Jeden z nás: Príbeh o Nórsku
Åsne Seierstad

Oslo, 22. júl 2011, 77 mŕtvych ľudských bytostí zabitých jediným človekom s jasnou víziou a presvedčením. Jediný deň, ktorý navždy zmenil dejiny Nórska, zasial obavy do jeho obyvateľov a zmenil životy desiatkam dotknutých rodín. Jeden z nás od nórskej reportérky Åsne Seierstad nie je chronologickým súpisom udalostí a vyčíslením strát, ale hlbokým pohľadom na osobu Andersa Behringa Breivika, masového vraha, muža zúfalo túžiaceho po sláve a uznaní. Príbeh o Nórsku zachádza do Breivikovho detstva, opisuje traumy malého chlapca, jeho túžby po fyzickej dokonalosti a bohatstve. Veľmi podrobne zachytáva Breivikove prípravy na zločin, ktorý nemožno ospravedlniť žiadnym vysvetlením, samotný priebeh „čierneho dňa“ i súdneho procesu, ktorého výsledkom je 21 rokov väzenia s možnosťou predĺženia. Åsne Seierstad zachádza ešte ďalej a paralelne s brutálnym činom nám poskytuje sondu do histórie niekoľkých zasiahnutých rodín, ich životov predtým a potom, teda toho čo z nich zostalo. Kniha Jeden z nás je zúfalý aj mrazivý príbeh jedného muža, ktorého nijako nehodnotí, predloží fakty, myšlienky vraha, postrehy okolia a pocity nedobrovoľne zúčastnených na brutálnom zločine, vyvolá zlosť, (ne)pochopenie, prinúti nás pýtať sa, možno i plakať či kričať.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Žurnalistika, publicistika
Vydáno: 2016 , AbsyntOriginální název:
En av oss: En fortelling om Norge, 2013
více info...
Přidat komentář


Každý asi slyšel o vrahovi Breivikovi, ale ne každý četl tuto knihu založenou na faktech. Tato kniha přináší spoustu informací, nehoní se za senzací, ale snaží se objektivně popsat, co vedlo tohoto nespokojeného, neúspěšného člověka k tak hrůznému činu.
Myslím, že ho k tomu vedla nespokojenost především se sebou samým. Na druhou stranu je jen těžko možné zastírat problémy s přistěhovalci.
Řešení Anderse Breivika bylo ale víc než nešťastné. Řešit by to měli politici , aby jeden vyšinutý jedinec nemusel brát "spravedlnost" do svých rukou.
Samozřejmě soucítím se všemi pozůstalými, stejně jako s pozůstalými po teroristických útocích, kterých v Evropě přibývá.
Knihu určitě doporučuji, je napsaná čtivě a přesvědčivě.


Není pochyb. Åsne Seierstad je nesmírně talentovaná spisovatelka.
Kniha fakt úžasná.
Děj samozřejmě už tak úžasný není. Naopak je to děj, kdy se vám otevírá kudla v kapse, když vidíte kolika chyb se norská policie dopustila. Díky těm chybám, takový strašný masakr. Příšerný, bezcitný tvor tenhle Anders Breivik.
Stejně jako mnozí jiní jsem se zajímal o oběti toho krutého tvora. Všechny najdete na internetu. Tolik krásných mladých lidí.....


“Lidé, kteří o mě říkají, že jsem zlý, nechápou rozdíl mezi brutalitou a zlem. Brutalita nemusí znamenat zlo. Brutalita může vycházet z dobrého úmyslu.
Bezmoc, vztek a beznaděj. První tři slova, která mě okamžitě napadají po přečtení této knihy. Selhání rodiny, selhání norského systému. Klidně bych řekla, že i jakési selhání společnosti po útoku. Řádky ze kterých mrazí o to víc, když si jeden uvědomí, že to byl čin, v jehož oprávněnost Anders Breivik věřil a pravděpodobně stále věří.
Tak si tuhle knihu prosím přečtěte.


