Postav hliadku
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/285802/bmid_postav-hliadku-blV-285802.jpg
3
231
231
Jako zabít ptáčka série
< 2. díl
Azda nijaká kniha v poslednom čase nevyvolala toľko otáznikov ako román americkej spisovateľky Harper Leeovej Postav hliadku. Autorka, známa jedným z najpopulárnejších románov 20. storočia Nezabíjajte vtáčika (1960), sa po vydaní tejto knihy na dlhý čas odmlčala. Až v roku 2014 sa v jej trezore našiel rukopis druhého diela, ktoré bolo vlastne jej literárnou prvotinou. Napísala ho v päťdesiatych rokoch 20. storočia, ale vydali ho až v roku 2015. Dejová línia je takisto posunutá asi o dvadsať rokov. Hlavná detská postava z románu Nezabíjajte vtáčika Jean Louise Finchová (Scout) žije teraz v New Yorku a ako dvadsaťšesťročná prichádza do rodného mestečka Maycomb. S prekvapením zisťuje, že jej otec Atticus, ktorý sa kedysi nezištne ujal úlohy obhajcu v procese s mladým černochom, sa teraz angažuje v rasistickej Rade občanov. Vzťahy medzi miestnym belošským a černošským obyvateľstvom sa mimoriadne zhoršili. Dej sa odohráva na pozadí širšieho historického kontextu a spoločenské napätie sa prenáša aj do vzťahu Jean Louise k otcovi, príbuzným, rodine, niekdajším známym i dávnemu priateľovi Henrymu. Znova si uvedomuje, aké je dôležité – v súlade s biblickým odkazom – postaviť svoju hliadku, ktorou je predovšetkým svedomie.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
Go Set a Watchman, 2015
více info...
Přidat komentář
Je zajímavé sledovat, jak se v Maycombu proměnil postoj k černochům v době, kdy federální vláda usilovala o zrušení rasové segregace a jak se i takový Atikus zalekl toho, že bude najednou ve svém městě zranitelnou menšinou. To je ale tak všechno. Na rozdíl od prvního dílu druhý nesrozumitelně filosofuje, relativizuje, mentoruje. Malá Čipera a Jem byli ve své dětské víře dojemní, velká Čipera je jen přehnaně hysterická.
Už je to více než rok, co jsem přečetla Jako zabít ptáčka, ale pořád ho mám v živé paměti. Postav hlídku je oproti tomu slabý odvar, kdyby se mi do ruky nedostala, ani by mi to nevadilo. Oproti "Ptáčkovi" jsem si v knize neoblíbila ani jednu postavu. Bavily mě pouze vzpomínky na dětství Jany Louisy.
Zařazeno do čtenářské výzvy 2019 jako kniha jejíž název je v rozkazovacím způsobu.
V konotácii ku knihe je povedané všetko podstatné. Dostal som sa k tejto druhej časti až po dlhšej dobe, čo som čítal Nezabíjajte vtáčika. Napísané je to dobre, dobre sa to číta, americký Juh z päťdesiatych rokov v konfrontácii s mladou nekonformnou ženou s idealistickými názormi. Realita verzus ideály. Ako to napokon dopadne? Napokon všetko skončí zle, ako obvykle.
Nestává se to často, ale musím uznat, že druhý díl byl lepší. Dospělejší. A ač jsem knihu jako zabít ptáčka četla dvakrát, vždy mi v něm chyběl náboj a vyhrocení, který v tomto díle rozhodně nechybí. Konkrétněji se vyjadřuje k otázce rasové segregace a zároveň ukazuje, jak stále je otázka rasy aktuální a složitá. Vyhrocení samotného příběhu bylo skvělé, důležité. Postava Jany Loiuse mě velmi bavila.
