Postav hliadku
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/285802/bmid_postav-hliadku-blV-285802.jpg
3
231
231
Jako zabít ptáčka série
< 2. díl
Azda nijaká kniha v poslednom čase nevyvolala toľko otáznikov ako román americkej spisovateľky Harper Leeovej Postav hliadku. Autorka, známa jedným z najpopulárnejších románov 20. storočia Nezabíjajte vtáčika (1960), sa po vydaní tejto knihy na dlhý čas odmlčala. Až v roku 2014 sa v jej trezore našiel rukopis druhého diela, ktoré bolo vlastne jej literárnou prvotinou. Napísala ho v päťdesiatych rokoch 20. storočia, ale vydali ho až v roku 2015. Dejová línia je takisto posunutá asi o dvadsať rokov. Hlavná detská postava z románu Nezabíjajte vtáčika Jean Louise Finchová (Scout) žije teraz v New Yorku a ako dvadsaťšesťročná prichádza do rodného mestečka Maycomb. S prekvapením zisťuje, že jej otec Atticus, ktorý sa kedysi nezištne ujal úlohy obhajcu v procese s mladým černochom, sa teraz angažuje v rasistickej Rade občanov. Vzťahy medzi miestnym belošským a černošským obyvateľstvom sa mimoriadne zhoršili. Dej sa odohráva na pozadí širšieho historického kontextu a spoločenské napätie sa prenáša aj do vzťahu Jean Louise k otcovi, príbuzným, rodine, niekdajším známym i dávnemu priateľovi Henrymu. Znova si uvedomuje, aké je dôležité – v súlade s biblickým odkazom – postaviť svoju hliadku, ktorou je predovšetkým svedomie.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
Go Set a Watchman, 2015
více info...
Přidat komentář
Postav hlídku je třeba brát jako první pokus o vytvoření Jako zabít ptáčka, není to žádné jeho pokračování. Tahle kniha nebyla v padesátých letech vydána z určitého důvodu a tak to zřejmě mělo zůstat. Přestože to není špatné, nedosahuje to geniality mého milovaného Ptáčka. Od prvních stránek jde poznat, že je kniha prvním konceptem, který si nakonec vyslouží důkladnější přepis. Nejsem zklamaná, neovlivnilo to mou lásku k Jako zabít ptáčka a rozhodně to nebyla ztráta času. Naopak bylo hezké podívat se, z čeho ta perfektní kniha vzešla.
Hezký návrat do Maycombu. Ne tak pěkné jako ptáček, ale určitě stojí za to si přečíst.
Na Jako zabít ptáčka to nemá, to se mi líbilo o něco více. Nemůžu říci, že by mě kniha zklamala, to ne. Byla trochu vážnějšího rázu a tentokrát jsem více postrádala historický kontext, přeci jen to nejsou dějiny, které se učíme ve školách tady.
I tak se mi ale příběh líbil, dobře se to četlo. U vzpomínek Čipery jsem se tu a tam zasmála, u její bezmoci skoro brečela. Ale na pět hvězdiček to u mě není, něco tomu chybělo.
Knížka mě trochu zklamala, po přečtení Jako zabít ptáčka jsem asi měla příliš velká očekávání. Určité pasáže jsem si musela přečíst třeba dvakrát, abych se v nich trochu vyznala a pochopila souvislosti, což mi narušovalo celkový dojem z hlavní myšlenky knihy. I přesto knihu zařazuji mezi mé oblíbené a určitě se k ní někdy vrátím. Možná si ale předtím ještě trochu prostuduji historické souvislosti :)
Nějak mi to k Jako zabít ptáčka nesedělo. Jako by to byly úplně jiné postavy, pro mě nesympatické. Děj celkem o ničem a náhle prozření mi k hlavní hrdince taky moc nesedělo. Ale i přesto musím říct, že mě kniha zaujala a někdy si ji přečtu zase.
Samozrejme, že na Jako zabít ptáčka to nemá. To asi máloktorá kniha. Ale pokračovanie príbehu Attika a veľkej Čipery bolo príjemné, avšak melancholické a prudko filozofické. To možno čitateľa odradí, zamotá. Ale treba vytrvať dokonca, pretože tam čaká sladká odmena v podobe rozkvitnutia a dokončenia charakteru jednotlivých postáv a to nám povie veľa o tom, prečo je Maycomb taký aký je, prečo sa Amerika a vidiek vyvíjajú tak ako sa vyvíjajú a prečo sa každá postavička z knihy správa presne tak a nie inak.
Čipera se vrací do Maycombu za stárnoucím otcem Atticem a nápadníkem z dětství Hankem. Jako dospělá 26-letá žena zjišťuje, jak se její blízcí i ostatní obyvatelé díky politice změnili a často vzpomíná na dětství.
