Jáma a kyvadlo a jiné povídky
Edgar Allan Poe
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/545978/bmid_jama-a-kyvadlo-a-jine-povidky.jpg
4
2364
2364
Každý má občas zlé sny. Ve tmě se k vám blíží hrozné věci, věci, které slyšíte, ale nevidíte. Pak se probudíte, ve své teplé posteli, a otočíte se, abyste zase usnuli. Ale představte si, že se probudíte na tvrdé podlaze, v temnotě černější než ta nejtemnější noc. Nasloucháte tichu a cítíte vlhký mrtvolný puch. Smrt je všude kolem vás, vyčkává… Při četbě tohoto souborného díla mistra hororové a fantastické povídky k vám z každého temného koutu šeptá smrt a doslova vás může ochromit strach. Tento soubor povídek Edgara Allana Poea poukazuje na mnohotvárnost a všestrannost jeho talentu. Naleznete v něm čtyřiatřicet povídek tohoto celosvětově uznávaného autora, mezi něž patří například Vraždy v ulici Morgue, Předčasný pohřeb, Zánik domu Usherů, Černý kocour, Příběh z Rozeklaných hor, Ďábel ve zvonici, Muž, který se rozpadl a mnohé jiné.... celý text
Literatura světová Horory Povídky
Vydáno: 2024 , FobosOriginální název:
The Pit and the Pendulum
více info...
Přidat komentář
Parádní a kdo říká že ne musí si uvědomit že v jeho době nebyli různí zombíci a podobné hororové postavy jako dnes a i tak perfektně dokázal navodit hororovou atmosféru..!
Poprvé jsem četl tuhle knihu už jako hodně malej kluk. Bylo to moje první setkání s "hororem" a tenhle literární styl jsem si zamiloval.
Četla jsem jen Jámu a kyvadlo v rámci povinné četby a je to tedy klasické Poeovské psycho.
Kniha, kterou jsem přečetla prakticky na jeden "zátah". I po třech letech si pamatuji nazpaměť Očarovaný palác, jedinou poezii, která se v jinak prozaickém díle objevila.
Edgar Allan Poe? Horory, co mají hlavu a patu, příběhy, které mají spád.... Jámu a kyvadlo jsem přečetl jedním dechem, samozřejmě v noci a i když mi už bylo tehdá 18 let, bál jsem se usnout :)
Měla jsem období, kdy jsem tyto příběhy četla neustále dokola dokud to kniha neodnesla rozlepenou vazbou. Hororové povídky, které určitě stojí za přečtení.
Poe je můj oblíbenec. První povídky jsem četla, když mi bylo asi devět, a dost se to na mě PODEPSALO!
Hodně dobrých povídek s hororovým tématem :) Některé se mi líbily víc, některé zase míň... Ale určo stojí za přečtení :)
Před touto knihou jsem četl snad jednu nebo dvě Poeovy povídky (Jáma a Kyvadlo samozřejmě) a jinak nic, takže jsem se na sbírku docela těšil. A jak už to u podobných sbírek povídek bývá, některé jsou lepší, a některé .. jsou holt horší. Vůbec se mi ale nelíbilo jak jsou povídky do sbírky poskládány - dvě absolutně nejnudnější povídky hned na začátek (proto jsem knížku asi pětkrát v minulosti začal číst a zase rychle skončil), zhruba v polovině tři povídky na úplně stejné téma (někdo někoho zavraždí, ale pak se sám prozradí). Trochu jinak povídky rozčlenit a bude to super. Povídky které mi uvízly v paměti: Jáma a Kyvadlo, Zlatý brouk, Vraždy v ulici Morgue, Maska Červené smrti, Ďábel ve Zvonici...
Spousta skvělých povídek v jednom balení. Tak by se dal shrnout obsah Jámy a kyvadla. Kdo má Poeův styl psaní rád, tomu se budou povídky líbit. Z celé knížky bych vyzvedla hlavně tyto: Pád do Maelströmu, Vraždy v ulici Morgue, Zlatý brouk, Berenice, Černý kocour, Tisící druhý Šeherezádin příběh, Tři neděle v týdnu, Na slovíčko s mumií. Ale velice kvalitních je i spousta dalších, prostě v každé povídce se dá najít něco.
