Jeden z nás: Príbeh o Nórsku

28.12.2019

Jelikož zase letos nepadal sníh, tak byla stejně vánoční atmoška tatam a tak jsem si s klidem místo Libuše Šafránkový šňupnul vaječňák ke knize o tom magorovi co vystřílel 69 mladých socanů a odpálil bombu před vládní budovou v Norsku. Absynt i letos servíroval nadprůměrně, podobně jako třeba Roger Federer nebo Petr Korda. Já servírovat moc neumím, ale za to mi jdou o to líp recenze. Třeba tadle.

Jeden z nás je o Breivikovi. Nejen o tom, co provedl ale i o tom, jaký měl dětství, jak si hrál na sprejera, sprejera frajera, co písal na stěny sprejem MORG. To byl totiž jeho tag. Znamená to Mentálně Omezená Retardovaná Guma. A taky o tom jak proseděl měsíce u World of Warcraft u mámy doma v pokojíčku, kde bydlel do tý doby, než se přestěhoval do basy.

To co udělal nejspíš každý ví. Proto to i tak napíšu. V rámci sebestudijí dospěl k názoru, že islám v ČR eh teda v Norsku nechceme a tim pádem si vymyslel skvělý plán, jak jako nějakej templářskej rytíř osvobodí západní civilizaci od islámu. No a jasnej cíl byl sjezd mladých socanů, jejichž politika vlastně může za všechno tohle. Tak aby oprostil budoucnost od dalšího islámu na západě, vzal si pušku a jel na sjezd, kde zabil 69 dětí ve věku 14-18 let. V roce 2011.

Před tim ještě stihnul udělat asi půl tuny výbušniny, kterou narval do auta a zaparkoval ji před budovou kde sedí vláda. Výbuch zabil dalších 8 lidí.

Tohle všechno je samozřejmě i na internetech a tak jsou silný momenty v knize, zejména ty pasáže, kdy se rodiče dovídají o osudu svých ratolestí. Kdy oběti popisují u soudu s odstupem času, co to s nimi udělalo a kdy rodiče obětí a oběti samy reflektují dva roky poté, že to jak se s tím společnost v Norsku popasovala není úplně funky a chtělo by asi vyvodit větší důsledky, než se držet za ruce a zpívat haleluja.

Zajímavý je i náhled na proces a dobu poté - píčus si například stěžuje na špatně zacházení ve věznici, kdy nemá k dispozici hydratační krémy a dávají mu špatné svetry. Stejně tak nazývá psychickým terorem to, že mu nedovolí dát výtvarná díla na stěny cely. A taky si stěžuje, že nemá nejnovější Playstation. Norsko, země rozmazlenců. Divim se, že ho ještě nikdo v base nevojel po staru koštětem do zadku a ostatní vězni ho neřežou každý ráno židlí do hlavy.

Pani Seierstad i tentokrát za 9/10. K desítce pečimu vadilo moc rozvleklé dětství.

10.12.2019

Osud 77 mrtvých v Oslu a na ostrově Utøya i jejich vraha, Anderse Breivika, byl zjevně zpečetěn momentem Breivikova zrození. Dílo pro mne poučné v řadě ohledů. Mimořádnou pozornost autorka věnovala například tématu sprejerů, protože právě mezi sprejery začala stoupat Andersova hvězda. Tam taky zhasla, aby se na pár let vyprofiloval mezi úzkou skupinkou hráčů počítačových her. Ovšem i tento jeho osobní úspěch nakonec skončil a tady pomalu začíná život Breivika, ideologa, výrobce domácích bomb a masového vraha.

Nedoceněný, zakomplexovaný lůzr. Nebo spíš jedinec s disociální poruchou osobnosti, narcistickými rysy a Aspergerovým syndromem? Ovšem taky mimořádně cílevědomý a houževnatý. Nebýt oněch psychicky, společensky a sociálně zatěžujících elementů jeho osobnosti, byl by mohl Breivik excelovat ve zcela jiných oblastech. Jenže z něj vyrostl marnivý, ambiciózní a patřičně frustrovaný, nenaplněný a střední školu nedostudovaný rádoby čistokrevný Árijec. Pošahaný nýmand s nezáviděníhodným, traumatizujícím dětstvím, chtělo by se říct lapidárně. Ale nebyla to jen urputná cílevědomost Breivika, ale i naprostá neschopnost, nepřipravenost a bagatelizování a neuvěřitelně skandální amatérismus norských bezpečnostních složek, co stálo za mírou katastrofálních důsledků Breivikových teroristických útoků. Breivik neměl být jediným odsouzeným.

