se stalo hodně podobných věcí, pocitů.. A k tomu jsem neměla kolem sebe tolik milujících lidí. Chybí pohled na děti, ona má problém se sebou a co její děti? Jestliže jí chybí láska, proč ji nepřijímá od těch nejnevinnějších stvoření? Jí samé chybí mateřský cit a svým dětem ho také nedopřává? Možná ano, ale zmínek tam moc není. Chybí mi prostě takový ten obyčejný popis každodenního života, ne jen pocitů pořád dokola.. Alespoň pár stránek.
Zajímavá kniha dospělé ženy s mentální anorexií a víceméně popsané příčiny psychických problémů...těžko to hodnotit hvězdami
Tato kniha se ke mě dostala před pár dny, během sobotního dopoledne jsem jí přečetla a prakticky celý víkend o ní nemůžu přestat přemýšlet.. K problematice poruch příjmu potravy jsem si přičichla poněkud blíže, než by bylo vhodné a právě proto je pro mě tento příběh dosti osobní, v mnohých myšlenkových pochodech autorky se nalézám. Fascinuje mě její odvaha se absolutně obnažit. Její vyprávění je velmi podnětné. Oceňuji, že zobrazuje anorexii maličko netypicky. Myslím, že se ke knize ještě několikrát vrátím.
Kniha se četla dobře, a člověk si tak trochu udělá představu o této nemoci, jak člověk vnímá a přemýšlí......
Přečteno jedním dechem. Dobře se čte a líbí se mi, že se kniha netočí jen kolem anorexie, ale i poukazuje podněty. Trochu mi vadily pasáže, kde popisovala víru. Celkově supr kniha, nutí k zamyšlení...
Kniha je napsána velice čtivě a obdivuji, jak se naprosto "svlékla" a vyjádřila své nejnitěrnější pocity. Velice poučné a vlastní zkušeností prohloubené zavedení do problému ,mentální anorexie,.
Velice intimní zpověď ženy, která bojuje sama se sebou a hledá své ženství. Moc mě překvapila epizoda jejího života v klášteře, kam vstoupila v 15 letech.
Upřímné vyprávění životních cest jedné ženy mě zcela pohltilo a poměrně hluboce zasáhlo. Autorka se nebála pustit až do bolestivých detailů svého příběhu a odhalit čtenáři závoj jejího boje s anorexií. Ufff, určitě se k této knize vrátím.
Tuto knihu jsem vyhledala pouze jako pomoc pro mou seminární práci, ale jakmile jsem se začetla, nemohla jsem přestat. Autorka mě svým příběhem natolik oslovila, že se mi nechtělo knihu odložit. Je to vlastně zpověď jednoho života, který se nevyvíjel tak úplně podle představ. Autorčino unikání do své samoty a následné nalezení útočiště v ní se mi velmi líbí, všichni jsme totiž sami se sebou šťastni a tudíž vždy je nějaká cesta úniku před nešťastným životem.
Zvláštní kniha, čekala jsem něco jiného, než co jsem nakonec dostala. Překvapila mě její (snad přílišná?) intimnost, také epizoda s katolickým knězem (z té jsem byla spíš v šoku). Kniha se četla velmi dobře, je poutavě napsána, pravdivé příběhy lidí se čtou vždycky lehce. Trochu mi přišlo, že autorčina rodina je v příběhu vykreslena dost nelichotivě, snad až s neúctou - chápu, že takové zážitky a pocity člověk může mít, ale že by je měl ventilovat zrovna knihou pro širokou veřejnost... Když už nic jiného, je to důkaz, že kniha je psána velmi otevřeně, bez zamlčování skutečností.
Kniha mě moc nezaujala, nelíbil se mi styl jakým byla psaná, chvílemi mě nudila. Ale jelikož je kraťoučká, tak jsem ji přečetla celou :)
Strhující kniha, která mě vcucla svou bezprostředností, otevřeností, jde až proti pudu sebezáchovy. Nastavuje čtenáři svoji duši do krve rozdrásanou. Velmi komplikovaný a složitý lidský osud jedné ženy, která hledá sebe sama, své místo v rodině, ve vztazích k mužům k ženám. Jeji pocit hladu se projevuje na všech úrovních, citové, lidské, duchovní. Nasytit se v těchto oblastech není jednoduché pro nikoho z nás. Čím své hlady krmíme my?
Tato kniha vám odhalí i jiný pohled na anorexii než běžné příběhy o náctiletých dívkách, které chtějí být hubené.. je uplně jinak... Autorka svůj příběh popisuje zajímavě, dokážete co něj vžít a přemýšlet nad tím jakto že někdo má tak jednoduchý život a k někomu se štěstí otočí zády... Nedospějete do happy endu, protože její příběh i nadále pokračuje..Navíc knížka se výborně čte a je kraťoučká, takové čtení na jeden večer..
Kniha velmi syrově a místy i drsně popisuje,co je v pozadí mentální anorexie a proč je takové sebedestrukce člověk schopen. Doporučuji!