Velmi zajímavá kniha. Jen první část byla hodně rozvleklá. Naopak bych uvítala více informací o všech obětech a ne jen o pár vyvolených.


Asi není nikdo, kdo by o tomto hrůzném činu neslyšel. Paní autorka mě zaujala už knihou Knihkupec z Kábulu a tak jsem se pustila do poslechu tohoto příběhu. Děj nebyl zaměřen jen na samotný skutek, naopak, máme možnost nahlédnout do značné části života pachatele i obětí, do norské politiky, sociální situace v zemi. Ke konci knihy jsem si vyhledala i fotografie obětí a přeživších. A i teď, dlouho po konci knihy, na to často myslím. Určitě zůstalo mnoho otázek, pochybností, mnoho kdyby...název knihy je velmi výstižný. O to více varující. Kolik lidí, někdo z nás, může něco podobného spáchat ? Vždyť zrovna dnes je to rok od podobného útoku na naší vysoké škole.


Vynikající kniha. Naprosto strhujícím způsobem zpracované téma o kterém jsme všichni slyšeli, ale nedokázali (a stále nedokážeme) ho pochopit. Podobně jako "Zatím dobrý" nebo "Dva proti Říši" je příběh napsán nesmírně sugestivně a napínavě, jako by ani nešlo i literaturu faktu, ale o vymyšlený thriller. Velmi doporučuji.


Ak by ste za život mali prečítať jednu jedinú absyntovku, mala by to byť táto. Je to hlboká sonda do života človeka, ktorý sa cítil nedocenený a tak sa rozhodol spáchať ohavný čin, o ktorom dnes vie celý svet. Táto kniha mapuje Breivikov život od útleho detstva, veľmi podrobne zachytáva Breivikove prípravy na zločin, samotné prevedenie, následný súd a približuje tiež životy obetí a preživších. Z niektorých pasáží mi bolo ťažko. Osudný deň je v knihe popísaný skoro minútu po minúte. Asne Seierstad odviedla výbornú prácu. Páči sa mi, že sa nebála poukázať na pochybenia, ktorých sa dopustila nórska polícia a obranné zložky. Druhá polovica knihy je skutočne strhujúca. Záver knihy je veľmi emotívny a zanecháva v čitateľovi zvláštnu pachuť. Toto je kniha, ktorá by sa mala povinne čítať na stredných školách. Je to opäť raz jedna z tých kníh, ktorých čítanie síce bolí, ale zároveň otvára oči. Výnimočná kniha, ktorú určite všetkým odporúčam. Jediné, čo ma mrzí je, že som sa k nej nedostal skôr. Jeden z nás: Príbeh o Nórsku sa určite objaví v najlepších knihách, ktoré som tento rok čítal.


Ve třeťáku na střední jsme na jaře měli v rámci výměnného pobytu několik norských studentů. Během klábosení o cenách alkoholu a muzice došlo i na extremismus a naši zahraniční spolužáci byli překvapeni, jelikož v jejich domovině se prý nic jako náckové neřeší a není to vůbec téma. O prázdninách téhož roku došlo k událostem popisovaných v této knize.
Knihu jsem dlouho odkládal, jelikož jsem věděl, že nepůjde o lehké čtení. Jde o jeden z nejlepších reportážních románů a zároveň o jednu z nejstrašnějších a nejtěžších knih, kterou jsem kdy četl. Autorka popisuje události věcně, syrově a i když místy sklouzne k uměleckému stylu, je to s úctou a bez patosu. Forma je poutavá, strhující, atmosférická a člověk se nechá jednoduše pohltit, což je náročnější na psychiku, vezmeme-li v potaz tíhu tématu. Místy jsem si musel dávat pauzu a některé konce kapitol byly velmi emotivní. Jediné, co by dle mého zasloužilo více objasnění, je jak a proč došlo k pachatelově radikalizaci. V neposlední řadě bych vyzdvihl, že autorka dala veliký prostor obětem a jejich příběhům a nejen té zrůdě, která by měla upadnout v zapomnění.
O to víc je zarážející, že i skoro přesně o 13 let později se najdou tací, kteří jsou schopni události popsané v knize relativizovat či dokonce schvalovat. Tací, kteří drží při životě zvrácenou myšlenku ultranacionalismu a nadřazenosti jednoho nad druhým. Nezbývá než doufat, že se všechna lidská společenství postaví tomuto zlu jako Norové v roce 2011 a to jednotnou pospolitostí, humanismem a solidaritou.
V ideálním světě by si měl každý vzpomenout nejen na tuto knihu pokaždé, kdy slyší nebo čte rétoriku podobné té, kterou používá ten lidský odpad, který mi ani nestojí za jmenování, aby věděl, kam to vede, když se tyto nebezpečné tendence ve společnosti ignorují. Ale nejsem naivní.