Literárně nelze než práci Åsne Seierstad vyzdvihnout. Otázkou zůstává: pomůže nám znalost jeho života pochopit, co je Breivik zač? Proč udělal, co udělal? Ve světle jeho pozdějších krvavých skutků si uvědomuji, že je dobré se o takových lidech něco dozvědět. A tohle se čte téměř jako detektivka. Určitě je tu silný vzkaz pro lékaře, sociální úřady a pro sousedy domácností, kde se zjevně děje něco abnormálního. Vzkaz směřuje stejnou měrou k rodičům, jejichž působení bezpochyby významně formovalo Breivika v mladých i dospělých letech. Ale lze zabránit podobným skutkům, pokud se jedinec - inspirovaný, otevřený, patřičně vnímavý a s řadou osobních psychických problémů - rozhodne vzít osud svůj a svých spoluobčanů do svých rukou? Docela snadno se jeden přehoupne z roviny vlastenecké do roviny nenávistného nacionalismu, zdá se.

28.11.2019

Naprosto skvěle napsaný. Děsivý příběh obětí masové vraždy a příběh jejich vraha. Bála jsem se rozsahu této knihy, není to zrovna druh knih, který bych vyhledávala. Je pravda, že mi chvíli trvalo, než jsem ji přečetla, ale nešlo to nedočíst. To, že čtu skutečný příběh, a ne nějaký horor ve mě vyvolávalo plno emocí. Několikrát mě kniha rozbrečela, měla jsem husí kůži, byla jsem zhnusená vražděním a byla jsem i zoufalá z norské policie, která dle mého názoru úplně selhala... Znovu bych ji úplně číst už nemusela, takový příběh se asi ani nehodí číst víckrát, ale doporučuji přečtení každýmu, je to dost poučné a člověk se dost u toho zamyslí nad dnešní dobou

24.11.2019

Kniha ve mě během čtení vyvolala tolik různých emocí, že ani nejsem schopna ji popsat pár slovy. Každopádně se určitě zařadí mezi knihy, které ve mě zanechaly velmi silný dojem a budu o ní ještě dlouho přemýšlet.

15.11.2019

Je to silný, hodně silný, zároveň i krutý a člověk si říká, jestli to má vůbec číst. Ano - je potřeba si tím projít a připomenout si to. I když jsem brečela jako želva. Zařadila bych do doporucene literatury.

11.11.2019

Knížka Jeden z nás Příběh o Norsku je mrazivé detailní skládání života Anderse Breivika od jeho narození, dětství až po chystání bomby a smrti celkem 77 lidí v Oslu před vládní budovou a poté především na ostrově Utøya.

Reportážní autorka vám předkládá dílo, které má cca 570 stran, ale žádná z nich není zbytečná. Všechny informace jsou zasazeny do kontextu a knihu nelze odložit - samotný masakr je popsaný na zhruba 70 stranách textu. Nakouknete i do soudního procesu a zjistíte, že nejvyšší možný rozsudek v Norsku je 21 let s možností prodloužení. Budete tajit dech nad tím, jaké podmínky si Breivik kladl a v čem všem mu bylo vyhověno.

Příběh je jedno velké neštěstí, ve kterém se spojilo Breivikovo šílené jednání a přesvědčení společně se selháním komunikace policie a zásahových jednotek. Kniha byla naprosto strhující a fantastická jak jen v tomhle smyslu slova může být a rozhodně si ji přečtěte.

03.10.2019

Fantastická kniha, v rámci svého žánru ji opravdu řadím k tomu nejlepšímu, co jsem dosud četla. Autorka těží ze silného, fascinujícího příběhu, snaží se vyprávět objektivně a události popisuje detailně, přesto velmi čtivě. Díky uvedení reálných jmen postav jsem si vyhledala některé zmíněné osoby a další podrobnosti, takže se ze čtení stal ještě komplexnější zážitek. (Jen škoda, že na český překlad jsme si museli počkat tak dlouho, ale stálo za to vydržet).

08.09.2019

Příběh Anderse Breivika a ostrov Utoya s ním spjatý zná asi každý. Tenhle příběh je v knize komplexně zpracovaný, od dětství pachatele, příběh jeho matky, příběh obětí, jejich rodičů, Norska a tragického dne 22.července 2011. Na jedné straně neskutečné utrpení vražděných dětí a na druhé nesmyslné a hlavně směšné podmínky odsouzeného. Srdce se mi zastavovalo u vyprávění pozůstalých, ať už to byli kamarádi, sourozenci nebo hlavně rodiče. Tu neskutečnou bolest si umí představit asi málokdo. Docela mě překvapila reakce mládežnické organizace, která vlastní ostrov, když chtěli rodiče a kamarádi uctít po roce památku svých dětí přímo na ostrově. Velké díky patří autorce za skvěle sepsaný příběh, který určitě nebyl po psychické stránce jednoduchý.

