Jáma
C. J. Tudor
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552646/bmid_jama.jpg
4
1566
1566
Kříďák, drásavý a děsivý psychothriller C. J. Tudor, se stal nejúspěšnější knižní prvotinou roku 2018. Nyní je tu Jáma, příběh, v němž autorka co do hrůznosti a napětí ještě přitvrdila... Joe se nikdy nechtěl vrátit do rodného Arnhillu. Ne potom, co zažil se svou partou: šikanu, zradu, sebevraždu. Ne potom, co zmizela jeho sestra Annie. Ne potom, co přišel o rodiče. Ale Joe nemá na vybranou. Protože to, co se kdysi stalo Annie, se děje zase. Protože minulost má ve zvyku se vracet. Protože nejhorší den Joeova života nebyl ten, kdy se jeho sestra ztratila, ale ten, kdy se vrátila.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno:
2019
,
Kalibr
Originální název:
The Hiding Place (The Taking of Annie Thorne), 2019
více info...
Přidat komentář
Moc jsem se těšila, až se pustím do čtení další knihy od autorky Kříďáka, ale musím říct, že mě děj zklamal. Kříďák se mi líbil hlavně protože 'za všechno mohl člověk', žádné nadpřirozené bytosti. To se bohužel o Jámě říct nedá. Na druhou stranu nemůžu říct, že mě knížka nebavila. Četla se dobře, jen jsem asi čekala podobný konec jako v autorčině prvotině.
Musím se přiznat že kniha pro mne byla tak trochu zklamání. Ačkoliv mě příběh ze začátku zaujal a byla jsem zvědavá jak to dopadne konci prostě něco chybělo....A to dost. Předchozí kniha od autorky Ti druzí byla tedy rozhodně lepší a proto jsem i Jámě chtěla dát šanci, ale asi bych se bez ní obešla.
Opět tajemné, temné a prostoupené hrůzou? Vlastně Kříďák takový nebyl, ten byl dost jiný. A asi tohle není úplně to co bych tedy čekla, jenže ono to bylo celekem fajn. Jen těch zvratů bylo nějak moc a vlastně jsem tedy vždy čekal jak se to změní.
Jáma je první kniha, kterou jsem od této autorky četla. Musím říct, že mě uchvátila moudrostí, kterou do knihy (i tomto žánru) vložila.
Knížka Jáma se mi líbila trochu méně než dvě předešlé, přesto to bylo napínavé čtení.
I když byl Joe zkrachovalec, nebyl mi nesympatický. Sedly mi pohledy do dětství.
Mísily se mrazivé chvilky i ty, které vyvolaly úsměv nad ironickými hláškami Joa, atmosféra knížky na mě zapůsobila.
Takže úplně špatné to nebylo, ale bylo zde pár věcí, které mě dost rušili. Například hlavní hrdina - gambler, alkoholik... a vůbec tak trochu ztroskotanec, vymahačka dluhů Gloria (ta mi tam vyloženě neseděla) a celkově většina děje byla dost předvídatelná. Všechny postavy byly takové zkratkovité. O podobnosti s Kingem už tady psáno bylo.Nicméně četlo se to dobře.
Ti druzí se mi líbilo více. Tenhle příběh mi hodně připomínal Řbitov zvířátek od Kinga.
Křídák se mi líbil mnohem víc byl takovýj propracovanější čtivější. Jáma nenadchla ale ani neurazila. Nádech mystična mohl být víc rozveden, postavy byly takové ploché bez výrazných emocí a když už tam něco bublalo tak se to vždycky tak nějak vypařilo bez větší odezvy.
Protože z Kříďáka jsem byla zklamaná, tak jsem dlouho oddalovala tuhle knížku. Za mě o malinko lepší než Kříďák, ale žádná hitparáda to pro mě nebyla. Dobře se četla, příběh už víckrát zpracovaný. Nenadchne ani neublíží.
Po přečtení,, Ti druzí,, byla ,,Jáma,, pro mě zklamání.Nuda,nezachránil to ani konec.Dočetla jsem do konce,protože jsem chtěla vědět jak to dopadne.Myslím,že bych se bez této knihy obešla a o nic bych nepřišla.
Křídák byl TOP. Ale jáma je opravdu katastrofální kousek, to je opravdu strašný. Doufám že další kousek: TI druzí, dopadne mnohem líp
Temný román s prvky hororu vyprávějící o temném místě i lidech. Knihy C. J. Tudor mám ráda a ani tahle nezklamala.
