Postav hliadku
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/285802/bmid_postav-hliadku-blV-285802.jpg
3
231
231
Jako zabít ptáčka série
< 2. díl
Azda nijaká kniha v poslednom čase nevyvolala toľko otáznikov ako román americkej spisovateľky Harper Leeovej Postav hliadku. Autorka, známa jedným z najpopulárnejších románov 20. storočia Nezabíjajte vtáčika (1960), sa po vydaní tejto knihy na dlhý čas odmlčala. Až v roku 2014 sa v jej trezore našiel rukopis druhého diela, ktoré bolo vlastne jej literárnou prvotinou. Napísala ho v päťdesiatych rokoch 20. storočia, ale vydali ho až v roku 2015. Dejová línia je takisto posunutá asi o dvadsať rokov. Hlavná detská postava z románu Nezabíjajte vtáčika Jean Louise Finchová (Scout) žije teraz v New Yorku a ako dvadsaťšesťročná prichádza do rodného mestečka Maycomb. S prekvapením zisťuje, že jej otec Atticus, ktorý sa kedysi nezištne ujal úlohy obhajcu v procese s mladým černochom, sa teraz angažuje v rasistickej Rade občanov. Vzťahy medzi miestnym belošským a černošským obyvateľstvom sa mimoriadne zhoršili. Dej sa odohráva na pozadí širšieho historického kontextu a spoločenské napätie sa prenáša aj do vzťahu Jean Louise k otcovi, príbuzným, rodine, niekdajším známym i dávnemu priateľovi Henrymu. Znova si uvedomuje, aké je dôležité – v súlade s biblickým odkazom – postaviť svoju hliadku, ktorou je predovšetkým svedomie.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
Go Set a Watchman, 2015
více info...
Přidat komentář
Dobré a dojemné, velmi velmi relativizující dokonalého Attica z Jako zabít ptáčka. Líbilo se mi dospělé prozření Čipery,ale na JZP to nemělo.
Pro obdivovatele knihy Jako zabít ptáčka rozhodně doporučuji, protože jde o pohled na Maycomb a jeho obyvatele ze značně odlišného úhlu. Pohled dítěte a mladé ženy na svět kolem sebe je nutně jiný, a to nejen v důsledku politických změn, ale i se zřetelem na dobu napsání a vydání knihy a zřejmě i na práci redaktora před jejich vydáním, jak ve svém komentáři upozorňuje "kní". Ale přiznám se popravdě, že kdybych neznala "ptáčka", asi bych tuto knihu nedočetla, protože spád měly jen části obsahující vzpomínky na dětství, ostatní mi přišlo příliš vyumělkované a přehnané a dočítala jsem už jen vedena snahou zjistit, jakou pointu autorka pro změnu postojů hlavních postav vymyslela.
Zajímavý návrat do Maycombu a ke známým hrdinům. Popravdě se nedivím, že ve své době román nebyl v této podobě vydán. Leccos tomu chybí a leccos přebývá. Ten, kdo s autorkou spolupracoval na Jako zabít ptáčka, musel být vážně dobrý.
Jako nadšenná čtenářka "ptáčka", jsem se na tuto knihu neskutečně těšila. Oproti prvně jmenované na mě ovšem působí nevyrovnaně, nepřehledně a až nudně. Určitě k tomu přispívá fakt, že se nevyznám příliš v otázkách rasových bojů probíhajících v Americe tehdejší doby, často jsem se v textu ztrácela a to, co mělo působit jako zlom příběhu mi přišlo špatně nepochopitelné. Ale to, že to nechápu já, nevypovídá nic o příběhu a autorovi. Styl autorčina vyprávění si čtenář sice může vychutnat, ale řekla bych že je to jen taková malá ochutnávka. Už bych si to znovu nedala.
Pro mě zklamání. Kdybych nečetla Jako zabít ptáčka, nikdy bych si tuhle knihu nekoupila. Hlavní hrdinka strašně přechytralá, protivná. Poetika a atmosféra z Jako zabít ptáčka nikde. A kde se najednou vzal kamarád z dětství Hank ? Když o něm v JZP nebyla ani zmínka. Chvílemi jsem měla pocit, že to snad psala jiná autorka.
I když jsem znala historii vydání této knihy, byla jsem zvědavá na to,z čeho autorka vycházela při tvorbě "Jako zabít ptáčka. " A překvapení se dostavilo, bohužel, spíše nepříjemné. Vyprávění příběhu působí spíše nudně a z hlavních postav se staly takřka odpudivé osoby. Zajímavější jsou pasáže vzpomínek na dětství a vývoj řešení rasistické otázky na americkém jihu.