Po této knize si budu muset dát nějaké odlehčující téma. Skvěle napsané, velmi zajímavé. Přečteno za pár dní, kdy jsem si to nedokázal dávkovat po malých částech a současně mi velké porce narušovaly klidný spánek.

Původně jsem knihu vnímala jako přínosný vhled do mysli „chorého“ člověka, ovšem po událostech, které se u nás v prosinci děly v Praze je tahle kniha spíš připomínkou člověka, jehož život měl v historii upadnout v zapomnění.
Tohle bylo velice neveselé čtení.
Hlavní myšlenku Breivika, která prostupovala celou knihou, bych vystihla takto:
bílý muž (ideálně Evropan) > kdokoli a cokoli
Kdybych tak měla shrnout, co je podle něj na dnešní společnosti špatné:
Pracující ženy. Ženy, které se nestarají o svou rodinu a hlavně teda feministky! (čili všechny ženy, které se rozhodly nebýt poslušné hospodyňky rodící spoustu dětí, ale odvážily se mluvit a říkat svůj názor)
Sociálnídemokrati a jejich myšlenka rovnostářství.
Multikulturalismus, který přináší islám.
Jak říkám, chorá mysl. V podstatě se jednalo o životem frustrovaného člověka, který sám neunesl zodpovědnost za to, že je strůjcem svých (ne)úspěchů a tak se rozhodl obviňovat všechny kolem, jen ne sám sebe.
Jakožto člověk, který už nějaký ten pátek strávil v univerzitním prostředí si dávám pozor na ověřování informací a zdrojů, takže mi málem vyskočila kopřivka, když jsem poslouchala, jak lidi na internetu (= Breivik) splácají dohromady pár polopravd a úplných lží, aby získali pozornost a prezentují vše jako důkaz špatného směřování společnosti.


Poslechnuto jako audiokniha
Kniha je načtena tak, že pokud se na hlas alespoň trochu nesoustředíte, povede se vám ho celkem snadno odbourat jako šum na pozadí. Je nevýrazný a díky tomu se můžete v knize ztratit.
Samotné téma je zpracováno výborně. Zabývá se nejen celým životem ABB, ale také příběhy rodin jeho obětí, které vás chytí za srdce. Postupně poznáváte prostředí, které ABB formovalo, jeho myšlenkové pochody a samotné pohnutky a plánování onoho hrůzného činu. Tím kniha zdaleka nekončí, následuje soud a výpovědi přeživších. Emotivní je zejména závěr soudu, kdy je přednášena řeč jednou z přeživších. V tu chvíli jsem stála v laborce primrazena na místě a naprosto soustředěná na knihu, tak moc mě to zasáhlo.
Samotný osudný den je popsán téměř minutu po minutě a klobouk dolů před autorkou, že je popsán věcně a bez příkras. Prozivate tak spolu s oběťmi a jejich přáteli hrůzy, které si do té doby nikdo nejen v Norsku nedovedl představit.
Breivikův čin byl alarmující tím, že ho spáchal rodilý Nor bez jakýchkoliv vazeb na islám. Šokoval i promyšleností činu, kdy měl snad i záložní plán záložního plánu.
Celkově jde o těžké, ale skvěle uchopené a zpracované téma. Příběh je emotivní, ale zároveň věcný a brutální, autorka se nesnaží upravovat realitu nebo podstrkovat svůj názor.
Doporučuji všem milovníkům true crime. Také těm, kteří rádi čtou o skutečných událostech.