O fous lepší než Kříďák. Líbil se mi styl psaní, návraty do dětství, dávné křivdy, dávná tajemství i pochmurná atmosféra anglického zapadákova s hornickou minulostí.
Lepší o ten mysteriózní šmrnc, proto zde celkem beru i ten trochu překombinovaný konec, který mi tak vadil u Kříďáka. Tady se mi to prostě k té záhadě víc hodilo. Gemblerství, sadistická vymahačka, to tu být nemuselo, na druhou stranu bychom přišli o jednu nečekanou pointu…
Inspirace Kingem mi tady už malilinko vadila (ta jedna hodně stejná věc, jako v Řbitově zvířátek), na druhou stranu to stále beru jako inspiraci, autorka neopisuje a stále je v mnoha věcech originální, svá, navíc vše se napodobit prostě nedá.
Celé poněkud pochmurné, všichni jsou spíš hajzlíci či podivíni, tak nějak jsem měla pocit, že zaprášený nehostinný Arnhill je to poslední místo na světě, kde bych se chtěla ocitnout. Což byl jistě záměr, takže i tohle bezútěšné depresivní vyznění se autorce celkem povedlo…
Spousta lidí porovnává autorku s tím či oným dílem pana Kinga, což já nemohu, protože ač jsem si vědom Kingovi obliby, já osobně od něj zatím nikdy nic nečetl. Za mne je kniha "příjemná temnota", postavy se mi líbí a v zásadě....na mne ohromně platil efekt, kdy kapitola skončila nějakým nakousnutím něčeho nového, což mne motivovalo číst dále. Lidé působí lidsky v tom slova smyslu, že jsou to přirození dobráci se "skrytými vadami na kráse". Nedokážu přesně definovat čím to je, ale atmosféru, kterou autorka v knihách má, mi připomíná takové to deštivé počasí, které sledujete za oknem s šálkem kávy - hnusné počasí, které si ale ohromně užíváte :-D (chápete ne?).
Morbidní, řbitovně zviřátková kniha pro kingovce. Autorka asi dělá chybu, že i na první pohled kladné postavy obdařuje silně negativními vlastnostmi. Hlavní hrdina není zrovna sympaťák a když se ukáže, že má taky hodně másla na hlavě, zájem čtenáře se vytrácí. Přidávám se k názoru, že linka s gamblerstvím a vymáháním dluhů by se mohla vypustit. Kříďák dobrý, Jáma o něco horší, Ti druzí zatím nejlepší.
Čtivé. Knihy spisovatelky mají spád a neumím to vyjádřit, ale je to něco jiného, než dosavadní knihy, co jsem přečetl. A jdu na Ti druzí. Už se těším.
„Říká se, že čas všechny rány zahojí, ale není to pravda. Pouze obrušuje paměť.“
Zdejší hodnocení a komentáře ukazují značnou rozpolcenost, spoustě čtenářů „Jáma“ nesedla a tak jsem se připravovala na zklamání. Zbytečně. Autorka zatím trefuje můj vkus či snad aktuální duševní rozpoložení poměrně přesně, byť úplně do černého ještě nezasáhla. Pokaždé si najdu důvod kafrat a sundat hvězdu, ani tentokrát tomu není jinak. Nebudu ohrnovat frňák nad zjevnou inspirací Kingovým „Řbitovem zviřátek“ – když mě něco baví, originalitu neřeším. A já se většinu stránek bavila výborně, akorát finále opět vykazovalo jisté chyby v matrixu, které nechci rozebírat s ohledem na spoilery.
Výjimečně nebudu komentář natahovat, jelikož vstávám dlouho před slepicemi a mít špetku zdravého rozumu, už bych pěkných pár desítek minut slintala do polštáře. Shrnu své dojmy prostým sdělením, že mě tenhle mix hororu a psychologického thrilleru morbidně potěšil, užila jsem si odhalování děsivé kapitoly z mládí hlavní postavy a vyhovuje mi, jakým způsobem C.J. Tudor vykresluje charaktery, buduje atmosféru i spřádá zápletky svých knih (tato není výjimkou). 80%
(SPOILER) Knížka se mi četla mnohem lépe než předchozí Kříďák, děj byl ucelený a velmi zajímavý, i když podle zdejších komentářů je ,,lehce" obšlehnutý. Nicméně mě to nevadilo, protože Kinga jsem ještě nečetla a aspoň vím, na co se těšit... Co mi do teď leží v hlavě (a možná jsem to prostě nečetla dost poctivě), proč Annie zabila a co se s ní sakra stalo?!