Dovolenkový návrat Jany Luisy, přijíždějící z New Yorku do rodného města, se postupně mění v psychodrama. Knížka jde zhruba do poloviny nenáročným až pomalejším tempem, vzpomínky, setkávání a vcelku příjemné rodinné záležitosti. Jenže pak naše hrdinka zcela nepřipraveně uvidí a uslyší svého otce a přítele v roli, kterou u nich nepředpokládala. Jelikož je v Alabamě, pak se dá s určitostí čekat otázka rasismu. Ano, přesně o to tu jde. Jana Luisa je děvče horkokrevné a zásadové, proto se v rodině divoce pohádá s tátou Atikem a pro názorové rozdíly taky se svým potencionálním manželem. Je tu ale ještě strýček, který si dá tu práci, aby jí vysvětlil, že všechno není jen černobílé. Kniha se čte lehce, jde o psychologický román a kdo má tento žánr rád, zklamaný nebude. Mně tak trošku, ostatně jako vždy, poněkud vadí .... jak bych to popsala....americký patos? Oni si strašně rádi něco vysvětlují a jednou větou to prostě neumí:)
Postav hlídku jsem četla hned po dočtení Jako zabít ptáčka, takže jsem věděla, jaký styl můžu od autorky očekávat. Rozhodně nečekejte nějaký trhák, kniha má pomalejší tempo, hlavní hrdinka se často vrací do minulosti a vzpomíná na své dětství. Jsem velmi ráda, že mi příběh odrostlé Čipery pomohl přiblížit jižanskou kulturu. Každý čtenář si jistě v knize přijde na své, je ale důležité si nejdřív k tomuhle tématu najít cestu. Já bych si ji klidně za pár let přečetla znovu. Za velké mínus českého vydání považuji poznámky a vysvětlivky, které jsou sice obsažené na konci knihy, ale je naprosto nemožné se v nich orientovat.
Kvůli špatnému hodnocení jsem si ji nejdříve nechtěla přečíst, abych si nezkazila dojem z první části příběhu, ale když jsem na ni narazila ve slevách...Podle mě si nezaslouží negativní komentáře. Je kvalitně napsaná a čte se sama. Samozřejmě nevyrovná se Jako zabít ptáčka, ale stojí za přečtení, protože pak má člověk ucelenější příběh a je pěkné se tam vrátit.
Kniha není pro evropského čtenáře nadčasová, většinou je orientovaná výhradně na čtenáře se skvělými znalostmi americké historie a reálií. Pro běžného čtenáře je většina referencí neznámá. Nepomáhají ani vysvětlivky, které nejsou v českém vydání propojené se samotným textem. Žádná čísla, hvězdičky nebo aspoň kurzíva... Tento styl vysvětlivek jsem opravdu nepochopila.
Prvních 80 stran knihy je ztráta času, nic se tam neděje... i občasné vzpomínky do dětství nijak zvlášť nezapadají do děje. Samotný zvrat je skvělý, i výsledné "vyřešení" situace je moudré a poučné. Je škoda, že závěr je tak uspěchaný, zvlášť když se celá kniha tak táhla - ve chvíli, kdy kniha začne něco přinášet, vše skončí na pár stranách.
Myslím, že k téhle knížce mi chybí hlubší znalosti z americké historie.
Ale jinak se četla hezky. Téma mi přišlo zajímavé, Jako zabít ptáčka mě bavilo víc, ale jinak dobré.
Trochu jsem se bála, jaké to pokračování bude, když se odehrává o nějakých 20 let později. Naštěstí zde ale byla spousta retrospektivních scén, kde se čtenář setkal se svou oblíbenou partou dětí a s jejich lumpárnami. Části ze současnosti byly taky docela zajímavé, jenom se mi nelíbilo, jak autorka najednou úplně změnila Atticusovo vnímání vůči černé části obyvatelstva. Podle mě to bylo úplně mimo a za to taky ubírám hvězdičku.
Je to silné...
