Jak naštěpit třešeň
Jeanette Winterson
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/28409/bmid_jak-nastepit-tresen-u8y-28409.jpg
4
40
40
V pořadí třetí román přední současné britské prozaičky je přímo naditý podivuhodnými věcmi a ději. Splétá síť pronikavých a barvitých příběhů, které střídavě vypráví výstřední rabelaisovská obryně – Psí žena neboli Psářka – a její éterický nevlastní syn Jordán. Oba žijí na slizkém břehu Temže v Londýně 17. století. Wintersonová si však zasazením příběhu do historie pouze vytvořila jisté vakuum, v němž čtenář dojde osvobození od možných předsudků vůči dějům a postavám. Román samozřejmě vypovídá o naší době; postava Psí ženy je zrcadlem, v němž se zračí zoufalý stav světa a lidí – obryně vypráví o obecných nectnostech s ohromující otevřeností až brutalitou a často na sebe bere roli soudkyně a vykonavatelky trestu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , ArgoOriginální název:
Sexing the Cherry, 1989
více info...
Přidat komentář
Snažit se vystihnout tuto knihu není snadné, je vrstevnatá a svou skladbou vedle sebe kladené série v čase přeskakujících obrazů, více či méně spojitých, spíše abstraktní a symbolická. Kontrastní postavy výstřední matky, křehkého a přemýšlivého hledače Jordána a tajemné tančící Fortunaty skládají k sobě podoby různých cest bytí...sílu být ve svém podivínství sám sebou, filosofické či duchovní putování a poznání , čirou esencí nespoutaně vyjádřené radosti...a různé vnímání či prolínání času a prostoru. No a také samozřejmě příběh o snech, lásce a vztazích.
Některé části této knihy mě bavily víc, některé méně. Zpočátku jsem měl pocit, že se jedná o "náhodný" shluk slov, ale tím bych knize asi křivdil. Dá se říct, že druhá polovina knihy mě prostě bavila víc a zaujaly mě některé myšlenky. Možná, že prostě první část knihy byla víc magická a druhá část víc realismus, takže dohromady tzv. magický realismus.
Opravdu velice zajímavý literární počin, který si budu muset přečíst ještě jednou, i tak ho chci ale ohodnotit, jelikož to bylo úžasné čtení, které ani na chvíli nenudilo. Skvěle napsané a jazykově nesmírně bohaté dílo, mistrně přeložené do češtiny Lenkou Urbanovou. Hlavní postava je neobyčejně úžasná a závěr úchvatný.
Veľmi zvláštna kniha vyvolávajúca zmiešané pocity :-) Kto má odvahu a rád experimentuje na poli knižnom, nech skúsi a posúdi .-)
Štítky knihy
Anglie 17. století anglická literatura
Autorovy další knížky
| 1998 |  Na světě nejsou jen pomeranče |
| 2015 |  Trhlina v čase |
| 2007 | Konec času |
| 2000 | Vášeň |
| 2004 | Jak naštěpit třešeň |
Není možné říci uplně jednoznačně, jestli se mi to líbilo moc a nebo jenom líbilo. Velmi mě bavila lehkost, s jakou autorka vypráví své příběhy, které jsou plné obrazotvornosti, nadpřirozena, ale přitom vyprávěné autenticky tak, jako by byly něco naprosto přirozeného. Matka obryně a nevlastní syn Jordán procházející anglickým 17. stoletím jsou nový typus dvojice, přičemž abnormalita vyprávěná normálně a s humorem spoluvytváří úplně nový svět. Svět, kde je běžné se nedotýkat podlahy, kde jsou města, která zachvátila epidemie lásky a je třeba ji vymýtit, kde jsou města, která popírají zemskou tíži, kde pohádka o dvanácti létajících princeznách je stejně skutečná jako požár Londýna nebo poprava krále. Tato literární zábavná hra je opravdu nápaditá, je to trošku takový ohňostroj nápadů a to na tom oceňuji. Zaráží mě, jak cize najednou působí odskok v dějové linii do skutečného 20. století, i když chápu, že sdělením románu je, že jsme stále stejní a nic s námi ta staletí neudělala. A když je možné létat, proč by nebylo možné se propojit s příběhy 17. a 20. století...? Nakonec to od autorky beru, a chvíli mi to připadalo jako vypravěcí zrada.
Co je ale opravdu třeba ocenit, je překlad (Lenka Urbanová), krásný, vybroušený a vytříbený jazyk. Příklad:
"Dobytek se v mlze utopil a svítící zrnko prachu se zjevovalo a mizelo a zjevovalo a mizelo jako maják, protínajíc vzduch silou blyštivého meče." (s. 9)
"Jedenkrát jsem se zamilovala - pakliže zamilovaností míníme onu krutost, která nás přivede rovnou cestou před brány ráje, kde je nám dáno shledat, že nám zůstanou navždy uzamčeny." (s. 35)
"Nezabila jsem ho, Nechala jsem ho kráčet po cimbuří nad troskami jeho království; tělo prolezlé nemocí. Té zimy ho nalezli na sněhu mrtvého. Proč jen nenapřel svůj život ke mně, jako stromy, ač zmítané větrem, nepřestávají sledovat pouť slunce?" (s. 49)
"Král chtěl promluvi, ale Bradshaw mu nedal svolení a pokynul, aby byl odveden. Z hlediska práva už byl mrtev a mrtví nemluví." (s. 67)
"Během jediné noci může uběhnout dvěstě tisíc let, když čas plyne pouze v naší mysli. Pravidelné milníky ročních dob, krajina milovaná v neustálých proměnách, to probíhá venku, zatímco uvnitř, tam námi pod jiným nebem otáčejí světelné roky." (s. 126)
Je to svérázná procházka do minulosti a současnosti naší duše a mužsko-ženského světa. Když se člověk odpoutá od běžného vyprávění a přijme celou tu stylizaci, myslím, že si to užije a dokonce si odnese i řadu užitečných rad. Například tu, kterou dala bordelmamá adeptce prostituce - z desatera pro ženy o mužích uvedu jen bod č. 10: "Tvá největší síla je v tom, že si muži myslí, jak mají ženy přečtené a jak do nich vidí." (s. 31). Svatá pravda.