Když jsem vloni na podzim přečetla Jako zabít ptáčka a zjistila, že existuje ještě další kniha, moc jsem ji chtěla přečíst. Ovšem ještě nebyla v češtině. Koupila jsem si tedy originál. Ale na úžasný jazyk paní spisovatelky moje angličtina nestačila. Věděla jsem, co se v knize děje, ale unikaly mi významy těch krásných vět, psaných autorčiným hravým jazykem, kterým už teď přesně rozumím díky skvělému překladu paní Jany Hejné. Prostě na Harper Lee v angličtině nemám. Vlastně jsem tedy tu knížku přečetla dvakrát a stálo to za to. Tento příběh skvěle doplňuje nebo dokresluje život Čipery – Jany Luisy, její nekritický vztah ke zbožňovanému otci i k příteli z mládí Hankovi, který by se mohl stát jejím životním druhem – „Miluj si koho chceš, ale vezmi si někoho ze svých“.
Teprve tady na základě postojů jejích nejbližších ke změnám probíhajícím v americké společnosti kolem roku 1955 má Jana Luisa šanci dospět a zbavit se závislosti na vzpomínkách na úžasné dětství a začít žít svůj vlastní život.
Doporučuji těm, co znají Jako zabít ptáčka si tuhle knížku přečíst. U někoho může dojít k tomu, že bude pošpiněn jeho ideál Atikus. Musíme ovšem vycházet z toho, že tahle kniha byla vlastně jakousi první verzí „Ptáčka“ , takže autorka posunula charakter Atika ve svém finálním díle od „normálního suchara k jemnému ušlechtilému hrdinovi.
Když jsem ji včera večer dočetla,tak ještě včera o půlnoci jsem si musela zapsat něco o knize dokud to mam čerstvě v sobě.Ale to jsem nakonec nemusela,protože jen kvůli té knize jsem nemohla vůbec spát a pořád jsem toho plná.Takže jak to napsat?Asi bych měla začít u Jako zabít ptáčka,kterou jsem četla před pár měsíci.Myslím si že nejsem jediná v tom,že Atikus byl ztelesněním spravedlnosti a že takového tátu by chtěl každý.Měla jsem ho v knize nejradši a strašně jsem ho obdivovala.Proto pro mě bylo těžký číst Postav hlídku.Čipera která bydlí v New Yorku, a je už dospělá žena,se vrátí na náštěvu za otcem do rodného města.Jenže tam sí jí pomalu začne hroutit její svět na který byla zvyklá,nic neni jak bylo , nikdo není takový jaký byl a to jí dost zasáhne.Nejvíc ze všecho ale její otec,kterého viděla na schůzi kde se nadávalo na černochy.A to zasáhlo i mě,přeci jen byl to můj oblíbenec a v hlídce se z něj stal najednou úplně cizí člověk.Takže většinu knihy jsem probrečela.Ale konec knihy byl pro mě jak facka.Takže kdo četl ptáčka musí si nutně přečíst i hlídku,protože se v ní uzavírá něco otevřeného.Je skvěle napsaná jako ptáček a stejně čtivá.Místama se Čipera vrací do dětství a ty vzpomínky mě většinou rozesmáli,hlavně ta příhoda s Jemem a autem. :-D No a samozřejmě se nakonci dovíte jestli se vdá nebo ne,takže neváhejte a šup do ní.
Skvělá knížka - báječně se doplňuje s knihou Jako zabít ptáčka. Navíc se mi neskutečně líbí, že to všechno jde použít i v současné situaci s muslimskými uprchlíky. I když, kdyby ti výše postavení něco udělali s IS, logicky vzato by nebyl problém s uprchlíky. Ale to je zase na jinou diskuzi.
Tato kniha je napsána krásným vypravěčským jazykem a je především rozjímavá. Takže pokud hledáte akci, vzrušení a zvraty, ani ji nečtěte. Ale pokud vás zajímá osobní pohled na mladou dívku, která vzhlíží ke svému otci jako k Bohu a uvědomí si, že je to taky jen člověk, tak určitě si ji s láskou přečtěte.
Příběh je o dospívání, o toleranci a o změnách ve společnosti. Jak velký kus Amerika ušla za 60let, že má dnes v čele černošského prezidenta. Klobouk dolů.
Od tejto knihy som očakávala strašne veľa. Akýsi veľký tresk - ten sa však neuskutočnil. Neviem, nepotrebujem tu knihu vlastniť v knižnici...
Souhlasím že "Jako zabít ptáčka" bylo pěknější. Ale moc pěkně je tu zobrazeno, jak nelze na věci nahlížet jen černobíle. A myslím, že některé postřehy platí i pro dnešní dobu.