Jako v nebi, jenže jinak
Aleš Palán
Horská samota pár kilometrů od slovenských hranic, odlehlý kout Chodska, zapadlé jihočeské rybníky i maringotka v Jizerských horách. To jsou místa, kam se vydal Aleš Palán, autor audioknižního bestselleru Raději zešílet v divočině, na svých výpravách za samotáři, kteří se rozhodli pojmout život po svém. Nová setkání s lidmi, kteří svou životní filosofii žijí až do krajnosti je poselstvím o svobodě, která má mnoho podob. Od přátelství se zvířaty a blízkého vztahu s přírodou, až po skromný, utajený život jediného českého poustevníka nebo kočování ve starém vojenském náklaďáku. Devět hereckých osobností v dialogu s příběhy solitérů z Čech a Moravy, ve kterých nechybí mystika, svérázná moudrost a humor.... celý text
Přidat komentář
Další povedený díl, i když mě o chloupek víc bavil první díl, i tato kniha je výborná a doufám, že není poslední.
Jedním dechem až na poslední, tam jsem po dvou stranách zasekla a dočtení mi trvalo velmi dlouho. Rozhodně velmi kladně hodnotím fotografickou část. A láká mě starší díl.
Podobné jako u prvního dílu, neskutečné příběhy boží samoty (božích samotářů) a jejich poznání, které by bez vyloučení "civilizačního šumu" nebylo možné...
Co je těžší - žít v systému každodenního života ve společnosti, plného povinností, konfrontací a problémů nebo o samotě bez peněz, v nepochopení druhými a v boji o přežití? Díky za sociologickou sondu do života těch druhých. Autorovi i fotografce skláním poklonu, kniha mě velmi oslovila.
Krásná knížka, všechny rozhovory mě moc bavili, až na Karin. U té jsem měla trochu problém dokopat se k dočtení do konce, neustále mluvila jen sama o sobě, až to člověka trochu uspávalo...ufff. Ale nakonec i ona měla své kouzlo :)
Druhá kniha na poustevnické téma je opět výborná.
Příběhy lidí si jsou podobné jen v základech, ale jinak absolutně nevíte, do čeho jdete.
Někteří aktéři působí, že žijí až jako těžce mimo realitu, na druhou stranu takový přístup jim možná zprostředkovává čistší pohled na svět kolem, než jak jej vnímáme my. Nebo ne. Kdo ví :)?
A kdo to může posoudit.
Četla jsem velice dlouho a musím říct, že oproti jiným autorovým knihám jsem tuto dočetla s potěšením. Nebylo to o podivínech a cvocích prchajících před před světem, ale o solitérech kteří vědí co samota obnáší a kteří nepovažují civilizaci za strašidlo. Příběhy byly lidské, občas dojemné, některé úsměvné, jeden - příběh bratra Anděla - mě přiměl k hluboké pokloně. Takže za mě tato kniha rozhodně ano!
Knihu som objavila vďaka DK a bola som na ňu veľmi zvedavá. Čítala sa veľmi dobre, treba povedať. Forma rozhovorov spôsobila, že text, hoci stranovo objemný, plynul svižne a zľahka. A výstižné fotografie dotvorili pocit z rozprávaného. Ale... áno, mám tu jedno (no kľúčové) ale... čakala som niečo iné. Domnievala som sa, že pôjde o rozhovory s vyrovnanými a slobodnými ľuďmi, ktorí cítia jednotu s prírodou, sú plní poznania a ktorí dobrovoľne, s radosťou a bez využívania "systému" odišli bývať na samotu. No kniha nie je o nich. Čo je škoda. Nápad to je totiž výborný.
Avšak... som presvedčená, že takí ľudia, ktorých som popísala, by ani nesúhlasili s tým, aby bol rozhovor s nimi kdesi uverejnený. Nehovoriac o tom, že takí ľudia ani nemajú záujem o to, aby ich autor (alebo ktokoľvek iný) našiel a "skúmal"...
Výborná knížka, výběrem osobností se mi jeví daleko pestřejší než předchozí Setkání s šumavskými samotáři. Dosáhnout tak schopnosti žít mimo systém! Ale lehké to není...
Moc příjemné počtení, které jsem si sebou vzala v létě do Krkonoš a každý večer jsem prolnula s osudy jednotlivých vyprávění. Doporučuju všem, co mají rádi příběhy, které píše sám život.