Knihu jsem četla jen ze zvědavosti a bohužel mě nezaujala. Je důležité si uvědomit, že to není pokračování, ani předchůdce Ptáčka, je to prakticky původní draft. Na knize je nejzajímavější fakt, nakolik může vydavatel ovlivnit výslednou podobu díla, protože Harper byla vyzvána, aby Postav hlídku přepracovala a tak vzniklo Jako zabít ptáčka a musím říct, že to byl zásah skoro shůry. Zejména to, že se rozhodla Ptáčka vyprávět z pohledu dítěte byl skvělý tah, protože momenty, kdy se Čipera v Hlídce vrací do dětství, jsou jednoznačně nejlepší. Jinak je knížka celkem nudná a co se týče rasové historie v Americe pro ne zcela informovaného čtenáře (přiznávám se) náročná. Kniha navíc často popírá fakta z Ptáčka, což je pochopitelné vzhledem k chronologii psaní a k přepracování, nicméně to z ní činí prostě zbytečné dílo, které mělo zůstat v šuplíku.
Postav hlídku není autorčin první román, jak by se mohlo zdát z některých komentářů i ze stručného popisu knihy (komerční tah?). Tento román byl napsán před vydáním Jako zabít ptáčka nikoliv před jeho napsáním.
Já jsem byla nadšená. Strašně ráda jsem se vrátila za Čiperou a Jemem, Atikem i Kalpurnií. Ano, nedá se to srovnovávat s Jako zabít ptáčka, ten je pro mě nedostižný, ale i tak mě svým vyprávěním autorka opět ihned zatáhla do dění. Prostě se mi to četlo samo, její vypravěčský um je neuvěřitelný. A je dobré podotknout, že nejde o pokračování Jako zabít ptáčka, ale o autorčin první román, který byl vydán až před pár lety. Je to vlastně její prvotina, která nebyla dosud publikovaná. Jsem ráda, že jsem si to přečetla. A teď můžu říct, že mám veškeré dílo této autorky přečtené. A takových moc nemám. :) :)
Jako kdyby tuhle knížku napsala úplně jiná autorka než "Jako zabít ptáčka", zklamala mě svou všedností, asi jsem čekala moc.
Odloženo na straně 85, bohužel. Hodně jsem se těšila, ale Ptáček 2 to prostě není, i když je fakt, že jsem ho četla před lety. Přesto si nemyslím, že bych tehdy dokázala louskat cokoli, co by mělo tak nepříjemnou hlavní hrdinku, prakticky nulový děj a šroubované dialogy.
Čekala jsem od knihy hodně, zklamaná jsem nebyla, ale takový neurčitý pocit nenaplněnosti mám. Přiznám se, že bylo pár stran, kdy jsem se skoro nudila, ale byly bohatě vyváženy skvělými a vtipnými scénami, hlavně vzpomínkami na dětství hlavní hrdinky. A hlavně díky tomu, že právě vzpomínkové pasáže byly zdaleka nejvtipnější, nejčtivější a jednoduše nejkrásnější z celé knihy, jsem nabyla dojmu, že Jako zabít ptáčka je tak obrovsky kouzelná kniha právě proto, že popisuje tu drsnou jižanskou realitu dětskou optikou. Šíleně mě mrzí, že jsem tu knihu četla tak dávno (no páni, 15 let to bude...), až se mi po ní začalo stýskat.
Postav hlídku se mi hodnotí velmi obtížně. Nedokážu nesrovnávat s "ptáčkem", jinak bych dala možná i 4 hvězdy. Některé části se mi líbily, třeba návrat domů, spory s tetičkou, Kávička; jiné méně - scéna v kostele, dialogy s Hankem. Dokonalé byly návraty do dětství - těhotenství, školní ples - to bylo to kouzelné, proč jsem si zamilovala Čiperu a ostatní. Teprve v polovině došlo k zásadní události a začalo jít o víc než o rodinnou návštěvu. Tak jak jsem v "ptáčkovi" Čiperu milovala, tady to bylo úplně jiné. Já vím, je dospělá, což se pořád zdůrazňovalo, ale to , co je okouzlující u dítěte, nad čím přimhouříme oči u náctileté, to u dospělé nefunguje. Působila spíš jako sobecká rozmazlená princeznička, ten strýčkův ruční argument jsem jí přála. Postrádala jsem neopakovatelnou atmosféru Maycombu, jak jsem si ji zamilovala. Nelituji, že jsem tento pokus četla, ale znovu už sáhnu jen po úžasném "ptáčkovi".
