Jáma
C. J. Tudor
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/414426/bmid_jama-KAk-414426.jpg
4
1553
1553
Kříďák, drásavý a děsivý psychothriller C. J. Tudor, se stal nejúspěšnější knižní prvotinou roku 2018. Nyní je tu Jáma, příběh, v němž autorka co do hrůznosti a napětí ještě přitvrdila... Joe se nikdy nechtěl vrátit do rodného Arnhillu. Ne potom, co zažil se svou partou: šikanu, zradu, sebevraždu. Ne potom, co zmizela jeho sestra Annie. Ne potom, co přišel o rodiče. Ale Joe nemá na vybranou. Protože to, co se kdysi stalo Annie, se děje zase. Protože minulost má ve zvyku se vracet. Protože nejhorší den Joeova života nebyl ten, kdy se jeho sestra ztratila, ale ten, kdy se vrátila.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2019 , KalibrOriginální název:
The Hiding Place (or The Taking of Annie Thorne), 2019
více info...
Přidat komentář
Z Kříďáka jsem byla hodně zklamaná, Jáma mě poměrně mile překvapila, byť duchařinu moc nemusím. Jáma je rozhodně ve všech ohledech lepší než Kříďák a věřím, že další kniha bude ještě o něco lepší.
To nejlepší je na Jámě vyprávěcí styl. Autorka je skvělá vypravěčka, má dar slova, používá krásné obraty a dokáže několika slovy dosáhnout konkrétních představ. Navíc střídání časových rovin a postupné odkrývání toho, co se vlastně stalo, přináší obrovské možnosti zvratů a překvapení. To sice mohlo být využité mnohem víc, ale mně tenhle styl prostě baví:) Co se týče postav a příběhu, tam už tolik spokojená nejsem, postavy mi byly téměř všechny nesympatické, nedokázala jsem se s nimi sžít a věřit tomu, jak se rozhodují a co dělají. Příběh byl trochu přitažený za vlasy, hlavně mě nebavila výplňková a zcela zbytečná linka s Glorií a Špekounem, která byla jako vystřižená z laciného mafiánského braku. Naopak jsem se vždycky těšila na prostřihy do minulosti, které byly barevné, zajímavé a měly svou atmosféru, bohužel přítomnost oproti tomu působila fádně, nudně a ospale.
Jáma se moc dobře čte, ale opět (jako v případě Kříďáka) je to takový jakoby vykonstruovaný chladný příběh, co čtenáře úplně nepohltí. Duchařinu nemusím, ale úplně si umím Jámu představit jako námět pro film - horor: ospalé maloměsto s děsivým tajemstvím, divné postavy, tajemné vraždy, proměny dětí, návraty ze záhrobí..
Za mě tak 3,5*
Znáte ten pocit, kdy si čtete, hodiny ubíhají, ale vám to vůbec nepřijde - až pak najednou po dočtení poslední stránky zjistíte, že víkend končí...? To se mi stalo u Jámy. Zhltl jsem ji na dvě nadechnutí. Něco mezi hororem, duchařinou a psychothrillerem, napínavý děj, nemnoho zvratů, a když k nim došlo, čtenáře to ani tak nepřekvapilo, protože děj i postavy jsou natolik bizarní, že se to vlastně dalo čekat. Ale to není kritika, naopak. Chci tím říci, že příběh je natolik poutavý, že se bez zvratů obejde a jsou jen drobným a klidně zbytným kořením čtenářského zážitku. Jáma se odehrává v anglickém maloměstě, smutném regionu, který neví co se sebou poté, co v přilehlém uhelném dole ukončili těžbu. K haldám to ale jaksi mnohé jedince přitahuje. A to nejen proto, že si zde partička školáků chce splnit své choutky po dobrodružství. Naleznou poklop a sestoupí do hlubiny. Dobrodružství to není, je to horor. Dole se totiž stane něco, co všem změní životy. Nahoru se dostanou všichni, ale už nejsou takoví, jací byli. Nejhůře dopadne Annie - je sice osmiletá holčička, ale má vyhaslý pohled jako stařena... Tady to začíná. Po 25 letech má dojít k rozuzlení. A dojde k němu, jen jinak, než si hlavní postava (bratr Annie) představuje.
Dočetl jsem knihu se spoustou otázek na jazyku, něco mi došlo později, něco vůbec, pár nelogických konstrukcí bych ve vyprávění našel, pár příběhových motivů úplně vynechal, ale jsou to spíše detaily. Doporučuji. A koho tento tip literatury neláká, pak vězte, že duchařiny je skutečně pomálu a může jít jen o výplody nešťastných, psychicky rozložených postav. Nebo o negativní energii, na kterou citlivější jedinci prostě chtě nechtě reagují. A ty si Jáma přitahuje k sobě. Dole v dole totiž něco je.