Vyzvánějící telefony u chladnoucích těl obětí... "Máma... Máma... Máma..." Volání, na která už nikdo neodpoví... To je brutální tečka za posledním pokusem věčného outsidera prosadit se ve světě, jehož výsledkem je kromě 1518 stran manifestu o nutnosti osvobození Evropy od multikulturalismu 77 zavražděných lidí, z většiny teenagerů na táboře mladých socialistů. Autorka stejně jako ve výborné knize Dvě sestry (2016) formou tzv. dokumentárního románu rekonstruuje události dle archivních záznamů a rozhovorů s účastníky. Vypráví příběh jednoho zradikalizovaného Nora, jenž se rozhodl strhnout s sebou do propasti celý svět. Jeho matka si nesla trauma z vlastního bezútěšného dětství, jeho otec byl chladný a odvrhl jej; těch odmítnutí se za jeho mládí navršilo mnoho - neprorazil mezi sprejery ani v politice, neuspokojilo ho přijetí mezi zednáře, nic nevystudoval a peníze vydělal jen prodejem falešných diplomů. Je to až surrealistický obraz, jak ve své "prdírně" v matčině bytě mezi pařením World of Warcraft hromadí zbraně, plánuje teroristický útok a sepisuje manifest ve jménu templářského řádu, který si vybájil, aby "vypadal jako zajímavý, ne jako neúspěšný člověk". Breivik chtěl být opěvován jako novodobý křižácký rytíř, ze znaleckých posudků v soudním procesu však vyšel spíše jako osamělý a prázdný muž, přesvědčený o vlastní výjimečnosti a frustrovaný z vršících se selhání. Právě takto vzniká zlo. (A proto je důležité, aby bylo časem zveřejněno maximum informací i o střelci z FF UK.) Není snadné to napsat, ale je až neuvěřitelné, jak tvrdě tento "osamělý vlk" zasáhl norskou společnost na těch nejcitlivějších místech - bombou před vládní budovou a masakrem na táboře pro budoucí poslanecké asistenty a ministerské úředníky. Norský stát při zásahu proti němu fatálně selhal - vrtulník není k dispozici, vysílačky nefungují, policejní člun se potápí, zásadní informace z tísňové linky (o podezřelém muži v uniformě a SPZ jeho dodávky) zůstane nepovšimnuta na žlutém lístečku; přitom Breivik na ostrově Utøya "zabíjel průměrně jednoho člověka za minutu". Vyznění příběhu zabolí - zatímco přeživší a rodiny obětí jsou mladými socialisty vnímány jako přítěž jejich sluníčkové image, každá Breivikova absurdní žádost o lepší podmínky ve věznici rezonuje v médiích po celém světě, protože jeho čin z něj zkrátka udělal celebritu. (10/10)


