Na světě nejsou jen pomeranče přehled
Jeanette Winterson
Prvotina jedné z nejvýraznějších současných anglických autorek. Zčásti autobiografická kniha vypráví v první osobě příběh dospívající dívky, jejíž život se v mnoha směrech liší od představ většiny lidí. Celá kniha je napsaná velmi živě a s jemnou ironií, je zabydlena svéráznými ženskými postavami a téměř dokonale postrádá jakékoliv mužské postavy, je prokládána pohádkovými příběhy, které vyvažují jednoduché prostředí, v němž se román odehrává, a přináší originální pohled na hledání lásky a vlastní životní cesty.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1998 , ArgoOriginální název:
Oranges Are Not The Only Fruit, 1994
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Na světě nejsou jen pomeranče. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (18)
Toto je druhá kniha od autorky, kdy tu první (Jak naštěpit třešeň) jsem moc nepobral. V této jsem dokázal držet krok s příběhem , neztratil jsem se v něm. Některé prvky magična se mi líbily a připomínaly mi Ishigura. Z doslovu i ze slov autorky jsem pochopil, že se jedná o komplikovanou osobnost, kdy v pozdějších dílech převažuje spíš forma nad obsahem vyprávění. Autorka sama uvádí, že chce tvořit v dějových elipsách. U "Jak naštěpit třešeň" těch elips bylo tak moc, že jsem měl pocit, že jsem se nacházel zcela mimo dimenzi. Tuším, že čím novější díla, tím komplikovanější.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Na světě nejsou jen pomeranče v seznamech
v Přečtených | 176x |
ve Čtenářské výzvě | 12x |
v Doporučených | 10x |
v Knihotéce | 58x |
v Chystám se číst | 139x |
v Chci si koupit | 24x |
v dalších seznamech | 4x |
Štítky knihy
prvotina homosexualita zfilmováno anglická literatura autobiografické prvky lesby, lesbismus evangelická církev
Autorovy další knížky
1998 | Na světě nejsou jen pomeranče |
2015 | Trhlina v čase |
2007 | Konec času |
2000 | Vášeň |
2004 | Jak naštěpit třešeň |
Zpočátku to vypadalo jako lehce plynoucí (sebe)ironizující čtení, ale asi ve třetině se přihodila nějaká fantastická nehoda a dílo se rozklížilo do více směrů, vrstev, příběhů nebo čeho vlastně. Ne že by to nebylo zajímavé, jen ten dojem poněkud kafkovské surreálnosti je na mě trochu moc...zběsilý. Vyrůstat v takové rodině, tak mi hrábne taky, takže možná nerozumím, ale chápu. Celkově čtyři black holes místo hvězd.