Velmi dobře se mi to četlo jen mi vadila podobnost s Kingem. Pro někoho kdo nečetl Hřbitov zvířátek, kniha musí být super:)
Kniha se mi líbila. Moje první od této autorky a urcite zkusím další. Jen se určitě přikláním k názoru jedné čtenářky zde, že je vtom vidět "Kingovstvi" poznala bych v tom 2 z jeho knih. Ale jinak byla pro mě kniha velmi pěkné napsaná, četla se sama a skoro do 3/4 knížky jsem prakticky nevěděla o co tam vlastne jde, tudíž konec zajímavý a nečekaný.
Pokud bych hodnotila pouze styl psaní, tak je to jasná jednička, nicméně co se týče děje, tam už to je spíš na trojku. Nijak zvlášť jsem se na čtení netěšila, naopak jsem knihu chtěla mít rychle přečtenou, abych se pustila do další. Knihy zásadně dočítám, takže má Jáma štěstí, jinak bych asi nedočetla. Vyloženě průser to není, ale jako dárek bych knihu nevěnovala.
Upřímně si radši přečtu knihy od Tudor než aktuální tvorbu Kinga. Ať mistr hororu odpustí, ale dříve měly jeho knihy prostě větší šmrnc. Inspirovala se jím autorka? Ano. Vykrádá ho? No, kdo se nikdy nikým neinspiroval, ať hodí kamenem. Knížka měla příjemně hororový nádech, večer jsem regulérně měla stísněný pocit při čtení. Příběh byl napínavý, návraty do minulosti tomu dodaly šťávu a pro mě to celé bylo docela dobře promyšlené. Přečetla jsem knihu na dva zátahy, nedalo se od ní odtrhnout. Těším se na další autorčina díla.
Napřed jsem si myslela, že se mi tato kniha líbila více než "Kříďák", pak jsem si ale nebyla jistá kvůli konci, kde bylo mnoho zvratů. Rozhodně lépe se to četlo, ale každá kniha má něco do sebe. Bohužel téma mi už přišlo mírně ohrané, trochu mi to připomínalo Kingův "Řbitov zvířátek". Ale i tak doporučuji.
Takto byla paráda! Kniha se četla sama. Moc jsem se na ni těšila a nezklamala mě. Mohu jen doporučit.
King napsal mnoho knih, kterou pak autorka vykrade příště. Na to by se mohla založit sportka.
Tohle byla hrozná nuda. Od počátku do konce, takové divné, nijaké. Očekávala jsem na konci wow efekt jako v první knize autorky, ale tady mi to přišlo takové nedotažené. Podprůměr.
Od začátku byla kniha zajímavá a četla se moc dobře. Akorát konec nebyl úplně stoprocentní.
Jáma se dobře četla, autorka umí psát velice poutavě, styl je jednoduchý a srozumitelný.
Začátek byl zajímavý, zejména první kapitola, která mě navnadila pokračovat ve čtení. Postupem času mě to napětí trochu opustilo a už jsem taková očekávání neměla. Závěr měl asi šokovat, já na něm neshledala nic zázračného, jistě pár překvapivých momentů se tam najde, poslední kapitola má mrazivější atmosféru, ale to mi nestačilo. Co mě bavilo, byly kapitoly z minulosti, těch tam mohlo být více.
Obecně je známo, že autorka se inspiruje Stephenem Kingem. Ale až tak? Na konci jako bych dočetla Řbitov zvířátek, akorát jinak napsaný. Inspirace je důležitá, ale tohle už byla tak trochu kopírka. Přesto mě kniha bavila, bohužel na konci mě žádné napětí nečekalo.
Trochu nuda, ale doposlechla jsem. Zajímalo mě, kam "to povede," ale nevím, jestli si od autorky ještě něco přečtu.
Tajemné dějiny maloměsta opět v Kingově stylu.
Děti najdou divné místo. Ve městě se ztrácejí děti. Učitel se do města vrátí po letech, protože minulost se mu furt připomíná a nedá mu pokoj. A krom toho na začátku jsou dvě hnusně napuchlé mrtvoly, jedna z nich dětská.
Čtivá kniha, to tedy je. Ale! Tady bych pro změnu přidala klidně dalších 300 stránek a víc se do všeho ponořila. Očekávala jsem přes noc bublající, silný vývar a dostala masox zalitej studenou vodou z konvice.
Po Kříďákovi jsem měla obrovské očekávání od této knihy, to bylo víceméně naplněno, ale Kříďák nadchnul víc. Četlo se to ale rychle, děj byl originální a určitě přečtu i další knihy autora, až budou.