(SPOILER)
HODNOTÍM AUDIOKNIHU:
Audiokniha Jeden z nás vysvětluje velice detailně vše, co s útokem Anderse Breivika souviselo. Odkrývá nám velice detailně jeho dětství, vztahy v rodině, následné dospívání a “dozrání k samotnému útoku. Dostaneme se také k psychologickému posudku, ve kterém se odborníci vyjadřují k jeho dětství a vztahu s jeho matkou, který nebyl zrovna růžový a podepsal se na jeho osobnosti a vnímání světa.
Audiokniha však poukazuje nejen na život samotného Breivika, ale také na životní osudy několika účastníků letního tábora mládežnické organizace, na které byl útok spáchán.
Autorka Åsne Seierstad tak představuje událost z různých úhlů pohledů a detailně nás seznamuje se vším, co s tímto incidentem souviselo. Tento příběh je napsán tak detailně a precizně, že mi nezbývá nic jiného, než před autorkou smeknout klobouk, protože z poslechu je jasně patrné, že rešerším musela věnovat opravdu velké množství času, aby byla schopna čtenářům/posluchačům předložit takto detailně zpracovaný příběh.
Nebudu lhát, chvílemi se audiokniha poslouchala těžce. Audiokniha odkrývá politickou situaci v Norsku a občas tam té politiky bylo na mne moc, ale pro pochopení všech souvislostí byly i zmínky o politice nezbytné. Detailní popis útoku na ostrově Utøya se poslouchal také těžce, protože díky skvělé interpretaci Barbory Goldmannové jste se ocitli schovaní někde za stromem na ostrově a přihlíželi jste hrůzám, které se tam děly. Bylo to tak věrohodné! Tak bolestné! Åsne Seierstad zmapovala snad každý Breivikův krok. Už dlouho, velmi dlouho, jsem neposlouchala tak detailní popis událostí.
Poslech je tak tedy trošku reportáží, trošku thrillerem, trošku biografií a trošku true crime.
I když to místy byl náročný poslech, musím audioknihu hodnotit velmi, velmi pozitivně. Na 16 hodin a 8 minut se tak ocitnete v Norsku a necháte na sebe působit celý Breivikův příběh.
Za zmínku také ještě stojí, že audiokniha Jeden z nás je jedním z dílů audioknižní série Prokletí novináři a pokud budou i ostatní díly na takové úrovni jako příběh Jeden z nás, pak se máme na co těšit. Já si na svůj seznam připisuji i další díly: Země nomádů, Knihkupec z Kábulu a Dvě sestry.
Za umožnění poslechu děkuji Audiotéce a s naprosto klidným svědomím vám tento příběh mohu doporučit. Ba dokonce si myslím, že by jej měli slyšet všichni, protože se stal tak trošku součástí náš všech, kteří si Andersův útok pamatujeme.


Vlastně nevím, co k tomu napsat. Jelikož pokud bych to napsal otevřeně, mohl bych být nařčen sympatizantem a podporovatelem, případně schvalovatelem terorismu. Ne tak to není, jenže podívejme se na dnešní Evropu....ve své podstatě neměl špatné nápady, jenže jejich provedení je odsouzeníhodné a rozhodně by si zasloužil daleko horší zacházení. Každopádně jak jsem tak poslouchal, v začátcích byl spíš oběť systému a pak už se to jen vezlo....špatná rozhodnutí a být opěvován. Každopádně v Norsku něco prohnilého bylo a to verbování náctiletých do politiky ve stylu Hitlerjugend.....Tako kniha není jen černá, nebo bílá, každý si musí udělat obrázek sám. Mě rozšířila obzory a dala možnost nahlédnout na situaci z obou stran. Rozhodně stojí za přečtení / poslech.

Seierstad je kvalitná autorka, k téme sa stavia veľmi objektívne a jej kniha je rovnako mrazivá, ako udalosť, ktorá bola jej predlohou. Breivikov portrét je solídny obraz "radikálneho lúzra", spoločenskej anomálie ktorá nemilosrdne ničí rodiny, ako i jej pomerne komplikovaným politickým pozadím (ktoré je veľmi dôležité a v adaptáciách tejto tragédie často vynechávané). Vo výsledku jej tak vytýkam iba dve veci, za ktoré strhávam hviezdičku: 1. Skratkovitá časť knihy o Breivikovej radikalizácii. Jeho prerod zo závislého hráča Warcraftu, k alt right radikálovi, sa udial (v takmer 600 stranovej knihe!) hádam zo strany na stranu a pôsobí to, akoby z neho fanatika urobila behom pár dní iba nuda, samota a zopár pravicových blogov na internete. Príde mi, že práve táto časť mala byť koncipovaná dôkladnejšie, je veľmi dôležitá, keďže podobných individuálov v Európe pomaly pribúda a je potrebné porozumieť, odkiaľ fúka vietor. K skutočnej systémovej kritike sa autorka uchyľuje hádam iba v kapitole, v ktorej popisuje zlyhanie záchranných zložiek dňa 22. júla, ktoré mohli potenciálne zachrániť výrazne viac životov, ako zachránili. 2. (trochu subjektívna výčitka) Portréty Breivikových (budúcich) obetí mi prišli značne idealizované, až gýčové. Rozumiem, že cieľom bolo vyvolať v čitateľovi empatiu a porozumenie k miere bolesti, ktoré páchateľ spôsobil, mne však prišlo únavné čítať toľko strán o (odpusťte mi, ale z faktografického hľadiska k tejto téme neveľmi dôležitých) tínedžeroch natoľko inteligentných, charizmatických, ohľaduplných, chápavých a rozdávajúcich sa, až by sme ich mali spätne vyhlásiť za svätcov. Samozrejme, že každý ich život bol vzácny, no to by mal vnímavý čitateľ chápať aj bez nekonečných opisov ich autorsky prikrášlenej filantropie. Vďaka tlaku na emócie mala kniha nepochybne väčší úspech, no ja mám radšej diela racionálnejšie, ktoré idú viacej "proti srsti".