20.07.2019

Predtým som poznala číslo, táto knižka mi umožnila čiastočne poznať zlomok ľudí. Vedela som, ako to končí a napriek tomu som zúfalo dúfala v iný záver. A tá bezmocnosť pri opise činnosti polície..

03.04.2019

Musím to vstrebať. Bude to nadlho. Ako zisťujem, knihy od Absyntu majú v sebe niečo, čo s vami už zostane. Niekde tam, pod kožou a pripomenie sa to, hoc aj nie hneď, ale kľudne neskôr. Knihu som čítala dlho. Musela som. Toto nebolo ako čítať triler , či horor na dva večery a ísť ďalej. Na začiatku knihy možno máte pocit, že je to len taký triler... ale toto sa naozaj stalo. To je to, z čoho som mala zimomriavky, to je to, prečo som musela čítať po dvoch-troch kapitolách a potom som to musela stráviť. Mala som hlavu plnú myšlienok. Poplakala som si. Autorka, to podala neskutočne, skvelo, hrozivo. Čítať tento príbeh o ľuďoch, ktorí prežili, o tých, ktorí zomreli, o ich rodinách, bolo to zdrvujúce . Túto knihu by si mal prečítať každý, každý, kto nad ňou váha, každý milovník trilerov... Každý!

25.02.2019

Dlho som predychavala knihu. Autorka sa do toho pustila s vybornym nasadenim. Putavy pribeh, silne emocie...

30.12.2018

Veľmi silný príbeh. Klobúk dole pred autorkou, ktorá dokázala z množstva materiálov vyskladať obsah knihy tak, že podáva čitateľovi pomerne reálny a uveriteľný obraz toho čo predchádzalo útoku, čo sa v inkriminovaný deň odohralo a čo nasledovalo. Prvá časť venujúca sa detstvu a dospievaniu Breivika, tak isto ako aj črtajúca príbeh niekoľkých mladých ľudí, ktorí napokon zaplatili najvyššiu cenu, má pomalšie tempo - to sa však zmení akonáhle udalosti naberú spád a autorka sa dostane k atentátu a súdnemu procesu, táto časť je emočne tak silná, že vyvoláva husiu kožu a vháňa slzy do očí. Kvalitné a mrazivé čítanie.

29.10.2018

Bravúrne spísaný prierez Breivikovým životom (ale aj životom a úspechmi niekoľkých jeho obetí), jeho chorým zmýšľaním, dlhých príprav k atentátu, ale aj samotným útokom na ostrove Utoya, z ktorého až behá mráz po chrbte. Prvýkrát sa mi stalo, že som musel pri čítaní knihy odvrátiť zrak, knihu odložiť a nachvíľu sa venovať iným myšlienkam.

29.10.2018

Ozaj literatúra faktu. Výborne spracovaná kniha, ale lepšie by bolo keby sa táto udalosť nestala. Popis mieromilovnej nórskej krajiny s nádhernou prírodou a k tomu jeden "šialenec". Nechýbajú rozhovory s tými, ktorí na Utoyi v tom čase boli a prežili aj s pozostalými obetí. Opísaný život Breivika od jeho útleho detstva.

Prečo sa to stalo? Dalo sa tomu zabrániť? Je za tým ozaj iba jednotlivec?
To sú otázky na dlhé diskusie...

08.09.2018

Tahle knížka ve mně bude rezonovat ještě dlouho.
Autorka monitoruje doslova vznik teroristy Breivika - od jeho rodinného prostředí až k politickým reáliím Norska a vytváří mozaiku s několika osudy jeho obětí - mrtvých i přeživších.
Několikrát jsem musela přestat číst - ať už proto, abych to všechno zpracovala anebo proto, abych si na googlu vyhledávala další a další články a fotky.
Opravdu skvělá práce autorky - vedla rozhovory s obětmi, rodinami, kamarády Breivika z mládí - i jeho rodiči, psychology, rešeršovala články a zprávy, jako novinářka se účastnila soudního procesu... klobouk dolů.
Ze závěru knihy: "Milý čitateľ, knihu Jeden z nás budeš čítať ako dokonalý thrillers vedomím, že opísaný príbeh sa skutočne udial..."