Tento díl se ke mě dostal jako první, takže jsem neměla možnost porovnání, ale jsem nadšená! Krásně graficky vypravená kniha, kvalitní papír, excelentní fotografie a ty rozhovory vedou k zamyšlení, některé jsou úsměvné, každopádně ti lidé nejsou žádní blbci. Jejich názory a myšlenky byly pro mě pochopitelné (Bajza,Stoniš) a s některými jsem se dokonce ztotožňovala a souhlasila s nimi. Asi nejblíže mi byla hlavně svými popisovanými zdravotními potížemi a i některými názory Karin Kocumová, která mi zároveň připadala (ještě s panem Broukalem) nejmíň vyčleněná ze společnosti, to že bydlí v horách v maringotce a snaží se souznít s přírodou, mi nepřipadá zas tak zvláštní (má rodinu, přátele, internet, chatu), jako spíš její názory, nad něčím jsem si mohla hlavu ukroutit, ale něco jsem dobře chápala, jako například to, že křivdy z dětství si s sebou člověk nese celý život a když je člověk nemocný a klasická medicína selhává, tak se snaží všemožnými způsoby si pomoci sám přírodními a alternativními způsoby léčby, v tom ji chápu ..nejmíň mě oslovil rozhovor s bratrem Andělem, ten šel úplně jakoby mimo mě, ničím mě nezaujal, neoslovil, nerezonovalo to ve mně ... jinak ale v každém z rozhovorů jsem našla něco zajímavého a obdivuhodného, hlavně štěstí, svobodu a pocit životního naplnění, a to vůbec není málo... určitě si seženu i první díl o šumavských samotářích, moc se na něj těším!
Volné pokračování šumavských samotářů, tentokrát z různých koutů naší země. Rozhovory jsou opět čtivé, vedou k zamyšlení a zaujalo mě,jak je každý příběh jiný, originální, stejně jako my všichni lidé jsme každý originál a máme svůj vlastní příběh a svět. Aleš Palán umí citlivě pod tu pokličku nakouknout a objevit vskutku zajímavé světy...za mě pokračování dosahuje stejných kvalit jako Raději zešílet v divočině. Samozřejmě kvalita fotografií je skvělá, za mě snad ještě lepší než Šibíkovy.
O malinko horší než předchozí díl, ale stále velice kvalitní čtení plné oduševnělosti a humoru. Velice pestré životní osudy samotářů popsány skvělou čtenářsky přívětivou formou. Knížka má rovněž fotografickou přílohu na nejvyšší možné úrovni.
Nádherná kniha moc mě bavila.Užila jsem si ji a nádherné fotografie doplnily pěkný pocit ze čtení :-)
Tak nějak nevím, co k této knize napsat... Zajímavé téma o samotářích, některé příběhy mě opravdu zaujaly, na druhou stranu některé mnou tak trochu otřásly... Ale celkově se dílo povedlo, zkusím si přečíst i první díl... Čteno kvůli výzvě a jsem ráda, že jsem to přečetla.
Další příběhy samotářu a samotářek tentokrát z celých čech.. V knize mne zaujaly fotografie ale audiokniha je lepší..
Poslechnuto jako audiokniha :-) Příběhy se mi moc líbily, tito lidé žijí úplně jiné životy.. Jsou tak nějak svobodnější.. Jistě si přečtu další z autorových knih :-)
Po dočtení druhé autorovy knihy v této volné sérii mi v hlavě vrtaly naprosto stejné otázky, jako u dílu prvního. Bylo jen zábavné dozvídat se o lidech, se kterými asi nikdy nepřijdu do kontaktu, nebo mi kniha dala něco něco víc? Jelikož se tato otázka v mé hlavě opakovala, ubírám oproti šumavským samotářům jednu hvězdu. U samotářů mi přišlo, že je téma - žití na Šumavě - skvěle spojovalo. U této knihy mi nějaký jednotící prvek chyběl, i když autor hned na začátku vysvětluje, že ho příběhy mít nemají. Hodně jsem se těšila na rozhovor s českým poustevníkem bratrem Andělem, ale ten mě ve výsledku zklamal asi nejvíce. Naopak se mi líbily dva ženské rozhovory. Co musím ocenit hodně, jsou skvělé fotografie Johany Pošové.
Skoro se tomu nechce věřit, ale tento díl byl ještě o fous lepší než "Divočina" a to jsem se bála, že bude jen rejžovat na popularitě prvního dílu. Ani náhodou! Opět zajímaví lidé, fotografie, ale rozhovory byly vyzrálejší, jak už tu někdo přede mnou poznamenal. Skvělá kniha k zamyšlení nad dnešním světem.
Autorovy další knížky
2018 | Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři |
2019 | Jako v nebi, jenže jinak |
2016 | Ratajský les |
2021 | Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději |
2016 | Brnox. Průvodce brněnským Bronxem |
Povedená kniha, popisující opět několik zajímavých příběhů lidí odproštěných od civilizace. 3. kniha samotářů mě oslovila asi nejméně (ač 2. kniha byla spíše obrázková návštěva u "starších samotářů"). Úplně ne všechny osobnosti byli tak čtiví, jako v autorově prvotině. Nicméně děkuji za tuto tvorbu a náhled do myšlenek lidí, kteří jsou přece jen blíže přírodě, klidu a neřeší "běžné všední" strasti měšťáka!Fotograficky se mi tato kniha líbila ze všech nejvíce :)