Co mě ale nakrklo, je nezvládnutí poznámkového aparátu – chybí číselné odkazy, nebo lépe, poznámky pod čarou, protože bez uvedení do reálií jsou děj a rozmluvy poněkud matoucí a špatně se v nich orientuje.
Hm, tak mne tato kniha dostala i vice nez ta predesla. Bavilo me, ze postavy jsou uz dospele, ze je tu motivem nejenom rodicovska ale i partnerska laska a ze jsem usetrena dlouhych popisu her na Toma Sawyera nekde v pampe. Jean Louise mi neprisla neobvykle nabubrela, naopak jsem ji docela chapala, i kdyz podobnymi emocionalnimi turbulencemi jsem si prosla uz nekde v 15 a v jejim veku se mi to zdalo trochu opozdene. Ale pro me to je rozhodne uveritelna postava a jako fanynka prvni knihy jsem se hrozne rada dozvedela neco vice napr. o jeji matce. Polemika k problemu souziti se mi zda mnohem aktualnejsi nez v prvni knize: nejde o zlocin a otazku spravedlnosti, ale o kazdodenni zivot, o schopnost zit a nechat zit, toleranci, a to nejenom mezi rasami ale i vekovymi generacemi a mestaky/vesnicany. Naprosto inteligentni a komplikovane uvahy, ktere se nam nikdo nesnazi prodat jako moralni kodex, ale spise jako pokus o logickou interpretaci sveta kolem nas. Az me desi, jak je v dnesni dobe tato diskuze stale aktualni, jak se jako lidstvo motame v kruhu tolik let kolem naprosto zakladnich otazek mezilidskeho souziti.
Konecne, kdo tuto knihu chape pouze jako prispevek k diskuzi o rasismu, hodnoti prave tak cerno-bile. Je tu mnohem vice facet. Mne napriklad bavil portret tehdejsiho zivota zen: viz komentare dam typu "ja sice nevim nic o ekonomice ani politice" a v zapeti docela dobra znalost historie a konstituce, takove to "jeji nazory jsou jejiho manzela", posedlost po snatku jako spolecenske nutnosti nebo muzske uvody rozhovoru s damou typu "snazim se ti to vysvetlit zjednodusene tak, abys to dokazala pochopit". Dalsi zajimavosti je pomerne pozitivni pohled na koureni. Nebo na pokrytectvi a hrdost, coz jsou vlastnosti, ktere ma Jean i Atticus, pouze s tim rozdilem, ze Atticus si je vedom svych nedostatku a Jean sebe a svuj nazor povazuje za dokonaly a teprve ke konci ji zacnou dochazet limity vlastni osobnosti. Ne, ze by se kvuli tomu clovek musel prevychovat na nepokrytce, ale staci, pokud se stane schovivavejsi k ostatnim pokrytcum kolem sebe. A prave k takovymto uvaham vas toto dilko dokope, pokud mu date sanci.
To, ze neexistuji dalsi knihy teto autorky, je tragedie.
nebavilo mě to,přeskakovala jsem odstavce a hledala " TO " co bylo v prvním díle,který jsem nedala z ruky ...