23.05.2018

Myslím si, že z veľkej časti ukazuje kniha to, že už pocit bezpečnosti na svete viac-menej nie je. Veľmi desivé opisy detstva, a ešte desivejšia myšlienka je to, že takéto detstvo prežilo mnoho ľudí, Breivik nebol výnimkou. Po takmer 90 stranovej kapitole o útokoch na Utoyi som mala nočné mory - kniha pôsobí na čitateľa od začiatku do konca. Klobúk dole pred spisovateľkou, spracovať túto tému bolo určite hrozné.

25.04.2018

Výborná kniha! Aj zaujímavá, aj napínavá, aj smutná, aj vecná. Veľmi príjemný štýl písania a skvelý preklad. Naozaj odporúčam.

26.02.2018

Na začátku července 2011 jsem byl jako turista na krátké návštěvě Osla (Breivik tam byl ten samý víkend a testoval si přesuny mezi jednotlivými místy svého plánovaného útoku) a odnášel si pocit, že Norové jsou mimořádně poklidný, zdvořilý národ a že mají společnost, která je vstřícná ke všem. Zkrátka to poslední místo na světě, kde bych si představil brutální teroristickou akci. Proto si dobře pamatuji šok, který jsem tváří v tvář informacím o Breivikově útoku zažíval. A také si dobře pamatuji znechucení nad reakcemi svých spoluobčanů, kdy jsme z většinového postoje „Náboženství, které generuje takové útočníky nepatří do Evropy“ (v prvních hodinách se automaticky počítalo s tím, že se jedná o Al Kajdu nebo podobnou organizaci) skokem přešli k argumentaci „Odhodlaného šílence-solitéra není možné zastavit. S tím se nedá nic dělat.“

Kniha nabízí příběh Breivika a také několika jeho obětí a rodin obětí. To vytváří zajímavý kontrast. Za pozitivní považuji fakt, že se zde nesoudí a nedělají se závěry. Koneckonců, kniha, která by slibovala, že když si ji přečteme, pochopíme, proč se stalo to, co se stalo, ta by stejně nebyla věrohodná. Některé věci jsme prostě odsouzeni nechápat.
Výhradu jsem měl vlastně jedinou – a to byl použitý literární styl, který na mě působil příliš beletristicky, spousta přímé řeči by až tolik nevadila, ale zdálo se mi, že ten styl je příliš dramatický. Emoce celého příběhu jsou dostatečně silné a střídmější podání by to, alespoň podle mě, jen podtrhlo. Ale to je spíše drobnost, celkové vyznění bylo drtivé i tak.

Nejsilněji na mě zapůsobil fakt, že byl Breivik tak silně přesvědčen o své pravdě. To je samozřejmě známá věc, ale stejně mě pokaždé překvapí, že ze sebe dokážeme dostat to nejlepší i to nejhorší, a přitom si v obou extrémních polohách jsme tolik podobní co do jistoty svého povolání k akci. V jednu chvíli Breivik mluví o tom, že je mu líto své matky, ale že jeho úkol je tak důležitý, že ohledy k rodině musejí jít stranou. Tím připomene Markovo evangelium, což je doslova šílená souvislost...

A ještě poslední poznámka. Norové. Chválou Norů jsem svůj komentář začal a chci tak i skončit. Národ se v reakci na tragédii neuchýlil k militantním reakcím, touha po lynčování, volání po zpřísnění trestů obecně, po zavedení trestu smrti, po vládě pevné ruky – nic z toho nebylo v norské společnosti většinově požadováno. Naopak – reakcí bylo žádat více demokracie, více společenské diskuze. To považuji za úctyhodné a je to pro mě osobně velkou inspirací.

05.01.2018

Po pár životopisných románoch, moja prvá literatúra faktu. Prečítala som na odporúčanie známeho. Normálne by som sa k nej asi nedostala. Námet a obsah diela by som považovala za bulvárne čítanie. A dozvedieť sa viac o nejakom šialencovi ma tiež nelákalo. ALE!!! Táto kniha je úplne z iného súdka. Štýl čistý faktografický, bez úvah, hodnotení a odsúdení. Veľmi dobre opisne vyznel kontrast životných hodnôt masového vraha so životnými hodnotami a ideálmi mladých nevinnými obetí. Dozvedela som sa veľmi veľa o Nórsku hlavne o jeho sociálnom a politickom systéme. Okrem hlavnej tragédie, ma šokoval fakt že sa masakru dalo predísť. A pekná myšlienka jedného dievčatka z Utoyi na záver: Keď toľko zla dokáže urobiť jeden jedinec, koľko dobra sú schopní urobiť ostatní ľudia.