Zatímco první část knihy jsem četla několik dní, od zhruba poloviny se kniha stala neodložitelnou. Strhující popis jednotlivých událostí, příprava útoku, útok samotný a období bezprostředně po něm. Pasáže, u kterých mrazí. A i když dopředu víte, jak to celé dopadne, přesto máte chuť uvnitř nebo i nahlas řvát: "Zastavte ho někdo!"


Škoda, že se matce nepodařilo té bestie zbavit už v lůnu, když pocítila, že by se neměl narodit. Åsne Seierstad na téměř 600 stránkách nás nechala nahlédnout do dne, který změnil Norsko tím nejbrutálnější způsobem, ale i do života masového vraha a jeho rodiny. Nejsem příznivcem knih o zrůdách, které páchají teroristické útoky a jiné podobné činy, protože to je přesně to, co chtějí ... aby se o nich psalo. Knihu jsem četla po začátku války v Izraeli a útoku na filozofické fakultě v Praze a nemohu se ubránit lehkému srovnání v selhání bezpečnostních složek. Jak v Norsku, tak i v Izraeli a prý i v Praze se dalo zabránit tomu, aby zemřelo tolik nevinných lidí. Jako vždy jsem si našla na internetu pár článků a už jeho matka věděla, že není normální.
""Psychologické zprávy uvádějí, že Wenche Behringová vnímala svého syna jako „agresivního a hyperaktivního", už když ho kojila. Když byly Andersovi čtyři roky, začala údajně mít strach ze synova násilnického chování.
„Viděla ho jako dospělého násilníka, ačkoli to byl ještě malý chlapec," napsal ve svém díle Norská tragédie Aage Borchgrevink. „Bála se, že zaútočí na lidi kolem sebe."
Matku psychologogové označili jako osobu s extrémně složitou výchovou a jako hraniční osobnost trpící silnou, ač jen částečně viditelnou depresí, která do svého syna promítá své primitivní agresivní a sexuální fantazi.""
Je možné, že za jeho chování a následné události mohl přece jenom nezájem rodičů o něj nebo se prostě už narodil jako bestie?

Dobré čítanie, ale aj veľmi ťažké a skľučujúce a po dočítaní som sa cítila fakt mizerne.


