Jáma
C. J. Tudor
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552646/bmid_jama.jpg
4
1566
1566
Kříďák, drásavý a děsivý psychothriller C. J. Tudor, se stal nejúspěšnější knižní prvotinou roku 2018. Nyní je tu Jáma, příběh, v němž autorka co do hrůznosti a napětí ještě přitvrdila... Joe se nikdy nechtěl vrátit do rodného Arnhillu. Ne potom, co zažil se svou partou: šikanu, zradu, sebevraždu. Ne potom, co zmizela jeho sestra Annie. Ne potom, co přišel o rodiče. Ale Joe nemá na vybranou. Protože to, co se kdysi stalo Annie, se děje zase. Protože minulost má ve zvyku se vracet. Protože nejhorší den Joeova života nebyl ten, kdy se jeho sestra ztratila, ale ten, kdy se vrátila.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno:
2019
,
Kalibr
Originální název:
The Hiding Place (The Taking of Annie Thorne), 2019
více info...
Přidat komentář
Kříďáka jsem nečetla, takže Jáma předčila moje očekávání. Tahle knížka mi zrychlila tepovou frekvenci a při čtení mi bylo více úzko, než při leckterých knihách o holocaustu.
Co se týče hlavní postavy, je to normální chlápek se svými slabými stránkami, který se s tragédiemi svého mládí (smrtí sestry, otce a kamaráda) vyrovnává po svém - cynismem.
"Žal je čistě osobní. Nemůžete se o něj podělit jako o bonboniéru, je jenom váš. Jako byste měli k noze uvázanou železnou kouli s bodci, jako byste nosili kabát z hřebů a na hlavě trnovou korunu. Vaši bolest nikdo jiný neprocítí. Nikdo jiný nemůže chodit ve vašich botách, protože jsou plné skleněných střepů, a pokaždé když uděláte krok, ty střepy vám do krve rozřežou nohy. Žal jsou ta nejhorší muka a nikdy neskončí. Máte je předplacená do konce života."
Příběh byl zajímavý, hlavní postava mi místy příliš sympaticka nebyla - to ale celkový dojem z knihy nenarušilo.
Mám pokoj plný panenek, je to pokoj, kde spím. Mám ještě dva pokoje s panenkama , mám je v knihovně a zbytek u rodičů. A doufám, že žádná není jako Abbyočko.
Dobré čtení, řádky samy rychle plynou, tajemný příbeh a nechybí ani napětí a hororové prvky. Hlavní hrdina byl sympatický, vtipný s přiměřenou dávkou ironie a sarkasmu. Příběh od začátku udržuje čtenáře v napětí a pomalu odhaluje tajemství z minulosti.
"A zase se to děje"
I když konec odhaluje nové skutečnosti, zdálo se mi, že trochu upadá. Jáma se mi líbila více než Kříďák.
Kniha byla tak trochu zklamáním. Četla se celkem dobře, ale celou dobu jsem měla pocit, že čtu o hodně méně povedenou verzi Kingova Řbitovu zvířátek. Beth tam mohla vystupovat jako celkem zajímavá postava, ale nebylo tomu tak. Zároveň tam byl dost velký prostor pro rozvedení záhady hřbitova a pohřbívaní dětí, ale to se nestalo a ze samotného příběhu to úplně zřejmé není. Kniha ale byla celkem fajn, takový průměr.
C. J. Tudor je vynikající studentkou žánrových špiček. K jejím nesporným přednostem patří hra s atmosférou, schopnost bezprostřední definice bezútěšnosti, sarkastický humor, i postupné narůstání plíživého děsu. Nanejvýš sympatická je i autorčina inklinace ke stručnosti. Od románového debutu je zde patrný kvalitativní progres, i větší proměna od pouhého, byť atraktivního eklekticismu směrem k vlastnímu tvůrčímu rukopisu, byť i zde je zejména kingovská inspirativní stopa (Řbitov zviřátek!) intenzivně přítomna. Decentní mínus uděluji za zjevnou neodvahu pouštět se na pole prokomponovaných vztahů - vedlejší postavy zde nezřídka působí jen jako oživlé kulisy, nepříliš vhodné k interakci. Jinak ovšem doporučuji vřele!
Fanoušci Kříďáka se dočkají i laškovného pomrknutí.