Pokračování klasiky Jako zabít ptáčka považuji za průměrný doplněk, který mě nenadchl, neurazil. Chápu, že autorka chtěla popsat Čipeřin posun a další fázi dospívání a prozření, ale zabedněnost této postavy mi lezla na nervy. I když ani původní kniha není podle mě výrazná, ke čtení postačí nulová fantazie a nedá se nic vyhledat "mezi řádky", děj i morální otázky jsou naservírovány na zlatém podnose - to vše se dá ještě vysvětlit naivním dětským pohledem. O ten se už kniha Postav hlídku opírat nemůže, přesto jednoduchost zůstává. Ano, a takto jednoduše Harper Lee sebrala hlavní morální zásady lidstva a použila je v knize, čímž ji učinila pro většinu čtenářů čtivou a chytlavou (podtrženo tragickým osudem Jema a postavou Atticuse). Zbytečné hledat více.
Stejně tak jako nesdílím nadšení z Jako zabít ptáčka, tak i takto dopadlo tato kniha. Je to normální (až tuctový) společenský román. Není to špatné čtení, jen je to prostě jedna z mnoha knih na trhu.
Bylo to jiné, než "prvotina, která byla napsaná jako druhá". Tato kniha je totiž vyprávěna z pohledu dospělého člověka a je jisté, že dospělý člověk, vnímá věci jinak než dítě. Dětský pohled byl mnohem více procítěnější a mnohem méně nesobecký. Tady bylo samé já, já, já až jsem souhlasila nakonec s doktorem Finchem, který ji řekl aby se konečně vzpamatovala.
OPět popis situace černých a bílých, jež byla druhým hlavním motivem této knihy (první byla Jana Luisa).
No, za přečtení stojí. Každý si na tu knihu musí udělat svůj názor. Mě se to líbilo jako hezký průměr.
Nějak si nedokážu představit, že tato knížka byla napsána jako první. Ale koneckonců Steinbeck také nejdřív napsal Bitvu a až pak Hrozny hněvu. Rozhodně chronologický postup - nejdříve si přečíst Jako zabít ptáčka a pak Postav hlídku - je užitečný. Člověk pochopí mnohem víc - například proč u nás lidé volí tak, jak volí. Věci nejsou a nikdy nebyly černobílé, jen děti je tak potřebují vidět. A skutečně dospělý musí ty odstíny rozlišovat, hledat svou cestu, vnímat obavy, předsudky, tradice i špatné zkušenosti jiných, aby s nimi dokázal diskutovat. Svoboda, právo, spravedlnost - velká slova, ale každé znamená něco jiného. Má jedno přednost před ostatními? A mám právo nějaké z nich preferovat? Pro mne skoro kniha roku.
Měla jsem pár moc pěkných dní s touhle knihou. Moc se mi líbila. V závěru knihy jsem obdivovala skoro filmový styl vyprávění. Vzrušené dlouhé rozhovory, čtenář musí dát pozor, aby mu neunikl smysl, ale zase se povedlo věrohodně vyjádřit sdělení. Křehké téma vztahů dospělé mladé ženy k nejbližším v rodině. Není to jen o dospívání, ale i o dospělých. Ani oni to nemají lehké a že nikdo není bez chyby je nasnadě. Takže vlastně moudrost, osobní statečnost a tolerance a hlavně láska, to je myslím, poselství. Aspoň já si to z příběhu beru.
Dala bych plný počet bodů, ale nemálo mě rozčilovaly vysvětlivky. V textu je spousta odkazů na literární díla nebo reálie, v našem prostředí je běžně neznáme. Vysvětlivky však nejsou očíslované ani v textu ani v seznamu, takže čtenář značně tápe. Snad čísla vypadla? Nevím, ale na něco takového jsem ještě nenarazila. Očekávala bych taky fundovaný doslov, to mi chybělo. Tyhle připomínky patří nakladateli (Mladá fronta), při čtení mě to štvalo.
Musím říct, že bývám skeptický vůči druhým dílům (pokud se nebavíme o Pánovi Prstenů nebo knihách jako je Hrabě Monte Christo atd., které jsou rozdělené jen proto, že by je člověk neudržel najednou v ruce). Ale tohle se docela povedlo, více: https://tomasstambera.cz/clanek/postav-hlidku-harper-leeova/35