Sbírka Poových povídek je docela obsáhlá a kvalita jednotlivých příběhů kolísavá. Za nejlepší povídky považuji ty strašidelné s hororovou atmosférou a především titulní povídku Jáma a kyvadlo, povídky o hrůzostrašných maškarních bálech, Zánik domu Usherů, popř. Vraždy v ulici Morgue. Z těch méně strašidelných pak jednu z posledních povídek z prostředí blázince. Ač je tato sbírka povídek poměrně depresivní záležitostí, najdou se zde i příběhy úsměvné např.: Anděl pitvornosti. Za nejméně zajímavé považuji povídky jenž ukazují aoutorův úžas nad přírodou a vědeckotechnickým pokrokem své doby, a nebyl by to Poe, kdyby ani zde nedokázal vynechat prvky metafyziky a překrýt vše jemným závojem záhady. Avšak, jak bylo řečeno pro mně jsou dominantou této sbírky povídky hororové, zřejmě pro Poa typické. U těchto povídek dokáže Poe vytvořit atmosféru hrůzy a děsu vskutku výjimečnou. A není to žádné laciné prvoplánové strašení. Nejen, že atmosféra je budována velice poctivě a postupně, ale je zde i něco navíc, Poovo zlo. Jeho hrdinové se totiž zlí nerodí a ani zlí nejsou, Poe vidí jakýsi potenciál zla v každém svém hrdinovi a ten se projevuje kolikrát z popudu absolutní malichernosti, což je hodně děsivé samo o sobě. Autor je zřejmě fascinován lidským strachem, úzkostí a ubohostí a velmi rád se toulá těmi nejtemnějším zákruty lidské duše. A já byl na této cestě tmou lemovanou pochodněmi s mihotajícím se plamenem, maškarním bále lidských zrůdností, na pokraji jámy plné černé nicoty, pod kyvadlem nekompromisně odpočítavajícím poslední vteřiny mého života a veden za ruku Červenou smrtí, byl jsem tam rád.
Nečetla jsem všechny povídky, protože mi pak většina přišla nějak stejná a nezajímavá. Nicméně povídka Jáma a kyvadlo neskutečně zklamala a Zkázku rodu Usherů jsem moc nepochopila.
Já nevím, jsem asi divná, mě povídka Jáma a kyvadlo moc nebavila. Nejvíc se mi líbilo Zrádné srdce, Morella a Berenice. A mám nějaké krátké vydáni :( moje knížka má jen 206 stránek a to i s ediční poznámkou :(.
Povinná školní četba se nakonec změnila v zábavu. Leč jsem si myslela, že je Poe mnohem víc hrůzu-nahánějící, povídky mne bavily, některá více, některá méně - ale tak už to bývá. Nalijme si čistého vína. Nejlépe Amontilladského.
Štítky knihy
vraždy moře a oceány povídky smrt pověsti poklady zrada svědomí úvahy a zamyšlení ďábel, satan hororové povídky nadpřirozené jevy
Část díla
- Anděl pitvornosti / Anděl nevšednosti 1844
- Berenice 1835
- Černý kocour / Černá kočka 1843
- Ďábel ve zvonici 1839
- Démon zvrácenosti / Démon perversity 1845
Autorovy další knížky
| 1978 |  Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek) |
| 2011 | Povídky |
| 2009 | Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky |
| 2013 | Černý kocour a jiné hororové povídky |
| 1964 | Vraždy v ulici Morgue a jiné povídky |
Poea nejde číst, Poeovi se musí rozumět. Nejlépe to asi vyjádřil Baudelaire, který Poea překládal: „Když jsem poprvé otevřel jednu z jeho knih,“ píše ve své korespondenci, „nenalezl jsem ke svému údivu a potěšení jen jisté náměty, o nichž jsem snil, ale dokonce i věty, které jsem vymyslel já, které však Poe napsal dvacet let přede mnou.“
Stejně jako jsou rozpolcené a nevyrovnané jeho povídky, je takový on a my s ním.