Upřímně tato kniha mě vůbec nenadchla. Vlastně ani nevím, co to jako bylo? Asi mi úplně unikla pointa této knihy přitom začátek knihy vypadal slibně! Po Kříďákovi pro mě celkem zklamání, tak uvidíme, jak dopadne kniha Ti druzí :-)
Kniha se mi libila (plus minus srovnatelna s "Kridakem"). Pribeh byl celkove pochmurny, strasidelny a smutny. Bylo to ctive, plne tajemna (mozna az "nadprirozena"), lzi a zrady, s prekvapivym rozuzlenim.
Další poněkud zvrácená variace na Bylo nás pět. Autorka čtenářům naservírovala v podstatě stejnou šablonu příběhu, jakou použila v Kříďákovi, jen naplňuje novým obsahem s lehce odlišnou kombinatorikou. Opět jsme svědky dvou časových linií - minulé a současné (s časovým odstupem 25 let), teenegerovských hrdinů, kteří nejsou nikdo bez viny. Největší padouch je od počátku znám jako padouch, i když nemá na svědomí úplně všechno to špatné. Svou úlohu tu tentokrát hraje kolektivní vina z minulosti... A snaha o překvapivý závěr se bohužel utopila v překombinovaném konci. Autorka je zdatná vypravěčka, tentokrát si odpustila přehnanou hovorovost vyprávění. Kniha se pohodově čte. Škoda, že si autorka víc nevyhrála s nástěnkou, když si příběh rozmýšlela a budovala jeho linky. Ne všechny nahrávky na smeč, co v něm měla, náležitě proměnila.
Jámu jsem četla ze zajímavosti po přečtení románů Ti druzí a Kříďák. Bohužel podobně jako u Kříďáka jsem měla problémy s postavami, které mi nebyly sympatické a místy jsem nechápala jejich motivace k jednání. Obzvlášť ta žena - ranařka mne vyváděla z míry. Děj nebyl tak překombinovaný jako u Kříďáka, ale i zde jsem se občas ztrácela. Kromě popisu epizody v dole mne příběh ničím nezaujal, protože zápletka mi byla povědomá z jiné knihy a postrádala jsem napětí, kvůli kterému by mne čtení více bavilo.
Myslím, že Kříďákovi jsem dala 4, takže tady musím 3. Vyzdvihuju jistou ironii a nadhled, mám ráda, když se například v temných thrillerech a detektivkách objevuje humor, který to celé hezky vyváží. Podobně tady - neveselý příběh a lehký sarkasmus, dobrá kombinace.
Vlastně mě to bavilo číst, akorát nejsem úplně příznivcem vysvětlení, jaké autorka zvolila (nechci spoilerovat). Objevil se i nečekaná zvrat, vlastně fajn na večerní odreagování. Ale asi si to nebudu za pár týdnů pamatovat.
Autorku mám ráda, píše poutavě, její styl mě baví, knihy mě strhnou, děj vtáhne a krásně plyne. Jen konec mi přišel trochu splácaný dohromady a ne úplně dořešený, což trochu snižuje hodnocení. I když tato kniha, stejně jako Kříďák, není nic světoborného s obrovským wow efektem, je to příjemné počtení, a určitě to nebylo mé poslední setkání s autorkou.
Ne, že by se mi vyloženě nelíbila, ale zároveň mě nijak nenadchla. Uvidím, jaké budou ostatní knihy od této autorky. Určitě tomu dám šanci.
Začátek měl velký potenciál, ale konec byl slátanina, jaká se jen tak nenajde... Když dva dělají totéž, není to totéž, King je jen jeden.
Vlastně to 70% hodnocení, které nyní kniha má, za mě dost sedí. Je to dobré čtení, zábavné i napínavé, ale že by mě to dostalo do kolen, to vůbec. Navíc reminiscence Řbitova zviřátek je neodbytná, i když místo, čas a různé okolnosti se změnily.
áno, je to jasne obdivovateľka S. Kinga (ale to som aj ja) - za to kritizovať nemožno, za vykrádanie nápadov však áno... ALE - práve som dočítala komentáre k 50. odtieňom šedi - takže - oproti tamtomu "veľdielu" - je táto pani skutočne spisovateľka - vie pracovať so slovom... nech si ju prečítajú všetky "nadšené čitateľky" E. L. James(ovej)...
Bylo to čtivé, napínavé, ale teda ten konec jsem si představovala trochu jinak. Ten to trochu pokazil a první kniha Kříďák se mi líbila víc. Nebylo to špatné, ale ani ne skvělé.