Masivní, ale kvalitní bichle. Kniha nás provází od dětství Breivika, přes dospívání až po samotný útok a soud a zároveň nám ukazuje i život pár jeho obětí. Velice dobrá kniha, sonda do společnosti té doby.
Štítky knihy
zfilmováno Norsko ostrovy norská literatura terorismus masové vraždy, sériové vraždy výbušniny, bomby dokumentární romány podle skutečných událostíAutorovy další knížky
2018 | ![]() |
2005 | ![]() |
2019 | ![]() |
2024 | ![]() |
„Starat se znamená nezapomenout.“
Mé první literární setkání s absyntovkou skončilo nezapomenutelně. Jeden z nás: Příběh o Norsku je totiž prvotřídní čtení, které kvůli svému nelehkému tématu vyvolává spoustu (zejména negativních) emocí, přesto však sugestivně a od první kapitoly nutí čtenáře číst dál.
Vztek, odpor, smutek, bezmoc... Právě těmito emocemi ve všech svých odstínech je prostoupena každá stránka knihy. Někdy jsem měla během čtení chuť bichličku popadnout a mrštit s ní o podlahu, jindy jsem si poplakala, většinu času mi ale krví kolovala směska nechuti a zášti k pachateli. Åsne Seierstad věcně, přesto však citlivě a s ohledem na události vypráví příběh ostrovu Utøya tak, jak se skutečně stal, přitom seznamuje čtenáře s minulostí Norska a jeho migrační politikou. Nicméně hlavně popisuje životní etapy jednoho zbytečného člověka, jehož přínos společnosti byl snad ve všech oblastech nulový už od narození. Anders Behring Brevik jako podivné dítě ze sousedství a problémový syn, jako zavržený sprejer graffiti, jako puberťák bez maturity, jako neúspěšný obchodník bruslící na hraně zákona, jako potenciální homosexuál bojující s vlastní identitou, dospělý nepochopený okolím, závislák na hře World of Warcraft... a zejména pravicový radikál, jehož nuzná existence se scvrkla do boje proti islamizaci, multikulturalismu, feminismu, kulturnímu marxismu, sexuální revoluci, dekadenci a dalším údajným důsledkům levicové vlády a který zároveň vlastní zbrojní průkaz a několik těžkých zbraní. V kombinaci s vrozenou poruchou osobnosti a poblouzněním způsobeným plytkými frázemi jeho extremistických idolů z internetu tak došlo k nevyhnutelnému. 22. července 2011 se samozvaný génius, nadčlověk lidské rasy a komandér jakéhosi vybájeného řádu templářů vydal očistit svou rodnou zem.
Nechal Norsko hořet, aby mohlo znovu povstat z popela. Nechal ho smočit v krvi, aby poznalo, že je nemocné. Smrtí Mladých sociálních demokratů měla začít obnova západní společnosti a on byl vůdcem, středobodem těchto začátků. Singulár i plurál v jedné osobě.
„Jsme první deštové kapky, které ohlašují blížící se bouřku! [...] Lidé žijí s klapkami na očích, oslepuje je jejich vlastní blahobyt. O všechno však přijdou, ztratí svoji identitu. Proto je důležité, aby i další patrioti v Evropě převzali zodpovědnost tak jako já. Evropa potřebuje víc hrdinů!“
Jak je známo, toho hrozného dne přišlo o svůj život 77 lidí. Jenže za pomyslnými zářezy na pažbě, za pošmournou statistikou se skrývají jednotlivé příběhy, nevyřčená přání i nenaplněné sny. Například Bano A. Raschid, jež přijela na tábor předchozí den, se měla ještě doma doléčovat z horečky. Nebo osmnáctiletý Simon Sæbo, který během útěku pomáhal svým vrstevníkům schovat se před kulkami, místo aby se sám zachránil. Za hrdinství zaplatil cenu nejvyšší.
Nedokážu si představit ani zlomek utrpení, které musejí pozůstalí a přeživší prožívat. Doufám však, že po letech najdou na životě alespon něco hezkého, co jim pomůže zmírnit jejich bolest. V myšlenkami jsem s nimi. Jak asi vnímají mimořádné selhání norské policie při zásahu? Jak se asi cítí, když jim média čas od času připomenou, že dotyčný vrah s výraznými narcistickými rysy si za jejich peníze lebedí ve fajnovém vězení s pěknými obrázky na zdech, živými andulkami, Playstationem a posilovnou? Když se jméno toho člověka skloňuje ve všemožných kontextech? Jedno je však jasné – desítky nevinných duší už opět neprocitnou...
„Vědomí, že mě čeká vězení, mě neděsí. Ve vězení jsem se narodil a celý život v něm žiju. Ve vězení, kde není svoboda slova, kde se nesmí klást odpor, kde se pouze očekává, že člověk bude tleskat zániku vlastního národa. Toto vězení se nazývá Norsko [...].“