Je poznat, že Postav hlídku byla napsána dřív než "Ptáček", protože je hodně zvláštní a těžkopádná. Zatímco pasáže z Čipeřina dětství jsou čtivé, úžasně dětsky nevinné, vtipné a nápadité, linie z dospělosti se čtou mnohem hůř a nejsou tak strhující. Celkově je problém v tom, že knize chybí podobně silné téma, jakým byl v "Ptáčkovi" soudní proces. Tím pádem se příběh mění v dlouhou řadu dialogů o tématu rasismu, pokrytectví a vzájemného nepochopení, což je pro Evropana zdlouhavé a zbytečné, protože se jednak moc neorientuje a jednak má na tuto problematiku komplexnější pohled, takže se mu tím pádem může zdát dospělá Čipera nabubřelá, rozmazlená a nesympatická. A vlastně to není daleko od pravdy, protože její chování je chvílemi velmi zvláštní a nekonzistentní a je těžké s ní jakkoli soucítit. Na druhou stranu se ale dá z dnešního pohledu říct, že na jejím příkladu je přesně poznat, jak funguje aktuálně společnost nejen v Evropě, kdy lidé z velkoměst nechápou život mimo jeho hranice a nedokáží komunikovat "s vesničany", kteří se pak do nich s chutí a pohrdavě naváží, což nevede k ničemu dobrému. Je asi dobře, že Jako zabít ptáčka vyšlo mnohem dřív, protože Postav hlídku je tak trochu rozpačitá kniha, které chybí nosné téma, větší spád a zajímavé postavy (on i ten Atticus je vlastně slabý odvar sama sebe). 60 %
PS: České vydání by zasloužilo trochu lepší podobu, protože dát vysvětlivky a poznámky textu na konec knihy bez ladu a skladu a neoznačit, co k čemu patří, není šťastné řešení.
První díl byl jednoznačně lepší. V této knize mě Jana Luisa mnohdy nevýslovně štvala svou sebestředností a naivitou. Sice bylo zajímavě rozebráno téma politiky, rasismu a vlastenectví. Ale jinak se v knize ani nic moc záživného nestalo. Harper píše poměrně čtivě, což je asi jeden z důvodů, proč jsem knihu neodložila. Také bych ráda zmínila to, co z této knihy na konci vzešlo - všichni jsme jen lidé, nikoho bychom neměli uctívat jako dokonalou osobu, každý dělá chyby. A mně samotné občas dělá problém až nábožně nevzhlížet k jedné osobě. Myslím však, že tato kniha mě toho zbavila, což je jedno velké plus.
Shrnutí: moc od knihy nečekejte, zvlášť pokud požadujete něco stejně dobrého jako předešlý díl, protože bohužel to tato kniha není (samozřejmě váš názor může být jiný, třeba jsem pouze ještě moc mladá na to, abych těmto tématům rozuměla)
Hlídka už není tak dojemná jako první díl, ale je tam krásně vyobrazeno rozvrstvení poválečné společnosti na jihu Ameriky. Nevím, jestli si zrovna takto představuji baštu demokracie, ale kniha se mi líbila a otevřela mi zase další obzory.
Musela jsem se hodně přemáhat, abych knihu už ve čtvrtině neodložila nedočtenou. Volné pokračování světového bestselleru Jako zabít ptáčka, který by se dal přirovnat ke kultovní Chaloupce strýčka Toma, je plytké a nezáživné, přičemž myšlenkové pochody hlavní hrdinky i autorky je obtížné dešifrovat z pohledu evropského čtenáře. Tohle je spíš kniha napsaná Američankou pro Američany o rasové segregaci černochů. Kdo nemá do problematiky patřičný vhled, bude mu kniha připadat velmi nezáživná, nepochopitelná a v některých pasážích se bude úplně ztrácet. České vydání by si zasloužilo navíc vysvětlující poznámky rovnou pod čarou a označené čísly a nikoli až na konci knihy a bez čísel halabala naskládané. To také výrazně ubralo na srozumitelnosti textu. Za mě slabší průměr a tři hvězdy.
Kniha mě zaujala, ale musím přiznat, že román "Jako zabít ptáčka" se mi líbil víc. Autorka má velmi čtivý styl, ale v tomto pokračování mi vadila přehnaná "adorace" hlavní hrdinky, která jediná je ta spravedlivá a všechny ostatní mladé ženy jsou jen hloupé jižanské slepice. Někdy je méně více, a v tomto případě to uškodilo, dle mého názoru, jinak poměrně zdařilému příběhu, který se zabývá černošskou otázkou.
Při pročítání komentářů mám pocit, že většina komentujících "nezabila" svého boha... Velmi důstojná dospělá verze "Jako zabít ptáčka".